DEMKOVÁ, E. Polypropylen s řízenou dobou života [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2017.

Posudek vedoucího

Tocháček, Jiří

Autorka práce se zabývala problematikou polypropylenu s řízenou dobou života, realizovanou přídavkem vybraných aditiv s prodegradační aktivitou. Role těchto aditiv spočívala v iniciaci řízené degradace za podmínek termooxidačních, bez přítomnosti UV záření. Výběr vhodných prodegradantů provedla autorka práce na základě publikovaných dat. Byly prakticky testovány prodegradanty popsané především ve vědecké literatuře, jejichž funkce byla sledována v polypropylenu Mosten. Přestože v praktických možnostech práce bylo možné prověřit i funkce veřejně inzerovaných komerčních oxo-prodegradantů, ukázalo se, že je nereálné nějaký z komerčních prodegradantů fyzicky získat. Důvody jsou zjevně komerční. Vzhledem k tomu, že ani hlavní vybrané prodegradanty na bázi strearátů Mn2+ a Co2+ nebyly přímo dostupné, provedla autorka jejich laboratorní přípravu a charakterizaci sama. V této syntetické části prokázala instrumentální zručnost v oblasti preparativní organické chemie a v první fázi práce tak připravila dostatečná množství obou prodegradantů pro všechny další stanovené zkoušky. Své schopnosti a samostatnost řídit svoji práci pak prokázala jak při vlastní přípravě zkušebních vzorků polymeru, tak při jejich následném hodnocení. Své postupy stejně jako průbežně dosažené výslekdy s vedoucím práce pravidelně konzultovala. Předložená práce je přínosem nejen z důvodů prověření funkce samotných prodegradantů, ale i způsobu jak jejich efekt na polymer řídit/zpomalit cestou zabudování do kopolymerních domén, které byly při přípravě homogenně zahněteny do homopolymerní matrice. Tento způsob prodegradace byl prověřen za pomocí sterarátu Co2+ a potvrdil směr, kudy by se mohl ubírat další výzkum v této oblasti. Vedoucí práce k autorovi ani vlastnímu provedení práce připomínek nemá a práci doporučuje k obhajobě.

Posudek oponenta

Petruš, Josef

Předložená diplomová práce se zabývá charakterizací degradačního procesu polypropylenu s dobou života řízenou přídavkem prodegradantů. V přehledně strukturované teoretické části autorka shrnuje poznatky popisující princip stárnutí a oxo-degradace polymerů s důrazem na vliv jednotlivých faktorů (vliv kyslíku, UV, tepla, apod.) na průběh degradačního procesu. Autorka cituje výsledky odborných publikací popisující konkrétní příklady aplikace prodegradantů v polyolefinech, díky čemuž v práci vytváří vhodný základ pro diskuzi experimentálních výsledků práce. Dobrý dojem kazí, v řadě případů, zhoršená kvalita reakčních schémat přebraných z literárních zdrojů a nepřepracovaných ve vhodném chemickém editoru (viz Obr. 1, 6, 7, 9, 10, 13). Stěžejní reakční schéma oxo-degradace (kap. 2.2.1., str. 10) by, dle mého názoru, zasloužilo detailnější popis a rozbor jednotlivých fází. V praktické části je popisován systém složený z homopolymeru/kopolymeru PP a tří druhů prodegradantů – stearátu Co2+, Mn2+ a kyseliny olejové, včetně koncentrační závislosti. Objektivně lze ocenit přípravu použitých prodegradantů dle postupu nalezeného v odborné literatuře. Metodiku přípravy vzorků a jejich metody charakterizace lze považovat za adekvátní pro dosažení vytyčených cílů. Pouze metodu stanovení indexu toku by bylo možné nahradit pokročilejší technikou reologické analýzy, např. měřením tokových křivek či oscilačními testy. Vliv použitých prodegradantů a jejich koncentrace na změnu struktury, mechanických a reologických vlastností je v práci pozorován a popisován dle předpokládaných souvislostí. Výsledky analýz jsou diskutovány stručně, ke zvkalitnění by vedlo četnější využití odborné literatury, zejména pak konfrontace s výsledky relevantních odborných prací s oporou pro vysvětlení pozorovaných jevů. Formální nedostatky představují zejména neúplné popisky obrázků a tabulek, které by měly být „samovysvětlující“ se stručným popisem podmínek přípravy uvedených vzorků (např. čas a teplota expozice). V řadě případů je absence chybových úseček pro reprodukovaná měření (např. Obr. 31 a Tab. 10). Za stěžejní část práce lze považovat kap. 3.4.2, jejímž cílem byla lineární aproximace indukčních period stanovených při teplotách 110–150 °C na laboratorní teplotu 25 °C. Pro většinu testovaných vzorků byla aproximovaná indukční perioda v řádu měsíců až let, nicméně pro vzorky s nejvyšší koncentrací prodegradantů byla získána hodnota indukční periody v řádu jednotek dnů. Subjektivním pozorováním nebyla potvrzena korelace reálného chování vzorků při 25 °C s experimentálně dosaženou aproximací čímž použitá metoda kriticky shledána nepřesnou. V závěru práce jsou stručně a přehledně shrnuty podstatné výsledky experimentální práce s jasnou formulací prodegradačního systému, na kterém lze zakládat další výzkum. Práci doporučuji k obhajobě a z výše uvedených důvodů hodnotím stupněm B – velmi dobře.

eVSKP id 100144