Hladina

Abstract

Studentka se ve své práci soustředí na objektivizaci osobního vnímání konkrétní konfliktní situace. Identifikuje si zraňující pocit, jenž jí silně utkvěl v paměti a neustále vyvolává otázky. S ignorováním nebo nevědomím, kde je hrana a kde už je to za hranou. Popisuje a hledá mantinely kapacity nahlédnutí sebe sama. Kde začíná a kde už končí schopnost ovládnutí ? Autorka se snaží vciťovat do lidí, kteří překračují její pomyslné hrany v tom, co je správně, a ptá se sebe sama, zda překračují i své vlastní? Performativní umístění tvrzeného skla do koruny stromu slouží pro materialistické uchopení limitů: „co lze unést“, „kde je hrana“, „co je kapacita“ Inspiračním zdrojem pro ni jsou vlastní zkušenosti, přemýšlí ale o otevření tématu ve společnosti obecně.In her work, the student focuses on the objectification of personal perception of a specific conflict situation. She identifies a hurtful feeling that has stuck in her memory and constantly raises questions. With ignorance or unconsciousness of where the edge is and where it is beyond the edge. Describes and seeks mantineles of self-insight capacity. Where does the ability to control begin and end? The author tries to empathize with people who cross her imaginary edges in what is right, and asks herself if they cross their own? The performative placement of tempered glass in the crown of a tree serves for a materialistic grasp of the limits: "what can be carried", "where is the edge", "what is capacity."