Vegetační prvek v konstrukci architektonického díla

Abstract

Ve všech fázích architektonické tvorby, od vzniku konceptu díla po realizaci stavby, vyvstává jako jeden z určujících a podmiňujících determinantů volba použitých stavebních hmot. Na základě funkce či účelu plní zvolená hmota roli nosného, spojovacího, izolačního nebo pomocného článku. Podílí se na definici konstrukce stavby jako jedné z primárních veličin, která po boku základního prostorového rozvrhu a použitých vyjadřovacích prostředků naplňuje výrazovoujednotu architektonického díla. Současné stavebnictví je dějištěm neustále se vyvíjejících nových stavebních hmot a jejich vzájemných sestav. Vedle toho v opačném úhlu pohledu již známé a lety ověřené stavební hmoty směřují k aplikacím ve zcela nových oblastech pro navrhované konstrukční prvky a celky. Za takový přístup lze označit nové invenční použití sortimentu zahradního a krajinářského oboru v konstrukci architektonického díla. Hovoříme o aplikaci vegetačních prvků v roli stavební hmoty. Děje se tak v závislosti na současných vyspělých možnostech stavitelské produkce. Stavební hmoty jsou označovány za neměnný parametr díla, i když v relativních souvislostech vzhledem k životnosti stavby. Vegetačním prvkům v postavení stavebního materiálu architektonického objemu nelze tuto vlastnost trvanlivosti přisoudit ba naopak. Rostlinné prvky svou větší závislostí na jednotce času vytváří osobitý kontrast vzhledem k trvanlivějším hmotám stavebním a tato tak charakteristická vlastnost živého rostlinného materiálu je jeho předností a výsadou.