KLOUDA, A. Elektrotechnologie - překlad odborného textu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Práce Adama Kloudy je komentovaným překladem anglického textu na odborné elektrotechnické téma do češtiny a pokus o analýzu jazykových prostředků užitých v obou jazycích pro vyjádření stejné odborné informace. Student si vybral pro účely své práce učebnici elektrotechniky pro střední školu. V úvodní kapitole se věnuje teorii stylů, rozlišení vědecko-technického textu a populárně naučného textu. Přirovnává vybraný text k akademickému stylu, což neodpovídá skutečnosti a účelu učebnice pro střední školy. Popsaný text je sice napsán odborným stylem ovšem s prvky populárně naučného stylu, jehož účelem je přiblížit nepoučenému recipientovi odborný obsah. To je účelem všech středoškolských učebnic. To také autor dokumentuje na příkladech použití vzájemnosti (str.12), přesto tvrdí, že překládaný text je napsán vědecko-technickým stylem. V další části uvádí příklady českého textu a jeho vlastního překladu a vysvětluje různé přístupy obou jazyků k vyjádření stejné odborné zprávy. Také se zmiňuje o registru používaném v elektrotechnických disciplínách, ovšem jen z hlediska slovní zásoby a syntaxe. Cituje Hallidayovu teorii registru. Zde chybí pragmatický aspekt překladu, poněvadž kromě jazykových a stylistických prostředků je u odborné zprávy důležitá profesní znalost oboru se všemi souvislostmi, které tvoří schematickou součást sdělení. Ve třetí kapitole sice zmiňuje jazykové akty a jejich funkce v odborném jazyce elektrotechniky a informatiky, ale omezuje se pouze na vymezení typických žánrů, tj. stylistický aspekt. Pragmatické aspekty jsou nastíněny pouze omezeně na dvou stranách (27-28). V závěru popisuje stručně a poněkud nesystematicky svůj přístup k překladu. Samotný překlad je na dobré úrovni, základní sdělení není narušeno, ale jazykové prostředky jak lexikum, tak syntax nesou v některých případech stopy neobratnosti. Celkově práce působí ne docela uspořádaným dojmem a závěry by měly být formulovány logičtěji a v souvislostech. Práci doporučuji k obhajobě.
Přestože Adam Klouda dle všeho chtěl psát bakálářskou práci, v české anotaci z nějakého důvodu zmiňuje práci semestrální, což je něco, co nemělo při konečné redakci textu ujít autorově pozornosti. Zřejmě ze stejného důvodu (odbytá redakce těch částí práce, které byly původně semestrálním projektem) nalezneme v práci dva způsoby citace: v poznámce pod čarou a přímo v textu. Nedostatky se vyskytují i na úrovni jazykové, především co se týče zjednodušené syntaxe (téměř výhradní užívání jednoduchých vět – tento „postup“ používá autor i v praktické, tedy překladové, části své práce), užívání členů a používání neexistujících slov („whatsmore“). Stejně tak slovní zásoba, kterou Klouda při psaní své práce využívá, je relativně málo rozsáhlá. Z mého pohledu je chybná již výchozí premisa, že vysokoškolská skripta (autor mluví o „textbook“) jsou automaticky zařaditelná do oblasti odborného jazyka. Zohlednění pedagogické funkce tohoto typu komunikátů by dle mého napomohlo přesvědčivosti analytických pasáží (dobrým příkladem je zadání výpočetního úkolu, které autor rozebírá na s. 12). Zřejmě by se tak autor vyhnul i enigmatickým tvrzením typu: „The genre of the selected text is a textbook, which is an academic genre“ (s. 13). Kromě neohrabané formulace se samozřejmě nabízí i otázka, je-li učebnice pro základní školy (bezpochyby také „textbook“) nutně „akademickým žánrem“ (ať už to znamená cokoli). A zůstanu-li u problémů, které při aplikování pojmu „žánr“ A. Klouda má, zřejmě bych dlouho váhal, než bych se rozhodl označit email jako svébytný žánr, neboť na jeho jazykové podobě se dle mého rozhodující měrou podepisuje použité médium, které pozměňuje zvyklosti klasické písemné korespondence. Zmínil jsem nepřesvědčivost analytických pasáží srovnávajících zdrojový a přeložený text. Dalším příkladem by mohla být podkapitola věnovaná pasívu (s. 16). České zvratné pasívum určitě není tvořeno formantem se a minulým participiem, stejně tak u českého složeného pasíva je zřejmě vhodnější hovořit o participiu n-ovém a t-ovém, namísto participia minulého. Ve svém přehledu možností překladu ang. pasíva do češtiny opomíjí Klouda např. možnost spojení sponového slovesa a adjektiva. Takových příkladů je v celé práci více. Většina teoretických východisek je jen nadhozena a celá práce na mě působí tak, že diplomant není schopen tato teoretická východiska funkčně uplatňovat (srov. třeba konstatování, že „Speech acts as a part of discourse are devices [sic!] that contribute to a clear delivery of a message directly to the reader“ na s. 22). Nemyslím si také, že bylo třeba v práci, věnovaného problematice překladu odborného textu věnovat takovou pozornost triviálnostem typu „rozdíl mezi analytickými a syntetizujícími jazyky“ (s. 33-35), kde se navíc objevují nesmyslná konstatování, že čeština využívá „flowery sentences“ (s. 35), zatímco angličtina je „straightforward“ (s. 34). Nebylo také například nutné představovat překladové postupy, kterých autor v praktické části třeba vůbec nevyužívá (s. 30-32). Občas používá autor konstatování, která jsou protichůdná, např. když na s. 17 tvrdí, že „the validity of the proposition in terms of electrotechnology is timeless“, a naopak na s. 25 se dočteme, že „the field of science and technology is developing and new facts constantly replace the old“. Nejpřesvědčivěji pak působí praktická, překladová část práce, přestože, jak jsem již konstatoval, především po syntaktické stránce zvolil autor řešení až příliš jednoduchá, která úplně neodpovídají požadavkům na odborný jazyk, kam zdrojový text skript diplomant bezezbytku podřazuje.
eVSKP id 102081