SANETRNÍKOVÁ, D. Pokovování technických plastů pro výrobu odlehčených konstrukčních dílů pro dopravní průmysl [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Na diplomové práci oceňuji zejména rozsáhlou laboratorní část, kde studentka prokázala samostatnost a iniciativu. Studentka pomohla při výběru konstrukčního materiálu a velmi dobře komunikovala a navazovala spolupráci s lidmi z chemické fakulty. Rovněž sama navrhovala nové postupy při nanášení palladia a chemickém niklování. Chemické niklování bylo zvoleno jako nezbytný krok při pokovování nevodivého polyether ether ketonu, který nelze pokovovat přímo s využitím galvanizace. Součástí diplomové práce byla rovněž modifikace plastového povrchu s využitím plazmatu, které vedlo ke zlepšení smáčivosti povrchu a ke zvýšení adheze kovové vrstvy k plastovému substrátu. Pro srovnání bylo provedeno rovněž magnetronové naprašování měděné vrstvy. Adheze byla měřena s využitím tape testu a metody peel off. Díky aktivnímu přístupu studentky bylo téma rozpracováno v širokém rozsahu. Formálně je práce na dobré úrovni a splnila požadavky vedoucího.
Text předložené diplomové práce má 94 číslovaných stran včetně 7 číslovaných stran přílohy, kde je popsán proces pokovování PES folie řešený v rámci semestrálního projektu. Je použito 44 odkazů, které jsou systematicky citovány. Text je doplněn seznamy obrázků a tabulek. Zadání práce představuje velmi širokou problematiku zahrnující kinetiku chemických reakcí, elektrochemii, vakuové metody nanášení vrstev a jejich leptání a diagnostiku mechanických vlastností vrstev včetně optické a elektronové mikroskopie. Teoretický úvod práce na stranách 3 až 31 shrnuje vlastnosti plastů a plastových kompozitů jako konstrukčních podkladů pro deponované vrstvy, provádí rozbor technologií nanášení tenkých vrstev a popisuje techniky čištění povrchů. Tato část je zpracována přehledně, jen s minimálním výskytem chyb a neobratných formulací. Rozdělení do jednotlivých kapitol je optimální. Provedené experimenty, spočívající ve vyhledání optimálních podmínek pro depoziční proces dle zadání a zhodnocení vlastností nanesených vrstev, jsou popsány v kapitole “3 EXPERIMENTÁLNÍ ČÁST“ na stranách 33 až 46 a výsledky těchto experimentů jsou shrnuty v kapitole “ 4 DOSAŽENÉ VÝSLEDKY“ na stranách 47 až 79. Pro zajištění úspěšného procesu depozice bylo nutné vyzkoušet optimální způsob čištění vzorků, kde bylo experimentováno s čištěním detergentem a roztokem NaOH, s roztokem kyseliny sírové, s plazmatickým leptáním reaktivními ionty a s kombinacemi těchto metod. Muselo být nalezeno optimálního složení aktivátoru a způsob jeho nanášení v závislosti podkladu, na teplotě procesu, době aktivace a procesu sušení. Při experimentech s plazmatickou aktivací bylo rozvažováno o optimální době působení plazmatu, aby nedocházelo k opětovnému zesíťování volných vazeb vytvořených v procesu plazmatické aktivace. Nezbytnou částí experimentů byly adhezní zkoušky zahrnující peel off test s pomocí přístroje, tape test s pomocí lepicí pásky a měření povrchového napětí pomocí kontaktního úhlu smáčení. Značné úsilí si vyžádala také příprava vzorků pro elektronovou mikroskopii a analýzu EDX, kde bylo nutné respektovat mechanické vlastnosti vzorků. V souhrnu se jedná o značný objem experimentální práce. Zde oceňuji velmi široký záběr diplomantky i potřebnou trpělivost pro vyhodnocení experimentů. Text práce je sestaven pečlivě, se snahou o maximální využití plochy stránky. Je psán jasně a srozumitelně i přes občasný výskyt hovorových výrazů typu “.. Jako ucházející způsob nanesení..“ “ .. ucházejícího výsledku ..“ použitých například v kapitole “Závěr“. Zadání práce bylo v plném rozsahu splněno. Práci proto doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 102396