ŠOBOROVÁ, A. Architektura a umění [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Návrh demonstruje radikální koncept MEZI. Na velmi malém prostoru se autorce podařilo naplnit několik protichůdných požadavků. Jednoduchá kubická hmota v sobě skrývá další objem s výstavními prostory. Mezi obvodovými zdmi se pak odehrává veškerý nezbytný provoz, který návštěvníkům odhaluje nevšední prostorové souvislosti. Výstavní sály ale zůstávájí čisté a univerzální, jen místy expozice vyhřezne až na fasádu a promlouvá tak do veřejného prostoru. Cením si konceptuální čistoty a soudržnosti projektu.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | 95 | Přístup studentky byl tvůrčí a svědomitý s velkou dávkou sebereflexe. Ve správnou chvíli ale bylo pochybování učiněno za dost a návrh byl bez kompromisů dotažený. |
Autorka předkládá návrh novostavby galerie ve zcela specifickém urbánním kontextu a svým návrhem zkoumá možnosti, jak přistoupit k obtížnému úkolu stavby v historickém prostředí. Zároveň přináší nadčasový koncept cesty vzhůru, který kombinuje stálou expozici s dočasnými výstavami a tvoří z návštěvy galerie nový zážitek.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Autorka návrhu začala svoji práci hloubkovou analýzou širokého okolí a pochopením specifik Litomyšle. Tato analýza vedla společně se zadáním galerijního prostoru k selekci několika vhodných míst pro umístění části městské galerie. Z parcel, které se zdály být pro takovou stavbu vhodné, byla vybrána jedna z nejnáročnějších. Návrh vstupuje do historického centra, do městské památkové rezervace na dohled od zámeckého návrší, které je zapsáno na seznamu památek UNESCO. Do místa, kde je stále patrná gotická parcelace, do místa, které tvoří humna domům na náměstí, měřítko domů se zdrobňuje a charakterem připomíná spíše náves, než centrum města. Ulice Vodní valy je zároveň nábřežím. Vstoupit do tohoto prostředí s objemem, který výrazně převýší veškerou okolní zástavbu, s provozem, který se vymyká čemukoli, co se nachází v okolí, vyžaduje odvahu a zároveň pokoru. Autorka si je kontroverze umístění i navrhované hmoty vědoma, bohužel však není v práci jasně prokázán její efekt na nejbližší okolí, začlenění do veduty města ani do života nejbližšího okolí. Prověření a prokázání těchto atributů by práci velmi pomohlo. Vztahy jsou potom dobře znázorněné na modelu. Objekt galerie je vůči okolní zástavbě kontrastní a stává se z něj vertikální dominanta nejen nábřeží, ale celého centra města. Z tohoto důvodu lze předpokládat, že se z galerie stane lokální cíl cest a návrh s touto myšlenkou dále pracuje, když rozšiřuje nábřeží do pobytové lávky přes říčku a propojuje přízemí v maximální možné míře s ulicí. | |
| Provozní řešení | B | Provozní řešení vychází zejména z místa, funkce a také zdařilého konceptu vloženého objemu galerijních sálů do druhé vnější obálky. Vertikální skladba těchto místností umožňuje vzájemné oddělení jednotlivých částí budovy a jejich do jisté míry nezávislý provoz. Kladem návrhu je silný koncept cesty, který nespoléhá pouze na jedinečnost umístění objektu, ale přináší další nečekané kvality do interiéru. Koncept je bohužel upozaděn diskutabilním začleněním kancelářských a doprovodných prostor do jednoho objemu s galerií. Tyto prostory svojí pragmatičností a normovými požadavky narušují jasnou, téměř spirituální cestu návštěvníka směrem vzhůru. Je otázkou, zda současná městská galerie potřebuje i v detašovaných objektech celou škálu prostor počínaje kancelářemi a konče depozitářem. Navržené provozy jsou každopádně logicky uspořádané. V přízemí je kavárna, která působí jako přirozené rozšíření úzké ulice. V dalších patrech jsou navrženy prostory samotné galerie a na střeše je potom navržena pobytová terasa. Ta je trochu nešikovně orientovaná na jihozápad a schodiště, kterým je přístupná, blokuje ty nejcennější pohledy na náměstí a zámecké návrší. Výtah v jádru v severní části domu obslouží všechna podlaží, hlavní cesta je ovšem preferována po schodišti, které rafinovaně obtáčí hmoty galerijních sálů. Dimenze navržených prostorů jsou adekvátní požadavkům jednotlivých provozů. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Zvolené konstrukční řešení nadzemních i podzemního podlaží je naprosto v souladu s prostorovou strukturou objektu, s požadavky jednotlivých provozů i lokálními podmínkami. Návrh je řešen jako monolitická železobetonová schránka, s přiznaným materiálem jak v exteriéru, tak v interiéru. To je sice na první pohled zajímavé, nicméně pro kurátory bude takové řešení představovat problém, kdy prostor buď budou moci využít ve své obnažené kráse, nebo, pokud to exempláře budou vyžadovat, budou muset modifikovat prostor předstěnami, paravány, světly atd. Autorka myslela na možné eventuality a navrhla pod stropem lyžinu, aby mohly být některé exponáty zavěšeny. Prostor je však i přesto pro plánované využití poměrně limitující. Široké rozpony stropních konstrukcí jsou řešeny adekvátně nadimenzovaným kazetovým stropem, kterým jsou vedeny všechny technické instalace. Autorka se zabývala také dalšími technickými aspekty návrhu (problematika zakládání, požární ochrana, vnitřní prostředí a vzduchotechnika stavby), ty jsou prověřeny dostatečně. V případě dalšího rozpracování návrhu by bylo třeba věnovat zvýšenou pozornost akustice, kdy v objektu převládají tvrdé odrazivé plochy a jejich zakrytí by mohlo snížit hodnotu navržených prostor. Všechny připomínky jsou ovšem snadno řešitelné a optimalizovatelné a coby architektonická studie dům splňuje požadavky. | |
| Architektonické řešení | B | Oceňuji vytvoření konceptu dvojí obálky, mezi kterou se vine cesta návštěvníka. Cesta se tak stává nosným narativem celého návrhu, kterému je leccos podřízeno. Oceňuji také ideu otevírání této cesty jak do interiéru, tak do exteriéru, včetně parafráze na výstavní skříň nebo rám obrazu, kdy jsou některé sochy trvale vystaveny v apsidách a na podestách v oknech otevřených do nábřeží. Tato otevření nabízí celou řadu přístupů k řešení vztahů mezi exponáty a směrem, kterým se otevírají. V návrhu je velmi citelná snaha o vytvoření kontrastů, široké prostory střídají úzké, nízké vysoké, stísněné jsou následovány chodbou zalitou světlem. Velmi zajímavým prvkem je schodiště s bazilikálním osvětlením. Sympatizuji s přístupem, který se dá nazvat 'form follows function', kdy architektovým primárním cílem není vytvořit ikonickou stavbu, ale spíše ikonické prostory. Navržený objekt galerie se ale svým objemem, výškou a umístěním stává dominantou, která ovlivňuje své okolí minimálně ve stejné míře, jako ovlivňuje vystavování exponátů uvnitř. V kontextu tohoto nelze zcela přejít jistou neučesanost hmoty domu. Je nutné zkoumat proporce jak celé hmoty, tak jednotlivých prvků na fasádě, materialitu i vztahy s okolím... Je třeba dbát na to, aby nová adice k vedutě historického města měla dostatečné kvality a uměla si své místo obhájit. V prezentované práci o tom nejsem zcela přesvědčen, nicméně jako studie prověřující možnosti a hranice, kam až se dá zajít s novostavbou v kulisách jádra města, se jedná o zajímavou úvahu. | |
| Formální úroveň | B | Po grafické stránce je předložený návrh velmi kultivovaný a vhodným způsobem prezentuje architektonickou studii. Oceňuji zejména poměrně jasnou a přehlednou strukturu bookletu, která přirozeně provází čtenáře od širších vztahů až po samotné detaily navrženého objektu. Zejména bych rád ocenil hlavní prezentační panel s vertikálně orientovanými prostorovými kolážemi, které dle mého názoru zobrazují hlavní myšlenku projektu přesně tak, jak autorka zamýšlela. Pro ucelenou prezentaci a pochopení návrhu je potřeba doplnit grafická vyjádření zobrazující vztah návrhu k jeho okolí. Prostorový zákres prověřující nenarušení panorama města, ideálně z klášterních zahrad. Dále je potřeba doplnit situační výkres, ve kterém bude zakresleno 1NP a rozvinuté pohledy a řezy prověřující vztah navrženého objektu a okolní zástavby. Formálně práce splňuje všechny požadavky na ni kladené. |
eVSKP id 119102