ŠIDLÁK, J. Výroba součásti "Pant" [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2022.

Posudek vedoucího

Žák, Ladislav

Bakalářská práce pana Jaromíra Šidláka je zaměřena na výrobu součásti pant pro dvířka schránek, rozvodových skříní a pod. Je zaměřena na technologii střihání a ohýbání a výstupem je navržená technologie a konstrukční dokumentace postupového nástroje. Po konzultaci variant se nabídla jako nejvýhodnější a tu autor úspěšně zpracoval a navrhl konstrukci tvářecího nástroje. Jedná se sice o jednoduchou součást, ale nástroje tohoto typu jsou vždy svým způsobem originál a tak je potřeba posuzovat i přístup k vyhotovení a to se autorovi povedlo. Práci pana Jaromíra Šidláka doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Lidmila, Zdeněk

V bakalářské práci Jaromíra Šidláka je zpracován návrh technologie výroby tvarově jednoduché součásti z plechu tloušťky 3 mm. Student navrhl výrobu řešeného dílce s využitím sdruženého postupového nástroje, ve kterém jsou realizovány operace stříhání a ohýbání. V rešeršní části práce pak tyto technologie popsal. Dále navrhl postup výroby řešené součásti, který doložil technologickými výpočty a zpracoval výkresovou dokumentaci tvářecího nástroje. Postup výroby uvedený v BP lze pokládat za správný, stejně jako návrh postupového nástroje. Kladně hodnotím i přístup studenta ke zpracování ekonomického vyhodnocení, kde při stanovení konečné ceny výrobku vychází z normativů středně velké lisařské firmy. Vlastní bakalářská práce je však zpracovaná na nižší úrovni. Vyskytují se v ní nepřesnosti i faktické chyby, např.: • Na obr. 17, je poloměr ohybu značen R0, ale v textu pod obrázkem – „r“. • Na straně 20 je v textu uvedeno, že hodnota součinitele cp= 0,4 až 0,8, v následujícím vzorci však cp= 0,5 až 0,6. • Na str. 23 je uvedeno, že menší odpružení „vznikne v důsledku nepřekročení meze pevnosti v celém průřezu ohybu…“. • Na str. 26, kde je diskutována technologičnost ohybu je konstatováno, že vzdálenost otvoru od ohybu je dostatečná, protože v otvoru bude při ohybu hledáček. • V kap. 3.2 je při výpočtu využití tabule plechu z plochy výlisku odečten konstrukční odpad, což je nesprávné. • Při stanovení využití tabule plechu se také neuvažuje se skutečností, že při použité konstrukci ostřihovacích dorazů zůstane na každém pásu plechu nevyužitý materiál v délce dvou kroků. • Ostřihovací dorazy jsou v práci použity pro plech tloušťky 3 mm, přičemž jsou v konstrukci tvářecích nástrojů doporučeny pro plechy tloušťky 1 až 2 mm. • V kap. 3.4 je konstatováno, že ve druhém kroku ke střihu nedochází. V následující části textu se pak uvádí – „Výsledná střižná síla se získá součtem střižných sil první a druhé operace“. Úroveň grafického zpracování textu práce a zejména obrázků v kap. 2 je velmi nízká. Mnoho slov a slovních spojení, v textu práce uváděných, je nestandardních a mnoho nedává smysl. Jako příklad uvádím: „zpracování plechu, případně svitku“, „rychlá technologie“, „přikalení vlivem teploty“, „otrhaná střižná plocha“, „ohybek“, „ohyb se nevrátí do výchozí polohy“, „ohnutí a odlehčení zatěžující silou“, „prostřihování“ namísto vystřihování, „ostřižek“ namísto výstřižku, apod. Kvalitně je naopak zpracovaná výkresová dokumentace sdruženého nástroje, včetně odděleného kusovníku. Výhrady mám pouze ke způsobu kótování průměrů otvorů na výrobních výkresech. Kótovací čáru s jednou šipkou vedenou k vnějšímu obrysu je vhodné využít pouze u velmi malých průměrů otvoru a bez pokračování čáry přes celý průměr otvoru.

eVSKP id 139560