RYBÁRIK, J. Strukturní a termodynamické aspekty interakcí biopolymerů s organickými ionty [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2017.

Posudek vedoucího

Sedláček, Petr

Bc. Jan Rybárik se ve své diplomové práci zaměřil na studium interakcí huminových látek s nízkomolekulárními organickými látkami. Nutno podotknout, že toto téma nemělo žádnou návaznost na dosavadní vědeckou činnost diplomanta a vyžadovalo po něm seznámení se s poměrně složitou a z odborného hlediska specifickou problematikou těchto fascinujících přírodních látek. Mohu konstatovat, že se student tohoto úkolu zhostil se ctí. Při řešení experimentálních úkolů musel student prokázat velkou dávku trpělivosti a manuální zručnosti. Nenechal se otrávit tím, že velké množství provedených experimentů vyžadovalo řešení celé řady experimentálních obtíží a často nakonec nevedlo k očekávaným výsledkům (viz část práce věnovaná využití metod termické analýzy). Za velmi cenný považuji naopak komplexní soubor dat, získaný metodou rovnovážné dialýzy, který přináší řadu nových a zajímavých poznatků v oblasti interaktivity huminových látek. Při sepsání textové formy práce se bohužel projevily slabší stránky studenta, především jeho formulační schopnosti a, jak se ukázalo při finalizaci práce, jeho spolupráce s textovým editorem. Předloženou diplomovou práci nicméně doporučuji k obhajobě a hodnotím ji stupněm „Velmi dobře (B)“.

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Diplomová práce je věnována zajímavému fyzikálně-chemickému přístupu ke studiu interakcí huminových kyselin. Její struktura je tradiční, adekvátně vyplněna textem i poznatky. Zadané úkoly byly v práci plněny. Některé experimentální metodiky nenaplnily očekávání, což se ve výzkumu stává, diplomant se snaží najít rozumné zdůvodnění. Závěry, které vyvozuje z úspěšných měření, jsou podložené, případné připomínky jsou uvedeny níže. Formální stránka práce bohužel trpí prohřešky, z nichž některé jsou systematické. Kouzlo křížových odkazů se tu neprojevilo – obrázek není jménem, proto se v textu nepíše s velkým počátečním písmenem, v češtině neříkáme „...je uvedeno na Obrázek...“, na str. 13 je (tučné) varování Chyba! Nenalezen zdroj odkazů, které čtenáři jistě neřekne to, co autor zamýšlel. Snad ani za protektorátu se nepsalo německý chemik s velkým N (str. 17). První odstavec na str. 30 obsahuje nedokončenou větu, tamtéž najdeme na řádku osamocený popisek Tabulka 4; přerušená věta je i na str. 55 nahoře. Není jasné, proč jsou na str. 15-16 blíže popsány jen dvě z ohlášených tří teorií. Kapitola 3.7.1 na str. 19 nepojednává o interakcích s barvivy, jak slibuje její název; podobně je to s podstatnou částí následující kapitoly (str. 20). Svérázné jsou i odkazy na literaturu, např. „...tým Prado z brazilské univerzity...“ V práci je taky hodně odborných nepřesností. U obrázku na str. 12 chybí měřítko, uvedení zvětšení není dostačující. Formulace teplo se měří jako proměnná energie je opravdu podivná (str. 21), stejně jako difúze je přestup látky (str. 24). Ke str. 22 sděluji, že „slope“ je v češtině směrnice, jinak to vyvolává úsměvnou nářeční asociaci. V nejspodnějším obrázku na téže straně nebude tepelný tok, aspoň jednotky tomu nenasvědčují (tok je vždy vztažen na jednotku času). Formulace gradient chemických potenciálů transportované látky je rovněž vysoce podivná (str. 24; kolik takových potenciálu je tedy k difúzi třeba?). Podobně tvrzení, že rovnováha se ustavuje pouze v jedné cele (na téže straně). Zdánlivá rovnovážná konstanta zcela jistě nezávisí pouze na koncentraci (str. 25); její název nepochybně naznačuje, že závisí také na koncentraci. Rovnice (4) na str. 26 naznačuje, že jde jen o jakousi izomeraci, vazné místo tam prostě chybí. Odvození rovnice (2) na str. 26 je nepřesvědčivé, resp. tedy vůbec chybí. Není jasné, proč není popsán celý postup od základní podmínky rovnováhy s chemickými potenciály, uvažováním (nebo ne?) rovnováhy mezi volnou a vázanou formou, včetně důkazu rovnosti koncentrací volné formy v obou celách. To pak poznamenává i důvěryhodnost vypočítávané zdánlivé rovnovážné konstanty. Nepodařilo se mi najít teplotu, při které byla tato konstanta stanovována; to je zásadní informace, i když se hlavně srovnávají konstanty dvou druhů huminových látek. Naprosto fatální chyba je na posledním řádku na str. 35. Chlorid stříbrnatý se prostě v textu chemika vyskytovat nesmí, natožpak ještě zjevně ne jako překlep, ale jako regulérní součást (zcela chybné) stechiometrické rovnice notoricky známé srážecí reakce. V celkovém pohledu lze nicméně práci doporučit k obhajobě.

eVSKP id 87378