BENEŠ, J. Tepelný průtokoměr [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2019.
Cílem bakalářské práce bylo ověřit vlastnosti nového typu tepelného průtokoměru kapalin, stanovit jeho přesnost a odolnost na parazitní vlivy pro zvolený režim provozu snímače. Zadání vyžadovalo nastudovat poměrně rozsáhlou problematiku měření průtoku tepelnými principy a provést sérii experimentů. Student dokázal pod vedením nastudovat potřebné znalosti a prokázal i odpovídající odborné dovednosti při provádění experimentů. Pracoval dle pokynů, na konzultace chodil pravidelně. Výsledkem jeho práce je charakterizace parametrů snímače v režimu s konstantním proudem, stanovení konstant náhradního matematického modelu, přesnosti snímače a parazitního vlivu teploty. Zadání práce považuji v tomto ohledu za splněné a doporučuji práci k obhajobě.
Předložená bakalářská práce pana Beneše se věnuje tepelným průtokoměrům, konkrétně anemometrům. Zadání práce řadím mezi středně náročné, protože zahrnuje proměření parametrů snímače průtoku IST P1K0/050, návrh a realizaci elektronického obvodu pro tento snímač a celkové proměření parametrů hotového řešení. Práce má rozsah 41 stran textu a je rozdělena do 13 kapitol. Prvních 8 kapitol splňuje první, teoretický, bod zadání. Bohužel, uvedené teoretické poznatky nejsou dále v práci využity. Navíc některé, v praktické části použité věci, například způsoby zjišťování parametrů A a B, nejsou teoreticky rozebrány. V následujících třech kapitolách student měří parametry snímače průtoku. Poté, v posledních dvou kapitolách, následuje návrh elektronických obvodů pro snímač, bod 3 zadání. O bodu 2 zadání, návrhu a realizaci laboratorního přípravku, a bodu 4 zadání, provedení ověřovacího měření realizovaného řešení, se student v práci nezmiňuje. V teoretické části student sestaví matematický model anemometru, v rovnici 9 správně uvádí, že výkon je závislý na odmocnině z rychlosti, bohužel od rovnice 12 dále, je bez jakéhokoliv vysvětlení najednou místo rychlosti používán hmotnostní průtok. Parametry A a B z upravené Kingovy rovnice jsou naměřeny, bez jakékoliv literární rešerše, nebo alespoň diskuze možných způsobů měření. Tyto parametry jsou vypočítány z jednoho měření při jedné teplotě média a jednom proudu obvodem, zvolená teplota, proud a parametry použitých měřidel nejsou nijak diskutovány. Bohužel neměřená data v příloze chybí, proto není možné provést kontrolu. Následně je měřena chyba tohoto modelu, opět není napsán postup tohoto měření a ani vypočítané nejistoty tohoto měření. Následuje měření chyby pro jinou teplotu média a jiný proud obvodem. Při měření teplotní závislosti student zkrátil měřicí čas, aby zajistil stejnou teplotu média během celého měření (str. 35), přičemž sám uvádí, že se snímač za tuto dobu nemusel ustálit. Nikde ale nepíše, jaká tato doba byla, natož aby vypočítal, jak moc může snímač vodu během měření ohřát. Další měření, kde by se uvedené chyby měření pokusil eliminovat, student neprovedl. Naměřená data již jsou v příloze a je udivující, že se během měření nemění odpor ani jednoho z použitých odporových snímačů (rozlišení m). Na str. 40 student chybně uvádí, že nelze spočítat nejistoty měření snímače a snaží se nejistotu spočítat svým vlastním, nevysvětleným způsobem. V případě měření anemometru s konstantním rozdílem teplot (CTA zapojení), student dochází k tomu, že sonda není teplotně kompenzovaná, což je psáno i v dokumentaci, a proto nelze sestavit jediný matematický model (str. 43 a 44). Dále píše (str. 44), že by šlo model sestavit pro každý mód (rozdíl teplot) zvlášť. Tímto konstatováním končí student danou kapitolu a nepokouší se sestavit model ani pro jeden mód. Návrh a realizace elektronického obvodu a měřicího systému je popsaná velmi stručně, bez pořádného rozboru požadavků na obvod a bez kritérií pro výběr součástek. U realizace mě zaráží, že regulátor, který dle dokumentace potřebuje napájení minimálně 14,5 V, je napájen pouze 12 V a to ještě přes diodu. Realizovaný elektronický obvod vypadá spíše jako deska s konektory pro připojení externích měřidel. K této desce je připojena měřicí karta a je vytvořen jednoduchý obslužný program, který je do přílohy přidán formou obrázku, což znemožňuje jeho kontrolu. Práce vykazuje některé formální nedostatky, například používaní * místo · , nekonzistentnost v mezerách a použití kurzívy proměnných a jednotek. Dále je špatně zaokrouhlován výpočet nejistot (str. 27, str. 41). U grafů je použito zbytečně moc platných míst. U některých grafů (např. 3, 9, 15) je využita pouze část jejich plochy. Práce s literaturou je na průměrné úrovni s minimem odkazů v textu. Pokud student při obhajobě prokáže, že splnil všechny body zadání, doporučuji práci k obhajobě s hodnocením E/55 bodů.
eVSKP id 119268