DVOŘÁK, R. Elektronický RLC měřič [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Bakalářská práce je po formální stránce v pořádku až na drobné nedostatky jako špatný desetinný oddělovač (4.096 V na str. 23) či zrcadlově obrácená čísla některých pinů ve schématech a obecně špatná kvalita rozlišení obrázků. Student pracoval samostatně a iniciativně, o výsledcích pravidelně informoval, avšak postup prací nebyl ideálně rozložen a část věcí byla řešena na poslední chvíli. Nicméně zadání bylo v zásadě splněno, zařízení bylo úspěšně předvedeno, byť jen v prototypové implementaci, ale bylo funkční a splňovalo veškeré požadavky na způsoby měření součástek RLC dle zadání. Zařízení v automatickém módu úspěšně detekovalo typ součástky, včetně zkratu a nepřipojené součástky. Módy měření konkrétního typu součástky byly také předvedeny a byly taktéž funkční. Nad rámec zadání bylo u měření rezistorů a kondenzátorů implementováno do firmware hledání nejbližší hodnoty z řady E12. Je třeba říct že problematika měření byla poměrně komplexní a bylo třeba čelit celé řadě inženýrských problémů, které se podařilo, byť na poslední chvíli, studentovi zvládnout. Bakalářskou práci doporučuji k obhajobě.
Pan Dvořák měl za úkol sestrojit automatický přenosný indentifikátor a měřič pasivních prvků. Většina zadání byla splněna, student však zřejmě nestihul vyrobit finální verzi měřiče na jedné DPS. Mnohem horší je to s odevzdaným textem. Jeho většinu ani nelze označit za bakalářskou práci, je to spíše vývojový deník, navíc psaný jakousi rádoby-populárně-naučnou formou. Student v celém textu používá nesprávné a matoucí pojmy jako "čtvercový signál", "podbití baterie", "kolaps magnetického pole" nebo "balíček mikrokontroléru." Práce nemá obvyklé členění, kapitoly 3 a 4 míchají teorii a návrh dohromady. Kapitola 2 zbytečně rozebírá banality jako je Ohmův zákon nebo odporový dělič. Některé podkapitoly jsou velmi krátké, například 2.3.3.2 má pouhé dvě věty. Jiné jsou téměř úsměvné, jako např. kapitola 2.4 o integrovaných obvodech. V několika případech je teorie duplicitní, např. kapitoly 2.4.1 a 3.11 se obě věnují výběru MCU. Co je však ještě horší, po takovém obšírném úvodu se čtenář nedozví, proč student tedy vybral součástky, které jsou v textu uvedeny. Působí to dojmem, že je ve skutečnosti vybral vedoucí práce. Celkové uspořádání a funkci měřiče student těžkopádně popisuje textem namísto obvyklých blokových diagramů. Ani ze schématu v příloze to není příliš patrné, protože všechny spínače, multiplexery atd. jsou nakresleny jako nicneříkající "krabičky." Podobně nesrozumitelný je i popis firmwaru, pouze u algoritmu rozpoznání typu součástky je jako u jediného uveden vývojový diagram (kapitola 4.4). V práci zcela chybí zhodnocení dosažených vlastností měřiče, pouze v závěru student suše konstatuje, že jsou "dostatečné" (strana 54). V textu je velké množství typografických chyb a mnohé obrázky jsou rozmazané (např. obr. 3.8). U všech rovnic je jednotka "přilepená" vpravo k pořadovému číslu rovnice. Ve schématech jsou spoje taženy uvnitř součástek (obr. 3.2) a mnohé popisky jsou v nich zrcadlově otočeny.
eVSKP id 122842