BUREŠOVÁ, N. Studium kvality hydrofobních domén ve fázově separovaných hydrogelech [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta chemická. 2018.

Posudek vedoucího

Mravec, Filip

Bc. Natálie Burešová zpracovala diplomovou práci na aktuální téma fázově separovaných hydrogelů a to zejména na stanovení kvality hydrofobních domén v již vytvořeném hydrogelu. I přes počáteční přístrojové potíže splnila zadání diplomové práce a získala tak data, která budou dále využita ve studiu výše zmíněných gelových systémů. S její prací jsem spokojen a navrhuji hodnocení stupněm výborně / A.

Posudek oponenta

Pekař, Miloslav

Diplomantka studovala pomocí vybraných fluorescenčních sond, citlivých na polaritu prostředí, hydrofobní domény vytvářené v hydrogelech vzniklých interakcí opačně nabitého polyelektrolytu a tenzidu. Sondy byly zvoleny v souladu se zadáním, s jejich aplikací v experimentech lze také vcelku souhlasit. Vlastní experimenty byly vcelku přímočaré, standardní, vyzvednout je ale potřeba zvládnutí ne až tak jednoduché práce s gely a měření fluorescence v takovýchto materiálech. Klíčové pak pro tuto práci byly interpretace naměřených dat, kde se podle mého názoru objevují nikoli bezvýznamné nejasnosti a mezery. Vrátím se k nim v závěru posudku. Po formální stránce je práce vcelku na standardní úrovni, popisky obrázků bývají místy dost stručné, nebývá vždy jasné, o jaké přesně vzorky jde. Styl psaní je často docela zkratkovitý či příliš překotný, často se vyskytují neobratnosti nebo chyby. Třeba tixotropie je jev, ne proces (str. 8), amidická skupina nebude přesně CONH (str. 9), na str. 9 se nerozlišuje mezi biopolymery a gely z nich tvořenými, na téže straně je podivná věta „Funkční skupiny jsou odolné vůči rozpustnosti kvůli zesítění“. Věta začínající „Důsledkem toho...“ v části 2.2 (str. 10) nedává smysl. Tvorba micel se neprovádí (str. 11), micely vznikají spontánně po překročení určité koncentrace tenzidu. Na str. 13 je chybně vzorec amoniové skupiny. Na str. 19, začátek třetího odstavce shora není jasné, jaký že to proces má začínat. Podobně by bylo možno pokračovat dále. Několik odborných připomínek. Zdá se, že autorka důsledně nerozlišuje dextran a jeho modifikované (funkcionalizované) varianty. Pí-elektrony se značí malým pí, nemůže to změnit ani jejich umístění na začátku věty. Jistě nebyl použit „čistý“ dextran (str. 34), ale jeho kationtová modifikace, což může neznalého čtenáře hodně zmásti. Tab. na str. 35 je také matoucí, není jasné, k jakým vzorkům se vztahuje a nejspíš půjde o koncentraci po smísení základních roztoků. Nejzáhadnější je ale na několika místech uváděné tvrzení, že ve zkoumaných systémech nejsou přítomny micely, nebo fluorescenční sondy indikují polární prostředí. Ovšem použité koncentrace tenzidů, pochopitelně i jejich zásobních roztoků, které byly rovněž podrobeny zkoumání fluorescenčními sondami, leží vysoko nad hodnotami kritických micelárních koncentrací. V přechozích studiích byla přítomnost micel pomocí fluorescenčních sond prokázána za významně nižších koncentrací, než které byly použity v diplomové práci. Je škoda, že nebyly prozkoumány roztoky s koncentracemi ležícími jednak pod kritickou micelární, jednak mírně nad ní, a srovnávány polaritní indexy s těmi, které byly naměřeny za velmi vysokých koncentrací tenzidu. Tak vysoké koncentrace asi dosud nebyly fluorescenčně zkoumány a je možné, že se tu objevují dosud neznámé poznatky o chování sond v koncentrovaných roztocích tenzidů. Hlavní (a možná jediný podložený) závěr z diplomové práce je ten, že okolí sond (hydrofobní domény) se po vzniku gelu ve srovnání s výchozím roztokem tenzidu prakticky nemění, možná vyjma SDS. Nicméně zadaná práce byla odvedena, výsledky v rámci možností zhodnoceny a diplomovou práci je možno přijmout k obhajobě.

eVSKP id 106024