BURČO, M. Metody korekce chyb v optickém přenosovém systému [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Student vypracoval práci na téma metody korekce chyb v optickém přenosovém systému. V teoretické části jsou popsány jednotlivé optické prvky a parametry přenosového systému. Následně student rozebírá detekční a opravné kódům. V rámci praktické části student měřil vliv útlumu ve dvou přenosových systémech. Dále pak navrhnul vlastní optický přenosový systém v prostředí Simulink, ve kterém simuloval chyby v přenosu dat a aplikoval opravné kódy. V rámci praktické části student pracoval samostatně, překonal překážky s nedostatkem vhodných studijních materiálů k problematice optických simulací v programu Simulink a podařilo se mu vyřešit mnoho komplikací. Výsledkem je navržený optický přenosový systém s možností zavádění chyb do optického vlákna a sledování vlivu těchto chyb. Také je do systému možné implementovat opravné kódy. Ty byly studentem matematicky popsány v prostředí Matlab, implementovány a porovnány s opravnýmy kódy, které již Simulink obsahuje. Student chodil pravidelně konzultovat, nicméně největší část práce byla udělána až v závěru semestru. Dojem z celé práce bohužel trochu kazí popis praktických výstupů. Student mohl daleko víc popsat a uvést všechny činnosti, které v rámci bakalářské práce vykonal. V průběhu realizace vyzkoušel několik metod, jak optický přenosový systém realizovat, ale popsána je jen jedna. Dále zkoušel porovnávat simulovaná data s daty z reálného systému, ale výsledky zde nejsou také uvedeny. Práce je po formální stránce na dobré úrovni, překlepy a typografické chyby se zde objevují jen zřídka. Některé obrázky mají špatnou kvalitu a jednoduché nákresy jako obr. 2.1, nebo obr. 4.3 by měly být vektorově. Práce byla ve všech bodech splněna. Vzhledem k výše uvedenému hodnotím práci známkou C/75.
Študent Matúš Burčo vypracoval bakalársku prácu na tému metódy korekcie chýb v optickom prenosovom systéme, kde v rámci praktickej časti boli niektoré tieto metódy simulované pomocou Matlabu. Študent v práci popisuje základné parametre optických vlákien a pomedzi to porovnáva aktívne a pasívne optické siete. Zľakha popisuje niekoľko druhov detekčných kódov, ktoré sú vysvetlené veľmi laicky a miestami až neúplne. Opravným kódom je venovaná väčšia pozornosť, avšak sú opísané a následne odsimulované len dva. Z čoho vlastná implementácia programového kódu bez použitia dostupných knižníc je len pre Hammingov kód. Použité obrázky sú niektoré nevalnej kvality a naprieč textom kombinujú popisky jak v slovenčine, tak češtine a aj angličtine. Objavuje sa tu napríklad aj vytvorený vlastný termín, kde namiesto Multimode/Single-mode vlákien je použité Mono-mode. Vrámci praktickej časti mi chýba ukážka správneho fungovania navrhuntých blokov simulujúce reálne parametre optického vlákna. V zozname použitej literatúry sa len veľmi ťažko hľadajú použité zdroje, keďže niektoré citácie neobsahujú všetky potrebné náležitosti. Citácie v texte sú často nepresne alebo zhlukovo uvedené až za celou kapitolou. Rovnako aj niektorým tabuľkám chýba priradený zdroj, konkrétne pri porovnaní rýchlostí PON. Vzhľadom k tomu prácu hodnotím známkou C, 73b.
eVSKP id 141267