KLVAČ, O. Charakterizace vlastností elektrodových materiálů a elektrod pro elektrochemické zdroje proudu pomocí rentgenové difrakční spektroskopie [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Klvac Bakalářská práce studenta Klvače se zabývá studiem rentgenové difrakční spektroskopie a jejího využití pro studium interkalace a konverze na elektrodách elektrochemických zdrojů proudu. Teoretická část rozebírá vznik difrakčního spektra na práškovém materiálu, podrobně řeší výpočty faktorů, které vedou k simulaci intenzit reflexí na daných úhlech. Dále je v teoretické části představen proces lithiace grafitu z pohledu strukturních změn a difrakčního spektra, je provedena rešerše In-situ řešení a představen ex-situ přístup, který bude použit v práci. Praktická část se v úvodu zabývá výpočtem spektra grafitu a diskusí jeho strukturních forem. Velký přínos vidím ve vytvoření vlastního strukturního modelu fáze grafitu R3, jeho vizualizaci a použití pro Rietveld analýzu. Byla provedena měření na několika verzích grafitu, jejich práškové formě, nánosu elektrod a na elektrodách v nabité formě. Z práce mimo jiné plyne velmi zajímavý teoretický závěr, který se týká snižování intenzity reflexe roviny (002) grafitu při rostoucím obsazení mezivrstenvých prostor lithnými ionty. Přístup studenta k přípravě bakalářské práce byl příkladný, spolupráce byla bezproblémová, při práci prokazovala samostatný přístup. Výsledky měření jsou v práci zpracovány a vyhodnoceny jasně a přehledně, nechybí diskuze. S prací se student Klvač zúčastnil soutěže EEICT. Vzhledem ke zmíněným skutečnostem navrhuji hodnocení A 95b
Student Ondřej Klvač vypracoval bakalářskou práci zabývající se charakterizací materiálů pro elektrochemické zdroje proudu metodou rentgenové difrakční spektroskopie. Práce je členěna na teoretický úvod, ve kterém autor podrobně popisuje metodu rentgenové difrakce a základní principy posuzovaných elektrochemických článků a na část praktických experimentů, kde najdeme pečlivě provedenou analýzu zkoumaných materiálů a jejich změn v průběhu interkalace. Teoretická část je sepsána pečlivě a formálně správně, přičemž autor použil dostatečné množství odborné literatury. Autor postupuje systematicky při vysvětlování složitějších jevů spojených s rentgenovou difrakcí a teoretická část práce tak může být dále používána jako vhodný studijní materiál při zpracování dalších prací. K této části mám snad jen tyto připomínky: na str. 20 píšete, že díky aplikacím, jako jsou elektromobily, se pozornost obrací k sodíkovým článkům. Zde k průniku předností sodných systémů a požadavků na akumulátory pro výše uvedenou aplikaci elektromobilů, nedochází. Zmatený je na str. 21 popis principu funkce elektrochemického článku, ve kterém operujete s termíny „poločlánek“ a „klasický článek“, přičemž těmto termínům z dostupného popisu není rozumět. Naopak v této teoretické části oceňuji zejména provedené teoretické výpočty difrakčního spektra pro měď, která byla použita jako podkladový materiál. Praktická část přináší analýzu různých elektrochemických materiálů jako např. různých typů grafitů, LTO a konečně také Lithium-sírové katody. Experimenty jsou prováděny systematicky a získané poznatky jsou pečlivě a metodicky správně diskutovány ve shodě s poznatky prezentovanými v teoretické části práce. V této části práce lze ocenit tvůrčí přístup studenta, který v případě že nenalezl databázový záznam pro krystalografickou fázi R3 u grafitu, tak si jej s pomocí dostupných publikací a s využitím dostupného softwaru vypočítal a následně provedl kvantitativní analýzy jednotlivých fází 2H a R3 dostupných grafitů. Bohužel část experimentů je znehodnocena pravděpodobnou netěsností měřící cely, která byla mírně optimalizována nicméně s ne zcela uspokojivými výsledky. Po formální stránce postrádám legendu v grafech na Obr. 2.15, 2.16, atd. a současně upozorňuji na nekorektní umístnění popisu os. Z hlediska identifikované nestability materiálu v průběhu analýzy by bylo vhodné provést zcela nový návrh hermeticky těsné ex-situ cely nebo se přesunout do oblasti in-situ. Závěrem konstatuji, že práce je na velmi dobré odborné úrovni, student provedl jednak podrobnou literární rešerši a dále také množství zajímavých experimentů které pečlivě prodiskutoval. Tím student prokázal schopnost odborného kritického myšlení, které je z mého pohledu základním předpokladem získání vysokoškolského titulu. Práci proto doporučuji k obhajobě a hodnotím známkou A – 93 bodů.
eVSKP id 112167