ŠEDO, O. Komunikační protokoly pro optické bezkabelové spoje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student Ondřej Šedo měl ve své práci vytvořit model pro simulaci spojení protokolem TCP přes optický atmosférický kanál, provést simulace pro typické parametry optických linek a implementovat vyvinutou techniku využití vyrovnávací paměti v FPGA nebo na PC (ve formě emulovaného mostu na L2). Musím konstatovat, že pracovní úsilí studenta bylo ve fázi SP i DP velmi nízké. Na první konzultaci se dostavil až v půlce semestru. Tomu odpovídají i výsledky práce. Čistý text DP má 20 stran a obsahuje jen obecný úvod a popis modelu převzatý z doporučené literatury. Vlastní výsledky jsou popsány na třech stranách kapitoly 3.2. Simulační model je navržen jako jednokanálový, což neumožňuje analýzu navrženého způsobu použití vyrovnávací paměti. Navíc text v příloze A.1 neodpovídá odevzdanému zdrojovému textu pro OmNET++. Navržené řešení implementace v FPGA, založené na vzorovém projektu, využívá nevhodně malou velikost FIFO. Ze stručného popisu v kap. 4 není patrná jeho funkčnost. Jedná se o zatím nedokončenou práci. Vzhledem k výše uvedenému považuji úroveň a rozsah předložené práce za nedostatečné a nedoporučuji ji k obhajobě.
Cílem této diplomové práce bylo prostudovat vliv turbulencí (fluktuace přijímaného signálu) na kvalitu přenosu datových paketů TCP/IP pomocí spoje FSO a realizovat vyrovnávací buffer na straně Tx pro potlačení požadavků na opakovaný přenos. V kapitole 1 a 2 jsou shrnuty obecné poznatky o optických bezvláknových spojích a protokolu TCP. Kapitola 3 a 4 obsahuje popis modelu FSO a implementace blokování vysílače v FPGA. Teoretický základ modelu turbulentního kanálu FSO v kap. 3.1 byl převzat z literatury [2]. Z popisu není jasné, jak získá vysílač informaci o stavu kanálu, tedy o úrovni signálu na přijímací straně. Takový model pak nelze použít pro analýzu efektivnosti techniky blokování vysílače. Ze zdrojového kódu modelu v příloze A.1 je patrné, že se autokorelační funkce kanálu generuje vždy znovu při příchodu každého paketu, což není moc efektivní. Simulační studie v kap. 3.3 neudává, za jakých podmínek byla provedena (klíčové parametry MSS a RTT), ani jak byla v modelu realizována vyrovnávací paměť. Simulace výpadků spojení pomocí manuálního externího tlačítka nesimuluje dobře reálný stav (obálka fluktuací může mít šířku pásma cca 100 Hz) a tedy dosažené výsledky mohou být značně zkresleny. Po formální stránce je práce na průměrné úrovni. Bohužel však působí “lepeným” dojmem, některé kapitoly obsahují zvýraznění klíčových slov pomocí tučného písma, zbylé nikoliv. Za nedostatečnou však považuji práci s literaturou. U teoretických pasáží v úvodu práce chybí často odkazy na literaturu. V seznamu literatury je uvedeno pouze 5 informačních zdrojů. Předložená diplomová práce má velice omezený rozsah, i s přílohami má pouze 27 stran. Vlastní řešení, implementace a experimentální část je popsána na nedostatečné úrovni, chybí základní parametry simulací / experimentu. Prezentace dosažených výsledků je nedostatečná, jejich diskuze v práci chybí. Dle mého názoru nebylo zadání práce splněno, a proto nedoporučuji práci k obhajobě.
eVSKP id 84682