ŠIKUDA, M. Záporné elektrodové materiály v lithium-iontovém akumulátoru [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Diplomová práce studenta Milana Šikudy se věnuje záporným elektrodovým materiálům pro lithium-iontové systémy. Práce je zaměřena na zlepšení vlastností, komerčně rozšířených záporných elektrodových materiálů. V teoretické části je poměrně dobře zvládnut popis elektrodových materiálů spolu s teorií tvorby organického polymerního filmu na rozhraní elektroda elektrolyt v aprotických rozpouštědlech. Teoretická část také obsahuje popis použitých elektrolytů, rozpouštědel a jejich relevantních vlastností. Hlavní těžiště práce leží v praktické části, která představuje rozsáhlou sérii experimentů. Prezentovaná měření ukazují a vyšetřují působení jednotlivých složek elektrodových hmot v kombinaci s elektrolytem založeným na rozpouštědle Sulfolane. Kladně hodnotím získané výsledky potvrzující tepelnou odolnost rozpouštědla Sulfolane. Zajímavé jsou taktéž výsledky ukazující funkčnost sytému LTO a Sulfolane při zvýšené teplotě. Připomínky si zaslouží prezentace výsledků, zejména pak zobrazení grafů, toto zobrazení je leckdy zmatečné a nejasné, případně esteticky nevyvážené (různá velikost písma jednotlivých popisků). Cílům uvedených v zadání práce bylo bezezbytku učiněno zadost. Práce studenta především ze zahraniční literaturou hodnotím na výbornou. Student prokázal orientaci a zájem o danou problematiku spolu pílí při realizaci posuzované práce. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem doporučuji diplomovou práci k obhajobě s hodnocením: Velmi dobře – 89 bodů (B)
Bc. Šikuda se ve své diplomové práci zabývá možnostmi zlepšení vlastností záporných elektrod pro lithno-iontové akumulátory a kompatibilitou vybraných rozpouštědel s těmito elektrodovými materiály. Velmi důležitou částí práce je měření vlivu teploty na funkci těchto materiálů. Jako positivní výsledek měčení diplomanta je zjištění, že materiál LTO (lithium titanate oxide) pracuje velmi dobře v sulfolanovém elektrolytu, a to až do teploty 80oC. Dále tento materiál prokázal téměř úplnou absenci jevů ireversibilní kapacity a tím i vysokou účinnost prvního nabíjení bez ztrát způsobených tímto jevem. Poměrně hůře se osvědčila směsná rozpouštědla ze sulfolanu a dimethylformamidu (DMF). Také zajímavé je obecné zjištění o zhoršení vodivosti separátoru v celách obsahujících DMF. Práce potvrzuje zásadní správnost našich představ o využití sulfolanu pro lihno-iontové baterie. K práci mám některé připomínky. Např. na str.29 pojmy „pravá“ hustota, povrchová „rozloha“ nejsou běžně používány. V kap. 4.3. „Černé uhlí“ znamená amorfní uhlík známý pod „carbon black“. Na straně 31 DieMethy lCarbonate je DieEthyl Carbonate se nepíší tímto způsobem. V rovnici 14 na straně 36 označuje M molekulovou hmotnost soli a nikoliv koncentraci. Násobení se neoznačuje hvězdičkou, ale tečkou. V kapitole Použité materiály a přístroje je podkapitola 6.1.5. Přístroj VHP-300. Jedná se o potenciostat a to by mělo být v názvu nebo „použité přístroje“. Na stejné straně je další kapitola označená stejným číslem 6.1.5. Příprava elektrolytů se Sulfolanem – sulfolan se obvykle nepíše s velkým S. Tyto připomínky k práci nesnižují výrazně její úroveň. Práce je velice obsáhlá a její výsledky jsou pro výzkum v této oblasti velmi cenné. Práci doporučuji přijmout k obhajobě .
eVSKP id 85714