NOVÁK, D. Časová konstanta teploměrů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2016.
Student David Novák se ve své práci věnoval dynamickým vlastnostem termočlánkovým a platinovým teploměrům, konkrétně jejich časové konstantě. Ve své práci nejprve definoval základní fyzikální veličiny vztažené k měření teploty. Následně rozebral různé metody, jakými lze teplotu měřit. Provedl širší rozbor odporových teploměrů a termočlánků, včetně jejich možných způsobů zapojení a kompenzace. Dále se věnoval časové konstantě, její podstatě, okolním vlivům a konečně i její proměření v praktické části bakalářské práce. Časová konstanta byla změřena pro dvě různá média – vařící vodu a proudící horký vzduch. Řešené téma je aktuální, neboť v rámci výuky na řešitelském pracovišti je daná látka probírána pouze teoreticky. Na základě změřených dat může být vytvořena nová laboratorní úloha, eventuálně mohou být získané poznatky použity jako základ pro další akademické práce. Přístup studenta k práci byl aktivní. Oceňuji jeho samostatnost, kdy konzultace k teoretické části prakticky nebylo třeba. Nad rámec zadání obohatil rešeršní část práce o rozšiřující kapitoly, které dávají tématu širší teoretický základ. Na druhou stranu, rozbor výsledků mohl být proveden poněkud hlouběji. Toto ale možná nebylo provedeno díky zpoždění, které práce ne vinou studenta nabrala. Po formální stránce je možné říci, že práce obsahuje relativně velké množství obrázků, které ovšem dobře podkládají text práce. Student použil celkem 28 citací, povětšinou internetových zdrojů, což považuji za dostatečný počet. Stylu psaní mohou vytknout snad jen občasné použití ich-formy, které dle mého názoru nepatří do kontextu technické bakalářské práce. Celkově tedy mohu konstatovat, že cíle práce byly splněny, práci doporučuji k obhajobě s celkovým počtem 80 bodů. Hodnotím ji tedy stupněm B.
Student David Novák vypracoval bakalářskou práci s názvem: Časová konstanta teploměrů. Práce obsahuje 10 kapitol a 59 stran. Ze začátku se student věnuje popisu obecně známých věcí. Zde mám první připomínku ohledně číslování vztahů. Čísluje se na úroveň hlavní kapitoly. Označovat vztahy 2.1.1 nebo dokonce 2.3.2.1 je velmi nestandardní. Hned první vztah zaměňuje „d“ a „delta“. Označení teplot (např. „T“) má být kurzívou. Ve vztahu 2.2.2 je chyba v jednotkách (°C, F). Kvalita některých obrázků je nižší (obrázek 26 nebo obr. 27.). Číslování obrázků a tabulek by mělo postihovat také číslo kapitoly. Nicméně teoretická část je velmi pěkně zpracována. Zásadní je kapitola devátá, která předkládá informace o reálném měření. Zde mám velkou výtku ke značení veličin. Je nepřípustné označovat teplotu malým „t“, pokud se v grafu objevuje taktéž čas v sekundách, označený také malým „t“. Grafy mají vynesenu pouze hladkou čáru, bez naznačených bodů. Nevím proto, jak moc je měření „optimalizováno“, byla-li použita oblíbená regresní křivka. Důležitou části je kapitola 9.3, kdy student porovnává dva experimenty. Ohřev článků ve vroucí vodě (která dosahovala „přibližně“ teploty 100 °C) a horkým proudícím vzduchem, taktéž o teplotě 100 °C. Výsledky shrnuje tabulka 9. Tvrzení: „do jisté míry porovnatelná“ je velmi vágní. Při takovém experimentu bych očekával, že student provede i analýzu chyb (absolutních, relativních). Určitě by bylo vhodné použít velmi přesný rtuťový teploměr jako kalibrátor, alespoň pro určení přesné teploty. Přece jenom tvrdit, že došlo k „nepřesnostem“, je bohužel slabé. Osobně bych si představoval závěr práce ve formě protokolu z měření. Uvést více faktů, použité měřící přístroje a pomůcky. Je to možné považovat za drobnost, která ale rozhoduje o celkovém pojetí experimentu. Práci hodnotím stupněm C.
eVSKP id 94088