Studijní program N3656 Městské inženýrství Typ studijního programu Navazující magisterský studijní program Studijní obor 3647R025 Městské inženýrství Pracoviště Ústav architektury Student Bc. Patrik Černý Název Implementování současných evropských principů řešení veřejného prostoru do českých měst Vedoucí práce Ing. arch. Tomáš Pavlovský, Ph.D. Datum zadání 31. 3. 2018 Datum odevzdání 11. 1. 2019 V Brně dne 31. 3. 2018 doc. Ing. arch. Antonín Odvárka, Ph.D. Vedoucí ústavu prof. Ing. Miroslav Bajer, CSc. Děkan Fakulty stavební VUT Gehl, Jan: Města pro lidi. nadace partnerství Hon, Milan: Vývoj koncepce kompaktního bydlení. [s.l.] : Nakladatelství ČVUT, 2007. 26 s. ISBN 978-80-01-03742 Holl, Steven. Paralaxa. Zadražilová, Miroslava: Intenzivní městské struktury, pojednání k disertační práci, 2010 Neufert Ernst: „Navrhování staveb“, Consultinvest Praha 2000 Související vyhlášky, technické normy a hygienické předpisy Úvod Stručný úvod do problematiky Teoretická část V teoretické části proveďte rešerše doporučené literatury a vypracujte podklady pro metodiku pro řešení diplomové práce. Cíl práce Metodika řešení Závěr V závěru proveďte krátké shrnutí a jasně a přehledně deklarujte výsledky práce. Zhodnoťte jejich význam pro teorii a praxi. STRUKTURA DIPLOMOVÉ PRÁCE VŠKP vypracujte a rozčleňte dle uvedené struktury: 1. Textová část VŠKP zpracovaná podle Směrnice rektora "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací" a Směrnice děkana "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací na FAST VUT" (povinná součást VŠKP) Přílohy textové části VŠKP zpracované podle Směrnice rektora "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací" a Směrnice děkana "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací na FAST VUT" (nepovinná část VŠKP v případě, že přílohy nejsou součástí textové části VŠKP, ale textovou část doplňují). VŠKP vypracujte a rozčleňte podle dále uvedené struktury: 1. Textová část VŠKP zpracovaná podle Směrnice rektora "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací" a Směrnice děkana "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací na FAST VUT" (povinná součást VŠKP). 2. Přílohy textové části VŠKP zpracované podle Směrnice rektora "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací" a Směrnice děkana "Úprava, odevzdávání, zveřejňování a uchovávání vysokoškolských kvalifikačních prací na FAST VUT" (nepovinná součást VŠKP v případě, že přílohy nejsou součástí textové části VŠKP, ale textovou část doplňují). Ing. arch. Tomáš Pavlovský, Ph.D. Vedoucí diplomové práce Cílem této diplomové práce je definovat současný veřejný prostor města a představit jeho hlavní prvky a charakteristiky, dále zásady plánování veřejného prostoru a typy veřejných aktivit občana ve městě. Práce se zaměřuje především na myšlenky a principy dánského architekta a urbanisty Jana Gehla, podle kterého popisuje typy měst a také rozbor hlavních principů v plánování měst podle knihy Město pro lidi. Popisuje vzájemný vztah občana a města a věnuje se hlavním otázkám vytvoření ideálního veřejného prostoru pro své obyvatele, ale i návštěvníky. Po provedení detailního průzkumu konkrétního místa stanovuje práce kladné a záporné stránky daného prostoru a vytváří metodiku pro navrhování veřejného prostoru. Pomocí kvalitativních rozhovorů jsou vyhodnoceny pohledy občanů v zásadních otázkách týkajících se kvality daného veřejného prostoru. Veřejný prostor, město, územní plánování, rozvoj, urbanismus, lidé, Zelný trh, Jan Gehl, náměstí, ulice, doprava The goal of this thesis is to define the current public space of a city and to introduce its main elements and characteristics, also the planning principles of public space and types of public activities of a citizen in a city. The thesis is mainly focusing on the ideas and principles of a Danish architect and urbanist Jan Gehl, after who I am describing types of cities and as well as the analysis of main principles in city planning according to the book Cities for People. It describes the relationship between the citizen and the city and it follows the main questions of creating an ideal public space for its residents and visitors. After the conducted detailed research of a specific place, the thesis establishes positive and negative aspects of the given space and creates a methodology for designing the public space. Thanks to qualitative questionnaires, I evaluated the views of citizens on key questions about the quality of given public space. Public space, city, urban planning, development, urbanism, people, Zelný trh, Jan Gehl, square, street, transport Bc. Patrik Černý Implementování současných evropských principů řešení veřejného prostoru do českých měst. Brno, 2019. 103 s., 12 s. příl. Diplomová práce. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav architektury. Vedoucí práce Ing. arch. Tomáš Pavlovský, Ph.D. Prohlašuji, že elektronická forma odevzdané diplomové práce s názvem Implementování současných evropských principů řešení veřejného prostoru do českých měst je shodná s odevzdanou listinnou formou. V Brně dne 8. 1. 2019 Bc. Patrik Černý autor práce Prohlašuji, že jsem diplomovou práci s názvem Implementování současných evropských principů řešení veřejného prostoru do českých měst zpracoval(a) samostatně a že jsem uvedl(a) všechny použité informační zdroje. V Brně dne 8. 1. 2019 Bc. Patrik Černý autor práce Na tomto místě bych rád poděkoval svému vedoucímu diplomové práce panu Ing. arch. Tomáši Pavlovskému Ph.D., za jeho podporu, ochotu a cenné rady při tvorbě této diplomové práce. Dále bych tímto rád poděkoval své rodině za jejich trpělivost a podporu. 1 Veřejným prostorem jsou všechny volně přístupné nezastavěné prostory ve městě. Tyto prostory jsou všem obyvatelům i návštěvníkům přístupné buď nepřetržitě, nebo s nějakým časovým omezením. Veřejné prostory musí sloužit k provozování pobytových či pohybových činností občanů. Každý z nás využívá veřejný prostor během celého svého života. V posledních několika letech se proto veřejný prostor a především jeho využívání a uspořádání dostává do popředí zájmu nejen zástupců měst a obcí, ale i široké veřejnosti. S vývojem společnosti a životního stylu obyvatel se proměňuje i podoba veřejného prostoru. Tento prostor vytváří obraz města a je odrazem toho, jak se lidé v daném místě cítí. Můžeme pozorovat nárůst množství zajímavých projektů a rekonstrukcí veřejných prostorů jako jsou náměstí, ulice, nábřeží či parky. Obyvatelé měst kladou stále vyšší nároky na kvalitní veřejný prostor, příčinu lze hledat v prostorových i společenských změnách. Lidé chtějí živé a atraktivní prostory, kde se budou cítit příjemně a budou se na tato místa rádi vracet. Těmto požadavkům by se měli věnovat především lidé z vedení města, kteří se zabývají územním plánováním a tedy i veřejným prostorem. Ti mají ve většině případů rozhodující slovo k finální verzi projektu. V ideálním případě by měla být snaha o participaci1 obyvatel města do projektu a vzájemnou spolupráci města a občanů. V opačném případě dochází ke špatným a neuváženým rozhodnutím, která vedou k vytvoření prázdných a neatraktivních veřejných prostorů, které neslouží lidem. Základem stavby měst je především postavit město tak, aby byli lidé bezpečni a zároveň šťastni. Aristoteles, 4. stol. př.n.l. Tato práce vychází z myšlenky, že existuje vztah mezi charakterem veřejného prostranství2 a chováním lidí na tomto prostoru. Jinými slovy, kvalita veřejného prostoru ovlivňuje typy lidských interakcí, které se v něm odehrávají. Jakkoliv triviální 1 viz str.102 2 viz str.102 2 se tento předpoklad může zdát, podoba veřejných prostranství soudobých měst západního světa naznačuje, že se s tímto faktem v urbanismu pracuje nedostatečně. Této problematice se věnuje dánský urbanista a architekt Jan Gehl. On a jeho tým vyvinuli unikátní pracovní postup založený na principu, že potřeby lidí jsou tím nejdůležitějším v městském plánování. Díky průzkumům „on site“, tedy přímo na místě, navrhuje citlivé architektonické, urbanistické i organizační řešení, jak v oblasti veřejných prostorů, tak celoměstských strategií. Dříve byly veřejné prostory především místa pro obchod a setkávání lidí, v dnešní době jsou často vnímány jako místa každodenních aktivit obyvatel města, ale i jejich návštěvníků. Řada autorů zmiňuje, že veřejné prostory jsou důležitou součástí městského prostoru a výrazně ovlivňují kvalitu bydlení i života v něm. Kvalitní a využívaný prostor může být důležitým místem pro setkávání lidí, jimž může poskytovat příležitosti pro navazování kontaktů, a tak přispívat k celkové atmosféře města. Diplomová práce je rozdělena do 10 kapitol včetně úvodu, cíle a závěru. Třetí část popisuje pojmy urbanismus a územní plánování, vymezuje hlavní úkoly územního plánování a zabývá se i jeho novými trendy. Čtvrtá část se zaobírá veřejným prostorem, jeho definicí, rozdělení prostorů podle vlastnictví a popis prostředí podle J. Gehla. Definuje funkci veřejného prostoru a typologii členění veřejného prostoru. Pátá část představuje dánského architekta a urbanistu Jana Gehla a jeho definování aktivit ve veřejném prostoru. Dále tato kapitola obsahuje srovnání s metodami zkoumání veřejného prostoru dalšími autory. Šestá část se věnuje typologii měst, jak je rozdělil ve své knize J. Gehl. Sedmá kapitola představuje zkoumaný prostor, tedy Zelný trh v Brně. Věnuje se jeho historii a vývoji až do dnešní doby. V osmé kapitole práce podrobně hodnotí již zmiňovaný prostor Zelného trhu a to pomocí metodiky analýz, které pro svoje pozorování využívá právě J. Gehl. Skládá se z několika různých kapitol, které mají společné to, že k získání informací bylo potřeba navštívit zkoumané místo a trávit zde spousty hodin pozorováním lidí a zaznamenáním jejich pohybů a aktivit. Devátá kapitola je věnována metodice návrhu veřejného prostoru, po provedených analýzách byl vypracován návod, jak by mohl vypadat celý proces návrhu či rekonstrukce veřejného prostoru ve městě. 3 Cílem práce je pomocí analýz vypracovat metodiku pro zlepšení veřejného prostoru současných českých měst. Práce hledá způsoby, jak vytvářet živá a funkční veřejná prostranství měst, jako jsou ulice či náměstí. Klade si za cíl charakterizovat veřejná prostranství měst a pokouší se definovat obecně platná pravidla plánování a projektování, vyvozená z literárních pramenů a definovaných charakteristik. Cílem práce bude jak teoretické navržení metodiky, tak její ověření v praxi pomocí analýzy konkrétního veřejného prostoru v Brně, kterým je náměstí Zelný trh. Očekávání stanovená před uskutečněním výzkumu se týkají souvislosti mezi kvalitou fyzického prostředí veřejných prostorů a jejich využitím, resp. druhem aktivit, které na nich probíhají. Bude čerpáno z rozhovorů s konkrétními lidmi, kteří přicházejí denně do kontaktu se Zelným trhem a díky jejich delšímu působení v tomto místě přinést pohled na vývoj náměstí, přínos revitalizace3 a rozbor historicky významného veřejného prostoru v Brně. 1. Definovat veřejný prostor současného českého města 2. Nastínit hlavní myšlenky J. Gehla v rozvoji veřejného prostoru ve městě 3. Analýza náměstí Zelný trh v Brně pomocí průzkumů a pozorování 4. Vytvoření metodiky návrhu veřejného prostoru se zapojením veřejnosti 3 viz str.102 4 Urbanismus je architektonické odvětví, jehož cílem není navrhovat jednotlivé domy, ale projektovat sídelní útvary (města, vesnice) jako funkční a vyvážené celky. Zabývá se tvorbou a regulací vývoje měst, venkovského osídlení a krajiny a zkoumá procesy utváření městských a venkovských sídel z různých pohledů. Teorie urbanismu je východiskem pro územní plánování, které se komplexně zabývá plánováním a řízením územního rozvoje sídel a osídlení a využitím jejich území. Děje se tak architektonickými i stavebně technickými prostředky a organizačními opatřeními. Uplatňuje se zejména při řešení měst, ale i jiných sídlištních celků, krajiny a celých širších územních jednotek s důrazem na tvorbu životního prostředí.4 Pod pojmem urbanismus se dle Slovníku soudobého urbanismu rozumí nejobecnější vyjádření pro soubor pracovních metod a postupů sloužících k záměrnému formování lidského osídlení a zejména měst. Ve vazbě na architekturu zdůrazňuje zejména estetické aspekty vytváření měst a na rozdíl od územního plánování klade důraz na kulturní a výtvarná hlediska.5 Nelze oddělovat urbanismus od architektury, jejich úkol je stále stejný – snaží se nalézt správný vztah hmoty a prostoru a pochopit děje v tomto prostředí probíhající v různém čase. Dispozice domu a dispozice města mají mnohem více společného než odlišného, lze je také obdobným způsobem navrhovat.6 Územní plánování je obor, který se zabývá řešením a vytvářením nejideálnějších podmínek pro vhodné využití území. Zvláštností územního plánování je, že jeho činnost se týká velkého množství subjektů. Neovlivňuje jen vymezené území, proto musí dbát na správné pojetí budoucího využití území i jeho správnou aplikaci, a to především z důvodu ovlivnění velkého množství lidí i aktivit na delší dobu. Tato činnost zahrnuje více oborů, musí přihlížet na sociální a ekonomické aspekty projektu a samozřejmě 4 ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra, Jan KOUTNÝ a Markéta ČABLOVÁ. Urbanismus a územní plánování. Vyd. 2. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2010, 126 s. ISBN 9788073953102. 5 HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. Praha: Odeon, 1977, 342 s. 6 JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu: architektura poznávání a navrhování prostředí. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 9788026095583. 5 respektovat polohu a dostupnost území. Vždy je složité skloubit vše dohromady, a to především proto, že na prvním místě by měl být vždy veřejný zájem. Dochází i ke specifikaci jeho jednotlivých úkolů, jako je přestavba měst, jejich rozvoj, plánování nových měst, řešení oblastí, venkovské osídlení či také rozvoj teorie, studium vývoje osídlení a předvídání jeho budoucnosti. Územní plánování je soustavná činnost, která má za úkol komplexně řešit funkční využití území, stanovit zásady jeho organizace a věcně a časově koordinovat výstavbu a jiné činnosti ovlivňující rozvoj území. Základním úkolem územního plánování je vytvářet předpoklady k zabezpečení trvalého souladu všech přírodních, civilizačních a kulturních hodnot v území. Pro naplnění tohoto úkolu má územní plánování tři základní nástroje: územně plánovací podklady, územně plánovací dokumentaci a územní rozhodování.7 Otázky územního plánování mají dle stavebního zákona na starosti orgány obcí, krajů, Ministerstva pro místní rozvoj a Ministerstva obrany na území vojenských újezdů.8 Nástroj územního plánování vznikl na základě nutnosti chránit a řešit území a jeho udržitelný rozvoj. Zabývá se opatřeními tykající se možností využití území. „Je to proces, jehož úkolem a účelem je ve veřejném zájmu komplexně a zároveň soustavně řešit funkční využití území, stanovit zásady jeho organizace a věcně a časově koordinovat činnost v území ovlivňující jeho rozvoj, zejména výstavbu za současného zachování či rozvíjení hodnot území.“9 Územní plánování upravuje a definuje zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu a vyhláška č. 500/2006, o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a způsobu evidence územně plánovací činnosti, sloužící jako prováděcí předpis k tomuto zákonu. 7 Územní plánování měst. In: LaMa [online]. 2010 [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: http://www.la- ma.cz/?p=21 8 HALASOVÁ, Hana a Vlasta ŠILAROVÁ. Územní plánování v české republice 2007. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007. 9 KLIKOVÁ, Alena. Stavební právo: praktická příručka. 2., přeprac. vyd. podle nového stavebního zákona. Praha: Linde, 2007. ISBN 9788072016464. 6 Podle zákona jsou úkoly územního plánování zejména: • Zjišťování a posuzování stavu území a jeho hodnot • Zjišťování a prověřování potřeb změn v území, veřejný zájem na jejich provedení, jejich přínosy, problémy, rizika s ohledem například na veřejné zdraví, životní prostředí, geologickou stavbu území, vliv na veřejnou infrastrukturu a na její hospodárné využívání • Stanovení koncepce rozvoje území • Stanovení urbanistických, architektonických a estetických požadavků na využívání a prostorové uspořádání • Stanovení podmínek pro provedení změn v území a stanovovat pořadí, ve kterém budou prováděny • Stanovení podmínek k obnově a rozvoji sídelní struktury a pro kvalitnější bydlení • Vytváření a prověřování podmínek pro hospodárné nakládání s veřejným rozpočtem • Vytváření podmínek, které budou snižovat nebezpečí ekologických, případně přírodních katastrof, eventuálně podmínky pro odstranění jejich následků • Vytváření podmínek, které budou odstraňovat následky nepředvídaných hospodářských změn, zajišťovat civilní ochranu a budou chránit území samotné před zápornými vlivy záměrů na území • Určování nezbytných asanačních, rekonstrukčních a rekultivačních zásahů do území • Regulování rozsahu ploch určených pro využívání přírodních zdrojů • Uplatňování poznatků z oborů architektury, urbanismu, územního plánování, ekologie a památkové peče10 10 § 19 zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů 7 • Zodpovědnost za plánovací procesy o v jednotlivých zemích Evropy se můžeme setkat s rozdílným přístupem k decentralizaci procesu plánování, jehož typickým rysem je rozdělené rozhodování soukromého a veřejného sektoru o můžeme pozorovat snahu o zapojení nevládních organizací do procesu plánování a jejich snahu o správu a rozvoj určitého území, na druhé straně se projevuje snaha o kontrolu rozhodujících oblastí a tím centralizaci rozhodujících funkcí a financí o dochází k přebírání odpovědnosti ze strany centrálních vlád z důvodu nedostatku finančních prostředků lokálních • Územní plánování a rozvoj ekonomiky o dnešním evropským trendem je větší zapojení soukromého sektoru při procesu územního plánování o často dochází k prodeji částí území města za účelem přilákání nových investorů a rozvoje turistiky, proto se územní plán11 města snaží usměrňovat budoucí využití území ze stran soukromého sektoru o centrální vlády v některých zemích mají snahu o regulaci ekonomického růstu a vyžadují návrhy strategických plánu měst a budoucích vizí • Přihlédnutí k sociálním otázkám a problematice životního prostředí o v územních plánech mají sociální otázky často opomíjenou roli, sociální programy Evropské unie mnohdy zvyšují sociální rozdíly a v důsledku toho vytvářejí soutěživost mezi jednotlivými městy v oblasti rozvoje o setkáváme se s nárůstem vlivu environmentálního hnutí na územní plánování a ekonomiku měst • Prosazení územního plánu a s tím spojená odpovědnost o v důsledku plánování v dobách komunismu dochází ve východní Evropě ke střetům v oblasti územního plánování 11 viz str.102 8 o nelibost veřejnosti při prosazování velkých projektu, řízení státu a nerespektování národních tradic a soukromého vlastnictví12 V České republice v dnešní době již dochází k zamýšlení se nad územním plánováním měst, v různých etapách řešení jsou nové dokumenty územního plánování města. Velký důraz by měl být kladen na spolupráci státního a veřejného sektoru, a to hlavně z toho důvodu, aby územní plán města nesloužil jako výpis investičních akcí, ale reguloval využití území především z funkčního hlediska. V dnešní době se velkému množství funkčních ploch mění využití, a to jak ve městě, tak i mimo něho. Již se projevily změny v urbanizačním procesu jako suburbanizace13 nebo urban sprawl.14 15 12 NEWMAN, Peter a Andy. THORNLEY. Urban planning in Europe: international competition, national systems, and planning projects. New York: Routledge, 1996. ISBN 041511179x. 13 viz str.102 14 viz str.102 15 Územní plánování měst. In: LaMa [online]. 2010 [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: http://www.la- ma.cz/?p=60 9 Můžeme se setkat s celou řadou definic veřejného prostoru a záleží to především na tom, k jakému účelu byly vytvořeny. Architekty a urbanisty je tento prostor chápán jako jakýkoliv prostor, který není součástí soukromého života a vychází z překladu z anglického termínu „public space“. Slouží jako místo setkávání a komunikace ve všech rovinách. Můžeme jej označit jako prostorovou metaforu, která ukazuje něco otevřeného a spadá sem vše, co se týká veřejnosti. Z hlediska urbanistiky by byl vhodnější překlad anglického termínu „open space“, který označuje využití veškerého prostoru nezastavěného budovami.16 Různé definice veřejného prostoru nalezneme např. v obecních vyhláškách: „Veřejným prostranstvím podle této vyhlášky jsou všechna náměstí, silnice, ulice, místní komunikace, chodníky, tržiště, parky, průchody, podchody, nadchody, loubí a pasáže, jakož i další prostory specifikované v příloze č. 1 této vyhlášky. Pod pojmem veřejné prostranství se rozumí nejenom pozemky, které jsou ve vlastnictví či správě státu, města, městské části, ale i pozemky ostatních vlastníků, jsou – li veřejně přístupné.“17 „Za veřejné prostranství se podle této vyhlášky považují všechna místa, která slouží veřejnému užívání. Jsou to zejména městské komunikace (silnice, místní komunikace, mosty, nadjezdy, lávky, parkoviště, náměstí, chodníky), veřejné přechody, podloubí, tržiště, veřejné sady, parky a zahrady přístupné veřejnosti, zelené plochy kolem obytných a jiných objektů, vodní toky a nádrže, dětská hřiště, sportovní plochy a zařízení, brouzdaliště, pískoviště apod. V případě pochybností, zda jde o veřejné prostranství, rozhodne Úřad města.“18 V zákoně o obcích bylo veřejné prostranství definováno následovně: „Veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další 16 ŠTORG, J. Partnerství a participace: Veřejný prostor. Praha: Nadace Open Society Fund, 2001. 17 Vyhláška č. 13/2015, statutární město Brno, o místních poplatcích 18 Vyhláška č. 7/1991 města Hradec Králové, o čistotě, pořádku a užívání veřejného prostranství 10 prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru.“19 K hlubšímu pochopení pojmu „veřejný prostor“ může pomoci také rozbor cizojazyčných synonym a překlad jejich významu. Termín „veřejný prostor“, tak jak je chápán architekty a urbanisty, vychází z překladu anglického termínu „public space“. Výklad tohoto termínu můžeme chápat zejména ve smyslu jakéhokoli prostoru, který není privátní, tj. není součástí sféry soukromého života. „Public space“ potom slouží jako místo střetávání a komunikace ve všech jejích rovinách od politicko-právní, přes sféru sociální až k fyzické podstatě tohoto prostoru. S tímto širokým pojetím potom koresponduje i výklad termínu „veřejný prostor“, tak jak je chápán v politologii, sociální a politické geografii či v oblasti komunitní práce. „Veřejný prostor“ je zde chápán jako prostorová metafora, která ukazuje něco otevřeného, vymezeného pro vše, co se týká veřejnosti. Dle tohoto výkladu sem tedy spadá vše, co již není soukromou věcí, a na druhé straně vše, co nepřísluší oprávněné ochraně soukromí či státního tajemství.20 V této obsáhlé definici lze vidět hledání hlubší podstaty významu veřejného prostoru, obhájení přesahu z roviny fyzické do roviny sociální. Apeluje na antonymum slova soukromý. Pro urbanistické pojetí by se lépe hodil ekvivalent21 anglického termínu „open space“, tedy volně přeloženo „otevřený prostor“, který je chápán jako termín označující veškeré užití prostoru, které není zastavěno budovami, nahrazuje přírodní prostředí, a kterému je věnována pozornost z hlediska jeho výtvarné podoby. Typickými představiteli výkladu tohoto termínu jsou parky, hřiště, hřbitovy apod.22 Někteří autoři upozorňují, že naše chápání „veřejných prostorů“ by se mělo nalézat někde na pomezí dvou výše uvedených termínů. Veřejné prostory nejsou 19 § 34 zákon č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 20 ŠTORG, J. Partnerství a participace. Veřejný prostor, Nadace Open SocietyFund, Praha 2001, str. 132 in ŠILHÁNKOVÁ, V. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu, Brno: Civitas per Populi, 2003, s. 7. ISBN 9788021425059. 21 viz str.102 22 GOODALL, Brian. Dictionary of Human Geography. London: Penguin, 1987. Penguin reference. ISBN 01-405-1095-8. 11 jenom prázdné plochy mezi budovami. Jsou to místa, kde se lidé navzájem setkávají, jsou to „obývací pokoje města“, kde se odehrávají rozhovory, mimořádné události i každodenní lidské činnosti. Definice je tato: "Veřejné prostory jsou všechny nezastavěné prostory ve městě, které jsou volně (bezplatně) přístupné všem obyvatelům a návštěvníkům města, buď nepřetržitě, nebo s časovým omezením (např. parky zavírané na noc). Základní charakteristikou veřejného prostoru je jeho obyvatelnost spojená s užitností pro obyvatele, tj. musí sloužit obyvatelům města k provozování nejrůznějších činností a aktivit"23 Veřejná prostranství mohou být na základě vlastnictví rovněž dělena na poloveřejné či polosoukromé. V tomto vymezování je kromě vlastnického vztahu určující především míra oddělení prostoru od okolních ploch, a především možnost je využívat a být s nimi v kontaktu. Podle metodiky, která vychází z tohoto členění, jsou veřejná prostranství členěna na prostory veřejné, prostory poloveřejné, prostory soukromé, polosoukromé a gated communites.24 Tyto typy prostoru jsou nejčastějším typem, který jsou spojován s pojmem veřejná prostranství. Podle české legislativy sem patří i prostory v soukromém vlastnictví. Tato definice rozšiřuje pojetí na neomezené užívání veřejnosti, a to bez ohledu na rozdíly věkové, sociální, rasové i kulturní. Různá omezení přístupnosti veřejných prostranství mohou vést k větší bezpečnosti či omezení vandalismu v těchto prostorech. Tyto prostory jsou veřejnosti přístupné, avšak jejich obyvatelé je vnímají jako vlastní teritorium, které využívají pro každodenní rekreaci v místě svého bydliště. Patří sem menší obytné ulice či průchozí vnitrobloky. 23 ŠILHÁNKOVÁ, V. KOUTNÝ, J.: Metodika veřejných prostorů města Brna, materiál zpracovaný pro Útvar hlavního architekta Magistrátu města Brna, 2001, str. 4 24 KOLEKTIV NADACE PARTNERSTVÍ. Kvalitní veřejné prostory, Metodika tvorby a obnovy veřejných prostranství, Brno: Nadace Partnerství, 2004. s. 11-13. ISBN 80-85834-79-0 12 Z hlediska využívání pro veřejnost jsou tyto plochy uzavřené, avšak významně se podílejí na utváření vzhledu veřejného prostranství. Patří sem soukromé cesty či předzahrádky. Definice tohoto prostoru je velmi složitá. Jedná se o prostory, které vlastní soukromá osoba nebo organizace, ale sdílí je mezi více lidmi. Muže jít například o sportovní kluby nebo zájmová sdružení, kde je přístup umožněn jen vybraným uživatelům tohoto prostoru. Bydlení v takzvaných uzavřených společenstvích v angličtině známých jako gated communities nabízí netradiční způsob bydlení. Hlavní smyslem těchto komunit je nabídnout bydlení v soukromí a odděleně od okolního světa. Výsledkem může být bezpečný a chráněný domov, za cenu vytržení z „běžného“ života a budování vymezené skupiny lidí.25 Každý veřejný prostor by měl být využíván podle toho, s jakým záměrem byl stavěn. Funkce veřejného prostoru velkou měrou podmiňuje to, jaký bude jeho vzhled a vnitřní uspořádání. Během času se jeho funkční využití mění, a tak dochází i ke změnám jeho uspořádání. V těchto změnách se odráží skutečné využití místa. Veřejné prostory plní funkci společenskou, obchodní, dopravní, obytnou a shromažďovací. Často se však tyto funkce prolínají a vytvářejí celek a tím i výraz celého veřejného prostoru. Veřejná prostranství mnohdy plní více funkcí, protože na tomto prostoru je velká koncentrace lidí, aktivit a dalších vlivů. Ulice plní především dopravní funkci, a naopak plocha se zelení, parky atd. jsou určeny k rekreaci. Náměstí, jehož funkce je společenská a reprezentativní, slouží především k tomu, že se zde shromažďují občané při významných událostech, oslavách, přehlídkách 25 GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Boskovice: Albert, 2000. Penguin reference. ISBN 80-858-3479-0. 13 apod. Měly by zde být ponechány volné plochy, na kterých se může koncentrovat velké množství lidí, bez zbytečného vybavení, které by tvořilo překážky. Veřejné prostranství – přímo na náměstí či ulicích se nabízejí různé služby a zboží. Jedná se o funkci obchodní a lze si pod těmito službami představit využití prostoru k farmářským či jiným trhům, které zde nefungují trvale. V těchto místech dochází i k mnoha činnostem a sociálním kontaktům. Prostor, který nalezneme před veřejnými budovami (divadla, kina, kostely, knihovny atd.), má shromažďovací funkci. Občané se zde před určitými akcemi shromažďují nebo zde jen čekají. Tato funkce nemusí převládat a může se měnit v průběhu dne. Dopravní náměstí či ulice – jedná se o prostor, který je určený k dopravě. Pokud zde není dobře uspořádán prostor, pak doprava v těchto místech vytlačuje ostatní aktivity a dochází ke ztrátě sociální složky. K odpočinku a rekreaci slouží rekreační prostor, jehož charakteristikou je zeleň, vodní prvky, lavičky apod. Velmi neformální charakter mají obytná náměstí a ulice. V těchto prostorech mezi sebou komunikují lidí, kteří se znají. Hrají si zde děti, lidé zde posedávají, venčí své mazlíčky a prostředí odpovídá požadavkům lidí, kterými jsou prostory využívány. Z výše uvedeného je evidentní, že veřejný prostor ve městě jen málokdy odpovídá jednomu funkčnímu využití a často se zde funkce mísí. Důležité je to, aby uspořádání danému místa odpovídalo funkci, převažující v tomto prostoru, a nedocházelo zde k vzájemnému konfliktu.26 Podle J. Gehla mohou být veřejné prostory funkční a oblíbené v případě, že se věnujeme pečlivě jejich detailům. V opačném případě zůstávají nezajímavé a nevyužívané. Jedním z důležitých prvků veřejného prostranství, které slouží k oddechu či rekreaci jsou místa k sezení. Na těchto místech si mohou lidé odpočinout, číst si, 26 GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Boskovice: Albert, 2000. Penguin reference. ISBN 80-858-3479-0. 14 posvačit, komunikovat s kolemjdoucími či pouze pozorovat. Důležitý rozdíl mezi místy, kde se lidí pouze zastaví a posadí se, je ten, že místa pro sezení jsou pečlivě vybírána. Lidé upřednostňují sezení v okrajových částech prostranství, kde mají výhled na celý prostor a jsou svým způsobem chráněni. Lavičky, které se nacházejí uprostřed veřejného prostoru, jsou mnohem méně lidmi využívány. Důležitým prvkem veřejných prostor by měla být i druhotná místa jako schody, schodiště, sloupy, truhlíky apod. K dalším důležitým faktorům veřejného prostoru patří zvuk. Pokud zde dochází k překročení určitého zvukového pozadí, je nemožné vůbec vést rozhovor. Takovéto situace nastávají tam, kde není automobilová doprava regulována a potom v těchto místech dochází k omezení rozsahu a charakteru venkovních aktivit. Pokud je automobilová doprava omezena, stávají se tato místa mnohem příjemnější pro občany. Ideální řešení by bylo, aby tyto prostory byly pěšími zónami nebo využívaly holandský princip Wooderf, což znamená místo, kde je automobilová doprava zpomalena a chodci i cyklisté zde mají přednost.27 Fyzické prostředí je důležitý faktor, který je závislý na našem chování. Toto prostředí si kolem sebe vytváříme a následně nás ovlivňuje. Měl by být kladen důraz na kvalitní navrhování veřejného prostoru, a to především na potřeby a zájmy občanů města, kteří tento prostor využívají. Musíme mít na paměti, že jaký charakter místu vtiskneme v tuto dobu, vytvoříme tak charakter na další desetiletí. Náměstí lze označit jako první veřejný prostor, který byl člověkem využíván, a málokdy spadají pouze do jedné z typologických skupin. Vnitřní otevřený prostor, který se dá dobře ovládat, vzniká seskupením domů kolem otevřeného prostoru. Náměstí byla stavěna na významných nebo svatých místech a jedná se o místa s velkou symbolickou hodnotou. V dnešní době je vnímáme jako stálý orientační bod či místo setkání a můžeme jej označit i jako křižovatku několika cest. Vnímáme jej spíše jako statické místo, kde je menší pohyb oproti ulici, která je prostorem dynamickým sloužícím k pohybu. Je mezi nimi rozdíl v tom, jak jsou navrhována, jestli mají působit 27 GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Boskovice: Albert, 2000. Penguin reference. ISBN 80-858-3479-0. 15 spíše majestátně či pro běžnou každodenní aktivitu lidí. Ale i tato rozdělení se mohou překrývat.28 Podle fyzického či estetického prostředí lze použít rozdělení Paula Zuckera, který je rozdělil na 5 typů podle prostoru kterým jsou vymezeny. Dále lze náměstí rozdělit také na formální a neformální. Formální náměstí je tvořeno budovami, které tvoří velmi uzavřený prostor, působí formálně, prostor je často symetrický s jednotným charakterem dlažby. Charakter neformálního náměstí je více uvolněný, architektura budov nemá jednotný styl a jejich rozložení v prostoru je asymetrické. Obrázek 4-1 rozdělení 5 typů náměstí podle Paula Zuckera (zdroj: Town and square, from the agora to the village green – P. Zucker) 28 ZUCKER, Paul. Town and square, from the agora to the village green. [1st M.I.T. Press paperback ed.]. Cambridge: M.I.T. Press, 1959. ISBN 02-627-4005-2. Náměstí s jádrem (Nuclear) Seskupená náměstí (Grouped) Uzavřené náměstí (Closed) Dominantní náměstí (Dominated) 16 Uzavřené náměstí (Closed) – jedná se o náměstí, které je kompletně ohrazeno budovami, uzavřenost je narušena pouze dovnitř vedoucími ulicemi. Využívají se pravidelné geometrické obrazce a opakují se podobné architektonické prvky. Bohatě zpracované budovy bývají uprostřed každé strany náměstí či v jeho rozích. Dominantní náměstí (Dominated) – celý prostor náměstí je orientován k několika stavbám či výrazné budově, ke kterým pak náleží i ostatní přilehlé stavby. Jako dominantní29 prvek zde nemusí být pouze stavba, ale i okolní výhled či jiné architektonicky bohaté prvky (orientovaný prostor). Náměstí s jádrem (Nuclear) – prostor vytvořený okolo významného prvku (socha, sloup), kolem sebe vytváří prostředí, které působí jednotně a přitahuje k sobě pozornost. Seskupená náměstí (Grouped) – náměstí jsou připodobňována k barokním palácům, kde má každý pokoj svůj vlastní charakter, dohromady tvoří výraznější celkem. Pomocí estetiky se mohou náměstí spojovat (seskupené části prostoru). Amorfní náměstí – tato náměstí nemají tvar nebo působí neuspořádaně a nemůžeme je zařadit do žádné ze shora uvedených skupin, nalezneme zde pouze některý z jejich rysů (neomezený prostor).30 Stále vetší část dne tráví lidé v soukromé sféře, tedy v domech, bytech, na pracovištích, v autě nebo v obchodních centrech. Moderní doba nabízí velké množství prostorů pro přímý kontakt a komunikaci lidí. Avšak žádný tento prostor nemůže nahradit funkci náměstí, jako nejvhodnějšího místa pro setkávání a shromažďování občanů. Dnešní doba nabízí nespočet možností, jak a kde probíhá setkaní a komunikace občanů města, avšak sociální prostředí, které nabízí náměstí, nemůže být nikdy nahrazeno. Náměstí města nabízí spoustu možností: komunikovat, odpočívat, kochat 29 viz str.102 30 ZUCKER, Paul. Town and square, from the agora to the village green. [1st M.I.T. Press paperback ed.]. Cambridge: M.I.T. Press, 1959. ISBN 02-627-4005-2. 17 se a užívat si kouzlo okamžiku v dnešní zrychlené době. Činnosti, které lidé provádí na náměstích, jsou většinou inspirované již předchozími aktivitami, lidé opakují to, co již viděli u jiných. Určité aktivity mohou prostoru dodat nový impuls a náboj, ale je nutné rozlišit jednotlivé typy. J. Gehl který se podrobně věnuje veřejným prostorům, jasně ukazuje na to, že pomocí designu hmotného prostředí můžeme ovlivnit, kolik lidí bude využívat veřejná prostranství a jaké aktivity tam budou probíhat.31 Známe velké množství typologií pro dělení veřejných prostranství. Liší se ve svém přístupu a dále v celkovém náhledu na význam veřejného prostranství, a to z hlediska komplexního plánování a navrhování veřejného prostranství. Nejdříve budou stručně popsány zvolené typologie a následně budou využity pro potřeby komplexního přístupu a návrhu veřejných prostranství měst. Podle typologie se liší veřejné prostory podle základního charakteru: ulice, náměstí, zeleň a ostatní. Tyto jsou dále rozvíjeny do mnoho dalších podtypů např. podle převládající funkce, nevýznamového typu či dle stavu vybavenosti. J. Gehl potom popisuje typ náměstí podle toho, jak se podílí na fungování městského organismu a městském životě a dělí je na: Hlavní náměstí – jedná se o centrální prostor ve městě nebo v městské čtvrti (Štrasburk, Francie) Náměstí určené k pohybu – jedná se prostor určený především k setkávání, v této kategorii jsou zahrnuty jak náměstí s rušnou atmosférou, tak i městský prostor, který slouží pro pasivnější rekreaci (Kodaň, Dánsko) Dopravní náměstí – v těchto prostorech dochází k rozvoji městské dopravy a propůjčují jí prostorový komfort (Luisenplatz, Darmstadt, Německo) 31 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 18 Náměstí monumentální stavby – městský prostor, ve kterém je zdůrazněna nějaká budova, která má většinou symbolický význam. Patří sem i náměstí před monumentálními stavbami (Staroměstská radnice na Staroměstském náměstí v Praze) Promenáda – charakteristickým rysem, který udává ráz tohoto prostoru je pohyb (Champs-Élysées, Paříž, Francie), tento prostor může zahrnovat i místa pro zdržování se.32 V typologiích veřejných prostranství jsou použita taková dělení, jež slouží směru jejich zájmu. V určitých typologiích objevujeme určité oddělení typů veřejného prostranství od zeleně. Toto oddělení s největší pravděpodobností vzniklo tak, že některé plochy veřejného prostranství s převažující vegetační složkou bylo obtížné zařadit. Pro potřeby této diplomové práce je vytvořena typologie veřejných prostranství, která vystihuje co nejlépe problematiku veřejných prostranství měst. U typů, které byly vybrány, je zásadní význam pro město a ostatní typy byly vypuštěny. Veřejná prostranství jsou rozdělena tak, aby odpovídala požadavkům projektování a plánování. Typy prostoru budou definovány jak popisem, tak obrázkem, který je jeho nedílnou součástí. Jedná se o prostory u autobusových nebo vlakových nádraží nebo u dalších vjezdů do města. Tyto prostory mohou mít formu náměstí nebo rozšířené ulice. Uspořádání prostoru je taky významným požadavkem, protože záleží na dobré orientaci lidí, kteří vstupují do města. Prostory ho reprezentují a dělají mu určitou reklamu. Dominantní je zde proměnlivá koncentrace lidí případně aut. Zde je hlavní charakter udáván dopravou, protože se velmi často jedná o okružní tah městem. Na této ulici je soustředěna obchodní, společenská i dopravní funkce. Ve většině případů to jsou tradiční historické cesty. V dnešní době tento prostor ulice 32 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 19 slouží linkám hromadné dopravy, jsou zde i velké nároky na parkovací místa v souvislosti s dopravní obsluhou domů v těchto ulicích. Pokud je tento prostor vhodně uspořádán, lze tím snížit negativní vliv doprav a zlepšit kvalitu veřejného prostoru. Obrázek 4-2 Městská třída (zdroj: Veřejná prostranství měst) Jedná se o ulice, které slouží především k obsluze přilehlých domů a umožňují vytvářet sociální kontakty mezi místními obyvateli. Lepší podmínky pro život ulice znamená vyloučení tranzitní dopravy33, jsou ovšem možné i méně náročné způsoby pro vytvoření lepších podmínek např. omezení rychlosti, či vytvoření zóny. Obrázek 4-3 Obytná ulice (zdroj: Veřejná prostranství měst) V této ulici převažuje obchodní a společenská funkce, motorová doprava je tady výrazně omezena a jako určující prvek je zde pěší pohyb. Jedná se o ulice, které jsou většinou součástí historických center. Tento prostor umožňuje sociální kontakty a nabízí příležitost pro různé aktivity. 33 viz str.102 20 Obrázek 4-4 Pěší zóny (zdroj: Veřejná prostranství měst) Tyto tři typy prostoru jsou ovlivňovány specifickým prvkem, který tyto typy obohacuje. Specifický prvek ovlivňuje využívání veřejného prostranství, může na sebe určitým způsobem strhávat pozornost či specifikovat místo. Hledání specifik určitého místa pak má vliv na navrhování veřejného prostoru a odstranění jeho unifikovaného plánování. Sakrální stavba – podporuje pietnost místa, potřeby ochranné zóny (kaple, kříž) Historicky významná stavba – turisticky atraktivní místa, která vyžadují možnost pobytu návštěvníků (pomníky, pamětní desky, hradby) Přírodní prvek – tento prvek slouží pro oživení prostoru a nejde jen o prvek ekologický. Využívání prostoru s těmito prvky se stává pro lidi atraktivní. Obrázek 4-5 Přírodní prvek (zdroj: Veřejná prostranství měst) 21 Ve většině malých měst najdeme centrální náměstí, které je historicky definované. Jedná se o hlavní shromažďovací prostor města, který má reprezentační funkcí. Potřebou náměstí je sloučit shromažďování, obchod a dopravu. Obrázek 4-6 Náměstí (zdroj: Veřejná prostranství měst) Toto náměstí bývá součástí dopravního obchvatu města a doprava tady má dominantní funkci, a to jak individuální automobilová doprava, tranzitní doprava, tak i doprava hromadná. Obrázek 4-7 Dopravní náměstí (zdroj: Veřejná prostranství měst) Tento příměstský prostor nemusí být označen jako náměstí, ale svým charakterem patří ke shromažďovacím prostorům. Je podřazen hlavnímu náměstí. Obrázek 4-8 Náměstí monumentální stavby (zdroj: Veřejná prostranství měst) 22 Jedná se o doprovodná veřejná prostranství. Tato náměstí jsou centrálními prostory obytných souborů. Tyto prostory mohou mít charakter klidného polosoukromého prostoru, kde dochází k sousedským setkáním, může se jednat i o tržiště. Obrázek 4-9 Náměstí vedlejší (zdroj: Veřejná prostranství měst) Tyto prostory poloveřejného charakteru jsou užívány především obyvateli přilehlých domů. Vzdálenost mezi budovami i výška podlaží poskytuje občanům větší imunitu. Tyto prostory mohou sloužit jako dětská hřiště nebo místa pro setkávání. Bloky mohou být otevřeny stále nebo mohou mít svoji otevírací dobu. Obrázek 4-10 Vnitrobloky ve starší zástavbě (zdroj: Veřejná prostranství měst) Mělo by se jednat o prostory, které mají poloveřejný charakter, ale plochy nejsou od ostatních vymezeny, čímž dochází k přímému přechodu veřejného prostoru do prostoru soukromého. Vzdáleností mezi budovami a výškou podlaží jsou obyvatelé izolování. 23 Obrázek 4-11 Prostranství na sídlišti (zdroj: Veřejná prostranství měst) Mělo by se jednat velmi atraktivní prostory, které ve městě slouží k rekreaci. Zahrnují doprovodné prostory řek a potoků včetně koryt. V těchto místech jsou vybudovány cyklotrasy, vycházkové okruhy apod. Obrázek 4-12 Nábřeží (zdroj: Veřejná prostranství měst) 24 J. Gehl je dánský architekt a urbanista, leader vlastního ateliéru Gehl Architects – Urban Quality Consultants a emeritní34 profesor urbanismu na Škole architektury Královské dánské akademie krásných umění v Kodani. Působil také na mnoho dalších zahraničních univerzitách – Edinburgh, Vilnius, Oslo, Toronto, Calgary, Melbourne, Perth, Berkley, San José a Guadalajara. Jako konzultant působil a působí v různých městech v Evropě, severní Americe, Austrálii i Asii. Je autorem mnoha knih o veřejných prostranstvích a urbanismu. J. Gehl a jeho tým vyvinuli unikátní pracovní postup, který je založen na principu, že nejdůležitějším v městském plánování jsou právě potřeby lidí. Podle průzkumu „on site“ tedy přímo na místě, navrhuje citlivé urbanistické, architektonické i organizační řešení v oblasti veřejných prostorů i celoměstských strategií. Souvislost mezi kvalitou prostoru a způsobem jeho využití je základní myšlenkou hodnocení kvality veřejných prostorů. Předpokladem pro toto hodnocení je, že lidé se na místě zastaví nebo se sem pravidelně vrací, v případě že jim je příjemné. Naopak pokud se tady dobře necítí, tak zde stráví co nejméně času a příště se mu raději vyhnou úplně. Z toho vyplývá, že jedním z faktorů pro určování kvality prostoru je doba strávená lidmi na daném místě. Kvalitní veřejné prostory lákají k zastavení a jsou většinou plné lidí. Pro hodnocení kvality veřejných prostranství s důrazem na předchozí tvrzení o době strávené na veřejných prostorech J. Gehl používá vzorec: kvalitní veřejné prostranství = počet lidí * strávený čas Předešlá souvislost je pouze obecným vyjádřením, které autor doplňuje definováním třech kritérií kvality veřejných prostorů – bezpečí, pohodlí a prožitek. Při plánování měst v posledním půlstoletí byl lidský rozměr často opomíjen. Ve své knize J. Gehl dokládá na základě mnoholetých zkušeností, že utváření „měst pro lidi“ je dnes nejen možné, ale i žádoucí. J. Gehl objasňuje metody a důvody pro utváření měst, díky svému celoživotnímu výzkumu a svým poznatkům pomohl přeměnit v řadě měst na celém světě prostředí tak, aby jej lidé mohli využívat co nejlépe a cítit se v něm dobře. Dánský architekt s 34 viz str.102 25 ohledem na proměnu životního stylu a měnící se demografické faktory35 zdůrazňuje čtyři základní kritéria pro úspěšné plánování rozvoje měst. Objasňuje jak utvářet města, která jsou bezpečná, zdravá, udržitelná a živá. Vysvětluje čtenářům, že je třeba přemýšlet i o tom největším městě ve velmi malém měřítku. Svým zasvěceným pohledem na věc nás dokáže přesvědčit, že města se mohou stát příjemným místem k životu. J. Gehlem jsou veřejná prostranství vnímána jako místa, která poskytují příležitost pro denní aktivity lidí a jejich setkávání. Lidé se zde můžou slyšet a vidět navzájem, poznávat jednání druhého, být ve společnosti svých spoluobčanů uvolněně a to bez velkých nároků. Život na veřejných prostranstvích je specifickou formou kontaktu. V porovnání se složitějšími formami kontaktů jako je například přátelství, se mohou zdát kontakty na veřejných prostranstvích jako bezvýznamné. Ve skutečnosti jsou cenné jako samostatné kontaktní formy, a dále jako předpoklad pro složitější interakce. Význam méně intenzivních forem kontaktů J. Gehl ilustruje situací, která nastane v případě absence těchto forem kontaktů. Pokud se tato aktivita vytratí, pak zmizí méně intenzivní formy kontaktů. Tím se pak vytratí různé přechodné formy mezi tím být sám a být s druhými, hranice mezi kontaktem a izolací je ostřejší a lidé jsou buď sami, nebo ve společnosti druhých v náročných sociálních vztazích. „Být mezi jinými lidmi, vidět a poslouchat jiné lidi, přijímat od jiných lidí impulsy, je předpokladem pozitivních zážitků, alternativ k samotě. Člověk nemusí být nutně s konkrétní osobou, ale pouze s jinými lidmi.“ 36 Zabývá se především teorií veřejných prostorů a zlepšením kvality života ve městech. Soustředí se především na člověka ve veřejném prostoru, k čemuž vytvořil metodiku aktivit občana, které dělíme do tří kategorií. 35 viz str.102 36 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 26 Tyto aktivity lze provozovat za ideálních podmínek venku, většinou při vhodném počasí a kvalitním místě. Jde o činnost, kterou účastníci provádějí jenom, když opravdu mají zájem a chuť. Do této skupiny spadají procházky, pozorování okolního světa, sezení a relaxování. Obrázek 5-1 Schéma volitelné aktivity (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) Do této skupiny spadají aktivity, které jsou mírně nucené, mohli bychom říci rutinní – jako chození do práce, čekání na MHD, nakupování nebo návštěva lékaře. Jinak řečeno činnosti, kde je zapojení účastníků vyžadováno. Jedná se o každodenní úkoly a povinnosti, většina z této skupiny aktivit je často spojená s chůzí. Obrázek 5-2 Schéma nezbytné aktivity (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) 27 Všechny aktivity závislé na přítomnosti jiných lidí na veřejných prostranstvích nazýváme společenskými aktivitami. Mezi ně patří nejrozšířenější společenská aktivita – pasivní kontakty, což znamená, že ostatní lidi pozorujeme či posloucháme. Dále sem patří veřejné aktivity různého druhu, konverzace, zdravení, hrající si děti. Tyto aktivity téměř vždy vznikají ve spojení s ostatními dvěma kategoriemi aktivit, k jejich rozvoji dochází tam, kde se lidé sdružují na stejném místě, setkávají se či se pouze pozorují. Objevují se tedy jako důsledek pohybu a pobytu lidí na stejném místě, z čehož vyplývá, že jsou nepřímo podporovány v místech, kde jsou k nezbytným a volitelným aktivitám lepší podmínky. Můžeme říci, že pokud jsou venkovní prostory nekvalitní, zaznamenáme zde jen aktivity nezbytně nutné a odehrává se jich tu jen minimum. Pokud máme venkovní prostory vysoce kvalitní, tak zde nezbytné aktivity probíhají stejně často a vzhledem k lepším materiálním podmínkám, dochází k jejich prodlužování a můžeme zde pozorovat pestrou škálu volitelných aktivit, protože tato místa a situace lákají lidi k zastavení, odpočinku a dalším lidským aktivitám.37 Obrázek 5-3 Schéma společenské aktivity (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) 37 GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Boskovice: Albert, 2000. Penguin reference. ISBN 80-858-3479-0. 28 Tabulka 5-1 Kvalita materiálního prostředí (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) V této tabulce je popsáno hodnocení kvality veřejných prostorů podle J. Gehla. Definuje 3 hlavní kategorie kritérií – bezpečí, komfort a požitek. Tyto aspekty obsahují následující body: Tabulka 5-2 Hodnocení kvality veřejných prostorů podle J. Gehla (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) Typy aktivit Kvalita materiálního prostředí Špatná Dobrá Volitelné aktivity Nezbytné aktivity Společenské aktivity B E Z P E Č Í Ochrana proti provozu a nehodám – pocit bezpečí • Ochrana pro chodce • Odstraňování strachu z provozu Ochrana proti zločinu a násilí – pocit bezpečí • Živá veřejná sféra • Přehledné ulici • Překrývání funkcí denních a nočních • Dobré osvětlení Ochrana proti nepříjemným smyslovým zážitkům • Vítr • Déšť se sněhem • Chlad / horko • Znečištění • Prach a hluk K O M F O R T Příležitosti k procházkám • Prostor pro pěší • Zajímavé fasády • Dobré povrchy Příležitosti k zastavení • Efektivní zóny • Místa pro stání Příležitost • Zóny pro sezení • Lavičky pro odpočinek • Využití výhod 29 Bezpečí vyjadřuje naši potřebu být v bezpečí před nejistotou, nehodou nebo nepohodlím. Jeho významným faktorem je doprava. Dobré podmínky pro pěší provoz zajišťují kvalitní městské prostory. Dokážou poskytnout dobrou dopravní bezpečnost, abychom nemuseli být v neustálé pohotovosti, nemuseli přecházet se strachem o sebe či obavou o svoje děti. Pod „bezpečí“ můžeme rovněž zařadit kritérium prevence kriminality, aby nám byl při našem pohybu městem zajištěn skutečný pocit bezpečí. Neosvětlená či opuštěná místa a ulice u nás podporují pocit nejistoty. Dosažení pocitu bezpečí v takovýchto místech lze dosáhnout přítomnosti lidí a jejich činnostmi. Jedná se o byty, kanceláře, obchody či restaurace, o místa, která jsou osvětlena a lidé se zde pohybují během dne i noci. Třetí faktor se zabývá ochranou před nepříjemnými smyslovými zážitky. K těmto nepříjemným zážitkům patří nepříznivé povětrností podmínky, znečištění nebo zápach. Jednotlivé problémy se liší podle regionů i podle ročních období. V různých částech světa existují odlišné klimatické problémy, ale ochrana před nežádoucími prvky klimatu je důležitá všude. Příležitosti k vidění • Přiměřené zobrazení vzdálenosti • Zajímavé výhledy • osvětlení Příležitosti mluvit a poslouchat • Nízká hlučnost • Prostory k hovorům Příležitosti pro hru a cvičení • Fyzické aktivity • Vybavení pro pouliční zábavu • V každou hodinu i roční období P O Ž IT E K Měřítko • Budovy a prostory projektované v lidském měřítku Možnosti využívat pozitivní aspekty klimatu • Světlo / stín • Teplo / chlad • Úkryt před větrem Pozitivní smyslové zkušenosti • Dobrý design • Kvalitní materiály • Stromy, rostliny, voda 30 Dobrý a fungující městský prostor má mnohostranné využití. Máme příležitost se zapojit do různých aktivit, aby byly vytvořeny dobré podmínky k takovémuto prostoru a docházelo k usnadňování základních lidských činností. Chodci potřebují prostor k pohybu, pro stání a sezení. Potřebují místo, kde se mohou cítit příjemně a přirozeně. Projektování okrajů veřejného prostoru je důležité zejména pro městský život. Lidé radši zůstávají v okrajových oblastech či na jejich hranicích, kde se cítí bezpečněji, chtějí dobrou příležitost pro pozorování, mluvení a poslech. Je důležité využít zážitky z městského prostou pro aktivní a pasivní odpočinek. Není nutné, aby se dělo mnoho věcí, ale spíše to, abychom zažili mnoho různých věcí postupně – klidné náměstí, tržiště, letní kino apod. Kvalitní a příjemný prostor závisí také z velké části na využití potenciálu, zapracování atrakcí a vytvoření speciálních příležitostí v centru města či v blízkém okolí. Důležité je vytvořit městské prostory v lidském měřítku, s pěknými detaily, kvalitním materiálem a kvalitním městským mobiliářem. Lze také využít výhod klimatických podmínek v daném městě. Městský prostor by měl nabízet i dobré zážitky, hezké výhledy a zajímavé smyslové vjemy. V neposlední řadě – všechny kvality by měly být koncipovány v architektonické jednotě.38 Svoje poznatky o studiu vnímání města jeho obyvateli shrnul Kevin Lynch v knize Obraz města (The Image of the City). Říká, že abychom mohli městu dobře porozumět, je třeba ho krom toho, jak se jeví samo o sobě, posuzovat i tak, jak je vnímáno jeho obyvateli. Lynch rozkládá obraz města na několik základních prvků – cesty (ulice), okraje, oblasti, uzly (křižovatky a náměstí) a významové prvky. Dokazuje, že pokud není město 38 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 31 dostatečně čitelné přes tyto základní prvky nebo nedochází k uspokojení jeho obyvatel z pobytu v tomto prostředí, může se takovýto prostor jevit jako prostor bez řádu. Cesty – jedná se o jakési dráhy, po kterých se lidé pohybují a přitom pozorují město. Patří sem ulice, dopravní tepny, procházkové trasy, železnice a kanály. Ostatní prvky prostředí se uspořádávají podél cest, díky kterým mnohé vazby vnikají. Okraje – lineární prvky přímo využívané pozorovateli a nevnímané jako cesty. Jsou to hranice, které oddělují dvě fáze – lineární zlomy v kontinuitě prostoru (břehy, železniční koridory, zdi, hranice zástavby). Mohou mít i bariéry, které vymezují jednu oblast vůči druhé či švy, kterými se oblasti spojují dohromady. Jsou více či méně průchodné. Oblasti – střední až velké části města, které si můžeme představit jako dvojrozměrné, protože pozorovatel vstupuje „dovnitř“ a jsou rozpoznávány podle určitého charakteru. Tímto způsobem je město lidmi nejčastěji strukturováno. Oblasti jsou určovány fyzickými charakteristikami, které jsou tematicky spojeny a jsou složeny z velkého množství různých druhů jednotlivostí (prostor, detail, forma, typy budov, textura39, obyvatelé, údržby, využití prostoru, aktivity, topografie)40 Uzly – jedná se o místa a body ve městě, do kterých může pozorovatel vstupovat. V těchto místech a mezi nimi se pohybuje. Patří sem především křižovatky, dále místa, kde se jedna struktura mění ve druhou, křížení či sbíhání cest. Uzlem můžeme také označit místo, které nabylo na významu z důvodu koncentrace nějaké funkce nebo fyzických vlastností. Mnoho uzlů je místem křížení i koncentrace. Seskupení uzlů, které se stávají centry a ztělesňují charakter určité oblasti, můžeme nazývat jádry. Pojem uzel úzce souvisí s pojmem cesta, neboť v místě, kde se sbíhají, vzniká křižovatka. Významné prvky – tyto prvky jsou dalším druhem vztažných bodů, pozorovatel mezi ně nevstupuje, má je kolem sebe. Patří sem hmotné objekty, které jsou snadno rozlišitelné a dají se vydělit z velkého množství jiných možností (budova, obchod, hora). Zpravidla 39 viz str.102 40 viz str.102 32 je vnímáme z mnoha úhlů a vzdáleností, některé vnímáme jen zdálky. Můžeme je nalézt ve městě nebo v přiměřené vzdálenosti a můžeme je považovat za trvalý symbolický ukazatel (zlatá kopule, samostatně stojící věž, kopec). Dalo by se přemýšlet i o pohyblivých bodech, které mají pomalý a pravidelný pohyb např. slunce. Některé významné prvky jsou viditelné jen z několika málo stanovišť a jsou svázány s určitým místem. Na příkladu hodnocení kvality veřejného prostoru ve městě Boston, kterému se věnuje Lynch ve své knize, si představíme jeho přístup. Jedná se o centrální poloostrov ohraničený linií Massachusetts Avenue. 1. Proškolený pozorovatel v rámci průzkumu v terénu zaznamenal přítomnost rozmanitých prvků, hodnotil jejich spojitosti, slabé či silné stránky i další vzájemné vztahy. Také si všímal kladů a záporů uplatněných ve struktuře celkového dojmu. Tato hodnocení vznikala subjektivně na základě vnímání jednotlivých prvků v prostředí. 2. Jednalo se o rozhovory s malým vzorkem místních obyvatel, kteří zde nejen bydlí, ale i s těmi, co zde dlouhou dobu pracují nebo kteří se do daného místa svého bydliště či pracoviště touto zónou přepravují. Snahou rozhovorů bylo vyvolávat jejich vlastní představy o tomto prostředí (popis, určení polohy, pomyslné vycházky apod.). Většina dotázaných vidí Boston jako špinavé město s typickými cihlovými domy, osobitými čtvrtěmi s matoucí sítí cest. Jako symbol města uvádějí zelenou plochou parku Boston Common, zlatou kupolí State House a výhled na druhý břeh Charles River z cambridgeské strany. Respondenti41 vidí místo jako historické, starobylé s množstvím chátrajících budov. Můžeme zaznamenat i vstup nových prvků do struktury města. 41 viz str.102 33 Centrum leží na poloostrově, úzké uličky jsou přeplněny lidmi i auty, je zde nedostatek parkovacích míst. Sledujeme obrovský rozdíl mezi hlavními ulicemi a těmito uličkami. Město bylo dotázanými dále popisováno jako svérázné, malé či středně velké rozlohy se smíšenými funkcemi a nedostatkem zeleně a plochy pro rekreaci. Jako typické detaily pak lidé označovali železná zábradlí či fasády. K nejoblíbenějším pohledům na město patří panoramata, která jsou podtržena existencí vodního živlu a pocitem otevřeného prostoru. Většina dotázaných označuje Boston jako poloostrov, ovšem nebyli schopni si představit propojení mezi přístavem a řekou. Můžeme ho vnímat jako město, které se rozkládá na jedné straně řeky Charles River a ztrácí na obsahu či jasnosti čím více se od břehů vzdaluje. Z provedeného výzkumu vyplývá, že žádný Bostoňan není schopen toho o městě říci mnoho a není schopen vysvětlit řadu detailů ve městě. Celkové shrnutí zaznamenává hlavní problémy v image města a může sloužit jako podklad při vypracování nového návrhu.42 Od 70. let 20. století se William H. Whyte věnoval výzkumu chování lidí ve veřejných prostorech amerických měst a byl jedním z prvních následovníků K. Lynche. Tyto výzkumy měly sloužit a skutečně dodnes slouží architektům při vytváření projektů veřejných prostor, navrhování jejich změn a úprav. Whyte a jeho spolupracovníci vycházeli z toho, že pokud důkladně zmapujeme vzorce chování, máme základní schémata pro vytvoření veřejných prostorů, které budou co nejlépe sloužit lidem. Mezi jejich nejvyužívanější metody patří sčítání pohybu pěších a mapování chování lidí ve veřejném prostoru. Jedná se o techniku terénního sběru informací, kdy počet osob, které projdou sledovaným obdobím, jsou zaznamenávány do sčítacích formulářů. Tato technika zkoumá: • počet lidí v době pozorování na stanoveném místě (zahuštěnost prostoru) 42 LYNCH, Kevin. Obraz města: The image of the city. Praha: Polygon, 2004. ISBN 80-727-3094-0. 34 • konflikty mezi vozidly a chodci • umožnění chápání vztahů mezi chodci a vozidly a to zejména v místech, kde nejsou k přecházení komunikace vhodné podmínky a chodci se zde snaží přecházet Metoda terénního sběru informací, kdy při vlastním pozorování zaznamenává chování lidí do připravených formulářů. • Činnosti lidí ve veřejných prostorech Touto analýzou činností můžeme zjistit, jakými činnosti tento prostor žije a jakých podmínek je třeba k tomu, aby mohl být oživen a tyto činnosti dále rozvíjeny. Na základě zpracovaných výsledků lze určit to, jakým mobiliářem je třeba prostor vybavit (lavičky, odpadkové koše, hodiny apod.) a také určit jeho rozmístění, aby odpovídalo lidským činnostem a potřebám. Také se dá sledovat, zda šířka chodníků je optimální ve vztahu k množství lidí a vykonávaným činnostem. • Využívané a nevyužívané části veřejného prostoru Analýzou veřejného prostoru a jeho využití lidmi se zjišťuje přitažlivost, atraktivita prostoru a jeho oblíbenost. Na základě výsledků je možno neoblíbená a prázdná místa vybavit tak, aby byla pro lidi opět atraktivní. H. Whyte se při studiu městských náměstí identifikoval spoustu klíčových ukazatelů, které kvalitní veřejné prostranství vystihují. Výsledky svého výzkumu zveřejnil ve své knize Sociální život malých městských prostorů (The Social Life of Small Urban Spaces), která byla vydána v roce 1980. Pokud posuzujeme jakýkoliv prostor, musíme zejména zjistit jeho atraktivitu, která se odvíjí od toho, zda jsou zde místa k sezení, stín, voda, občerstvení, síť ulic a chodníků. Velice důležitá je pro lidi také přítomnost jiných lidí. 35 • Převaha skupin lidí nad jednotlivci – Whyte při svém zkoumání zjistil, že pokud se lidí vypraví na určité místo ve skupině, je to věcí dohody • Vyšší počet žen než mužů – Kritéria výběru místa jsou už žen přísnější, jedná se o pocit bezpečí či typu sezení v daném místě • Rozdílné věkové kategorie – Rozdílnost různých věkových kategorií poukazuje na to, že v daném místě se schází rozličná klientela a je využíváno v různou dobu • Různost aktivit – Když jsou místa oblíbená, tak zde probíhá větší počet aktivit a to i takových, které nevyžadují žádná speciální vybavení a zařízení • Citové projevy – Pokud veřejná prostranství funguje jak má, tak se tady často můžeme setkat s lidmi, kteří se drží za ruce, zdraví se podáním ruky a můžeme zde vidět také objetí, úsměvy a polibky. V roce 1975 byla založena nadace Project for Public Spaces (Projekt pro veřejná prostranství), jejíž činnost navázala na Whyteovu práci, dodnes ji propaguje a rozvíjí. Prvotním cílem této nadace bylo přispět k oživení veřejného prostoru jako místa pro setkávání. V rámci svého fungování rozvinula celou řadu programů, v rámci kterých pomáhá městům i komunitám vytvářet kvalitní veřejná prostranství. Dostupnost Úspěšnost je zde dána dostupností a viditelností. Lidé se mohou na prostranství snadno pohybovat a využívat různé jeho části. Fyzické prvky mohou ovlivnit dostupnost a vnímání. Pohodlí a image Při rozhodování, zda dané místo použít je jeho charakter a půvab, bezpečí, čistota, velikost přilehlých budov, výběr a vhodnost sezení. 36 Využití a aktivity Aktivity jsou základním důvodem toho, proč lidé na místo přijdou a opět se sem vracejí a činí místo zvláštním a jedinečným. Pokud bude místo nepoužívané, je to známka toho, že tady není něco v pořádku. Portland je severoamerické město, kde můžeme zaznamenat dlouhou tradici úspěšného územního plánování a velice aktivní obyvatelstvo, které se zabývá svojí komunitou. V 70. letech došlo ke změně koncepce dopravy, ulice byly povzneseny jako komplexní městský prostor, ve kterém jsou nejdůležitější chodci a veřejná doprava. V 80. letech došlo k obnově tramvajové dopravy, která byla v předchozích letech zrušena. Hlavní změnu koncepce uličního prostoru představovalo formulování tzv. „Arterial Streets Classification Policy“, podle které dochází ke klasifikaci městského prostoru na základě kombinací funkcí, což vedlo ke změně názorů na jeho tvoření. Tranzitní doprava a parkování bylo omezeno. K zásadním řadíme i směrnice, které byly sestaveny v roce 1990 „Central City Plan Fundamental Design Guidelines 1990“. Sestavují kritéria kvalitního městského prostoru a zajišťují kvalitní prostředí pro pěší.43 J. Gehl se nezabývá pouze teorií, ale svá zjištění používá i v praxi ve spolupráci s řadou svých spolupracovníků a to především v aplikaci na město Kodaň. Cílem těchto skutků je to, aby byla vytvářena taková prostředí ve městech, která budou vyzývat k trávení volných chvil ve městě mezi lidmi. Cestou k vytváření atraktivního prostředí je rozšiřování pěších zón, podpora hromadné a cyklistické dopravy a také opora při vytváření různých aktivit jako jsou kulturní a jiné akce, zahrádky u restaurací apod. V dnešní době patří dánské město Kodaň k humanizovaným evropským městům, ve kterém došlo k promyšlenému zvelebení ulic a náměstí a vznikla zde řada impozantních44 veřejných prostorů. Toto zvelebování zde začalo v roce 1962, kdy byla první ulice přeměněna na pěší zónu a 43 WHYTE, William H. Social life of small urban spaces. New York: Project for Public Spaces., 1980. ISBN 978-0970632418. 44 viz str.102 37 postupně byl do poloviny devadesátých let vytvořen rozsáhlý systém propojení náměstí a ulic s prioritou pro pěší provoz. Tyto prostory svým vybavením podporují veškeré možné městské aktivity a město tak získalo charakteristický obraz, který má velký význam nejen pro obyvatele, ale i pro jeho návštěvníky. Městský životní styl je v tomto městě v dnešní době označen jako „kavárenská kultura“. V letech 1992-1996 došlo ve městě k zásadní změně, kdy narostl počet ploch s omezenou či vyloučenou dopravou z původních 15 800 m2 na 95 750 m2 a město, které bylo původně věnované dopravě, se změnilo v město věnované lidem, městským aktivitám a pěšímu provozu.45 45 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 38 Podle J. Gehla se současná města dělí do 4 skupin, a to podle dosavadního vývoje města. Dle těchto typů můžeme hodnotit veřejné prostranství. Je důležité pochopit vývoj města a správně reagovat, a tedy použít vhodné metody pro práci s městem, resp. s veřejným prostorem. Město vždy fungovalo jako místo shromažďování, obchodu a dopravy, i když se model využívání města stále mění. Ve starých městech existovala rovnováha mezi shromažďováním, obchodem a dopravou, protože doprava probíhala především pěšky. Dopravní model města se změnil okolo roku 1900, kdy začaly jezdit vlaky a později elektrické tramvaje, lidé začaly využívat kola a později i auta s tím, že po 2. světové válce se automobilová doprava stala dominantní, což narušilo rovnováhu a vzniká zde konflikt. Ke změně dochází i u funkce tržiště, kdy obchod se posunul do uzavřených prostorů. Malé krámky jsou nahrazovány obchodními domy a nákupními centry mimo město, tzn. že prostor obchodu se odděluje od veřejných prostranství a stává se soukromou záležitostí. Podle J. Gehla do této kategorie měst řadíme ta města, kde byla situace uvnitř zhoršena tím, že nároky na dopravu jsou zde řešeny automobilovou dopravou. Došlo k zabrání prostor náměstí a ulic, čímž byly vytlačeny další funkce. Pěší chůze je obtížná z důvodu špatných podmínek ve městě, je zde hluk a zápach. Při prováděných průzkumech byla dokázána souvislost mezi kvalitou města a městského života, těmto městům se lidí vyhýbají, dochází zde k zániku volitelných a sociálních aktivit. V tomto typu města byl dle J. Gehla rozvoj automobilové dopravy silnější a nebyly podnikány žádné kroky k jejímu omezení. Je popisován jako typ města se slabší tradicí, vymizela zde spousta aktivit spojených s pěší dopravou. V těchto městech je automobilová doprava prioritní a příklady takovýchto měst můžeme nalézt v Severní Americe. 39 Mnoho měst vyvíjí snahu, aby podmínky pro chodce byly ve městě přijatelnější. V posledních třiceti až čtyřiceti letech roste zájem o veřejný městský prostor a život ve městě. Nárůst automobilové dopravy, životnosti měst a kvality veřejného prostranství vedlo ke zřizování pěších zón. První pěší zóny v Evropě vznikaly v Nizozemsku v 60. a 70. letech 20. století. V evropských městech v následujících letech vniklo více prostorů a míst s příjemným prostředím. V roce 1980 v Barceloně vznikl koncept, který se orientoval na život ve městech v koordinované politice budování městského prostoru s názvem „Dobytí města zpět“.46 46 GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 40 Za druhé nejvýznamnější místo v Brně, hned po náměstí Svobody, lze považovat Zelný trh. Jako součást jedné z nejstarších oblastí Brna je jeho prostor vymezen budovami různých kulturních a historických hodnot – od středověkého Špalíčku po barokní Redutu, Dietrichsteinský palác, divadlo Husa na provázku atd. Do podoby tohoto náměstí resp. jeho charakteru zasáhla asi každá doba. I přesto že jeho půdorysný tvar je víceméně zachován od dob svého vzniku, tváře domů ohraničující náměstí, se mění v průběhu historie. Jako příklad můžeme uvést barokní rekonstrukci krčmy na v současné době známé divadlo Reduta či přítomnost Dietrichsteinského paláce, který sloužil v průběhu času rovněž jako soudní budova. Velká sanace47 zasáhla významně do podoby náměstí a to nejen rozšířením ulic směrem na východ, ale rovněž přestavbou celého bloku mezi náměstím a vznikem prvního Moravského peněžního ústavu – Cyrilometodějské záložny. Zřejmě posledním významným stavebním počinem bylo vybudování Domu potravin a to v místě bývalých měšťanských domů, které byly zničeny při bombardování za druhé světové války. Objekt, jako každý architektura, v sobě zrcadlí dobu a poměry, za kterých vznikl. Ve 12. století se v jižní části historického města nacházela osada. Byla vázána na starý kostelík sv. Petra či případný hrad na petrském návrší. Osada se později za přispění kolonistů48, kteří se usazovali v severnějším prostoru, vyvinula ve vlastní středověké město. K završení první etapy utváření města došlo v roce 1243. Tehdy byla městu Brnu králem Václavem I. udělena velká privilegia, první tohoto druhu v českých zemích. Jedno ze dvou hlavních tržišť vzniklo na Zeleném trhu a druhé bylo na dnešním náměstí Svobody, tehdy zvaném Dolní trh (forum Inferius).49 V listině z roku 1293 můžeme najít označení Zelného trhu jako Staré tržiště (forum Antiquum), z čehož se dá hypoteticky usuzovat, že jde o tržiště starší, které navazovalo na tehdejší trh předměstské osady. Současný název Zelný trh náměstí 47 viz str.102 48 viz str.102 49 KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-862-2311-6. 41 získalo až v pozdějším období. Ve středověku se nazývalo Horní trh (Superius) a jeho součástí byl rovněž Drůbeží trh (Pullorum) a Hrnčířský trh (Figullatorum), kterého součástí byl i Vetešnický trh (Tandelmarkt). Pozdější německé názvy Hühnermarkt (Drůbeží), Topfmarkt (Hrnčířský), Eisenmarkt (Železný) a Wollmarkt (Vlněný) pak vznikaly jako překlady latinských názvů. Od 15. století Krautmarkt (Zelný trh). V roce 1848 došlo k označení Verbründungsplatz (náměstí Sbratření). V letech 1850 až 1915 náměstí neselo název Krautmarkt. Po nějakou dobu se rovněž jmenovalo Kaiser- Wilhelm-Platz (náměstí Císaře Viléma). V roce 1918 se náměstí přejmenovalo na Zelný trh. V éře od roku 1952 byl název náměstí 25. února. V roce 1990 se opět vrátil název Zelný trh.50 Mezi městskými branami Brněnskou a Židovskou procházela horním trhem spojnice a severní stranu náměstí protínala osa bran Brněnské a Měnínské. Od Brněnské brány (od západu) ústily do náměstí v severozápadním rohu ulice Brněnská (platea Brunnensis), podél jižní strany Malého Špalíčku to byla ulička zvaná Malá (platea Parva, dnes Peroutková). Ke kostelu na Petrově se bylo možné dostat ze západního koutu náměstí. Ve směru k jihu vycházela z náměstí ulička, která vedla k Biskupskému dvoru a dnes se nazývá Muzejní. V těchto místech se původně nacházel dvorec svatopetrského kostela. V roce 1588 olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský odkoupil od kapituly51 stavbu proboštství52 a nechal ji přestavět. K Židovské bráně bylo možné projít z jihovýchodního rohu náměstí přes Uhelný trh (forum Carbonum, dnešní Kapucínské náměstí). Na Měnínskou ulici (platea Menesensis, dnešní Orlí), která vede k Měnínské bráně, se procházelo ze severovýchodního rohu po překročení Sedlácké ulice. Ze severu do Zelného trhu ústila Ostružnická ulice (platea Calcariatorum, dnešní Radnická). Půdorys dnešního náměstí se výrazně neliší od plochy středověkého tržiště. V 50. letech byl po demolici pozůstatků středověkých domů pouze odsunut blok domů Zelený trh 14 a 16 (severní fronta) o několik metrů severněji a tím došlo k rozšíření náměstí. Oproti středověkému stavu prošla podoba zástavby okolo náměstí výraznou proměnou. Původně úzké parcely gotických domů se postupem času sloučily a místo 50 Zelný trh. Pruvodcebrnem.cz [online]. Brno, 2014 [cit. 2019-01-03]. Dostupné z: http://www.pruvodcebrnem.cz/zelny-trh 51 viz str.102 52 viz str.102 42 nich v současné době stojí velké budovy nebo celé bloky nových objektů. V místě dnešní Květinářské ulice se dříve nacházely vyhlášené masné krámy. Tento prostor dříve patřil dvorům měšťanských domů. V roce 1891 byla zbourána Tržnice s masnými krámy. V roce 1899 ulice nesla označení Markthallengasse (U tržnice, též Tržní). Podle květinářských stánků, které byly soustředěny v této ulici a v dolní části Zeleného trhu, se ulice přejmenovala na Květinářskou. Na severní straně na masné krámy navazovaly čtyři měšťanské domy, které byly později nahrazeny Cyrilometodějskou záložnou (východní fronta náměstí). V letech 1913-1915 tuto budovu podle projektu architekta Vladimíra Fischera postavil stavitel Leopold Čupr. Před necelými sto lety byla na parcelách po asi patnácti starších domech, z nichž dnes nestojí ani jediný, postavena celá severní část náměstí a to od Masarykovy ulice přes ulici Radnickou až po ústí ulice Starobrněnské. Určitý náznak původního gotického členění byl zachován jen u Malého špalíčku na západní straně a u několika měšťanských domů v prostoru za sousoším Nejsvětější trojice. Pro stavbu Moravského muzea, domu č. 8 (dříve Dietrichsteinský palác) se v roce 1613 vykoupilo pět parcel. Tento palác nechal postavit František z Dietrichsteina, olomoucký biskup. Mezi Biskupským dvorem a Kapucínským náměstím na jižní straně stojí v dnešní době tři domy. Na ploše čtyř parcel byla vybudováno divadlo Reduta. V pramenech ze 14. století můžeme najít i zmínku o dvou obytných domech mimo stavební linii. Byly postaveny v jeho jihovýchodní části. V horní části tržiště se nacházely masné krámy a pod nimi chlebné lavice. Na náměstí se též nacházel pranýř, který je podle novověkých vyobrazení umístěn v jihovýchodní části. Zřejmé je, že byl postaven z kamene a má pozdně středověký charakter. Na jeho jižní straně se nacházela železná klec „klec bláznů“, do které se zavírali duševně a tělesně postižení lidé. V koutě tržiště na severovýchodní straně stála studna, která byla podle novověkých pramenů opatřena kamenným roubením a košovou mříží. Jako zdroj vody stála vedle ní kašna, kterou napájel první brněnský vodovod ze svrateckého náhonu, tekoucího pod Petrovem. V roce 1690 se městská rada rozhodla vybudovat novou kašnu a její stavba trvala pět let. Dokončením stavby vznikl dominantní prvek celého náměstí – Parnas. V roce 1729 bylo v horní části náměstí vybudováno sousoší Nejsvětější Trojice. Opat Bedřich Franc v roce 1841 tady pravděpodobně vytvořil první 43 reportážní daguerrotypii53 v českých zemích a nejspíše jednu z nejstarších fotografií tohoto druhu na světě. Zelný trh je znám svými rozsáhlými sklepními chodbami, které se nacházejí pod celým náměstím a byl k nim přístup z měšťanských domů na náměstí. Podle záznamů pochází nejstarší sklep již z období pozdní gotiky, avšak až v období baroka v 17. století dochází k největšímu rozkvětu podzemních chodeb. Během několika století vznikly nové prostory až do úrovně druhého podzemního patra. Koncem roku 2010 došlo k zpřístupnění části těchto podzemních prostorů.54 Unikátní je fakt, že si Zelný trh zachoval svoji původní funkci až dodnes. Samozřejmě postupem času a vývojem společnosti se část stánků přesunula do kamenných obchodů nebo úplně vymizela, ale dodnes si zde můžeme koupit například zeleninu, ovoce nebo květiny. Tabulka 7-1 Vývoj názvů náměstí Zelný trh (zdroj: www.encyklopedie.brna.cz) 13. století forum Superius, Horní trh 14. století Tandelmarkt (Vetešnický trh) 14. století forum Pullorum (Drůbeží trh, Hühnermarkt) 14. století Eisenmarkt (Železný trh) 14. století Wollmarkt (Vlněný trh) 14. století forum Figulatorum (Hrnčířský trh, Topfmarkt) 15. století Krautmarkt (Zelný trh) 19. století Verbrüderungsplatz (náměstí Sbratření) 19. století Krautmarkt (Zelný trh) 01.05.1915 Kaiser-Wilhelm-Platz (náměstí Císaře Viléma) 20.12.1918 Zelný trh (Krautmakrt) 17.03.1939 Krautmarkt - Zelný trh 10.05.1945 Zelný trh 26.02.1952 náměstí 25. února 27.02.1990 Zelný trh 53 viz str.102 54 Rekonstrukce Zelného trhu v Brně. Archaiabrno.org [online]. Brno: Archaia Brno, 2001, 2014 [cit. 2019-01-03]. Dostupné z: http://www.archaiabrno.org/home_cs/?acc=zapisnicek&blog_ id=632&blog_date=2014-08-22 44 Většina tržních náměstí vykazuje známky pravidelného půdorysu ve tvaru čtverce nebo obdélníku. V jejich centrech bývá umístěn prvek drobné architektury (zpravidla se jedná o mariánský sloup nebo kašnu), okolo kterého se rozvíjí daný prostor. Více možností pro logické uspořádání jednotlivých prvků (trhoveckých stánků) a celkovou organizaci prostoru nabízí pravidelný tvar náměstí. Obchodní stánky postavené v tvarově pravidelných modulech, se lépe postaví v pravoúhlém prostoru, který je tak maximálně zaplněn a využit. Platí, že většinou jsou tržní náměstí plošně menší, pravoúhlá a uzavřená. Převládá zde intimnější atmosféra, která není narušována dopravou. Co se velikosti týče, je Zelný trh svou velikostí jisté unikum. V ostatní regionálních metropolích nenajdeme náměstí takovéhoto rozsahu, kde by se prodávalo ovoce a zelenina každý den. Atmosféru obchodního náměstí dotvářejí významné stavby, které v době konání trhu nemají přímý vliv na vlastní funkci náměstí. Na atraktivitě a návštěvnosti náměstí se opět začínají podílet po skončení provozní doby trhu. V době jeho konání jsou silným magnetem. Je nutné hledat i alternativní řešení pro využití tohoto prostoru. Kolem centrálního prvku – kašna Parnas, se koncentricky utváří tržiště. Jeho součástí byla vždy kašna či studna s pitou vodou, resp. jsme zde mohli najít více zdrojů vody. Tento prvek by měl být na náměstí v jakékoliv podobě zachován. Má to i praktickou funkci, kdy nakupující si mohou ovoce či zeleninu umýt a hned je konzumovat. Dá se tedy říci, že pokud na náměstí převládá tržní funkce, pak se důraz klade i na funkčnost a design trhoveckých stánků a na organizaci prostoru. Na náměstí si zpočátku domy stavěli obchodníci a měšťané, ale jak šlechta a církev bohatla, tyto domy zvolna nahradily výstavnější paláce. K nejvýznamnějším patří Dietrichsteinský palác, kde je v současné době sídlo Zemského muzea. K další významné stavbě řadíme budovu renesanční Reduty. V 17. století se v budově podávala vína, později zde bylo divadlo. V roce 1870 budova vyhořela, a když byla znovu otevřena, stala se z ní městská tržnice. V Redutě v roce 1767 koncertoval Wolfgang Amadeus Mozart, a proto je před budovou postavena jeho malá soška. 45 Dominantní budovu hotelu Grandezza, původně budova Cyrilometodějské záložny v Brně, můžeme najít v čele dolní části náměstí. V letech 1969-1990 zde sídlila právnická fakulta. Na nároží ulic Starobrněnské a Mečovy ulice můžeme narazit na funkcionalistickou městskou tržnici, která vznikla na místě zbouraných domů za druhé světové války. Touto stavbou byl na konci 40. let dvacátého století narušen historický ráz náměstí. Nejhodnotnější památkou barokní plastiky v Brně je kašna Parnas z roku 1690- 1695, která se nachází ve spodní části náměstí. Jedná se o ojedinělý příklad barokního naturalismu. Kašna je postavena na místě renesanční kašny z roku 1597 a jejím projektantem je Bernard Fischer z Erlachu. Jeskyně byla postavena Adamem Tobiášem Krakerem z Vídně, o sochařskou výzdobu se postaral A. Rigi, T. Kracker a neznámí italští sochaři. Z vlastní kašny můžeme pozorovat vyrůstat trojboký skalnatý útes. Na severovýchodní straně při vrcholu sedí alegorická postava, která se opírá o toulec se šípy. Dole pod ní můžeme spatřit okřídlenou saň55. Na severozápadním útesu sedí postava Babylonie, která má korunu u pravé nohy a vpravo je okřídlený lev. Na jižním útesu je pak alegorická postava Persie s rohem hojnosti, vpravo od ní ze skály vylézá medvěd. Na vrcholu grotty56 můžeme vidět na přemoženém drakovi stát postavu Evropy v triumfálním postoji, která drží žezlo. Celek kašny je oživen drobnými živočichy a dráčky. Na stavbu kašny byl použit vápenec, který se těžil na Stránské skále. Říká se, že tato kašna byla napájena přímo z řeky Svratky brněnským vodovodem. Také se říká, že z kašny vede tajná chodba směrem k Redutě, což však nebylo žádným archeologickým výzkumem potvrzeno. V horní části náměstí nás rovněž zaujme sousoší Nejsvětější trojice, které je z období vrcholného baroka z roku 1729. Autorem sousoší s plastikami Immaculaty57, sv. Jana Nepomuckého, sv. Primitiva, sv. Konstantina a dvou andílků je Antonín Schweigl.58 55 viz str.102 56 viz str.102 57 viz str.102 58 Zelný trh [online]. Brno [cit. 2019-01-03]. Dostupné z: http://mojebrno.jecool.net/inka--brno- namesti-zelny-trh.html 46 Z původních středověkých tržišť vyrostla dynamická centra reálného života, na nichž se po celá léta vážila síla společenské aktivity a hospodářské prosperity, vždy připravené střetnout se s novými problémy a nevyhnutelností jejich řešení. V jiných českých městech nenajdeme tržiště podobného významu jako to na Zelném trhu v Brně. Trh plní funkci doplňkovou k hlavní funkci náměstí. Každý stánek má svoji danou lokaci a díky velké škále nabízeného zboží je vytvářen velký okruh zákazníků. Díky tomu si trhovci vzájemně nekonkurují a jsou životaschopní. Součinnost paralelních trhů má svou přesnou strukturu. 47 Život města podstatně ovlivňuje kvalita a stav veřejného prostranství. Výraz náměstí má vliv na fungování společnosti. Jen dobře fungující veřejný prostor nabízí příjemný zážitek při trávení času v něm. Při pochopení potřeb a nároků obyvatel, ale i návštěvníků, jsme schopni navrhnout atraktivní prostor, který bude lidem dobře sloužit a rádi se na toto místo budou vracet. Takováto analýza může sloužit jako podklad pro vypracování architektonicko-urbanistické studie. Vše doplňují rozhovory, které jsem vedl s osobami, které jsou různými způsoby zainteresováni59 s prostory Zelného trhu. Oproti dřívějším dobám, kdy lidé nutně využívali střed města a veřejná prostranství, v dnešní době je pobyt na veřejných prostranstvích a návštěva centra města pro mnohé spíše volbou. Centra našich měst mají velký potenciál a atraktivitu, proto sem lidé míří za odpočinkem či zábavou, vyhledávají společnost jiných lidí. V minulosti tato místa sloužila k nutným nákupům, cestou za prací či na úřady a právě proto by se tato změna měla promítnut i na podobě veřejných prostranství. Jedná se o velice oblíbené náměstí v centru Brna. Tento prostor je vnímán kladně obyvateli Brna i jeho návštěvníky. Na rozdíl od jiných náměstí si toto zachovalo svoji tradiční funkci. Mnoho místních láká k návštěvě tržiště s čerstvým ovocem a zeleninou. Uprostřed náměstí se nachází jedinečná scéna historických budov s dominantou katedrály a kašnou Parnas60. Zelený trh se nachází v městské památkové rezervaci, má svoje specifika a je obklopen historickými budovami. Jedná se o místo s regulovanou dopravou. Kromě funkce bydlení, obchodu a kancelářských provozů je řada z nich využívána i pro kulturní účely. 59 viz str.102 60 viz str.102 48 I přesto že se jedná o velice oblíbené náměstí, z praktických zkušeností, výsledků anket i mých pozorování vyplývá, že je žádoucí zvýšit kvalitu tohoto prostoru a odstranit některé nedostatky. Měly by být zachovány jeho současné kvality a zároveň by mělo být vyhověno novým požadavkům a rozvinout již fungující tržiště. Základními měřítky kvality a užitnosti veřejného prostoru jsou způsob a četnost jeho využívání. Takovéto informace se dají zjistit pomocí pozorování fyzického prostředí i života na náměstí. Pokud budeme provádět opakovaná pozorování na Zelném trhu, budeme poté moci vyhodnotit kvalitu veřejného prostoru a výsledky porovnat s obdobnými zpracovanými analýzami jiných veřejných prostorů. V následujících kapitolách je uveden přesný popis rozboru veřejného života na Zeleném trhu pomocí pozorování. 1. Sčítání – vyhodnocení návštěvnosti v různých denních dobách na jednotlivých přístupech na prostranství 2. Trasování – zjištění hlavních tras pohybu pěších v prostoru náměstí 3. Aktivity – přehled o rozmístění pobytových aktivit a jejich četnosti během denní doby ve všední den i o víkendu 4. Věk a pohlaví – vyhodnocení struktury návštěvníků z hlediska věku a pohlaví 5. Analýza návštěv 6. Analýza parkování – přehled o množství parkujících aut ve sledovaných dnech K pozorováním docházelo v období od října do ledna, kdy bylo počasí, které zcela neomezuje návštěvníky v pobytu na tomto prostranství (8-12 °C, bez deště a silného větru). Pozorování probíhala jak ve všedních dnech, tak i o víkendech a to mezi 6 a 24 hodinou. Z důvodu maximální objektivity výsledků pro běžný den, byly zvoleny dny, kdy se v tomto prostoru nekonaly žádné kulturní či společenské akce. 49 Řešeným prostorem je prostor celého Zelného trhu v jeho administrativním rozsahu a to včetně části po křižovatku ulic Masarykovo a Orlí. Jedná se o místo, které je bez obtíží přístupné v rámci centrální pěší zóny. Automobilová a cyklistická doprava je zde regulována. Zřejmě hlavním důvodem návštěvy mnoha lidí je trh, který zde probíhá ve všední dny a v sobotu dopoledne. Rovněž zde sídlí několik významných kulturních institucí, které sem lákají návštěvníky. V tomto místě se rovněž zastavují jednotliví turisté či celé skupiny. Asi polovina budov po obvodu náměstí má aktivní parter61, který příznivě ovlivňuje zdejší život. Větší podíl interaktivního přízemí (služeb a obchodu) by byl zajisté velkým přínosem, ale jsou zde limity v architektonickém řešení historických budov i v jejich funkčním využití. Obrázek 8-1 Řešené území (zdroj: vlastní zpracování) Byly sčítány osoby na vstupech do náměstí (Starobrněnská, Radnická, křižovatka Masarykova-Orlí, Květinářská, Kapucínské nám., Petrská-Peroutková) a to ty, které tuto 61 viz str.102 30m 0 50 pomyslnou linii překročily ve směru na nebo z náměstí. Spočtený počet chodců za 15 minut v každé hodině v čase od 6 d 24 hodin byl přepočítán na hodinové úhrny. Z výsledků sčítání vyplývá, že náměstí je více navštěvováno ve všedních dnech ve srovnání s víkendem. Ve všedních dnech tudy projde přibližně trojnásobně více lidí než v neděli. Vysoká návštěvnost během pracovních dnů plyne z intenzivnějšího života v centru během těchto dnů, nabídky služeb, obchodů i dalších cílů v okolí. Sobotní úhrn je dvakrát vyšší než nedělní výsledek a je ovlivněn provozem tržiště a dalšími obchody v centru. Nejnižší počet chodců byl zaznamenán na Zelném trhu v neděli. Ze schémat denního úhrnu chodců na jednotlivých liniích je zřejmé, že všechny přístupové komunikace na náměstí jsou v tradiční městské struktuře využívané a důležité. Ve všech sledovaných dnech nejvyšší frekvenci vykazují ulice Starobrněnská, Kapucínské nám. a křižovatka ulic Masarykova-Orlí. Na ostatních ulicích je pohyb výrazně nižší. Jako klíčový přístup nejen na Zelený trh, ale i do dalších částí centra Brna, slouží s největším počtem chodců ulice Starobrněnská to jak ve všední dny, tak i v sobotu. Ve všední den jsme zaznamenali nevyšší počet návštěvníků v dopoledních hodinách, kdy se sčítají návštěvníci trhu a ostatní lidé mířící do centra. Ke kulminaci62 návštěvníků dochází okolo poledne, kdy mnoho lidí kombinuje návštěvu trhu s polední přestávkou. Odpoledne zde panuje čilý ruch až do 17. hodiny a poté počet chodců, kteří zde procházejí, postupně klesá. Velkou návštěvnost lze zaznamenat i v sobotu, i když nedosahuje hodnot všedního dne a po skončení trhu ve 12 hodin pak postupně klesá. Během neděle na náměstí přichází více lidí v odpoledních hodinách, kdy se jedná o lidi na procházce či turisty. V průběhu neděle lze zaznamenat zvýšené hodnoty lidí na jednotlivých liniích v souvislosti s akcemi v přilehlých veřejných budovách, bohoslužbami v kostelech nebo představeními v divadle Reduta či Husa na provázku. Dimenzování chodníků by měla odpovídat zjištěné intenzitě pohybu chodců. 62 viz str.102 51 Obrázek 8-2 Intenzita pohybu chodců – všední den (zdroj: vlastní zpracování) Obrázek 8-3 Intenzita pohybu chodců – sobota (zdroj: vlastní zpracování) 30m 0 30m 0 52 Obrázek 8-4 Intenzita pohybu chodců – neděle (zdroj: vlastní zpracování) Z přehledného místa (terasa tržnice Brno) byl pozorován vždy jen jeden uživatel náměstí a jeho trasa byla pak zaznamenána do mapky. Takovýmto způsobem bylo pozorováno 100 náhodných návštěvníků, kteří vstupovali na náměstí z různých přístupových tras. Cílem tohoto pozorování bylo zjistit hlavní trasy pohybu pěších. Mapa, kde jsou zakresleny jednotlivé trasy jednotlivých chodců, ilustruje hlavní používané koridory. Větší četnost čar znamená větší intenzitu provozu. Můžeme pozorovat odlišné trasy chodců, které jsou závislé na tom, zda je tržnice v provozu nebo jsou stánky sklizeny. V době, kdy je náměstí prázdné, chodci volí nejkratší cestu, na rozdíl od všedních dnů a sobotního dopoledne, kdy spousta z nich prochází tržištěm, což je náročné v době její největší návštěvnosti s ohledem na šíři uliček mezi pulty. Nejvíce používané trasy pak potvrzují zjištěné nejvytíženější přístupy na náměstí, tedy ulici Starobrněnskou, Kapucínské nám. a křižovatku ulic Masarykova-Orlí. Velké množství lidí rovněž volí průchod ulicí Květinářskou, Radnickou a Peroutkovou. Spojnice frekventovaných ulic Starobrněnské a Orlí je přímá a jasná a sleduje zástavbu 30m 0 53 na severní straně náměstí. Další důležité spojnice vedou přes tržiště, kde v době jejího provozu vysoká hustota lidí zabraňuje v průchodu těm, kteří nechtějí na tržišti nakupovat. Obrázek 8-5 Trasování pěší trasy – pracovní výkres (zdroj: vlastní zpracování) Náměstí slouží jako tržiště, kde se prodává ovoce a zelenina, tak i k jiným účelům. Vhodné by bylo, aby v době trvání trhu, byly těm, kteří nechtějí z nějakého důvodu tržiště navštívit, nabídnuty přehledné trasy pro průchod náměstím. Oblíbeným místem je kašna Parnas, která by měla být přístupná i v době provozu tržiště. Parkovací plochy bych doporučil členit tak, aby nevznikaly rozsáhlé plochy, kterými nelze projít. Současně je nutné, aby bylo zabráněno nedovolenému parkování aut, která poté brání v průchodu zejména osobám, které mají ztíženou pohyblivost, jako seniorům, vozíčkářům či rodičům s kočárky. V neposlední řadě by tato analýza pohybu chodců měla rovněž sloužit jako podklad pro úvahu o umisťování zón pro zastavení a pohyb, které je vhodné umístit mimo hlavní koridory. Měly by být zohledněny i šířky chodníků a to s ohledem na intenzitu tras. 30m 0 54 Pro dojem z prostranství, jeho atmosféru a pro pocit bezpečí návštěvníků, je přítomnost lidí na náměstí velmi důležitá. Množství lidí ukazuje jeho využitelnost, resp. obyvatelnost. Pokud veřejné prostranství nabízí možnost pro pobyt, lze předpokládat, že se zde lidí zastaví. Jestliže chybí vybavení nebo se jedná o místo klimaticky či společensky nehostinné, lidé se tady nezdrží a místo zůstane prázdné. Přehled o lokalizaci, typu a četnosti aktivit zjistíme jejich zmapováním v průběhu dne. Tento výstup lze využít k tomu, abychom přizpůsobili vybavení prostranství poptávce nebo podpořili rozvoj požadovaných aktivit (klidná místa pro zastavení, posezení, nabídka programu apod.). V hodinových intervalech se do plánku zaznamenávaly všechny stacionární aktivity v daný okamžik v prostoru náměstí, tedy lidé sedící, postávající, dále návštěvníci zahrádek, kulturních aktivit apod. tj. lidé, kteří jen neprocházeli, ale zastavili se tady nebo déle pobývali. V prostoru tržiště nebyli zaznamenáváni ti, kteří zde nakupovali a prodejci, ale pouze aktivity, které s trhem nesouvisejí. Podle výsledků pozorování lidé využívají prakticky celý prostor náměstí. Ve všedních dnech se na Zeleném trhu zdržuje lidí více než o víkendu. Ze schémat jsou zřejmá těžiště aktivit. K hlavním místům pohybu na náměstí patří zahrádky restaurací a kaváren. Dalším místem koncentrace aktivit je okolí kašny, kde lidé stojí u jejího okraje nebo sedí na schodech. Mnoho lidí tady fotografuje (více mimo konání trhů). Na poměry veřejných prostorů v České republice je zde možnost pro posezení na lavičkách nadprůměrná. Vždy by ale mohlo být lépe a to hlavně proto, že náměstí má sloužit lidem. Lidé se alternativně často posadí na schody okolo sousoší Nejsvětější Trojice v horní části náměstí. Tyto druhotné možnosti k sezení využívají zejména mladí, pro starší zde místa pro posezení chybí. Ve všedních dnech jsou patrná místa pro zastavení na vstupech do prostoru tržiště, na nárožích pomyslného čtverce tohoto prostoru. V širším kontextu pak stojí za zmínku nevyužitý potenciál skrytého nádvoří Moravského zemského muzea – Biskupského dvora. 55 Obrázek 8-6 Rozmístění a četnost – všední den (zdroj: vlastní zpracování) Obrázek 8-7 Rozmístění a četnost – sobota (zdroj: vlastní zpracování) 30m 0 30m 0 56 Obrázek 8-8 Rozmístění a četnost – všední den (zdroj: vlastní zpracování) V prostoru celého náměstí by měly být vytvořeny a podporovány odpovídající podmínky pro zastavení či posezení. Tím se podpoří jeho užitečnost a obyvatelnost. Klidová zóna by potom měla vzniknout v těžišti náměstí okolo kašny, kam lidé přirozeně míří. Větší předprostor si zaslouží i hlavní budova muzea, kde se shromažďují jeho návštěvníci. Kvalita mobiliáře na Zeleném trhu je dobrá. Na vstupech do prostoru tržiště, tedy na jeho nárožích by bylo vhodné vytvořit místa pro zastavení, zpomalení provozu, kde by se lidí mohli zorientovat či urovnat nákup před další cestou. K nejvíce zastoupené aktivitě, hned po nákupech na tržnici, patří postávání na náměstí a sezení na zahrádkách restaurací a kaváren. Nabízí celkem 160 míst a nejvíce vytížené jsou ve všedních dnech. I během víkendu návštěvníci zahrádek tvoří podstatnou část těch, kteří se v místě zdržují. K velkému počtu lidí, kteří se na náměstí zastavili, patří jednak návštěvníci trhu a také turisté, kteří si prohlížejí památky, fotografují a vnímají atmosféru místa. Po poslední obnově mobiliáře je tady míst k sezení celkem dost, ovšem s atraktivitou místa stoupá i počet návštěvníků čímž stoupá i potřeba míst k sezení. Návštěvníky jsou pak vyhledávány alternativní možnosti sezení 30m 0 57 na schodech apod.. Dílek vypozorovaných tvoří i hry dětí, avšak podmínky k nim jsou zde minimální. Z grafů časového průběhu vyplývá, že zahrádky jsou nejvíce využívány odpoledne a večer (některé podniky mají dopoledne zavřeno). Množství postávajících lidí v průběhu všedního dne kolísá, rovněž tak o víkendu. V sobotu a neděli se na Zelném trhu zastaví více lidí v průběh dopoledne než odpoledne a obdobný počet lidí se zde zdržuje až do 22 hodin. Graf 8-1 Denní průběh aktivit – všední den (zdroj: vlastní zpracování) 0 20 40 60 80 100 120 140 jiné prohlížející výlohu dítě si hraje jí / pije mimo zahrádku sedící na zahrádce sedící mimo lavičku sedící na lavičce stojící 58 Graf 8-2 Denní průběh aktivit – sobota (zdroj: vlastní zpracování) Graf 8-3 Denní průběh aktivit – neděle (zdroj: vlastní zpracování) 0 10 20 30 40 50 60 70 jiné prohlížející výlohu dítě si hraje jí / pije mimo zahrádku sedící na zahrádce sedící mimo lavičku sedící na lavičce stojící 0 5 10 15 20 25 30 35 40 45 50 jiné prohlížející výlohu dítě si hraje jí / pije mimo zahrádku sedící na zahrádce sedící mimo lavičku sedící na lavičce stojící 59 O víkendu je vykazována přibližně poloviční četnost aktivit. Živější náměstí v průběhu víkendu pak lze dosáhnut zlepšením podmínek pro pobyt a to zejména sezení pro různé skupiny uživatelů – rodiče s kočárky, mladé, seniory, tzn. více možností posezení se zajímavým výhledem ve stínu i na slunci. V rámci podpory kulturního programu by na náměstí byly vhodnější spíše akce menšího charakteru. Do oživení náměstí by se měly zapojit místní kulturní instituce. Sčítání návštěvníků prostoru bylo pak rozšířeno o záznam věkové kategorie a o jejich pohlaví. Pokud je místo navštěvováno rovnoměrně všemi skupinami, pravděpodobně neexistují výrazné překážky jako např. pocit ohrožení, špatná dostupnost dané vzdáleností od zastávek MHD apod.. Například vyšší procento přítomností mužů by mohlo poukazovat na to, že se tomuto místo ženy vyhýbají z důvodu pocitu ohrožení. Lze konstatovat, že Zelený trh je bezpečným a dostupným místem, neboť výsledky pozorování ukazují poměrně vyrovnanou skladbu jeho návštěvníků. Povšimnout si můžeme vyššího podílu žen v sobotní dopoledne, kdy cesta na náměstí i obecně do centra města je spojena s nakupováním. Podle výsledků ve všední dny na Zelný trh přicházejí starší lidí více v dopoledních a podvečerních hodinách, což může vyplývat ze snahy vyhnut se polednímu shonu na náměstí. V sobotu a neděli ve večerních hodinách byl zaznamenán nadprůměrný počet návštěvníků ve věkové kategorii 14-19 let, zatímco ve všedních dnech byl poměr k hlavní věkové skupině 20-65 let vyrovnaný. Jedná se zřejmě o souvislost s „nočním životem“ mladých. Konkrétně v neděli večer se zde zdržovalo vysoké procento mladých mužů. Ze zkušenosti z terénu bylo potvrzeno, že mladí lidé se na Zelném trhu také zdržují a to hlavně kolem kašny, nejde tedy pouze o pasivní průchod náměstím. Pobyt 60 mladých na Zelném trhu ve večerních hodinách může snižovat pocit bezpečí pro ostatní návštěvníky. Pro větší průkaznost šetření by bylo třeba pozorování uskutečnit ještě intenzivněji (na větším vzorku a ve více dnech). Zajímavé výsledky může přinést také srovnání s výsledky z jiných veřejných prostranství. Graf 8-4 Skladba návštěvníků dle věku a pohlaví – všední den (zdroj: vlastní zpracování) Graf 8-5 Skladba návštěvníků dle věku a pohlaví – sobota (zdroj: vlastní zpracování) 0 20 40 60 80 100 8:00 11:00 14:00 17:00 20:00 23:00 Ženy 65+ 20-65 14-19 0-13 Muži 65+ 20-65 14-19 0-13 0 20 40 60 80 100 8:00 11:00 14:00 17:00 20:00 23:00 Ženy 65+ 20-65 14-19 0-13 Muži 65+ 20-65 14-19 0-13 61 Graf 8-6 Skladba návštěvníků dle věku a pohlaví – neděle (zdroj: vlastní zpracování) Výraznou aktivitou tradičně spojenou s tímto náměstím je trh s ovocem a zeleninou. Čilý ruch tržiště oživuje prostor ve všední dny od 6 hodin ráno do 18 hodin večer a dopoledne v sobotu do 12 hodin. Ve všedních dnech a sobotu jsme sledovali množství zákazníků, kteří nakupovali na tržišti a počet trhovců obsluhujících prodejní pulty. Na grafech je ukázán počet zákazníků trhu a trhovců ve všední den a v sobotu. Velice zajímavé je srovnání života trhu s dříve prezentovanou návštěvností Zeleného trhu a ostatními aktivitami, které tady probíhají. I přestože je nakupujících v sobotu dopoledne 1,5 krát víc než v běžném pracovním dnu, neprojevuje se to v množství ostatních aktivit na náměstí. V sobotu dopoledne trh přiláká návštěvníky na náměstí, ale další aktivity zde chybí. Ve všedních dnech nákup na trhu není hlavním důvodem pro návštěvu na trhu, ale i přes velký počet lidí přicházejících na náměstí je množství aktivit zde relativně nízké. Kromě již zmiňovaného tržiště je zde málo dalších možnosti k zastavení a pobytu a to i době provozu tržiště i v ostatních časech, což je škoda, neboť potenciál je větší. 0 20 40 60 80 100 8:00 11:00 14:00 17:00 20:00 23:00 Ženy 65+ 20-65 14-19 0-13 Muži 65+ 20-65 14-19 0-13 62 Graf 8-7 Návštěvnost a provoz tržiště – všední den (zdroj: vlastní zpracování) Graf 8-8 Návštěvnost a provoz tržiště – všední den (zdroj: vlastní zpracování) Provoz tržiště v historickém centru města Brna je logisticky a organizačně náročný. Trh funguje relativně dobře a podle průzkumů jej většina občanů považuje za velkou hodnotu. I prodejci jsou s provozem převážně spokojeni. Komplikací je tady náročné zásobování a přítomnost velkého množství dodávkových aut v okolí. Pozitivní 0 50 100 150 200 250 nakupující trhovci 0 50 100 150 200 250 300 nakupující trhovci 63 pojem tržiště bývá narušován neesteticky působícím zázemím prodejních pultů (prázdné přepravky apod.). Prodejní pulty v okolí kašny značně komplikují přístup k této atrakci. S ohledem na vysokou hodnotu tržiště pro obyvatele i z hlediska zachování ducha náměstí doporučuji pravidelnou komunikaci s prodejci a veřejností a adekvátně podporovat atraktivitu trhu. Tržiště by mělo zachovat a rozvíjet profil místa prodejem lokálních produktů. K tomuto může přispět organizování doprovodných akcí, které budou spojeny s ochutnávkou sezónních produktů apod.. Stánky by měly být uspořádány tak, aby byly vytvořeny jasné a přehledné přístupové trasy ke kašně. Za úvahu stojí i možný návrh vzhledu stánků s přihlédnutím k tradicím a historickému výrazu náměstí. Během sledovaných dnů byl počet parkujících aut poměrně vysoký. Ve všedních dnech počet aut narůstá od rána do večera a pohybuje se stabilně nad „oficiální hranicí“. V sobotu je počet aut vysoký v souvislosti s neomezeným vjezdem na náměstí a večerní návštěvou divadla. V neděli jsou vykazovány nejnižší počty parkujících míst, avšak v podvečerních hodinách jich bylo zaznamenáno také více, než je oficiální počet parkovacích stání. Překročení tohoto počtu však není tak výrazné, že by důslednější bránění nedovolenému parkování bylo překážkou pro dopravní obsluhu náměstí a přilehlých budov. Pronajmutí parkovacích stání trhovcům z pohledu provozu tržiště je vhodné řešení v tom případě, že trhovec není schopen po navezení zboží automobil z náměstí odvézt (samostatně hospodařící drobní pěstitelé). O opačném případě je žádoucí, aby automobily prodejců po přivezení zboží z náměstí odjely. Stanovit minimální počet parkovacích míst je velice složitá záležitost. Je nutné vyvážit potřeby a přání návštěvníků náměstí s potřebami těch, kteří zde bydlí nebo podnikají. Zajisté by stání mimo parkovací místa nemělo být tolerováno. Jsou dobré zkušenosti s postupným odsunem 64 automobilové dopravy, kdy se lidé se změnou postupně vyrovnají a mohou nalézt pro sebe alternativní řešení. Z rozhovorů s lidmi zainteresovaných s prostorem Zelného trhu jasně vycházejí poznatky, že se jedná o velmi atraktivní a zajímavé místo. Jde o pocitově bezpečné místo, jelikož ho lidé vyhledávají opakovaně. Respondenti se v tomto prostoru pohybují delší dobu, takže mohou hodnotit i poslední rekonstrukci, kterou vyhlašují za víceméně úspěšnou a povedeno. Shodují se i v opačném tématu, tedy, že problémem náměstí je automobilová doprava, která je ale v určitých mezích nezbytná. Pan Kahwaji popisuje vztahy mezi podnikateli a trhovci, kteří se snaží být pro sebe prospěšní, ostatní toto podvědomí nemají, ale to vychází z pracovní náplně dotazovaných. Pan Jeleček, trhovec, vztahy mezi trhovci hodnotí většinou kladně. Co se týče dopravy do zaměstnání je vidět, že lidé, kteří mají tuto možnost, tak využijí MHD, ti, kteří řeší dopravu zboží či jiného materiálu musí využívat automobilovou dopravu. Všichni se shodují, že Zelný trh je zajímavou lokalitou pro turisty a vnímají nárůst návštěvníků. Na konci rozhovoru byla položena otázka, která se týkala pozitiv Zelného trhu, která dost převyšují ty negativní prvky. Zde by se dalo vypíchnout více věcí, hlavně tedy funkční a dobře provozovaný trh, dominantu náměstí – kašnu Parnas nebo velké množství kulturního a volnočasového využití v místě náměstí. Jsou patrné rozdíly v odpovědích pana Kahwajiho, které se zajímá o veřejné prostor a architekturu oproti ostatním dotázaným, ale to samozřejmě poukazuje na to, jak tento prostor vnímá široká veřejnost i lidé, kteří se o tuto problematiku, třeba i jen okrajově zajímají. Rozhovory byly velmi přínosné a všem dotázaným děkuji za spolupráci. 1. Raed Kahwaji – majitel Café Podobrazy na Zelném trhu 2. Petr Theodor Pidrman– herec v divadle Husa na provázku 3. Jiří Jeleček – trhovec, vlastnící stánek na Zelném trhu 4. Karolína Hermanová – zaměstnanec Moravského zemského muzea 65 • umožnit a podpořit rozvoj aktivního parteru a letních zahrádek, oživujících náměstí • vytvořit podmínky pro variabilní využití náměstí během dnů v týdnu i ročních dob • podporovat kulturní program založený na osobním kontaktu mezi účinkujícím a divákem spíše než velká pódiová vystoupení • zapojit do programu na náměstí okolo působící instituce a zvážit zřízení pozice koordinátora • kulturní program koordinovat s provozem tržiště (akce zejména v sobotu odpoledne a v neděli) • zabránit nelegálnímu parkování aut, která brání v průchodu zejména osobám se ztíženou pohyblivostí, zabírají cenný prostor a jsou překážkou ve výhledu • vyjít vstříc trhovcům-drobným pěstitelům a umožnit jim parkování na vyhrazeném stání, pokud nemají kapacitu po navezení zboží s autem odjet (součást komplexních organizační opatřeních provozovatele trhu) • nastavit systém postupného snižování počtu parkovacích míst spolu s podporou pěší, cyklistické a veřejné dopravy • doplnit na náměstí bezpečné stojany na kola • možnosti zlepšení trhu hledat v pravidelné komunikace s prodejci a veřejností • profilovat trh jako místo osobního kontaktu prodávajícího a zákazníka, v souladu se současným trendem zaměřeným na ekologicky nezávadné potraviny lokální produkce • organizovat doprovodné akce spojené se sezónní produkcí (ochutnávky apod.) • v uspořádání prodejních pultů zohlednit pohodlné přístupy ke kašně do středu náměstí 66 • v řešení prodejních pultů i jejich rozmístění minimalizovat kontakt s neesteticky působícím zázemím (prázdné přepravky apod.) • zajistit prodejcům kulturní zázemí (šatny, toalety, možnost občerstvení) V následujících mapách názorně uvádím slabé stránky Zelného trhu a tím i poukazuji na místa a prvky, které by se dali zlepšit a tím napomoct, ke zkvalitnění prostoru. • nabídnout pohodlný průchod náměstím v době konání trhu těm, kteří tržiště z nějakého důvodu navštívit nechtějí. (schéma ilustruje nejvíce frekventované trasy) Obrázek 8-9 Nejvíce frekventované trasy (zdroj: vlastní zpracování) 30m 0 67 • umožnit pohodlný přístup ke kašně i v době, kdy je v provozu tržiště Obrázek 8-10 Přístup ke kašně (zdroj: vlastní zpracování) • vytvořit podmínky pro zastavení či posezení v rozsahu celého náměstí • umožnit výběr sezení na slunci i ve stínu, na lavičkách i druhotných prvcích apod. Obrázek 8-11 Možnosti sezení na Zelném trhu (zdroj: vlastní zpracování) 30m 0 30m 0 68 • na vstupech do prostoru tržiště na jeho nárožích vytvořit místa, kde se lze zastavit s kolemjdoucím, zorientovat nebo urovnat nákup v košíku apod. Obrázek 8-12 Vyznačení nároží prostoru tržiště (zdroj: vlastní zpracování) 30m 0 69 Vznik nového prostranství či jeho proměnu má „na svědomí“ konkrétní osoba. Zásadní je to, o jakou osobu se jedná a z jaké pozice toto provádí, protože to je zásadní pro přípravu celého projektu. Při plánování veřejných prostranství odborníci vytvoří alternativní návrhy veřejného prostranství, které jsou poté předloženy úřadu ke schválení, který doporučí nejvhodnější, který by měl být vybrán a k projektu mají možnost se vyjádřit i občané. Problém je v tom, že profesionálové a správní orgány nejsou ti, kteří veřejný prostor využívají. Na tomto plánování by se měli spíše podílet občané, kteří tato místa využívají, protože představa takovéhoto prostoru se odvíjí především od aktivit, které se zde odehrávají. Nutno říci, že jejich představy bývají praktické a inovativní, protože mají širší základnu vstupních informací než profesionálové či úředníci. Avšak na druhou stranu by měl být kladen důraz na fakt, že rozhodovací moc by vždy měli mít odborníci. Rozeznáváme dva přístupy k plánování veřejných prostranství – obvyklý přístup (zaměřený na projekt, založený na odbornících) a doporučený přístup (zaměřený na místo, založený na komunitě). U obvyklého přístupu je projekt připraven do detailu a nebývá zde prostor někdy ani ochota pro vyjádření a názory veřejnosti. U doporučeného přístupu může být projekt nejasný a ne řádně připravený, lidé nedokážou na zadání reagovat nebo na to není dostatek času. Někdy se jedná i o snahu čerpání dotací za každou cenu. Při iniciativě vycházející ze „shora“ je třeba veřejnost včas zapojit do projektu, řádně komunikovat, a vyhledávat partnery v občanské sféře, kteří se budou projektu aktivně účastnit nebo budou i členy realizačního týmu. Pokud aktivita vychází „zdola“ bývá začátek projektu více živelný s konkrétními požadavky. Problém může být v neznalosti procesu plánování a potřebné iniciativy, protože může být rozběhnutí projektu náročnější. Důležitá je především včasná komunikace s úřady a zajištění všech nezbytných náležitostí projektu. 70 Na velikosti obnovovaného prostou nezáleží jako na tom, aby tento prostor či jeho úprava měly co největší přínos pro komunitu. Při jeho výběru můžou vzniknout různé situace: • Chceme, aby vznikl kvalitní veřejný prostor, ale nemáme na to vhodné místo (musíme provést urbanistickou analýzu k vytipování prostoru) • Máme vhodný prostor, ale není zájem o jeho proměnu (je třeba motivovat veřejnost) • Máme vizi konkrétních aktivit i náplně prostoru, ale musíme nalézt vhodný prostor (opět nám pomůže urbanistická analýza) • Máme konkrétní prostor, ale musíme nalézt jeho náplň. Jedná se o nejčastější situaci (shromáždíme všechny dostupné informace ke zjištění potenciálu daného prostoru) Realizační tým je skupina lidí, která zajišťuje veškeré aktivity spojené se vznikem nového prostoru či jeho obnovou. Výběr členů je velice důležitý, zajišťují výběr prostoru jeho záměr, dále realizaci, vytvoření plánu i zajišťování údržby. Každý z členů má svůj úkol, mohou se podílet jen v jednotlivých fázích projektů a jejich cílem je dovedení projektu k úspěšnému cíli. Mohou to být úředníci, obyvatelé, majitelé nemovitostí či uživatelé prostoru, kteří mohou zapojit do projektu i širokou veřejnost. Velice důležité je to, aby všichni zúčastnění pochopili záměr projektu a použitou metodiku. Vedoucí týmu • měl by mít organizační schopnosti a zkušenosti s vedením týmu, jeho hlavním úkolem by mělo být rozdělení úkolů, koordinace a zajištění vzájemné komunikace 71 Fundraiser • měl by mít zkušenosti se sháněním financí. Jeho úkolem je shánění finančních prostředků i zajištění nefinanční podpory projektu Konzultant • má zkušenosti s vedením veřejných setkání. Vede setkání, zapojuje do projektu veřejnost, připravuje výstupy pro projektanta PR manažer vnějších vztahů • má zkušenosti komunikovat s veřejností i médií. Prezentuje projekt navenek a informuje o projektu Fotograf • má zkušenosti s fotografováním. Provádí fotodokumentaci celého projektu, spolupracuje s PR Získávání partnerů, kteří se aktivně do projektu zapojí, je součástí přípravy. Nejvíce dostupných informací získáme, pokud motivujeme co nejširší okruh partnerů, aby výsledné informace nebyly zkreslené. Tato fáze přípravy projektu by měla být provedena co nejdříve, aby spolupracovníci měli dostatek času se do projektu zapojit a posoudit svoje možnosti. Nejvhodnější je osobní setkání, kde je projekt náležitě představen. Jedině tak můžeme zajistit velkou informovanost o projektu a můžeme získat i finanční a nefinanční pomoc. Kromě toho mohou organizovat doprovodné akce, propagovat projekt, zajišťovat občerstvení, provádět sběr informací. Vhodnými partnery jsou firmy a podnikatelé, kteří mají k řešenému prostoru určitý vztah, dále občanská sdružení, zájmové organizace, školská zařízení apod.. Fundraising by měl usilovat především o zapojení lokálních zdrojů, kdy na projekt nového či obnovu stávajícího prostranství je většinou třeba vícezdrojové financování. Jedná se o fondy Evropské unie, státní krajské nebo obecní dotace a různé granty. Nefinanční zdroje jsou většinou zajištěny z řad sponzorů, dárců nebo 72 dobrovolníků. V rámci přípravy projektu je třeba projet představit co nejpodrobněji s co největším množstvím informací, aby jeho vize byla atraktivní a srozumitelná pro potencionální dárce. Projekt je vhodné veřejně dokumentovat od počátku, průběžně až po jeho konečnou fázi. Tyto informace včetně fotografií nám pomáhají získávat další pomocníky, příznivce sponzory, ale rovněž finanční i nefinanční prostředky. O pokračování projektu můžeme informovat na webových stránkách, v místním tisku, rozhlase, na vývěskách. Tento materiál bychom měli uchovat i pro pozdější účely. Volba projektanta patří k nejdůležitějším krokům projektu. Podle typu prostoru jím může být architekt či zahradní architekt nebo stavební či zahradní inženýr. Měl by splňovat několik základních kritérií, abychom projekt mohli dovést do úspěšného konce: • rozumět problematice veřejných prostor • chápat vztahy uvnitř veřejného prostoru a rovněž vazby k okolnímu prostoru (charakter veřejného prostu vyplývá z jeho postavení v systému veřejných prostorů města) • musí být ochoten přijímat informace od ostatních účastníků a také výsledky různých analýz, informace by měl správně aplikovat do návrhu, měl by je zvážit a zhodnotit možnosti jejich využití • být komunikativní, umět prezentovat a vysvětlit svůj návrh (prezentace musí být jasná, přehledná i pro laika) • velkou výhodou je osobní zkušenost s podobným projektem a vztah k danému prostoru Základem jakékoliv práce s prostorem je jeho komplexní analýza. Je potřeba získat všechny podklady, zhodnotit stav, zjistit aktuální podmínky a provést analýzu v souvislosti s navrhovaným řešením. 73 Prvním základním dokumentem, který při plánování použijeme je aktuální územní plán. Někdy je rozpracován ještě do větších podrobností v regulačním plánu, kde jsou stanoveny podrobnější podmínky pro využití pozemků, pro uspořádání staveb nebo ochranu hodnot. Tento podklad je pro nové stavby i obnovu těch stávajících, závazný. Konkrétní místo je třeba vyhodnotit i z hlediska širších souvislostí a vztahů. Krom aktuálního územního plánu je třeba informace doplnit i o další údaje – docházková vzdálenost plochy, okolní významné stavby apod. Tyto informace nám mohou pomoci při argumentaci pro potřebnost daného prostoru a paralelně i při hledání finančních zdrojů. Jedním ze základních podkladů pro analytickou i návrhovou fázi je mapa území v odpovídajícím měřítku. Podle požadavků projektanta se většinou jedná o digitální mapu s vyznačením hranic parcel63. Mapy v digitální nebo tištěné podobě a v různých měřítcích jsou k dispozici u příslušného katastrálního úřadu. Mapové podklady mohou obstarat i obecní úřady, které mají smlouvu o bezplatném užívání (v případě malých obcí se často jedná o smlouvu s mikroregionem64). V obecných mapových podkladech obvykle nejsou zaznačeny všechny stávající prvky situované na místě (např. stromy, terénní nerovnosti). Pro návrhovou část je důležitý podrobný grafický podklad s přesným zaměřením výškopisu a polohopisu. Toto zaměření včetně následného zpracování mapového podkladu provádějí a poskytují geodetické kanceláře. V přípravné fázi projektu je nutné oslovit příslušné orgány. V rámci obecních úřadu to jsou především stavební odbory a odbory životního prostředí. Pokud se projekt uskuteční ve větších městech pak i odbor územního plánování a odbor dopravy. 63 viz str.102 64 viz str.102 74 Důležité je projekt představit, vysvětlit jeho záměr, představu o jeho průběhu, přibližný časový harmonogram a způsob financování. Cílem je informovat o legislativních náležitostech projektu případně získat souhlas i potřebné povolení. Druhotným cílem je i získání „spřízněné“ duše, která by s projektem pomohla či se zapojila do realizačního týmu. Vyjasnění majetkoprávních vztahů musí být prvním krokem při přípravě projektu na vznik či obnovu veřejného prostoru. Zájmy vlastníků, kteří mají vazbu k řešenému prostoru, ale i věcná břemena jsou pro budoucí úpravy klíčová. Dnes lze zjednodušeně majetkoprávní vztahy zjistit přes internet v katastru nemovitostí. S majiteli, nájemci a rezidenty je třeba průběžně komunikovat, projekt jim vysvětlit a zahrnout jejich požadavky do plánovaných úprav, případně je do samotného projektu zapojit. Mapování vede ke zjištění stavu místa a průzkumu potřeb, které může místo zajistit. V rámci architektonického a urbanistického průzkumu stavu místa je třeba provést analýzu dopravní situace, parkovacích míst, podmínek pro pěší, funkci a využití přilehlých budov, dále kompoziční a vizuální členění prostoru, analýzu inženýrských síti, vybavení a inventarizaci65 zeleně. Takto můžeme zhodnotit celkový fyzický obraz místa, nikoliv potřeby uživatelů. Proto je tedy kromě obvyklého urbanistického průzkumu vhodné použít některé speciální techniky, abychom získali informace o pohybu a aktivitách v řešeném prostoru. • mapování chování – základní podklad pro analýzu života na prostranství (provádí se v pravidelných intervalech do připraveného formuláře a zaznamená se do jednoduché mapky a výstupem je soupis a četnost aktivit, které se zde odehrávají) • sčítání – analyzuje časový průběh návštěvnosti daného prostoru (sčítání chodců, cyklistů, dopravních prostředků v klidu i pohybu) 65 viz str.102 75 • trasování – analýza vypovídá o možných zajímavých cílech (zaznamenání trasy a místa zastavení uživatelů tohoto prostoru) • kvalitativní průzkum – názor všech osob, kterých se projet týká – návštěvníci, majitelé, nájemci, rezidenti apod. (provádí se buď formou osobního pohovoru či dotazníku) Kvalitně pořízená fotodokumentace současného stavu či aktivit mohou sloužit jako prostředek pro spolupráci s veřejností či úřady. Fotodokumentace pomáhají s uvědoměním si problému a vyvolávají následnou diskuzi. Na základě všech dat a analýz se vytvoří problémová mapa území, která je důležitá jako podklad pro práci s prostorem, může být prezentována v rámci plánovacího setkání a zároveň se do sestavování mohou zapojit obyvatelé. Tato mapa je základním podkladem pro určení hlavních problémů daného prostoru. Po zpracování tohoto dokumentu budou jasné hlavní nedostatky a negativní stránky řešeného území. Jedná se o nejčastější způsob zapojení veřejnosti. Na tomto setkání by měly být veřejnosti poskytnuty všechny dostupné informace a toto setkání má ověřit a doplnit informace, které byly získány prostřednictvím analýz a průzkumů. Velice důležité jsou také názory všech zájmových skupin. Samotný sběr informací se soustřeďuje na to, jak je prostor veřejností vnímán, jaké jsou vztahy a vazby, které ovlivňují řešení prostoru, potřeby zájmových skupin, informace o tom, které prvky by měly být v prostoru zachovány, dále nápady na řešení prostoru a jeho náplň. Do procesu musí být vhodným způsobem a včas zapojeni jak občané, oficiální orgány, tak i místní organizace a zainteresované skupiny. U občanů máme na mysli 76 zastoupení všech skupin (místní obyvatelé, děti, mládež, rodiny, senioři, lidé s omezenou pohyblivostí, jiné etnické skupiny, nezaměstnaní, turisti). Oficiálními orgány se rozumí členové místní samosprávy, vlastníci pozemků i v sousedství, zástupci veřejných institucí. Mezi místní organizace a zainteresované skupiny patří nevládní organizace, místní sdružení, centra dětí a mládeže, podnikatelé a firmy. Účast na setkání by neměla být nijak omezována, měl by být přítomen iniciátor66 projektu, facilitátor67, zapisovatel a v ideálním případě i projektant. Obvykle se účastní i zástupce samosprávy, a pokud je město investorem, tak je jeho účast nutná. Všichni přítomní by měli mít prostor na vlastní názory v osobním kontaktu. O tomto plánovaném setkání je třeba veřejnost informovat s dostatečným předstihem (nástěnky, výlohy, hlášení v místním rozhlase, regionální TV apod.). V pozvánce je nutné uvést téma, organizátora, místo a čas jednání, kontakt na oprávněnou osobu a případně i mapku s územím, které je předmětem setkání. Jako nutnost před takovýmto setkáním je příprava jeho scénáře včetně časového harmonogramu, který lze v průběhu přizpůsobit aktuální situaci. Pro hladký průběh takovéhoto setkání jsou potřeba některé pomůcky, které zefektivní jeho průběh (katastrální mapa, seznam vlastníků nemovitostí, počítač, dataprojektor, tabule, prezentace apod.) Setkání obvykle začíná krátkou prezentací místa, shrnutím cílů a harmonogramem projektu. Často bývá doplněno i obchůzkou na místě samém, což je ideální řešení, protože v některých případech si nejsme schopni některé věci konkrétně vybavit. Pokud není taková obchůzka možná, je vhodné ji nahradit prezentací s ilustrativními fotografiemi. Dále by pak měla následovat diskuze, kterou vede zkušený moderátor a její výsledky jsou zaznamenávány zapisovatelem. Diskuze by měla být zaměřena na silné i slabé stránky daného místa a návrhy na řešení a úpravy. V diskuzi se objevují často názory rozporuplné a protichůdné. Moderátor by měl dát možnost vyjádřit svůj názor všem zúčastněným. Při navrhování zásahů a úprav by měli občané 66 viz str.102 67 viz str.102 77 dostat prostor pro zhodnocení jednotlivých návrhů. V další fázi následuje skupinová práce s mapou, kde se účastníci rozdělí do skupin a pod vedením moderátora se do mapy zakreslují problémy a návrhy na jejich úpravy. Účastníci si rovněž uvědomí, že není možné všechny nápady použít. Takové mapy jsou důležitým podkladem pro projektanta. Závěr setkání proběhne opět diskuze, kterou moderátor uzavírá, a rovněž tak uzavírá i celé setkání. Závěrem je vhodné všem poděkovat a nastínit časový harmonogram projektu. Pro projektanta je třeba vytvořit zadání, kde musí být přesně stanoveno, co má návrh obsahovat a jaké výstupy jsou od něho očekávány. K vytvoření takovéhoto zadání slouží výstupy z veřejného plánovacího setkání a analýzy, díky jimž se vytváří konkrétnější vize budoucího veřejného prostoru. V této fázi je velice důležitá spolupráce mezi zadavatelem projektu a projektantem. Sestavení zadání je jedna z nejdůležitějších částí v celém projektu. Při dobrém zadání, ví projektant od začátku jakým směrem se může ubírat a přesně tak plnit požadavky zadavatele. Na základě předchozích fází poté projektant navrhne vhodné řešení prostoru. Jako první se většinou vypracuje ideová studie68, kde se prezentují dvě odlišné varianty a projednání řešení je otevřeno veřejnosti při dalším veřejném setkání. Toto setkání by mělo následovat co nejdříve po úvodním plánovaném setkání, aby neupadl zájem veřejnosti o projekt a jejich důvěra v záměry investora. Toto setkání se mírně liší od prvního veřejného setkání, projektant srozumitelně představí ideovou studii a jednotlivé varianty prostoru. Velký důraz je kladen na komunikační schopnosti projektanta a je třeba veřejnosti řádně zdůvodnit, jak byly a nebyly využity jejich nápady z minulého setkání. Poté je dán prostor veřejnosti a jsou sbírány jejich názory na věc. Výsledky této diskuze jsou podkladem pro finální zpracování studie, kdy může být vybrána některá varianta jako celek nebo její jednotlivé části. 68 viz str.102 78 Limity v plánování jsou často určeny finančním rozpočtem, proto je třeba si v náročnosti úprav stanovit priority. V rámci plánování je důležité zjistit, jaké úpravy jsou pro účastníky nejdůležitější, aby k jejich realizaci mohl projektant přistoupit přednostně. Pokud je studie schválená, v další fázi se rozpracování do podoby projektové dokumentace, v níž je studie rozvedena do podrobnosti, jsou jasně popsány použité materiály technologie i rozmístění prvků v prostoru. Součástí projektu jsou i části zpracované specialisty ohledně řešení dopravy, osvětlení apod. Zpracování projektu se podle jeho náročnosti rozšiřuje do různých stupňů projektové dokumentace, které jsou nutné k získání případných dovolených či souhlasných stanovisek dotčených orgánů. Projektová dokumentace69 by měla být zpracována kvalitně, neboť je jednou z podmínek pro realizaci stavby a také výrazně ovlivňuje výběrové řízení na její dodavatele. Výběr dodavatele bychom neměli podcenit, neboť je to důležitý faktor úspěšnosti celého projektu. Firma by měla mít vysokou odbornost, její práce by měla být kvalitní a měla by s ní být dobrá komunikace. Nejlepší variantou pro investora je výběr jednoho dodavatele pro celý projekt. Nezbytnou součástí je také doložení potřebných certifikací, pokud jsou požadovány a také záruka za realizované práce, případně i další závazky. Nejdůležitější se stanovení termínů dokončení jednotlivých částí a případné postihy za jejich nedodržení. Harmonogram prací určuje postup jednotlivých kroků realizace veřejného prostoru a jejich návaznost. Je zde popsáno, v jakých termínech úpravy realizovat a jsou zde rozděleny jednotlivé role hráčů, rozdělení úkolů a odpovědnost za jednotlivé kroky. 69 viz str.102 79 V neposlední řádě jsou zde navrženy možné způsoby financování určitých kroků, případně k jim přiřazena slíbená nefinanční pomoc. U rozsáhlých a dlouhodobých projektů je vhodné nastavit také harmonogram krátkodobých zlepšení, která jsou motivací především pro zapojenou veřejnost, nejsou finančně náročná, ale viditelná. Úkolem odborného dozoru je kontrola kvality jednotlivých kroků realizace, dodržení termínů a předání. Tato osoba musí být nezávislá na firmách, které provádějí realizaci, většinou se jedná přímo o zpracovatele projektové dokumentace. Veřejnost lze zapojit do fáze realizace v závislosti na velikosti projektu a prováděných prací buď formou brigády či formou pracovních setkání. Brigády snižují náklady a jsou dostupnější než finanční dary. Práce svépomocí musí být dopředu připravena a pod odborným dohledem. Zapojení veřejnosti vede ke snížení vandalismu, posílení komunity, ale je třeba zvážit, kterou prací lze svěřit do rukou veřejnosti a která by měla být vedena odborníky. Součástí projektu je slavnostní akce, kdy je nový či proměněný prostor slavnostně předán uživatelům. Slavnostní otevření může mít různou podobu a poslední možností jak se sejít, uzavřít společnou práci a představit její výsledek. Další důležitou podmínkou úspěchu z dlouhodobého hlediska je údržba. V průběhu projektu by měl být vytvořen plán údržby, kde jsou stanoveny jednotlivé kroky a to, kdo bude údržbu provádět. V případě několika vlastníků prostoru je vždy lepší když prostor spravuje jeden subjekt. Částečná údržba může být přenesena i na členy komunity, ale v každém případě musí být jasně stanovena, úkoly rozděleny zodpovědným osobám a určen dozor. 80 Údržba a rozvoj veřejných prostor jsou zajišťovány z obecních rozpočtů, ale lze využít i jiné zdroje (dotace, dary firem apod.) Údržba může být rovněž zajišťována jako veřejná služba ve spolupráci s úřadem práce. Zeleň vyžaduje zvláštní péči, je živá a prochází mnoha změnami. Zejména dřeviny jsou dlouhověkým prvkem prostoru. Už v prováděcím projetu je nutné stanovit plán rozvoje a údržby. Je vhodné ke spolupráci pozvat zahradního architekta a realizaci nebo alespoň dozor svěřit do rukou odborníků. Obvyklé je, že firma po ukončení realizace provádí ještě několik let údržbu zeleně, což má pozitivní vliv na rozvoj a dlouhověkost vegetačních prvků. Jednotlivé vegetační prvky mají různé nároky na údržbu s ohledem na zvolené druhy a podmínky stanovišť. Nejméně náročné jsou stromy a keře. Pravidelná údržba musí být prováděna u trávníků (sekání, zálivka, hnojení). Dále pečovat o zeleň, která může být umístěna na konstrukci, v nádobách či záhonové výsadby, které patří z hlediska údržby k nejnáročnějším. Základní podmínkou pro fungování prostoru je kvalitní management. Za jeho spravování by měla být zodpovědná konkrétní firma nebo osoba, která bude mít nestarosti vše potřebné včetně zajištění údržby a financování. K běžné a každodenní náplni prostoru patří nákupy, posezení, procházky a další aktivity, které zde probíhají neorganizovaně. Pro podporu takovéhoto prostou je dobré, aby zde probíhali i nějaké organizované aktivity jako jsou trhy či slavnosti. Jejich četnost závisí i na typu a velikosti prostoru, ale rozhodně tento prostor oživí a mohou oslovit i nové návštěvníky. Akce by měla organizovat organizace či osoba, která má v tomto směru zkušenosti. Je vhodné sestavit plán a akce rozložit v průběhu celého roku. Některé mohou charakter pravidelných akcí (vánoční trhy apod.). Proto, aby byla zajištěna kvalitní náplň prostoru, je třeba spolupráce různých subjektů (městské části, soukromé firmy, občanská sdružení, volnočasová centra apod.). 81 Když je realizační projekt ukončen, je vhodné ho zhodnotit realizačním týmem. Hodnotit by se mělo především to, jak byly naplněny cíle projektu, spolupráce uvnitř týmu i s dalšími účastníky, míra zapojení veřejnosti, dále dopad projektu na komunitu a jejich vztahy s úřady, jaká byla kvalita provedené realizace a v neposlední řadě možnosti dalšího rozvoje veřejného prostoru. Míra zapojení veřejnosti do projektu je jedním z důležitých aspektů v hodnocení. Měli bychom hodnotit podle následujících kritérii • zda byly zapojeny všechny cílové skupiny • zda byl dostatek času na zapojení veřejnosti a zda byli náležitě informováni • zda byly využity všechny způsoby k oslovení veřejnosti • zda realizační tým dobře pochopil přínosy participace a následných kroků s tím spojených • zda je veřejným setkáním přítomen externí pracovník s dostatečnými zkušenostmi • jestli existuje možnost se v průběhu projektu dozvědět o jeho vývoji • jestli dochází k využívání místních zdrojů • zda je k dispozici kladné stanovisko vlastníka pozemku k projektu • jestli jsou realizátorem projektu do jeho přípravy či realizace vkládány vlastní finanční či nefinanční zdroje • jaký upravovaný prostor je (významný, přístupný, navštěvovaný) a jaké aktivity zde probíhají • jaké využití by měl prostor nabízet – časově i pro jaké příležitosti • jestli je v projektu obsažena představa levnějších rychlých změn • jestli je projekt iniciován a podporován místní komunitou • zda existuje v projektu iniciátor s přiloženou autoritou a vůdčí osobností • pružnost, akčnost a dobré propojení administrativního procesu a dobrá spolupráce s ostatními • podílení se občanů na realizaci projektu 82 • zda takový projekt občany baví a mají z něho radost • jestli projekt nepřímo vyvolává další aktivity Podkladem pro hodnocení úspěšnosti projektu je monitorování různých ukazatelů. Měly by být hodnoceny změny, nárůst aktivit a srovnána data před a po proměně prostoru. Formou dotazníků a anket v průběhu projektu i po jeho dokončení bude zajištěna zpětná vazba. Je vhodné v realizačním týmu vyhodnotit proces, kterým se prošlo, výsledek společné práce a i ponaučení z toho, co by bylo vhodné příště udělat jinak. Každý proces by měl být zadokumentován, měl by obsahovat přehled a popis jednotlivých kroků, seznam zainteresovaných osob, výstupů, výsledků monitorování, doporučení do budoucna apod. Důležité je taky zachování propagačních materiálů, tiskových zpráv, vydaných článků, pořízení fotodokumentací akcí, prostoru před projektem, v jeho průběhu a po realizaci. Projekt by měl být komunitou střežen, aby mohl být kdykoliv použit pro další projekty či využit v případě nesrovnalostí. Pokud je vytvořena skupina s podobnými cíli, názory a vzájemnou podporou, můžeme jí nazvat hybnou sílou dalších změn. Tato skupina může organizovat další akce spojené s prostorem, provádět údržbu nebo působit jako poradce pro podobné skupiny. Možnost dalších společných aktivit pak záleží na mnoha okolnostech a společném zájmu do budoucna. 83 Veřejný prostor, který nám poskytuje náměstí, můžeme označit jako prostor spoluvytvářený rozmanitou skupinou lidí, ve které si každý uplatňuje nárok na jeho využívání. Kvalita prostřední na tomto místě se určuje podle chování lidí, jejich pohybu a jimi zde provozovaných aktivit. Je zřejmé, že pokud lidé na takovémto místě budou trávit svůj čas, jedná se o místo příjemné, hezké a atraktivní. Takto vzniká závislost, která vytváří neodlučitelnou vazbu mezi fyzickým a sociální rozměrem. Náměstí je využíváno podle toho, jaké množství aktivit vzniklých na základě kvality fyzického prostředí, zde probíhá. Svým uspořádáním a strukturou by mělo fyzické prostředí náměstí odpovídat aktivitám, které chceme, aby zde probíhaly, nebo zde probíhají. Veřejný prostor je prostor velmi složitý a krom místního významu svým využitím a svými funkcemi tento prostor často přesahuje. Aby byly veřejné prostory intenzivně využívány, hraje zde roli mnoho faktorů, od dostupnosti daného místa až po jeho přátelskou atmosféru. Náměstí je místem s nadčasovým významem a jeho podoba a prostředí ukazuje na to, do jak míry se společnost zabývá veřejným životem. Hlavním podnětem pro tuto práci byl současný stav veřejných prostranství v českých městech. Návrat života do měst lze označit jako aktuální potřebu nejen v České republice. Prostudováním literatury týkající se veřejných prostranství, historických souvislostí a současných trendů vývoje měst, byla vytvořena metodika týkající se návrhů veřejných prostranství měst. Byly vytyčeny zásady tvorby veřejných prostranství a charakterizovány nástroje projektanta. Na základě posuzování aktuálních materiálu s potřebami města probíhala tvorba metodiky. Tato práce poukazuje, že je důležité usilovat o komplexní urbanistické navrhování a projektování a předcházet tak problematice neživých veřejných prostranství měst. Z analýzy Zelného trhu vychází, že se jedná o kvalitní a vyhledávaný veřejný prostor, který slouží lidem a má velké kulturní i volnočasové vyžití. 11 tisíc m2 velké náměstí je svým obrazem a provedením příjemné místo pro obyvatele Brna, tak i turisty, kteří zavítají do města. Samozřejmě i toto místo má své mínusy, mezi největší patří automobilová doprava na náměstí, která se ale postupně omezuje jen na 84 nezbytnou dopravu spojenou se zásobováním. Dále bych zmínil poznatek, kterého jsem si všiml během výzkumu na Zelném trhu. Jedním z hlavních lákadel je také Moravské zemské muzeum, které zde sídlí. Bohužel víkendová otevírací doba od 13 hodin mi přijde dosti nešťastně zvolená. Místo jako je toto má sloužit lidem a víkendové dopoledne mi přijde jako atraktivní čas, který by se dal využít i návštěvou muzea. Toto jsou už jen, ale drobná negativa na jinak dobře kulturně i společensky fungujícím náměstí. Řeknu to takhle: každé velké město má svůj odbor pro řízení a plánování dopravy, kde padesátka lidí pořád kontroluje, jestli si to tady auťáky dost užívají a jestli se mají v našem městě fajn. Proto doporučuju, abychom na každé radnici založili také odbor pro pěší a veřejný život. Jan Gehl Někdy se stane, že nikam nepospíchám, dostanu chuť projít si cestu ze školy na nádraží pěšky, obhlédnout život ve městě, jít cestami, kterými obvykle nechodím nebo si připomenout park, ulici či náměstí, které nejsou úplně v centru pozornosti. Jindy mě zase baví sednout si v místě s největším ruchem, sledovat to hemžení, srovnat si myšlenky nebo si přečíst knihu. I ten zlatavý mok chutná ještě lépe na zahrádce, ze které je pěkný výhled na život ve městě. Co všechno mají tyto úvahy společného? Jsou to zážitky z chování lidí a míst, života na veřejných prostranstvích. Zážitky mimo náš dům, mimo pracovní a jiné budovy jsou tím, co doplňuje náš život a dělá ho pestřejším, zajímavějším, snad i celistvějším a komplexnějším. Tato potřeba objevovat „jiné“ se v posledních dobách trochu ztrácela na úkor jiných potřeb. Potřeba dostat se kamkoliv autem, auto kdekoliv zaparkovat, potřeba utéct hluku, špíně a prachu měst, potřeba nakupovat schován před deštěm a větrem, potřeba ochránit děti před možnosti úrazů. Naše města se stala špatně obyvatelnými a dá se říci, že nám to už začíná docházet. Řešením nejsou ani satelitní města ani nákupní centra za hranicemi měst ba spíše naopak. Symbolizuje to naše špatné nakládání s půdou, prostorem, symbolizuje to úpadek naši pozornosti k veřejným prostranstvím jako místům. Veřejný prostor postupně ztrácel svoji roli 85 městotvorného prvku. Veřejný prostor byl postupně „rozparcelován“ mezi řadu správců i správních orgánů. Veřejný prostor se postupně stal dopravními komunikacemi, pěšími a cyklistickými komunikacemi, drážními tělesy, plochami pro veřejné osvětlení, plochami zeleně. Přestože se doba změnila, stále platí, že základem města jsou jeho obyvatele. Život obyvatel a jejich aktivity jsou životem města, vytvářejí jeho charakter a rozhoduji o jeho další podobě. Občané jednak jako voliči místní samosprávy, jednak svým jednáním a vztahy vytvářejí místní komunitu, a tím i potenciál města. Podle vzdělanosti a schopnosti i jejich kulturní úrovně se pak nastavuje fungovaní města. V neposlední řadě jsou města spoluutvářena i jejich návštěvníky. V případě zajímavých historických a atraktivních měst se jedná o turisty, jindy se může jednat o dojíždějící dělníky, studenty nebo lidi přijíždějící za jinými specifickými cíli. Tito lidé mohou spoluvytvářen podobu měst, značně ovlivnit jejich charakter a atmosféru. Chceme-li žít ve městech, která jsou obyvatelná a udržitelná, pak péče o „prostor mezi budovami“ patří k významným prioritám správy měst. Veřejná prostranství v sobě spojuji témata domova, bezpečí, krasy, kultury, vztahů, dopravy, životního prostředí, rekreace i obchodu. Po letech nezájmu a devastace veřejných prostor, se v průběhu 90. let 20. století pomalu dostala tato problematika do povědomí nejen odborné urbanistické a architektonické veřejnosti a do spektra zajmu komunálních politiků, ale postupně si vydobývá i své místo v myslích běžného občana – tedy laické veřejnosti. Lidé se učí posuzovat jednotlivá města podle kvality jejich veřejných prostranství, hodnotí existence či neexistence pěších zón nebo klidových náměstí a podle těchto kritérií pak město a život v něm hodnotí jako celek. Život na veřejném prostranství se projevuje aktivitami lidí. V uplynulých sto letech prošel veřejný prostor velkými změnami a výrazně se zde snížil počet aktivit. Za tím jsou dva hlavní důvody a to změna způsobu plánování i stavby měst a změna životního stylu spojená s pokrokem v technice. Současnou podobu veřejných prostranství významně ovlivnil i funkcionalismus. Části měst vystavěné po druhé světové válce se vyznačují velkými vzdálenostmi mezi domy – a tedy i mezi lidmi, událostmi a funkcemi. Přestože už v dnešní době jsou známy nevýhody tohoto přístupu, funkcionalistické principy se v plánování měst uplatňují i dnes. Technologické 86 novinky dvacátého století jako telefon, televize, počítač nebo internet přinesly nové způsoby interakce. Osobní setkání na veřejných prostranstvích, je pak mnohdy nahrazeno komunikací nepřímou. Aktivní účast a zážitek čím dál častěji nahrazujeme pasivním sledováním zážitků jiných lidí. Namísto spontánní účasti na místním společenském dění jezdíme autem za námi vybranými přáteli. Z ulic se tak často staly pouhé dopravní koridory, které vlivem přítomnosti jen velmi malého počtu lidí budí i pocit nebezpečí. Při navrhování prostranství by primárně nemělo jít o „zaplnění“ celého prostoru mobiliářem, ale spíše o vytvoření ohnisek aktivit a míst k setkávání, kde bude docházet k formování vztahů a komunit. Pokud chceme na veřejná prostranství znovu vnést život a vytvořit tak živá města, musíme zvýšit možnosti pro různé aktivity. Toho docílíme nabídkou veřejných prostranství vysoké kvality. Když lidé popisují místo, které mají rádi, opakují slova jako příjemné, krásné, nebo dobré. Tyto přívlastky označují hodnoty, které nejsou hmatatelné, ale vypovídají o kvalitách určitého místa. Úspěšná místa se projevují čtyři klíčové kvality: mají dobrou dostupnost, lákavý vzhled, nabídku oživujících aktivit a fungují jako společenský prostor, který slouží k setkávání lidí. Veřejný prostor je jevištěm společenského života, rámcuje a rozvíjí vztahy a komunitu. Tuto kvalitu místo nezískává snadno, ale je velmi důležitá pro jeho hodnotu. 87 muž, 41 let, majitel kavárny Podobrazy, Brno (4.12.2018) 1) Jak se Vám žije a pracuje na Zelném trhu? Tento prostor se mi líbí, jedná se o rozmanité náměstí s velkým záběrem možností k využití volného času. Pro spoustu obyvatel Brna je více vyhledávané než náměstí Svobody. Pro Brňáky i turisty je zde spoustu dominant – Parnas, věž radnice, výhled na Petrov a z mého pohledu poslední dobou nejvíce oblíbená vyhlídková terasa na budově Tržnice. 2) Kolik let vnímáte tento prostor? resp. Jak dlouho se v tomto místě již pohybujete? Jsem člověk, kterého zajímá veřejný prostor Brna. Kavárna je v provozu od července 2017. Před otevřením kavárny jsem tento prostor vnímal jako obyvatel Brna, v tuto chvílí ho vnímám i jako podnikatel, který vytváří obraz Zelného trhu. 3) Jak hodnotíte vývoj tohoto náměstí – Zelného trhu? Vývoj hodnotím kladně, po rozhovoru s architektem Tomášem Rusínem a jeho popisu komplikací a především velkých ústupkům orgánům města si myslím, že se rekonstrukce povedla. Město se zde snaží pořádat různé akce a rozvíjet povědomí o tomto atraktivním místě. V tento předvánoční čas bych upozornil na opravdu vysoký počet stánků a prodejců na náměstí, ale chápu, že zde jde veřejný prostor a estetická stránka stranou před byznysem. 4) Jaký máte názor na automobilovou dopravu a parkovaní zde? Po dlouhé době dohadů a papírování se nám povedlo zařídit, že ulice přímo před kavárnou byla vyhlášena za pěší zónu. Samozřejmě chápu farmáře, kteří jezdí na trh sami a nemají možnost auto po vyložení zboží odvést z náměstí pryč. 88 Zelný trh je náměstí se skvělou dostupností, jak z vlakového nádraží, tak i z městské hromadné dopravy. Samozřejmě automobilová doprava je zátěž, ale v menší míře mi zde nevadí. 5) Jakým způsobem vnímáte lidi, kteří zde pracují či podnikají? (Funguje zde nějaká komunita?) Samozřejmě se tu mezi podnikateli, farmáři a prodejci známe. Velmi kvituji podporu městské části města Brna pro mladé prodejce. Co se týče trhu, můžeme tento prostor rozdělit na spodní a horní část, kde ve spodní nabízí suroviny farmáři, kteří si plodiny sami vypěstují a naopak v horní čísti jsou hlavně prodejci. Ale samozřejmě obě tyto složky jsou potřeba a tvoří výborný celek. 6) Jak se dopravujete do práce? Jako majitel kavárny, často vozím zboží autem. Výborným krokem bylo vystavění parkovacího domu Domini park, bohužel, když vezu více zboží nemůžu si dovolit parkovat tak daleko od kavárny. Musíme se přiznat, že každý rok pár pokut za parkování zaplatím, jelikož vždy není místo přímo u kavárny. Na druhou stranu zastávka přímo u náměstí vybízí k dopravování se městskou hromadou dopravou a spoustu i starších lidí ji využívá a najdou se cestu na nákup čerstvých potravin. 7) Přibilo podle vašeho názoru turistů, kteří navštíví Zelný trh? Atraktivita náměstí stoupá, napomohla tomu obnova kašny Parnas nebo rekonstrukce Tržnice. Pozoruji i vetší zájem turistů o toto místo. Z pohledu majitele kavárny mohu říci, že náměstí je poloviční například v sobotu odpoledne nebo v neděli, kdy nejsou trhy. U nás v kavárně jsou nejsilnější sobotní snídaně, kdy k nám chodí nejvíce lidí. 89 8) Které první pozitivum Vás napadne v souvislosti s uspořádáním a celkovým dojmem z náměstí – Zelného trhu? Pro mě je to kulturní obraz, na náměstí se nacházejí dvě divadla (Reduta a Husa na provázku). Setkávají se zde vzdělaní lidé se zájmem o kulturu a historii. K uspořádání bych vyzdvihnul uzavřenost náměstí a tím i pocit bezpečí při pobytu. Poslední věc, kterou bych rád zmínil je snaha městské části města Brna o stálé zlepšování tohoto místa, jako příklad bych uvedl zřízení toalet, které jsou zdarma. Z mého pohledu celkem nevídaná věc, na svých cestách jsem se s tímto případem nesetkal v žádném evropském městě, resp. v jeho centru. Moc Vám děkuji za rozhovor 90 muž, 28 let, herec, Brno (2.11.2018) 1) Jak se Vám žije a pracuje na Zelném trhu? Pracuji v divadle Husa na provázku. Vzhledem k tomu, že divadlo stojí v horní části náměstí, neměl jsem nikdy problém s průchodem přes náměstí. Faktem je, že při promítání hokejového zápasu Komety či v průběhu jiné kulturní akce, tak se na náměstí žije trochu nepříjemně. 2) Kolik let vnímáte tento prostor? resp. Jak dlouho se v tomto místě již pohybujete? Na Zelném trhu se pohybuji bezmála čtyři roky, z toho třináct měsíců jsem zde pracoval v divadle Husa na provázku. 3) Jak hodnotíte vývoj tohoto náměstí – Zelného trhu? Nemám pocit, že by se za dobu, kdy na Zelném trhu pracuji, náměstí nějak zásadně pozměnilo. 4) Jaký máte názor na automobilovou dopravu a parkovaní zde? Automobilová doprava se životem na náměstí organicky splynula, nemám pocit, že by chodci řidičům překáželi nebo naopak. Parkovacích míst je na náměstí poměrně málo (ve srovnání s např. malými městy). 5) Jakým způsobem vnímáte lidi, kteří zde pracují či podnikají? (Funguje zde nějaká komunita?) Na Zelném trhu se pravidelně konají farmářské trhy, v blízkosti jsou dvě divadla, budova Nové tržnice, kavárny, restaurace a hotely. Těžko říct, jestli zrovna na Zelném trhu funguje nějaká komunita. Koneckonců je to náměstí a to slouží k setkávání různých lidí z různých komunit. 91 6) Jak se dopravujete do práce? Městskou hromadnou dopravou. 7) Přibilo podle vašeho názoru turistů, kteří navštíví Zelný trh? Podle mého názoru ano, náměstí získává více na oblíbenosti. Sám zde trávím čas raději než například na náměstí Svobody. 8) Které první pozitivum Vás napadne v souvislosti s uspořádáním a celkovým dojmem z náměstí – Zelného trhu? Velký a dobře uspořádaný prostor. Moc Vám děkuji za rozhovor 92 muž, 54 let, trhovec, Brno (2.12.2018) 1) Jak se Vám žije a pracuje na Zelném trhu? Mám toto místo rád, i když kolikrát, když vstávám brzy ráno na trhy, tak nadávám. Chtěl bych hlavně vyzdvihnout spolupráci s městskou částí Brna a jejich snahu a zlepšování tohoto místa. 2) Kolik let vnímáte tento prostor? resp. Jak dlouho se v tomto místě již pohybujete? 8 let již prodávám své produkty na Zelném trhu. 3) Jak hodnotíte vývoj tohoto náměstí – Zelného trhu? Moc tomu nerozumím, ale z mého pohledu je Zelný trh nejhezčí náměstí v Brně, které výborně funguje a doufám, že ještě dlouho bude. 4) Jaký máte názor na automobilovou dopravu a parkovaní zde? To je opravdu velký kámen úrazu pro nás farmáře, intenzivně to řešíme s vedením města. Často jezdím na trhy sám a nemám pak možnost svoji dodávku odvést z náměstí pryč. 5) Jakým způsobem vnímáte lidi, kteří zde pracují či podnikají? (Funguje zde nějaká komunita?) Jako v každém podnikání jsou lidé, s kterými vycházíte lépe a s kterými hůře. Tak bych asi hodnotil situaci na Zelném trhu mezi prodejci. Na druhou stranu poznal jsem zde i lidi, s kterými se potkávám mimo práci. 6) Jak se dopravujete do práce? Autem. 93 7) Přibilo podle vašeho názoru turistů, kteří navštíví Zelný trh? Já spíše vnímám vetší návštěvnost samotného trhu, kdy lidé více jako dřív nakupují čerstvé potraviny od místních prodejců. 8) Které první pozitivum Vás napadne v souvislosti s uspořádáním a celkovým dojmem z náměstí – Zelného trhu? Samozřejmě musím zmínit trhy, které jsou mojí obživou, ale z pohledu návštěvníka by to byl určitě Parnas, je to dominanta náměstí. Moc Vám děkuji za rozhovor 94 žena, 28 let, zaměstnanec Moravského zemského muzea, Brno (14.11.2018) 1) Jak se Vám žije a pracuje na Zelném trhu? Mám toto místo hrozně moc ráda, pro mě osobně je toto náměstí spojení kultury, architektury a společenského života v Brně. 2) Kolik let vnímáte tento prostor? resp. Jak dlouho se v tomto místě již pohybujete? Pracovně se zde pohybuji 2 roky, dříve jsem toto místo vnímala jako návštěvník a obyvatel Brna. 3) Jak hodnotíte vývoj tohoto náměstí – Zelného trhu? Drobné úpravy a rekonstrukce budov by prostředí zlepšily. Jinak dnešní podobu hodnotím kladně. 4) Jaký máte názor na automobilovou dopravu a parkovaní zde? Dopravní obslužnost MHD je bezproblémová, zajet autem se po zavedení rezidentního parkování nedá vůbec, ale ani dříve tato situace nebyla dobrá. 5) Jakým způsobem vnímáte lidi, kteří zde pracují či podnikají? (Funguje zde nějaká komunita?) Tato spojení nepozoruji, ale myslím, že mezi trhovci určitě nějaká výpomoc a spolupráce funguje. 6) Jak se dopravujete do práce? Buďto pěšky nebo městskou hromadnou dopravou. 7) Přibilo podle vašeho názoru turistů, kteří navštíví Zelný trh? Myslím si, že turistů, zde přibilo, Zelný trh se stal atraktivním místem v Brně. 95 8) Které první pozitivum Vás napadne v souvislosti s uspořádáním a celkovým dojmem z náměstí – Zelného trhu? Jednoznačně fungující trhy, které nám může leckteré město závidět. Moc Vám děkuji za rozhovor 96 1. GEHL, Jan. Život mezi budovami: užívání veřejných prostranství. Boskovice: Albert, 2000. Penguin reference. ISBN 80-858-3479-0. 2. GEHL, Jan. Města pro lidi. Brno: Partnerství, 2012. ISBN 978-80-260-2080-6. 3. LYNCH, Kevin. Obraz města: The image of the city. Praha: Polygon, 2004. ISBN 80- 727-3094-0. 4. WHYTE, William H. Social life of small urban spaces. New York: Project for Public Spaces., 1980. ISBN 978-0970632418. 5. ŠILHÁNKOVÁ, Vladimíra, Jan KOUTNÝ a Markéta ČABLOVÁ. Urbanismus a územní plánování. Vyd. 2. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2010, 126 s. ISBN 9788073953102. 6. HRŮZA, Jiří. Slovník soudobého urbanismu. Praha: Odeon, 1977, 342 s. 7. HALASOVÁ, Hana a Vlasta ŠILAROVÁ. Územní plánování v české republice 2007. Brno: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007. 8. KLIKOVÁ, Alena. Stavební právo: praktická příručka. 2., přeprac. vyd. podle nového stavebního zákona. Praha: Linde, 2007. ISBN 9788072016464. 9. NEWMAN, Peter a Andy. THORNLEY. Urban planning in Europe: international competition, national systems, and planning projects. New York: Routledge, 1996. ISBN 041511179x. 10. ZADRAŽILOVÁ, Miroslava. Bydlení v intenzivních městských strukturách: Living in intensive urban structures: zkrácená verze Ph.D. Thesis. [Brno: Vysoké učení technické], c2012. ISBN 9788021446588. 11. JEHLÍK, Jan. Rukověť urbanismu: architektura poznávání a navrhování prostředí. Praha: Ausdruck Books, 2016. ISBN 9788026095583. 12. HON, Milan. Vývoj koncepce kompaktního bydlení. Vyd. 2. V Praze: Nakladatelství ČVUT, 2007. ISBN 978-80-01-03742-3. 97 13. NEUFERT, Ernst, NEUFERT, Peter, ed. Navrhování staveb: zásady, normy, předpisy o zařízeních, stavbě, vybavení, nárocích na prostor, prostorových vztazích, rozměrech budov, prostorech, vybavení, přístrojích z hlediska člověka jako měřítka a cíle. 2. české vyd., (35. německé vyd.). Praha: Consultinvest, 2000. ISBN 80-901-4866-2. 14. HOLL, Steven. Paralaxa. Brno: ERA Group, 2003. ISBN 80-865-1768-3. 15. ZUCKER, Paul. Town and square, from the agora to the village green. [1st M.I.T. Press paperback ed.]. Cambridge: M.I.T. Press, 1959. ISBN 02-627-4005-2. 16. ŠTORG, J. Partnerství a participace: Veřejný prostor. Praha: Nadace Open Society Fund, 2001. 17. GOODALL, Brian. Dictionary of Human Geography. London: Penguin, 1987. Penguin reference. ISBN 01-405-1095-8. 18. ŠTORG, J. Partnerství a participace. Veřejný prostor, Nadace Open SocietyFund, Praha 2001, str. 132 in ŠILHÁNKOVÁ, V. Veřejné prostory v územně plánovacím procesu, Brno: Civitas per Populi, 2003, s. 7. ISBN 9788021425059. 19. ŠILHÁNKOVÁ, V. KOUTNÝ, J.: Metodika veřejných prostorů města Brna, materiál zpracovaný pro Útvar hlavního architekta Magistrátu města Brna, 2001, str. 4 20. KOLEKTIV NADACE PARTNERSTVÍ. Kvalitní veřejné prostory, Metodika tvorby a obnovy veřejných prostranství, Brno: Nadace Partnerství, 2004. s. 11-13. ISBN 80- 85834-79-0 21. KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-862-2311-6. 22. Územní plánování měst. In: LaMa [online]. 2010 [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: http://www.la-ma.cz/?p=21 23. Územní plánování měst. In: LaMa [online]. 2010 [cit. 2017-03-21]. Dostupné z: http://www.la-ma.cz/?p=60 24. Zelný trh. Pruvodcebrnem.cz [online]. Brno, 2014 [cit. 2019-01-03]. Dostupné z: http://www.pruvodcebrnem.cz/zelny-trh 98 25. Rekonstrukce Zelného trhu v Brně. Archaiabrno.org [online]. Brno: Archaia Brno, 2001, 2014 [cit.2019-01-03]. Dostupné z: http://www.archaiabrno.org/home cs/?acc=zapisnicek&blog_id=632&blog_date=2014-08-22 26. Zelný trh [online]. Brno [cit. 2019-01-03]. Dostupné z: http://mojebrno.jecool.net/ inka--brno-namesti-zelny-trh.html 27. § 19 zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 28. Vyhláška č. 13/2015, statutární město Brno, o místních poplatcích 29. Vyhláška č. 7/1991 města Hradec Králové, o čistotě, pořádku a užívání veřejného prostranství 30. § 34 zákon č. 128/2000 Sb., Zákon o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů 99 Obrázek 4-1 rozdělení 5 typů náměstí podle Paula Zuckera (zdroj: P.Zucker) ............... 15 Obrázek 4-2 Městská třída (zdroj: Veřejná prostranství měst) ............................................ 19 Obrázek 4-3 Obytná ulice (zdroj: Veřejná prostranství měst).............................................. 19 Obrázek 4-4 Pěší zóny (zdroj: Veřejná prostranství měst) ................................................... 20 Obrázek 4-5 Přírodní prvek (zdroj: Veřejná prostranství měst)........................................... 20 Obrázek 4-6 Náměstí (zdroj: Veřejná prostranství měst) ..................................................... 21 Obrázek 4-7 Dopravní náměstí (zdroj: Veřejná prostranství měst) .................................... 21 Obrázek 4-8 Náměstí monumentální stavby (zdroj: Veřejná prostranství měst) ............. 21 Obrázek 4-9 Náměstí vedlejší (zdroj: Veřejná prostranství měst) ....................................... 22 Obrázek 4-10 Vnitrobloky ve starší zástavbě (zdroj: Veřejná prostranství měst) ............. 22 Obrázek 4-11 Prostranství na sídlišti (zdroj: Veřejná prostranství měst) ........................... 23 Obrázek 4-12 Nábřeží (zdroj: Veřejná prostranství měst) .................................................... 23 Obrázek 5-1 Schéma volitelné aktivity (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) .............................. 26 Obrázek 5-2 Schéma nezbytné aktivity (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) ............................ 26 Obrázek 5-3 Schéma společenské aktivity (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) ....................... 27 Obrázek 7-1 Řešené území (zdroj: vlastní zpracování) ........................................................ 49 Obrázek 7-2 Intenzita pohybu chodců – všední den (zdroj: vlastní zpracování) ............. 51 Obrázek 7-3 Intenzita pohybu chodců – sobota (zdroj: vlastní zpracování) .................... 51 Obrázek 7-4 Intenzita pohybu chodců – neděle (zdroj: vlastní zpracování) .................... 52 Obrázek 7-5 Trasování pěší trasy – pracovní výkres (zdroj: vlastní zpracování) ............. 53 Obrázek 7-6 Rozmístění a četnost – všední den (zdroj: vlastní zpracování) .................... 55 Obrázek 7-7 Rozmístění a četnost – sobota (zdroj: vlastní zpracování) ........................... 55 Obrázek 7-8 Rozmístění a četnost – všední den (zdroj: vlastní zpracování) .................... 56 Obrázek 7-9 Nejvíce frekventované trasy (zdroj: vlastní zpracování) ............................... 66 Obrázek 7-10 Přístup ke kašně (zdroj: vlastní zpracování) ................................................. 67 Obrázek 7-11 Možnosti sezení na Zelném trhu (zdroj: vlastní zpracování) ..................... 67 Obrázek 7-12 Vyznačení nároží prostoru tržiště (zdroj: vlastní zpracování) .................... 68 100 Tabulka 5-1 Kvalita materiálního prostředí (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) ..................... 28 Tabulka 5-2 Hodnocení kvality veřejných prostorů (zdroj: Město pro lidi – J. Gehl) ........ 28 Tabulka 7-1 Vývoj názvů náměstí Zelný trh (zdroj: www.encyklopedie.brna.cz) .............. 43 101 Graf 7-1 Denní průběh aktivit – všední den (zdroj: vlastní zpracování) ............................ 57 Graf 7-2 Denní průběh aktivit – sobota (zdroj: vlastní zpracování) ................................... 58 Graf 7-3 Denní průběh aktivit – neděle (zdroj: vlastní zpracování) ................................... 58 Graf 7-4 Skladba návštěvníků dle věku a pohlaví (zdroj: vlastní zpracování) .................. 60 Graf 7-5 Skladba návštěvníků dle věku a pohlaví – sobota (zdroj: vlastní zpracování) .. 60 Graf 7-6 Skladba návštěvníků dle věku a pohlaví – neděle (zdroj: vlastní zpracování) .. 61 Graf 7-7 Návštěvnost a provoz tržiště – všední den (zdroj: vlastní zpracování) .............. 62 Graf 7-8 Návštěvnost a provoz tržiště – všední den (zdroj: vlastní zpracování) .............. 62 102 MHD městská hromadná doprava PR vztahy s veřejností asanace – rozsáhlé stavební úpravy daguerrotypie – první fotografický proces demografické faktory - reprodukce lidských populací dominantní - převládající ekvivalent – odpovídající hodnota emeritní - zasloužilý facilitátor – povzbuzovač diskuze grotta – typ přírodní či umělé jeskyně ideová studie – studie prvotní myšlenky immaculaty – přízvisko a typ zobrazení Panny Marie impozantní - velkolepý iniciátor - podněcovatel inventarizace – vyhotovení inventáře kapitula – společenstvím kněží konkrétní církve kolonisté – osadník kulminuje – dosažení nejvyššího bodu mikroregion – malý územní celek mobiliář - vybavení nároží – prostor v nejbližším okolí rohu parcela – část pozemku Parnas – kašna na Zelném trhu parter – přízemní část budovy participace – účast proboštství – církevní instituce projektová dokumentace – soubor výkresů doplněný o textovou část 103 prostranství – volná plocha respondent – účastník ankety revitalizace – znovuoživení saň – drak suburbanizace – proces vytváření či rozšiřování suburbií (předměstí) textura – struktura topografie – obor o tvarech zemského povrchu tranzitní doprava – kamionová doprava urban spraw – rozpínání sídel do okolní krajiny územní plán – plán uspořádání území v krajině zainteresovaní – zapojený 104 Přiloha 1. Orientační mapa ČR Přiloha 2. Mapa Jihomoravského kraje Přiloha 3. Mapy města Brna Příloha 3.1. Mapa širších vztahů Příloha 3.2. Ortofotomapa Brno – střed Příloha 3.3. Schéma náměstí Zelný trh Příloha 3.4. Ortofotomapa Zelný trh Přiloha 4. Historické ilustrace Zelný trh Příloha 4.1. Zelný trh v roce 1827 Příloha 4.2. Zelný trh v roce 1906 Příloha 4.3. Zelný trh v roce 1952 Příloha 4.4. Zelný trh v roce 2001 Přiloha 5. Fotodokumentace Příloha 5.1. Zelný trh – trhy Příloha 5.2. Zelný trh – náměstí Příloha 5.3. Zelný trh – kašna Parnas Příloha 5.4. Zelný trh – pohled na hotel Grandezza Příloha 5.5. Zelný trh – sloup veřejného osvětlení Příloha 5.6. Zelný trh – místo k sezení Příloha 5.7. Zelný trh – detail zpracování fontány Příloha 5.8. Zelný trh – Tržnice Brno Příloha 5.9. Zelný trh – sloup Nejsvětější Trojice Příloha 5.10. Zelný trh – průchod do ulice Starobrněnská Příloha 5.11. Zelný trh - průchod do ulice Muzejní Příloha 5.12. Zelný trh – Vánoční trhy 1 Příloha 5.13. Zelný trh – Vánoční trhy 2 105 Přiloha 1. Orientační mapa ČR (zdroj: vlastní zpracování) Přiloha 2. Mapa Jihomoravského kraje (zdroj: http:// www.czso.cz) DE SK AT PL Praha Plzeň Ostrava BRNO 106 Přiloha 3. Mapy města Brna Příloha 3.1. Mapa širších vztahů (zdroj: https://www.mapy.cz) Příloha 3.2. Ortofotomapa Brno – střed (zdroj: https://www.mapy.cz) 107 Příloha 3.3. Schéma náměstí Zelný trh (zdroj: http://www.pruvodcebrnem.cz) Příloha 3.4. Ortofotomapa Zelný trh (zdroj: https://www.mapy.cz) 108 Přiloha 4. Historické ilustrace Zelný trh Příloha 4.1. Zelný trh v roce 1827 (http://www.wikiwand.com) Příloha 4.2. Zelný trh v roce 1906 (http://www.wikiwand.com) 109 Příloha 4.3. Zelný trh v roce 1952 (http://www.fotohistorie.cz) Příloha 4.4. Zelný trh v roce 2001 (http://www.wikiwand.com) 110 Přiloha 5. Fotodokumentace Zelný trh Příloha 5.1. Zelný trh - trhy (zdroj: vlastni zpracování) Příloha 5.2. Zelný trh – náměstí (zdroj: http://www.pruvodcebrnem.cz) 111 Příloha 5.3. Zelný trh – kašna Parnas (zdroj: vlastni zpracování) Příloha 5.4. Zelný trh – pohled na hotel Grandezza (zdroj: vlastni zpracování) 112 Příloha 5.5. Zelný trh – sloup veřejného osvětlení (zdroj: vlastni zpracování) Příloha 5.6. Zelný trh – místo k sezení (zdroj: vlastni zpracování) 113 Příloha 5.7. Zelný trh – detail zpracování fontány (zdroj: vlastni zpracování) Příloha 5.8. Zelný trh – Tržnice Brno (zdroj: vlastni zpracování) 114 Příloha 5.9. Zelný trh – sloup Nejsvětější Trojice (zdroj: vlastní zpracování) Příloha 5.10. Zelný trh – průchod do ulice Starobrněnská (zdroj: vlastní zpracování) Příloha 5.11. Zelný trh – průchod do ulice Muzejní (zdroj: vlastní zpracování) 115 Příloha 5.12. Zelný trh – Vánoční trhy 1 (zdroj: http://www.pruvodcebrnem.cz) Příloha 5.13. Zelný trh – Vánoční trhy 2 (zdroj: http://www.pruvodcebrnem.cz)