PODANÝ, M. Inteligentní nabíječka s identifikací článků [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2022.
Cílem projektu bylo navrhnout vhodný systém identifikace akumulátorů, který by ve spojení s inteligentní nabíječkou umožnil dlouhodobě monitorovat jejich stav. Student pracoval na zadání průběžně a často konzultoval jednotlivé body návrhu. Uvítal bych větší samostatnost a více vlastní invence. Informace z konzultací i z literatury student ne vždy správně pochopil a interpretoval, v textu je tak mnoho zavádějících informací, což je jedna z největších slabin předložené práce. V úvodu se student věnuje možným způsobům identifikace článků. Rozbor je sice obsáhlý, ale ne příliš objektivní. Student například nevzal v potaz fakt, že cena komponent pro realizaci demonstrátoru (cena úpravy článku) není klíčová; nepředpokládá se, že by články byly upravovány uživatelem, ale že budou vybaveny identifikátorem příslušného typu již z výroby. Výběr metody podle tabulky kritérií je subjektivní, výsledek hodnocení není jednoznačný. V další části práce student popisuje různé typy akumulátorů. Jejich porovnání a výběr konkrétního typu je v kontextu práce irelevantní, důležité jsou pouze nabíjecí charakteristiky. Následuje popis samotné realizace nabíječky. Ta je modulární a založena na platformě Arduino, což je pro účely demonstrátoru přijatelné. Student navrhl plošný spoj, který propojuje jednotlivé moduly, a integruje další funkce (měření proudu, indikační LED...). Proces nabíjení je řízen mikroprocesorem, v případě potřeby lze tedy snadno změnit nabíjecí charakteristiku. Student implementoval a ověřil funkčnost identifikace článků, řízení nabíjecího proudu, měření napětí článků a zobrazení základních dat na displeji. Způsob dlouhodobého ukládání a prezentace dat není vyřešen. Stejně tak postrádám detekci nabití Ni-MH článků (ukončení procesu nabíjení jinak, než po stanoveném čase). Po formální stránce je práce na průměrné úrovni. Dokumentace k plošnému spoji (příloha A.2) rozhodně není správná, uvádět do seznamu zkratek VUT a FEKT je přinejmenším zvláštní.
Bakalářská práce cílí na návrh nabíječky akumulátorů, která umožní dlouhodobě monitorovat stav konkrétních článků. V úvodní části rozebírá různé principy identifikace článků. Těm ve snaze o objektivní výběr nejlepší metody přiřazuje různé známky za rozličná kritéria, která jsou však volena a hodnocena zcela subjektivně a bez váhování. Výsledkem je těsné vítězství HF RFID technologie, která se však až ke konci práce (v kap. 5.1) ukazuje jako nevhodná - kromě změny vnějších rozměrů článků, která znemožní jejich použití v běžné spotřební elektronice, nevyhovuje ani spolehlivost čtení tagů. Toto ověření mělo být provedeno na samém začátku řešení projektu. Část zabývající se výběrem vhodného typu akumulátoru je z hlediska zadání irelevantní a stanovaná kritéria nelogická (výhodou je dle autora rozměrnější článek, článek nabíjený pomaleji apod.). Samotná konstrukce nabíječky využívá jen nejjednodušší režim nabíjení konstantním proudem. Jako řídicí jednotka byla zvolena vývojová deska Arduino Uno, která ale dle textu není vhodná, protože autor musel následně obcházet řadu omezení - nedostatek analogových vstupů, nedostatek GPIO, nevhodně nízký kmitočet PWM atd. Kromě nabíjecí části představuje zbytek zapojení pouze pospojování hotových čínských modulů - RFID čtečky, hodin reálného času, rotačního enkodéru, displeje s expandérem, dokonce i EEPROM paměti. Firmware je vytvořený v prostředí Arduino IDE se všemi zlozvyky, které doprovázejí typický Arduino kód - chybějící zapouzdření, obrovské množství globálních proměnných, prakticky veškerý kód v jedné funkci loop(), komplikovaný stavový automat se sáhodlouhým výčtem podmínek, které je nereálné ověřit inspekcí kódu. V závěru práce autor přiznává, že vzhledem k nedostatku času neimplementoval využití EEPROM paměti, z tohoto pohledu tedy není splněno zadání, požadující dlouhodobé sledování vývoje kapacity článku. Jako kapacita akumulátoru je prezentován náboj, dodaný článku během procesu nabíjení, což je jistě směrodatný údaj, který však nijak nezohledňuje ztráty. Lze očekávat, že se stárnutím článku se bude rozdíl mezi dodaným nábojem a využitelnou kapacitou dál prohlubovat. Formální stránka práce je podprůměrná. Neobsahuje sice výrazné množství překlepů či pravopisných chyb, zato se v ní vyskytuje řada netechnických výrazů (mikroprocesor pouští napětí, uvnitř desky vzniká napětí, mikroprocesor pustí logickou nulu, ...), tranzit místo transil, hvězdička v rovnici představující násobení apod.
eVSKP id 141515