Digitální platforma jako nespolehlivý vypravěč

Abstract

Disertační práce se zabývá fungováním digitálních platforem jako nejdominantnější formy digitálních médií dneška, dopadům, které mají na uživatele a současnou společnost, i možnostem, jak jim nejen uměleckými prostředky čelit. Navzdory bezprecedentnímu vlivu digitálních platforem jsou způsoby jejich operování v současné literatuře často zplošťovány do zjednodušujícího termínu algoritmus, který v řadě případů není ani dále problematizován. Tato práce zdůrazňuje, že digitální platformu je třeba vnímat nikoliv jako tradiční médium přenášející informaci pasivním způsobem, ale jako médium aktivní, které v mezilidské komunikaci vystupuje jako aktér s vlastní často skrývanou agendou – (inter)aktivní médium. Tuto činnost digitálních platforem disertační práce dále reflektuje nikoliv pomocí zatíženého pojmu algoritmus, ale pomocí naratologického konceptu vyprávění, které vzhledem k nekonzistentnosti předkládaného obsahu, zatajeným pasážím, skrývaným záměrům a jiným manipulativním technikám pokládá za vyprávění nespolehlivé. Práce přitom akcentuje, že čtenářská interpretace vypravěče jako nespolehlivého, kromě výkladu nesrovnalostí, přináší i alternativní verzi příběhu, kterou si čtenář konstruuje a má pod kontrolou sám. Výsledným přínosem práce je pak aplikování tohoto principu do vlastní autorské tvorby, které ústí v specifický autorský přístup založený na užitečném internetovém umění (Net Arte Útil), které kombinuje tradici net artu a Arte Útil, a cílí na záměrné poskytování nezávislé internetové infrastruktury a služeb jako formy paralelní narace k hegemonnímu vyprávění digitálních platforem.This doctoral thesis examines the functioning of digital platforms as the most dominant form of digital media today, the impacts they have on users and contemporary society, and ways to address them, not only through artistic means. Despite the unprecedented influence of digital platforms, the ways in which they operate are often reduced in current literature to the simplistic term “algorithm,” which in many cases is not even further examined. This dissertation emphasizes that a digital platform should be perceived not as a traditional medium that passively transmits information, but as an active medium that acts as an agent in interpersonal communication with its own, often hidden, agenda—an (inter)active medium. The dissertation further reflects on this activity of digital platforms not through the loaded concept of “algorithm,” but through the narratological concept of “narrative,” which it considers unreliable due to the inconsistency of the presented content, omitted passages, hidden intentions, and other manipulative techniques. The thesis emphasizes that the reader’s interpretation of the narrator as unreliable not only explains the inconsistencies but also offers an alternative version of the story, which the reader constructs and controls independently. The ultimate contribution of this work is the application of this principle to the author’s own creative practice, which results in a specific artistic approach based on “useful internet art” (Net Arte Útil), which combines the traditions of net art and Arte Útil and aims to deliberately provide independent internet infrastructure and services as a form of parallel narrative to the hegemonic narrative of digital platforms.