PODJUKL, Z. Program pro porovnávání křivek metodou IELF [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Student vytvořil program v MATLABu, jež umožňuje vypočítat hodnoty koeficientů metodou IELF (Integrated Error Logarithmic Frequency) vyjadřující míru shody mezi dvěma průběhy. Práce obsahuje čtyři kapitoly: první popisuje metody pro porovnání dvou křivek, druhá popisuje grafické rozhraní vytvořeného programu, třetí kapitole se věnuje popisu jednotlivých funkcí programu. V poslední kapitole autor popisuje, jak byla aplikace testována. Práce obsahuje poměrně dost překlepů, autor nepoužívá konzistentní odkazy na obrázky, jejichž popis bývá velmi vágní a není možné pochopit smysl obrázku bez znalosti okolního textu. Autor uvádí špatný formát citací literatury – namísto konkrétního článku uvádí odkaz na sborník celé konference. V práci mi chybí ukázání typických výsledků např. na souborech dat vykazující různou míru shody a jejich diskuzi. Kód programu je napsán přehledně, je i dostatečně komentován, jen bych doporučil psát komentáře v angličtině. Při vybírání datových souborů by bylo logičtější (minimálně u druhého souboru) začínat prohledávání v předchozí vybrané složce a ne složku okud je program spouštěn. Student využíval pravidelných konzultací, k řešení problémů přistupoval samostatně. Předloženou práci doporučuji k obhajobě.
Práce studenta Zdeňka Podjukla na téma Program pro porovnávání křivek metodou IELF má pouze 23 stran textu, z nichž minimálně 3 až 4 nelze považovat za normostrany. Práce je nelogicky členěna. Autor téměř opomenul teoretický rozbor problematiky, který je vměstnán do 3 stran. Stručně popisuje pouze metodu IELF, korelační koeficient a metodu FSV. K žádnému porovnání zde nedochází. Schází i rozbor současného stavu, dostupnost obdobných nástrojů apod. Dále následuje popis samotné realizace programu v prostředí MATLAB. Nejprve je netypicky věnována pozornost GUI (kap. 2), namísto popisu samotného výpočetního jádra (kap. 3) a jeho řešení. Rozbor programu je standardní, autor jej vhodně dokumentuje řadou diagramů. Často jsou zde zbytečně rozsáhle zmiňována řešení detailů, které se dají v mnoha ohledech považovat za samozřejmost (např. str. 5), případně jsou v textu uvedena vícekrát (str. 22). Naopak řešení nedostatků, zjištěných při testování aplikace se autor nevěnoval. Za všechny zmíním např. překreslování os křivek přes sebe při vícenásobném načtení porovnávaných křivek bez resetování GUI (zvláštní tlačítko). Program pro porovnávání křivek metodou IELF včetně GUI byl vytvořen. Jeho funkčnost je však pouze částečná. Do programu lze načíst pouze datové řady ve formátu *.csv, *.xls(x) a *.txt. Požadované ostatní formáty ze zadání práce, minimálně *.dat a *.mat program vůbec nenačte a autor se jejich načítáním ani nezabývá (str. 14 a 15), přestože je to explicitně uvedeno v zadání práce. Výpočet IELF je implementován. Správnost tohoto výpočtu však není dostatečně doložena ani v kapitole 4.2 „Testování“ (str. 22). V podobě, v jaké je uvedena, je irelevantní. Pokud měl autor k dispozici sadu datových řad a jejich referenční IELF hodnoty, měl provést výpočet svým programem a výsledky IELF měl uvést např. do tabulky pro porovnání, čímž by doložil správnost svého výpočtu, resp. programu aplikace. Ze zadání požadovaná samostatná dokumentace k programu vytvořena rovněž nebyla. Práce neobsahuje diskuzi jak například metod výpočtu, jejich porovnání a hledání nejlepšího řešení, tak i diskuzi samotných výsledků práce. První případ lze dokumentovat například na implementaci interpolace v případě frekvenčních charakteristik, které se částečně překrývají, ale nemají stejný frekvenční rozestup vzorků. Interpolace byla provedena bez jakékoliv analýzy, pouze defaultní metodou (Matlabovská funkce interp1), přičemž autor vůbec nediskutuje vliv použité metody a nastavení na výsledek. Toto je bohužel průvodním jevem celé práce a dává tušit, že student Zdeněk Podjukl pravděpodobně vždy sáhl po prvním fungujícím řešení a dále se analýzou výsledků a případnými alternativami (tj. optimalizací programu) nezabýval. Formální stránka práce vykazuje obrovské nedostatky. Práce obsahuje mnoho nevhodných formulací, překlepů, výsledků automatických oprav textu (např. Pearsonův vs. Reasonův, kap. 1.2 na str. 3). Nesprávné je také nezařazení rovnic do vět. Práci s prameny shledávám jako nedostatečnou. Spousta tvrzení v teoretické části práce není ničím podložena. V seznamu literatury je uvedeno pouze 6 položek, přičemž položky [1], [2] a [5] jsou pouze názvy konferencí, rok a místo konání, takže čtenář nemůže dohledat zdroje, ze kterých autor čerpal. Hlavním pramenem, ze kterého měl autor vycházet je publikace R.J. Simpson – The integrated error against log frequency method for CEM validation. Korektní citace tohoto pramene je uvedena pouze v listu zadání bakalářské práce. Výrazný nedostatek v práci s literaturou byl studentovi vytýkán už v rámci hodnocení semestrálního projektu (citace [1] až [5] jsou v sem. práci uvedeny právě takovým způsobem jako v této práci). Doporučený rozsah pro VŠKP UREL FEKT VUT Brno je 40 až 60 stran. Nižší počet stran textu práce by mohl být akceptován v případě výjimečných prací a při určitém charakteru práce. Vzhledem k celkovému pojetí této bc. práce a nedostatečné teoretické části proto považuji necelých 23 stran za nedostatečný rozsah vysokoškolské kvalifikační práce bakalářského stupně studia. Přes částečnou funkčnost programu by bakalářská práce měla být dopracována a hodnotím stupněm F/48 bodů.
eVSKP id 110405