HORÁLEK, M. Biokompozity na bázi polyhydroxybutyrátu pro 3D tisk [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2019.

Posudek vedoucího

Přikryl, Radek

Matyáš Horálek pracoval na své DP samostatně, jeho práce měla přesah i do sestavení a oprav 3D tiskáren během řešení tématu. Práce byla rozsáhlá díky plánovanému experimentu, který se podařilo zvládnout v plném rozsahu. Práce je navázána na MPO projekt, kde budou využity i dosažené výsledky a na spolupráci s firmou Nafigate a Filamentum.

Posudek oponenta

Tocháček, Jiří

Autor se zabýval aktuálním tématem týkajícím se možností praktického uplatnění poly-3-hydroxybutyrátu (PHB). Cílem práce byla příprava a optimalizace podmínek přípravy kompozitů na bázi směsi PHB, kyseliny polymléčné (PLA) a kaolínu. Cílem bylo vytvoření kompozitního materiálu pro 3D tisk s vhodnými mechanickými vlastnostmi a minimální tendencí ke smrštění a warpingu. Autor provedl literární rešerši, ve které zpracoval dostupná data týkající se vlastností použitých komponent a shrnul současné možnosti technologie 3D tisku. Literární rešerše byla zpracována přehledně a výstižně, nicméně oponent se domnívá, že vzhledm k zajímavosti tématu a faktu, že se jedná o diplomovou práci, mohl být počet odkazů vyšší než je presentovaných 33. Experimentální práce a její výsledky přinesly zajímavé poznatky přímo použitelné v praxi. Jak se samotnou experimentální prací, tak s jejím vyhodnocením i závěry je oponent spokojen a souhlasí s nimi. Práci hodnotí velmi kladně a cení její odborný přínos. Kvalitu práce však bohužel snížují formální nedostatky, které nedovolují ohodnotit ji vyšším stupněm. Největším z nedostatků je nedostatečné značení a definice složení zkušebních materiálů. Na str. 31-32 je tabulka receptur udávající složení 20 vzorků (zde jsou označeny jako Pokus). Stejné označení je i na str.35, na str. 36 je však počet vzorků již 26. Tento počet přetrvává v celé práci aniž by bylo uvedeno, jaké složení přebývajících 6 vzorků má. Částečné info podává Obr. 25, nicméně ze sloupcového grafu nelze koncentrace přesně odečíst. Použití tabulky s přesnými hodnotami je v takovémto případě nezbytné. Komplikace se značení vzorků přetrvává i na str. 49, kde jsou na základě dosažených výsledků presentovány optimalizované receptury O1 až O7, k nimž zcela chybí jakákoliv informace o složení. Dále pak např. kódované hladiny X1, X2, X3 popisující vlastnosti těchto receptur jsou nicneříkající, pokud nejsou náležitě vysvětleny v legendě tabulky. Druhým problémem je použití tzv. plánovaného experimentu. Tato metodika, pokud se pro ni autor rozhodl, by si zasloužila lepšího popisu a alespoň jednu citaci. Vzhledem k tomu, že se nejedná o metodiku v této oblasti běžně používanou, je nezbytné, aby byl její pricip náležitě vysvětlen a aby byl srozumitelný i pro nezasvěceného čtenáře. Bylo by proto vhodné dále minimálně uvést, jak jsou definovány pojmy jako meze experimentu, kódované nebo reálné hladiny, str.35. Toto by pomohlo také objasnit, jak se dospělo k hodnotám, které uvádějí tabulky 8 a 9. Dalším z formálních nedostatků je popis veličin v některých tabulkách, např. Tab. 11,13,14. Vysvětlení symbolů musí být součástí legendy tabulky, jak již bylo uvedeno dříve. Přestože jsou některé symboly běžné, jako třeba E, nebo HDT, např. značení ReH, Rm již běžné nejsou a vyžadují bližší vysvětlení. K formálním nedostatkům lze ještě přidat nepříliš vhodné použití některých výrazů, např. str. 29 teplota změknutí (správně měknutí), str. 32 umocnění krystalizace (správně zvýšení), str. 40 vyboulení (správně vydutí), str. 50 randomizace (nemá český ekvivalent, nutno popsat). Tyto všechny formální nedostatky zbytečně snižují kvalitu a čtivost jinak poměrně dobré a v praxi využitelné práce. V žádném případě však nesnižují její odbornost, kterou předložená diplomová práce jinak beze zbytku splňuje. Předloženou práci doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 113593