Architektura ve službách zla – období 2. světové války v zemích Osy

Abstract

Architektura sloužila již od svých raných počátků k demonstrování moci. Od starověkých pyramid, přes gotické katedrály, barokní paláce až po mrakodrapy globálních korporací. K těmto stavbám jsou připojovány také další přívlastky jako touha po nesmrtelnosti, ukázání bezvýznamnosti jednotlivce, permanentní patrnosti nebo dojem neotřesitelnosti instituce. Valná většina těchto památek vznikala v atmosféře diktátorských režimů, v dobách, kdy architektů bylo jen o něco málo více než absolutistických panovníků. S růstem vzdělání celé společnosti začal od renesance také stoupat podíl staveb, na kterých spočinula architektova ruka. Začala být věnována pozornost doposud opomíjeným typologiím. Zároveň se v architektech naplno projevila touha svými stavbami vychovávat. Po období slohového tápání začalo na konci 19. století hledání tradiční architektury. Specifika národního stylu usilovně hledali architekti po celé Evropě. Nejúspěšnější byli tam, kde to politicky nejvíce jiskřilo. Z hledání nové zdobnosti a vlastní historie bylo jen velice blízko k nacionalismu. Z mnoha příkladů bych zmínil jeden, který uvede zvolené téma zneužití architektovy práce.