TVAROG, D. Syntetická holografie [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2008.

Posudek vedoucího

Kotačka, Libor

Práce pana Tvaroga je stručné úvodní pojednání o vybraných kapitolách tzv. syntetické holografie. Konkrétně je zaměřena na základní úlohu z dané oblasti - počítačem generované hologramy. V první části se student věnuje nezbytnému fyzikálnímu úvodu do problematiky, který je názorně dokumentován pomocí zobecněné Fresnelovy zonální konstrukce, kdy se digitálně definovaný hologram získává pomocí zobrazování jednotlivých diskrétních zdrojových bodů. Na této úloze jsou dále uvedeny praktické aspekty spojené s vlastním návrhem hologramů, z nichž nejdůležitější je diskrétní vzorkování získaného obrazce. Druhá – nosná - část práce je věnována komplexnějšímu pohledu na danou tématiku, kdy jsou hologramy numericky navrhovány pomocí techniky využívající Fourierovu transformaci. Student se přitom také poměrně podrobně seznámil s numericko-matematickým aparátem jako takovým. Závěr této kapitoly a celé práce je doprovozen velmi zdařilými experimentálními ukázkami několika počítačově generovaných hologramů a je dobré při hodnocení práce zdůraznit, že pan Tvarog zvolil velmi efektivní a přitom naprosto jednoduchou metodu výroby počítačem generovaných hologramů, která téměř učebnicově a vlastně i hmatatelně dokumentuje základní vlastnosti holografie a difraktivní optiky. V práci se objevují jisté drobné nedostatky. Bylo by například dobré věnovat prostor historickému přehledu apod. V práci je dále několik grafických, typografických a také formulačních nedokonalostí. Stejně tak lze panu Tvarogovi vytknout, že vzhledem k velmi pěkným výsledkům a experimentálním ukázkám generovaných hologramů mohl věnovat více prostoru obecným závěrům z práce plynoucích. Téma práce evidentně přesahovalo rozsah možný podrobně zpracovat v poměrně krátké bakalářské práci. Student i přes to prokázal plnou samostatnost při studiu pramenů v relativně krátkém časovém rozmezí a pochopil danou problematiku v dostatečné hloubce. Pan Tvarog dokázal obecně a účelně popsat dva základní přístupy tvorby digitálních hologramů. Nesporně prokázal velký potenciál pokračovat ve studiu dané tématiky v diplomovém projektu. Práce si zaslouží v mnoha bodech hodnocení výborně. Nicméně vzhledem k několika nepřehlédnutelným zakolísáním navrhují výsledné hodnocení „velmi dobře“.

Posudek oponenta

Chmelík, Radim

Bakalářská práce obsahuje přehled poznatků vlnové optiky, které mají vztah k výpočtům syntetických hologramů, (Huygensův princip, zonální konstrukce, úvaha vedoucí k postupu při návrhu syntetického hologramu, kapitola o Fourierově transformaci). Následuje popis autorova programu umožňujícího výpočet funkce propustnosti syntetického hologramu. Funkce programu je ověřena výsledky experimentů, které autor provedl s navrženými syntetickými hologramy. Cíle práce byly tedy splněny, autor se zabýval problematikou určenou v zadání práce a dosáhl vlastních výsledků při návrhu syntetických hologramů. Závažnou připomínku mám k teoretické části práce, která je vypracována nedbale a obsahuje mnoho chyb pravopisných, formálních a zejména obsahových. Překlepy jsem vyznačil v tištěné verzi práce, v následujícím textu uvádím jen některé závažnější chyby. Souřadnice bodu C je odlišně označena v textu na str. 12, ve vztahu (1.1) a v (1.2); cílem výpočtu vztahů (1.3) a (1.6) podle mne není zjistit, kolik celých vlnových délek obsahuje uvedená vzdálenost, jak se tvrdí v textu; podmínka pro n na posledním řádku str. 12 má být "n větší nebo rovno jedné"; Fresnelova zóna je na str.13 dvakrát chybně označena jako vlnoplocha; vlnová délka 392 nm je na str.13 chybně přiřazena červenému světlu; rozměr výrazu v čitateli pod odmocninou ve vztahu (2.5) nemá být metr čtvereční; obrázek 5 má chybný poměr stran, takže kruh se jeví jako elipsa; z kapitoly 3.1 není způsob tvorby digitálního hologramu zřejmý (navzdory nadpisu); není jasné, jaký difrakční obrazec je znázorněn na obr.7; na obr. 8 je nesprávně znázorněna levotočivá souřadnicová soustava; ve vztahu (3.2) jsou prohozeny indexy m a n; porovnáním vztahů (3.8) a (3.10) bychom zjistili, že vlnočet světla je roven jedné; v bodě 5 na str. 17 dole se rovnou zavádí předpoklad kolmého dopadu referenční vlny, aniž by byla referenční vlna někdy dříve zmíněna v textu, ani další text nic bližšího o referenční vlně neuvádí; text na str.19 je nesrozumitelný, zvláště není jasné, jakou veličinu popisuje vztah (3.13); ve vztahu (5.3) chybí imaginární jednotka; ani přibližné rozměry není možno vyjadřovat v palcích (str. 27); v citacích internetových zdrojů chybí datum. Cílem kapitol 1 – 5 bylo mj. ozřejmit způsob, jímž jsou generovány syntetické hologramy. To se, podle mého názoru, autorovi nezdařilo. Vzhledem k tomu, že teoretická část je většinou převzata z literatury, měl by být její text více srozumitelný a zvláště by neměl obsahovat závažné chyby.

eVSKP id 9679