Posudky závěrečné kvalifikační práce

Posudek vedoucího

Štětina, Josef

Obsahem práce je Optimalizace Rankin-Clausiova parního cyklu. Práce má 44 stran textu a 5 příloh ve formě výpisu zdrojového textu. Grafická úprava splňuje požadavky na technický text. Práce obsahuje všechny povinné části a respektuje příslušné směrnice pro závěrečné práce na VUT. Student pracoval s několika zdroji a tyto správně citoval. Student pracoval samostatně a práci konzultoval, zadání práce splnil ve všech bodech. Je třeba ocenit, že si vybral téma, které vyžadovalo znalosti numerické optimalizace a programování ve spojení znalostmi energetického inženýrství. Některé získané poznatky jsou po teoretické stránce velice zajímavé a tato práce ukazuje možnost jak optimalizovat reálné parní zařízení. Student prokázal schopnost samostatné práce, splnil podmínky zadání, práce obsahuje všechny náležitosti, a proto ji doporučuji k obhajobě.

Dílčí hodnocení
Kritérium	Známka	Body	Slovní hodnocení
Splnění požadavků a cílů zadání	A
Postup a rozsah řešení, adekvátnost použitých metod	A
Vlastní přínos a originalita	B
Schopnost interpretovat dosažené vysledky a vyvozovat z nich závěry	B
Využitelnost výsledků v praxi nebo teorii	B
Logické uspořádání práce a formální náležitosti	B
Grafická, stylistická úprava a pravopis	A
Práce s literaturou včetně citací	A
Samostatnost studenta při zpracování tématu	B

Navrhovaná známka: B

Posudek oponenta

Klimeš, Lubomír

Tématem předkládané diplomové práce Ondřeje Čepla je optimalizace Rankinova-Clausiova parního cyklu. Vlastní práce obsahuje 39 stran a je členěna do 3 kapitol. Samostatnou částí je pak 5 příloh o 15 stranách, které obsahují zdrojové kódy MATLABových skriptů pro optimalizační výpočty a vizualizaci Rankinova-Clausiova parního cyklu. V první kapitole se autor věnuje úvodu do matematického programování a základnímu popisu lineární a nelineární optimalizace. Druhá kapitola stručně popisuje Rankinův-Clausiův parní cyklus, jeho modifikace (nadkritický cyklus a cyklus s přehřevy) a použití knihovny XSteam. Rozsáhlá kapitola třetí, která je tvořena vlastní prací autora, popisuje jednotlivé varianty provedené optimalizace Rankinova-Clausiova cyklu, citlivostní analýzu, výsledky a závěry. Jednotlivé kapitoly na sebe logicky navazují, ale první kapitola obsahuje oddíly nebo pojmy (lineární optimalizace, konvexnost, subgradient, distribuční úloha), které se dalšího textu netýkají a které by bylo lepší umístit do příloh nebo je úplně vypustit. Kvalitu práce bohužel zbytečně snižuje velké množství překlepů a neobratných formulací, které se vyskytují napříč celým textem. V diplomové práci se také vyskytují vágní formulace některých pojmů a další nepřesnosti nebo chyby (např. výraz "adiabatické přihřívání", chybné znaménko ve vztahu 3.3, výraz "sytá kapalina o suchosti 1", chybný popisek obrázku 3.8 apod.). Zdrojové kódy uvedené v přílohách by bylo rovněž vhodnější zapsat neproporcionálním fontem a použít odsazení pro vnořené příkazy, protože v neodsazeném proporcionálním kódu je pro čtenáře obtížné se orientovat. Na diplomové práci naopak oceňuji velké množství názorných obrázků, vývojových a t-s diagramů, které dobře ilustrují provedené výpočty a myšlenkový postup autora práce. Dle mého názoru by bylo vhodné doplnit pro lepší názornost zejména cyklus s reohřevy o h-s diagram, který by lépe ilustroval jednotlivé přehřevy a s tím spjaté energetické veličiny. Hlavní přínos autora pak spatřuji především v implementaci vlastních optimalizačních modelů, které dobře vystihují schopnost autora práce používat získané znalosti termodynamiky, matematiky a programování v MATLABu. Rovněž oceňuji, že si autor práce osvojil práci s optimalizačním toolboxem v MATLABu a tyto znalosti využil při řešení diplomové práce. Autor práce uspokojivě pracuje s literaturou, ale seznam použitých zdrojů není konzistentně formátován podle normy ISO 690. Počet zdrojů, ze kterých autor čerpal, je poměrně malý a některá tvrzení v textu by bylo vhodné podložit citací na relevantní literaturu, např. na straně 38. Grafická úprava práce je na dobré úrovni (oceňuji použití LaTeXu) a splňuje formální požadavky kladené na tento druh práce. Práce obsahuje všechny předepsané náležitosti na ni kladené, cíle diplomové práce byly v plném rozsahu splněny. Práci i přes uvedené výtky doporučuji k obhajobě.

Dílčí hodnocení
Kritérium	Známka	Body	Slovní hodnocení
Splnění požadavků a cílů zadání	B
Postup a rozsah řešení, adekvátnost použitých metod	C
Vlastní přínos a originalita	B
Schopnost interpretovat dosaž. vysledky a vyvozovat z nich závěry	B
Využitelnost výsledků v praxi nebo teorii	B
Logické uspořádání práce a formální náležitosti	C
Grafická, stylistická úprava a pravopis	D
Práce s literaturou včetně citací	C

Navrhovaná známka: C

Otázky

V kapitole 3 na straně 21 uvádíte, že "... výsledek řešení je lokálním extrémem ..." a následně při použití jiných startovacích bodů uvádíte, že "... jsme se přiblížili ke globálnímu extrému či ho přímo našli ...". Vysvětlete, podle čeho usuzujete, že první nalezené řešení je extrémem lokálním a vysvětlete, co znamená tvrzení, že "jsme se přiblížili ke globálnímu extrému", přestože se původní řešení od dalších (s využitím jiných startovacích bodů) neliší.
V kapitole 3 na straně 19 uvádíte, že "... Výsledek nemusí být optimální, i když bude splněna podmínka pro optimum. Tento jev nastane, když se nalezne optimální řešení (výpočetně), ale toto řešení je reálně nesmyslné ..." Během obhajoby prosím vysvětlete toto tvrzení a ilustrujte jeho význam na konkrétním příkladě.
V oddílu 3.5 jste pro optimalizaci počtu přehřevů a jejich velikosti použil postup, kdy jste nejdříve samostatně vyřešil optimální velikosti přehřevů pro pevný počet 5 reohřevů. Poté jste vyřešil optimální počet reohřevů se závěrem, že optimální počet reohřevů jsou 4, ale neuvádíte parametry uvažovaných reohřevů. Následně jste obě dílčí řešení sloučil a prohlásil za optimální řešení původní úlohy. Domníváte se, že toto prosté sloučení zaručuje získání optimálního řešení původní úlohy? Pokud ano, tak vysvětlete, podle čeho usuzujete. Nebo by bylo vhodnější řešit tento problém spíše jako úlohu celočíselného programování?