MAČÁK, J. Návrh algoritmů číslicového zpracování signálů pro simulaci kytarových zesilovačů založených na obvodové analýze analogových prototypů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2008.

Posudek vedoucího

Schimmel, Jiří

Téma diplomové práce se může zdát jednoduchým populárním tématem spíše než řešením náročnějšího vědeckého problému. Ve skutečnosti se ale jedná o číslicové simulace dynamického chování analogových lineárních, ale i nelineárních systémů. Student k řešení diplomové práce přistupoval velmi odpovědně, po úvodní konzultaci si již samostatně hledal další zdroje informací a na další konzultace si chodil jen potvrdit správnost svých postupů při řešení konkrétních problémů. Rovněž po formální stránce je jeho práce na vysoké úrovni, text předkládal ke kontrole průběžně a práci odevzdal s předstihem. Kromě schopnosti řešit teoretické problémy a ověřovat výsledky svých metod propracovanými simulacemi v Matlabu prokázal diplomant zvládnutím technologie VST také programátorské schopnosti na vysoké úrovni.

Posudek oponenta

Přikryl, Lubor

U zpracování hudebních signálů je celkový výsledek vždy velmi subjektivní, nejlepším měřítkem věrnosti simulace je lidské ucho. Proto je důležité, že řešitel předkládá jako výsledek své práce funkční moduly a tím umožňuje snadné ověření kvality simulace. Ideálně by měla diskuse výsledků obsahovat srovnání reálného a simulovaného procesingu pro všechny obvody. Snahu o takové porovnání vidím na konci Závěru (5), ale týká se jen jedné části problematiky. Pro kompletní posouzení kvality simulace by muselo být provedeno testování mnoha nezávislými posluchači, u algoritmů, kde by se ukázaly rozdíly mezi skutečným a simulovaným procesingem by pak mělo být navrženo vylepšení. Vzledem k náročnosti získání a zpracování subjektivních poslechových výsledků toto nepovažuji za nedostatek diplomové práce, ale doporučuji řešiteli, aby pro ověření výsledků své další práce takto postupoval. Zadání diplomové práce bylo poměrně rozsáhlé, řešitel se věnoval dostatečně všem částem zadání a prokázal zvládnutí teorie elektronkových obvodů, elektroakustiky, DSP, některých aproximačních metod, programnování v C++ a VST API. Jako zásadní při hodnocení diplomové práce musím ocenit, že výsledky emulace poměrně složitých analogových obvodů jsou na světové úrovni - touto problematikou se zabývá několik zahraničních firem řadu let a řešitel se dostal na srovnatelnou kvalitu emulace. Kromě toho oceňuji množství práce, které bylo nutné odvést při měření systémů. Dále hodnotím kladně naprostou samostatnost při řešení zadaných problémů. Kromě použité teorie, uvedené v odkazech, se jedná o zcela samostatnou práci. Z uvedených odkazů na literaturu je zřejmé, že řešitel použil spíše obecné prameny a vyhnul se internetovým zdrojům, kde je tato problematika řešena jinými metodami. Většina kapitol, zabývajících se modelováním jednotlivých částí řetězce, má stejnou strukturu: Teoretické podklady, výpis používaných metod emulace, zdůvodnění použití konkrétní metody pro daný problém, výsledky. Zde bych měl tyto výhrady: - Jednak je zbytečné se rozepisovat o metodách které nejsou použity, naopak u použitých metod napsat jasně, proč jsou použity právě tyto (str 36, 1.4.1). - Především ale pro zhodnocení přínosu autora je nutné vědět, pokud až sahá převzatá teorie a kde začíná výsledek samostatné práce. To se v některých odstavcích značně rozplývá. - Některé odstavce považuji za zbytečné - např. rozvádět vlastnosti snímání zvuku elektrické kytary, když tato simulace není součástí zadání,stejně jako velmi obecný začátek v kapitole 3. Rovněž by bylo možné vynechat triviální informace, např. na straně 30 je k metodě smyčkových proudů, která se učí na střední škole, uveden dokonce odkaz na literaturu. Obecně je možné tyto nedostatky shrnout tak, že autor by si měl ujasnit, jaké znalosti má čtenář a pak rozlišovat mezi tím, co je pro tohoto čtenáře známé a co mu chce vysvětlit nového, jako výsledek svého bádání. V části 4 je v samotné práci jako ukázka uveden jen obecný kód VST, použitý standardně. Navíc je dost zavádějící uvádět, že třídy je potřeba "doplnit" o další uvedené funkce - tyto funkce v daných třídách existují už v základním API a to, co s nimi řešitel dělal, je jejich overload v rámci C++. Po prohlédnutí kódů je ale vidět, že při programování postupoval řešitel naprosto správné, proto tyto nedostatky v práci jsou jen formální. Práce je slušně typograficky zpracovaná, rozdělení do kapitol je logické, v elektronické podobě fungují odkazy na literaturu a z obsahu do textu. Stylisticky a gramaticky je práce na dobré úrovni, drobné chyby a frázovitost lze jistě někde najít (Str. 45: "V základě existují dva modely"), ale ne takové, které by bránily srozumitelnosti textu. Anglickému shrnutí chybí místy člen a obsahuje drobné chyby, to je ale vyváženo tím, že nastudováním VST API a další dokumentace prokázal řešitel dostatečnou schopnost porozumět anglickému odbornému textu. Do formálních nedostatků částečně spadá i nerozlišení vlastního a převzatého výzkumu, např. obrázek 1.28 je evidentně převzatý (nepředpokládám, že by řešitel měřil permeabilitu materiálů, které nejsou použity v žádném ze simulovaných systémů, jako je litina). Odkaz na tento a na vlasnoručně naměřené grafy se přitom nijak neliší, přitom pro posouzení rozsahu práce je tato informace důležitá - získání některých grafů vlastním měřením může být velmi náročné.

eVSKP id 14189