Porovnání omezovačů lokalizace

Abstract

Předkládaná práce porovnává dva přístupy k zajištění konstantního uvolňování energie při šíření trhliny v konečněprvkostním modelu. Je totiž prokázáno, že výsledky modelů jsou závislé na hustotě sítě konečných prvků. Následující dva přístupy takovou závislost eliminují odlišným způsobem. Model pásu trhlin (crack band model) upravuje poměrné přetvoření v konstitutivních zákonech prvků v závislosti na lomové energii. V nelokálním modelu se konstitutivní zákony neupravují, ale poškození v integračních bodech nejsou závislé pouze na poměrných přetvořeních v daném integračním bodě, ale také na poměrných přetvořeních v integračních bodech v okolí. Tyto přístupy jsou aplikovány na model tříbodového ohybu na různých sítích konečných prvků. Různost sítí spočívá nejen v rozdílných rozměrech konečných prvků, ale také v jejich uklonění. Přístupy jsou na nich vzájemně porovnány.It is well known, that simulation of crack propagation using the finite element method is dependent on mesh discretization. The thesis compares two approaches, that are designed to reduce the mesh influence: (I) the crack band model and (II) the nonlocal model. These localization limiters are applied to simulate three-point-bent beam with and without notch. The model of the beam is made with several variants of mesh discretization differing in finite element size and inclination. Performance of both localization limiters is discussed.