DUCHOŇ, M. Konstrukce parního stroje [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2021.

Posudek vedoucího

Košťál, David

Student ve své práci zpracoval kompletní model a výkresovou dokumentaci pro výrobu demonstračního modelu parního stroje. Tento model může po výrobě sloužit pro efektní ukázku použitých strojních prvků během výuky konstruování, či po drobné úpravě pro demonstraci jevů v oblasti tribologie (např. hydrodynamické mazání). Oceňuji komplexnost a detailnost zpracování. Dle mého názoru by byl stroj po výrobě plně funkční. Student prokázal, že je schopen samostatně navrhnout komplexní stroj a připravit kvalitní výkresovou dokumentaci pro jeho externí výrobu. Slabším místem jsou některé výpočty, které v práci mohly být ještě doplněny – např. polohy škrtících klapek či odstředivý regulátor. Vzhledem k rozsahu provedené práce ale toto nepovažuji za vážné provinění.

Posudek oponenta

Křupka, Jiří

Bakalářská práce se zabývá konstrukcí parního stroje, který se stal historicky nedílnou součástí oboru strojního inženýrství. Hlavním cílem práce bylo zkonstruovat model jednoválcového statického parního stroje poháněného vnějším zdrojem tepla. Lze konstatovat, že splnění hlavního cíle bylo dosaženo. Ke způsobu řešení dílčích cílů mám však výtky formálního i věcného charakteru. Abstrakt a úvod bakalářské práce lze považovat za akceptovatelný, ačkoliv autor uvádí některé skutečnosti, které do obecně koncipovaného úvodu nezapadají; „…při změně parametru páry…“ atd. V rešeršní části práce se autor věnuje přehledu současného stavu poznání – historickému vývoji parních strojů a jejich konstrukčnímu řešení. Zde student často uvádí určité skutečnosti bez odkazu na relevantní literaturu nebo nedostatečného vysvětlení konkrétního pojmu či popisu konstrukce; např: „přehřátá pára“ atd. Popisek obrázku (Obr. 2-2) pak lze považovat za naprosto nevhodný. Navíc odkazy na literaturu nejsou číslovány podle jejich chronologického použití v textu, ale zcela náhodně. Rešerše dále pokračuje rozdělením parních strojů dle jejich konstrukčního uspořádání. V této části chybí zejména popis základních komponent stroje (např. kliková hřídel, křižák atd.) spolu s uvedením jejich funkce. Rovněž zde postrádám popis funkce parního stroje z hlediska konstrukčního uspořádání jako mechanismu. Obecným koloritem v této kapitole je absence křížových odkazů na obrázky, které jsou v textu často popisovány, což významně snižuje orientaci v textu, srozumitelnost, a tak bohužel i kvalitu samotné práce. Následuje kapitola „analýza problému“, kde jsou poznatky na základě současného stavu poznání popsány poměrně úsporně. Hlavním nedostatkem je zde nedostatečná provázanost na předchozí kapitolu formou citací, přičemž cíl práce z této kapitoly explicitně nevyplývá. Kapitola „koncepční řešení“ obsahuje několik možných konstrukčních uspořádání, které autor popisuje. Nicméně, význam a funkce jednotlivých součástí zůstává neobjasněna; např. součást „páka“, kterou autor popisuje není ani prvkem schématu na Obr. 4-1. V celkovém zhodnocení potom postrádám jednoznačný výběr konkrétní varianty a vymezení vůči ostatním možným řešením oproti vágnímu konstatování, že vybrané řešení „nemá téměř žádné nevýhody“. Autor dále pokračuje kapitolou „konstrukční řešení“, kde popisuje vlastní navrženou konstrukci. Znovu se opakuje folklor předchozích kapitol, kdy autor popisuje konstrukci, aniž by blíže specifikoval bližší podrobnosti nebo vysvětlil konkrétní pojem; např. „…vedena hadicí skrz ventil“ nebo „…pomocí úplného klikového mechanismu“. Na str.34 je výsledný render navrženého konstrukčního řešení, který je v této kapitole umístěn naprosto nevhodně byť je velice kvalitní, neboť dosud nebylo předloženo ani jednoduché schéma konstrukčního uspořádání. Celkově lze v této kapitole spatřovat všudypřítomné nekonkrétnosti ať už se jedná o specifikaci materiálů součástí, funkce jednotlivých součástí, jejich znázornění nebo absenci bližšího popisu řešení konstrukčních uzlů; např. „Důležité je, aby byl výstředník správně pootočen vzhledem ke klice“. Při řešení regulace viz Obr. 5-10 je nezbytné ilustrovat jednotlivé funkční polohy řešeného mechanismu. Součástí kapitoly je rovněž výpočet popisující návrh stroje z pohledu termomechaniky. Autor uvádí, že „Výpočty dále vycházejí z navržených hodnot“ přičemž uvedené parametry nebyly dříve nikde popsány, není proto jasné, co reprezentují ani jak byly získány jejich konkrétní hodnoty jako je např. délka zdvihu, průměr pístu atd. Podobně je tomu v případě indikátorového diagramu, jehož význam nebyl blíže vysvětlen. Za další nedostatek z pohledu konstrukce lze považovat absenci řešení výpočtu řemenového převodu, který pohání regulátor a stejně tak kuželového ozubeného soukolí. Práci uzavírá poslední hlavní kapitola „diskuze“, která z mého pohledu nemá charakter diskuze v pravém slova smyslu, neboť převážně obsahuje informace, které by bylo vhodné zahrnout do konstrukčního řešení. I zde však pokračuje trend nekonkrétního vyjadřování, které považuji vzhledem k navržené konstrukci za nevhodné; např. „Za kritickou hladinu se považuje hladina, kdy není plně ponořené topné tělísko“ nebo „Po nějaké době se válec ohřeje…“. Pokud bylo zařízení navrženo tímto způsobem, lze skutečně pochybovat o jeho reálné funkci. Za zvláštní lze považovat kapitolu 6.1.4, kde je hlavní pozornost věnována součásti, která přitom není součástí konstrukce. V kapitole „Závěr“ bohužel rovněž chybí výsledné zhodnocení předloženého řešení. Součástí BP jsou tři přílohy obsahující výkresovou dokumentaci, digitální data – model a seznam kupovaných položek. Výkresová dokumentace obsahuje celkem 65 výkresů, což lze na úrovni BP považovat za nadstandartní požadavek, ačkoliv je součástí zadání. Předložená výkresová dokumentace je na solidní úrovni, avšak obsahuje následující nedostatky. Celkově lze vytknout chybné nebo neúplné zobrazení vedoucí k nejednoznačnosti příslušné geometrie, nejednotný popis materiálů, pochybné označení součástí, chybné označení tolerance závitů, nevhodné požadavky na předpis drsnosti povrchu (např. zákaz obrábění na ploše, která je tolerována apod.), absenci připojovacích a dílčích rozměrů nebo absenci zobrazení mechanismu v základních funkčních polohách. Mezi obecné formální nedostatky práce lze zahrnout občasné překlepy, výskyt redundantních slovních obratů, chybné číslování obrázků, neobratné formulace nebo neúplnost seznamu použitých zkratek a symbolů (např. x). Předložená bakalářská práce je logicky členěna a lze ji považovat za původní. Současně práce svým rozsahem překračuje požadavky na úrovni BP. Rovněž byly splněny všechny cíle dané zadáním. Celkově je bakalářská práce pana Matěje Duchoně na dobré úrovni, proto ji hodnotím známkou C – dobře, a i přes dílčí nedostatky doporučuji práci k obhajobě.

eVSKP id 132010