TKADLEC, V. Návrh a realizace akustických úprav prostoru malého nahrávacího studia [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2020.
Cílem bakalářské práce byl návrh, realizace a ověření akustických úprav prostoru malého nahrávacího studia a také vytvoření učebních textů pro laboratorní úlohy zaměřené na tuto problematiku. Oba cíle byly splněny. Student přistupoval k řešení práce aktivně a průběžně předkládal výsledky své práce. Konzultace s akustikem zmiňovaná v textu práce byla předem plánována a týkala se doporučení při rozmístění akustických prvků, nikoliv jejich návrhu. Student má ale problémy s terminologií z oblasti akustiky, většinu nesprávných formulací opravil podle připomínek vedoucího ještě před odevzdáním práce. Praktická část práce má cca 20 stran, ale s řadou fotografií, které mohly být v příloze. Student se mohl věnovat také ostatním variantám akustických úprav, které zvažoval a rozpracoval, v práci popisuje jen finální verzi. Po formální stránce lze vytknout řadu nedostatků, např. prohození horních a dolních indexů, velká písmena uvnitř vět, odsazení odstavců za rovnicí a jednopísmenné předložky na konci řádku. Student v práci uvádí 26 zdrojů, v klíčových problémech se ale odkazuje na texty laboratorních úloh a nerecenzované online zdroje.
Bakalářská práce pana Vojtěcha Tkadlece na téma Návrh a realizace akustických úprav prostoru malého nahrávacího studia popisuje řešení praktického projektového charakteru ve čtyřech kapitolách. Jejím cílem bylo na základě měření a modelování v softwaru EASE navržení akustických úprav malé místnosti, jejich realizace a ověření úprav v modelu i měřením. Zadání bylo plně splněno. Na bakalářskou práci bylo odvedeno velké množství práce. V textu jsem bohužel nenašel informaci, kde se daný upravovaný prostor nachází a jak je provozován. Z obrázku pouze usuzuji, že se jedná o soukromý objekt. K popsanému postupu prací ani výsledkům nemám připomínek. Hlavně výsledek na Obr. 4.2, kde výsledná doba dozvuku po úpravách je vyrovnaná učebnicově. Připomínky a výtky se však budou týkat hlavně rigoróznosti vyjadřování, kde některá vyjádření jsou značně diskutabilní a mnohdy by mohla svádět k nesprávné intepretaci. Tomu se bude věnovat většina další části mého posudku. Připomínky jsou řazeny podle výskytu v textu, ne dle důležitosti. Hned v úvodu jsou některé spíše neobratnosti, než chyby. Např. již v druhé větě začínající „Těmito jevy...“ není jasné, na co zájmeno „těmito“ (v množném čísle) odkazuje. V dalším textu: hodnoty činitele zvukové pohltivosti asi nebyly přiřazeny modelu, ale jednotlivým plochám v daném modelu prostoru. V kapitole Akustika hned v první části – akustika má daleko více „podskupin“ (lépe asi oborů), jako jsou psychologická akustika, podmořská akustika, akustika pevné fáze a mnoho dalších. Fyzikální akustika se zabývá především šířením akustických vln v růzých fázích, nejen jejich buzením. V seznamu veličin pro popis šíření zvuku kromě vyjmenovaných chybí minimálně akustický tlak, včetně informace o amplitudě a fázi. Dozvuk nelze definovat jen jako „odražené zvukové vlny, které se do lidského ucha dostávají se zpožděním oproti zvukovým vlnám přímým”. Takové odražené zvukové vlny jsou třeba i v ustáleném stavu v difuzním poli. I v pojmu dozvuk je zahrnut pokles energie či dalších akustických veličin, tedy nejen do doby dozvuku, jak autor uvádí v další větě. Termín “časový údaj” není totožný s termínem čas (doba), aby se s ním dala definovat doba dozvuku. Tvrzení, že „doba dozvuku.... může být ovlivňována.... módy místnosti“ není úplně rigorózní. Doba dozvuku v oblasti vlastních módů totiž není definována. Autor zmiňuje Schroederův kmitočet, nicméně v práci jsou uváděny hodnoty doby dozvuku i pro kmitočtová pásma ležící pod tímto kmitočtem. Vlastní módy samozřejmě také určitým způsobem doznívají, ale to není z hlediska Sabinovské definice spojováno s dobou dozvuku. V závěru práce je však úvaha o platnosti výsledků pod Schroederovým kmitočtem uvedena. Módy místnosti závisí nejen na rozměrech, ale i rychlosti zvuku. Do této práce by vztah pro výpočet módů místnosti určitě patřil. Pro měření činitele zvukové pohltivosti se nemusí používat jen metoda přerušovaného šumu, ale i metoda MLS či jakýkoli jiný způsob umožňující změřit dobu dozvuku. V kapitole 1.2.3 je uvedeno, že Sabineův vzorec pro výpočet doby dozvuku se používá jen pro menší prostory s menšími hodnotami činitele zvukové pohltivosti. To je značně nepřesné. Naopak. Sabinova teorie doby dozvuku byla odvozena pro velké prostory. Teoretičtí akustici nekonečně diskutují o tom, zda se doba dozvuku dá použít i v malých místnostech a co to vlastně je malá místnost, kdy většinou se za malou místnost považují prostory, kde vlastní módy zasahují vysoko do slyšitelného pásma, tedy kde Schroederův kmitočet je dost vysoko (v řádu stovek Hz). V popisu Sabineova vztahu je i interpretován jako index zahrnující všechny materiály včetně zařízení, nábytek apod. To opět není tak. Předměty v prostoru, kde se vyhodnocuje doba dozvuku, které nejsou plošného charakteru, jako např. právě zmíněný nábytek a třeba i přítomní lidé se přidávají do vztahu rovnou jako příspěvek pohltivosti, tedy aditivní člen ve jmenovateli. Neuvádí se pomocí činitele zvukové pohltivosti. V kapitole 2.2 je napsáno, že pro měření doby dozvuku byla použita metoda přerušovaného šumu, která spočívá ve vybuzení prostoru širokopásmovým náhodným nebo pseudonáhodným šumem. Toto je značně nepřesné. Pokud autor za pseudonáhodný šum (šum nemůže být pseudonáhodný, pouze náhodný) považuje MLS, tak obě metody jsou z hlediska výpočtu značně odlišné. A toto je i má otázka k obhajobě (viz dole). Tvrzení že při buzení pseudonáhodným šumem je třeba dávat pozor, aby byla doba buzení náhodná a neopakující se také není správně. V kapitole 2.3 Výsledky měření je uvedeno, že ... v místnosti, jejíž vlastní kmitočet byl zjištěn jako hodnota 289,91Hz, viz rovnice 1.2. Tady si autor protiřečí. Rovnice 1.2 je Schroederův kmitočet, což ale není vlastní kmitočet místnosti. Vlastních kmitočtů místnosti je navíc vždy nekonečně mnoho, nejen jeden, vždy se musí specifikovat jaký vlastní kmitočet. Navíc výpočet vyčíslený (jako je problematické v celé práci) na dvě desetinná místa není v prostorové akustice validní, protože taková přesnost není dosažitelná, výchozí hodnoty nejsou stanoveny s takovou přesností. Extrémem je třeba ve vztazích 3.3 a 3.4 vyčíslení plochy na 4 desetinná místa. V práci je uvedeno celkem 26 odkazů na literaturu. Někdy však jako např. [15] a i další, se jedná o internetové prameny, které jsou samy čerpány z jiného zdroje. V takovýchto případech je jistě lepší odkázat se na původní zdroj. Také citovat bakalářské či diplomové práce, hlavně jejich teoretické, převzaté části, může být problematické. Po shrnutí posudku bych chtěl ještě jednou konstatovat, že byla provedena velmi zdařilá úprava akustiky malého prostoru. Škoda, že nebyla věnována větší péče textu práce.
eVSKP id 125889