DVOŘÁK, T. Digitalizace výukových přípravků [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Cílem bakalářské práce pana Dvořáka bylo vytvoření digitálních dvojčat výukových přípravků. Student se na začátku své práce musel naučit s novým softwarem, ve kterém vytvářel celou práci. Následně vytvořil detailní 3D modely již hotových výukových modelů. Následně se přesunul k digitálnímu zprovoznění těchto modelů. Student během práce projevil velkou samostatnost a ochotu učit se novým věcem. Výsledek studentovi práce je možné nasadit do výuku. Mohou se tak stát cenou pomůckou i v případě distanční výuky. Na závěr student vypracoval laboratorní úlohy včetně návodu a vzorového vypracování. Po formální stránce je práce spíše na průměrné úrovni. Práce s literaturou je kvalitní. Postup práce je dobře zdokumentovaný. Rozsahem je práce na spodní hranici doporučeného rozsahu pro bakalářské práce. Student během semestru málo využíval konzultací, což se projevilo při finalizaci práce. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení 75b (C).
Předložená práce popisuje proces tvorby digitálních modelů a virtuálního zprovoznění dvou laboratorních přípravků. Vlastní konstrukce těchto přípravků je již historií, proto nebyly k dispozici kvalitní digitální modely a bylo nutno je vytvořit. Práce obsahuje od úvodu po závěr 31 stran a je vhodně rozdělena na teoretickou a praktickou část. Formální stránka práce je průměrná, práce téměř neobsahuje gramatické chyby. Práce s literaturou je kvalitní, autor cituje z 26 zdrojů. Vzhledem k rozsahu díla bych však asi doporučil méně zdrojů, přičemž jistě šlo z každého čerpat více informací. K praktické části práce mám jisté výhrady. Student použil nástroj Mechatronics Concept Designer bez základního pochopení simulačních konceptů. Je škoda, že nevěnoval studiu jeho možností a „best practices“ delší dobu, neboť takto vytvořené dílo je potřebné zcela předělat (zejména v případě, kdy se má jednat o školicí přípravek). Namátkou mohu uvést: • Nevhodně zvolené složité kolizní modely těles. Program MCD dokonce v jednom případě upozorňuje, že model je aproximován zbytečně složitě. • V jiném případě student sice volí dobrý kolizní model, avšak ten je špatně mapován na skutečné těleso. Výsledkem tedy je, že kolizní plochy neodpovídají plochám tělesa. • Simulace zadního dorazu solenoidu, což z podstaty věci dává smysl v detailní simulaci, ale musel by použít a konfigurovat parametry materiálů, které spolu kolidují. Z tohoto pohledu pak tato funkce nedává smysl a měl být pouze omezen lineární pohyb akčního členu • Student měl za úkol vymodelovat snímací paprsek, který by byl součástí modelu snímače a zároveň sloužil jako kolizní senzor pro snímaný objekt. Jeho použití kolizního senzoru není přesné, i když může nějak fungovat. Kolizní model nulové tloušťky není vhodné používat. • Simulační model obsahuje chyby a nejde zpustit. Nejedná se o chyby propojení komunikačního rozhraní, protože v projektu nemá vytvořené žádné vazby na reálné signály z PLC. • Pojmenování dílčích částí modelu je vysoce nevhodné a nepřehledné. • Jeden z modelů – vrtačka - funguje čistě s využitím operací, jednoduchý program je vytvořen v simulačním modelu. Závěrem tedy mohu říci, že student se naučil kreslit 3D modely, které jsou dostatečně detailní a použitelné a vytvořil slušné zadání laboratorních úloh. Bohužel jejich vypracování bude muset být revidováno. I přes uvedené nedostatky hodnotím práci známkou C 70 bodů. Pokud student předvede (např. na videu) funkci modelů a řízení pomocí PLC, přikláním se ke známce B 80 bodů.
eVSKP id 147423