JUREČKA, O. Poezie umělé inteligence [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Bakalářská práce Otakara Jurečky se pokouší popsat texty generované tzv. UI, které mohou být označeny jako poezie. Celé své uvažování uvozuje úvahami nad historií umělé inteligence. Tady se domnívám, že celá historická pasáž mohla být poněkud kratší, resp. zaměřena na problematiku tvorby textů v existujících humánních jazycích a na otázku po vztahu mezi jazykem obecně a „inteligencí“. Tady bych jen poukázal, že se autor dopustil mnoha zjednodušení (díky ambiciózní šíři záběru): u starých Řeků můžeme asi hovořit spíše než o umělé inteligenci o tom, co bývá označováno jako „bioware“, „wetware“, nebo prostě a jednoduše jako eugenika (tu najdeme např. u Platóna). U Descartese je v souvislosti s „mechanickým životem“ důležitý jeho pohled na zvířata jako na „stroje“ a oproti tomu jeho náhled na zásadní roli, kterou u člověka hraje „vědomí“, jež ho z biologických mechanismů vymaňuje. Pasáž o šachových enginech mi přišla nejodtažitější, byť autor našel oslí můstek v podobě „neurálních sítí“, jenž mu pomohl relativně koherentně navázat konkrétní pasáží o nástrojích pro tvorbu poezie. Tady bych oproti autorovi řekl, že tyto typy UI nejsou schopny „psát poetické texty“ (s. 9), ale že je jím tato schopnost vždy zřejmě přisuzována až post factum recipientem takto generovaných textů (např. tak, že UI „ošálí“ lidského čitatele, který bude text považovat za člověkem napsanou báseň, tak trochu v duchu Turingova testu). Nedomnívám se také, že jakýkoli způsob měření IQ řeší principiálně otázku „co je inteligence?“ (s. 12). Nejsilnější se mi předložený text jeví tam, kde se opravdu soustředí na vygenerované texty a snaží se je porovnávat a hodnotit výstupy. Kromě několika problémů (např. opakování není aliterace – s. 31) je tato pasáž čtivá a zajímavá. Úroveň sráží podle všeho velký spěch spojený s dokončováním práce: objevují se záměny slov („reassemble“ nm. „resemble“, s. 26); gramatické chyby („did not used“, s. 34); opakovaně užití „which“ nm. „whose“ (např. s. 25); chybné předložkových vazeb a negramatický slovosled. Pokud už se autor rozhodne citovat, ne vždy umístí citát do uvozovek, zásadně neuvádí stránkové odkazy ani tam, kde být musí i v případě, že se jedná o parafrázi (všechny zdroje vybavené paginací). Práci doporučuji k obhajobě a z důvodu uvedených nedostatků navrhuji hodnocení B
Student pojal zadané téma velmi zeširoka. Začíná obecnou historií robotiky a umělé inteligence. Velkou pozornost věnuje hře v šachy, která má dokonce svou vlastní kapitolu, přes jazykové modely a překladače se pak na straně 20 konečně dostává ke zmínce o poezii. Za nosnou považuji třetí část práce, kde student seznamuje čtenáře s výsledky pokusů různých nástrojů umělé inteligence o vytvoření básně, které dále hodnotí a porovnává. Popisuje zde i proces úpravy zadání a jeho vliv na konečný produkt. Za vyšší než obvyklou mírou subjektivity textu stojí jistě částečně i zadání samotné. Při posuzování přirozenosti jazyka je nezbytné zapojit vlastní úsudek a vyjádřit názor. Z jazykového hlediska nemohu práci považovat za příliš zdařilou. Obsahuje množství syntaktických i lexikálních chyb, často se objevují neformální výrazy (I tried to pick out the line that made the most sense … p.24). V kombinaci s odbornými termíny a obraty tak text působí stylisticky nečistě. Student se nevyhnul ani tautologii a užití velmi silných výrazů (The absolute earliest time the concept was first thought of and brought to light …, p.11). Neobratné nakládání se slovosledem, interpunkcí a větnými strukturami pak způsobuje, že je text mnohdy na samé hraně srozumitelnosti. Na druhou stranu se autor snažil podpořit kohezní propojení užitím spojek (but, and) na začátku odstavců, což je ale bohužel zcela proti zásadám užití jazyka v tomto typu textu. Občasné nedostatky ve formátování a chyby v českém rozšířeném abstraktu pak naznačují, že finálním úpravám a korekturám nebyl věnován patřičný čas a péče. Prakticky veškeré zdroje jsou internetové, některé bez identifikovatelného data vzniku, autora či obojího. Je jich ovšem úctyhodné množství. Po formální stránce práce splňuje požadované náležitosti. Přes výše uvedené výhrady konstatuji, že student splnil zadání práce a doporučuji ji k obhajobě.
eVSKP id 151513