CHARVÁT, V. Vizualizace výstupu optického převodníku [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2025.
Pan Charvát ve své bakalářské práci navázal na semestrální projekt z předchozího akademického roku, přičemž finální verzi práce odevzdal s ročním odkladem. V rámci práce vytvořil funkční vizualizaci výstupu optického převodníku, která odpovídá požadavkům zadavatele, společnosti Forvia. Během zpracování postupoval aktivně a převážně samostatně, přičemž pravidelně informoval o průběhu a na konzultacích řešil konkrétní problémy, na které narazil. Praktickou část dokončil s dostatečným předstihem, což mu umožnilo věnovat se kvalitnímu zpracování textové části a zapracování připomínek. Jazyková úroveň práce je přiměřená jejímu účelu. Navrhuji hodnocení B/85 bodů.
Bakalářská práce Víta Charváta je po formální stránce v pořádku, rozsahem, členěním a jazykovou úpravou ji považuji za dobrou. Práce obsahuje velké množství ilustrací a tabulek, které v žádném případě nejsou nadbytečné, mohly by ale, dle mého subjektivního názoru, být klidně menší a mohla je nahradit hlubší analýza některých z řešených problémů. Řešená práce je zadána a vypracována ve spolupráci s firmou, které její výsledek zvýší efektivitu již zavedeného procesu. Student v prvních dvou kapitolách dostatečně popsal problematiku zadání, aktuální stav a technologie v procesu využívané. Kvantifikoval i přibližnou časovou úsporu, kterou inovace procesu přinese. Představil také požadavky zákazníka, kterými se při procesu návrhu a implementace řešení řídil. Pro komunikaci mezi počítačem s měřicí kartou a mobilním telefonem operátora student zvolil technologii Bluetooth, která se jeví jako nejlepší/nejbezpečnější. Na toto konto vyzkoušel 3 různé přístupy k řešení problému dosáhnutí spolehlivého spojení s operátorem, který se nachází v odstíněné komoře. Vzhledem k tomu, že LabView neposkytuje oficiální podporu pro komunikaci po Bluetooth v režimu low energy, student se tedy snažil vybírat pouze transmitery, pro které toto není jediný možný způsob komunikace. V této části práce začínají mé výhrady k hloubce analýzy problematiky, případně nedostatečnému popisu způsobu testování. Student otestoval 3 varianty komunikace. A) Arduino s přídavným BT modulem (BT 2.0) B) USB transmitter v portu PC a IOT arduino s BT (oboje ve verzi s BT LE) C) USB transmitter přímo v portu PC (BT 5.0, ale daleko od operátora) Největším praktickým rozdílem mezi tetovanými řešeními student spatřuje neoficiální podporu pro BT LE uvnitř LabView a fyzické umístění transmitteru v rámci laboratoře. Jeho závěrem v práci je, že nejlepším řešením bude využít Arduino s přídavným BT modulem umístěné přímo u vstupu do odstíněné místnosti (necelých 10m od PC), které bude data z PC přejímat po seriové lince a předávat na BT. Variantu BT přímo v portu PC zavrhl, kvůli mizivému signálu v místě testování. Toto rozhodnutí je pochopitelné a v práci dostatečně popsané. Variantu s BT LE student zavrhl, protože komunitou nabízené řešení implementace v LabView není spolehlivé (dle citace z vlákna fóra z roku 2016, kde většina uživatelů s toolkitem nemá problém) a přímé použití Windows BT API také nepřipadá v úvahu, protože „ve většině případů nefunguje spolehlivě“. Toto tvrzení student podpořil pouze citací bakalářské práce, která byla před 5 lety hodnocena u SZZ stupněm F (později obhájena se stupněm E, citace však míří na původní verzi práce). Výsledkem analýzy je tedy nutnost přidat do komunikačního řetězce další mikrokontroler, který bude k PC připojen sériovou linkou a bude data pouze přeposílat na druhou sériovou linku na vstupu BT modulu. K tomu bylo nutné vytvořit krabičku, která veškeré součástky uschová. Dovolím si z pozice oponenta navrhnout kompromisní řešení – kvalitní BT transmitter do USB, který bude připojen do prodlužovacího USB 3.0 kabelu (lze koupit klidně v délce 10 m za pár stokorun). Odpadne pak celá část soustavy, 3.5 stránek bakalářské práce, a hlavně neoptimálně implementovaný kód, který celý přenos zbytečně zpomaluje. Bude možné se tedy jednoduše přímo spojit mezi PC a telefonem operátora (pomocí oficiálně podporované BT funkcionality LabView). Dostáváme se nyní k samotné mobilní aplikaci, kterou student navrhl pro Android zařízení operátora. Jedná se o jednoduchou aplikaci o dvou obrazovkách, která umožňuje nastavení (hlavní obrazovka) a čtení měřených hodnot (kanály 1-8, 9-16 na separátních obrazovkách). Aplikace dle studentova závěru funguje, dokonce práci opatřil kapitolou, ve které identifikoval její slabá místa a implementoval řešení. Aplikace také obsahuje možnost změny jazyka a motivu. Jelikož se jedná o jeho první aplikaci, dopustil se řady chyb, které zmíněné chyby způsobily. Jeho řešení způsobených chyb často nebyla optimální (zákaz změny jazyku a motivu v průběhu komunikace, zamezení správného znovuvytvoření aktivity při otočení obrazovky či změně rozlišení). Obrazovky pro zobrazení kanálů 1-8 a 9-16 jsou navíc implementovány ve dvou třídách, ač je jejich kód naprosto totožný, a tudíž by šla situace řešit elegantněji. Vzhledem k tomu, že se jedná o malou jednoúčelovou aplikaci, kterou bude využívat pouze jeden proškolený pracovník ve firmě zákazníka lze toto řešení ale považovat za dostačující. Celkově je neoddiskutovatelné, že student splnil zadání bakalářské práce a vytvořil nemalou hodnotu pro zákazníka. Svou práci zdařile zdokumentoval, nechal se ale unést, alespoň dle mého, neoptimálním směrem, který vedl k implementaci zbytečného mezičlánku. Pokud byl i mnou navrhovaný přístup vyzkoušen a nefungoval, toto nebylo v práci dostatečně dokumentováno. Obzvláště negativně na mě zapůsobily závěry přejaté z neobhájené verze bakalářské práce bez dalšího ověření jejího tvrzení, což považuji za zbytečnou zkratku. Práci, kterou student odevzdal, hodnotím stupněm C (70b) a doporučuji ji tak k obhajobě.
eVSKP id 168213