VICENÍK, V. Demonstrační mechanismy pro výuku kinematiky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Rubeš, Ondřej

Student se v bakalářské práci věnoval návrhu a realizaci demonstračních mechanismů pro výuku kinematiky. V práci vytvořil výpočtové modely dvou mechanismů, navrhl jejich konstrukci a provedl základní experimentální ověření pomocí akcelerometru. Přestože byly splněny základní požadavky zadání, práce vykazuje řadu nedostatků. Měření vykazuje vysoké chyby, které nejsou dostatečně analyzovány. Významným omezením je neregulovaná rychlost pohonu, která negativně ovlivňuje přesnost výsledků. Chybí hlubší interpretace rozdílů mezi simulací a měřením i kritické zhodnocení zvolených metod. Student zpočátku v tématu tápal, nicméně s vhodným využitím konzultací se mu podařilo v problematice zorientovat na dostatečné úrovni a splnit všechny body zadání. Práci hodnotím jako průměrnou.

Posudek oponenta

Skřivánek, Vladimír

Student Vojtěch Viceník ve své bakalářské práci splnil všechny cíle stanovené zadáním. Věnoval se rešerši základních tříčlenných mechanismů, vytvořil výpočtové modely dvou vybraných mechanismů, navrhl a zhotovil jejich fyzické modely a provedl měření kinematických veličin, které porovnal se simulacemi. V teoretické části práce, konkrétně v kapitole 2, oceňuji přehledné členění mechanismů i metod řešení jejich kinematiky. Nicméně zde postrádám schematické nebo ilustrativní obrázky jednotlivých mechanismů, které by významně napomohly čtenářově představivosti a porozumění popisovaným strukturám. Na začátku kapitoly 3 oceňuji autorovu otevřenost a sebereflexi, kdy vysvětluje svou motivaci k volbě tématu práce. Tento přístup působí upřímně a ukazuje, že autor chápe praktický přínos zvolené problematiky nejen z hlediska výuky, ale i z vlastní zkušenosti s obtížně pochopitelnými pohyby mechanismů. Obrázky vybraných mechanismů v této kapitole jsou ovšem formálně nedostatečně okótovány – sice lze pochopit záměr a význam jednotlivých rozměrů, ale z hlediska technické dokumentace to není provedeno správně. Výpočtová část je zpracována poměrně dobře, využití vektorové metody i numerických řešení je vhodně zdůvodněno. U grafu 4.1 však postrádám okamžité vysvětlení rozdílů mezi výsledky simulace v prostředí MATLAB a programem GIM®. Autor se k tomu vrací až v následující části práce, což ztěžuje orientaci v prezentovaných výsledcích. Bylo by vhodnější důvod rozdílných výsledků uvést přímo u příslušného grafu. Dále doporučuji, aby autor zvážil přesnější terminologii v legendách grafů – pojem „rovnice“ je v tomto kontextu nevhodný a bylo by vhodnější používat výrazy jako „simulace“ nebo „výpočtový model“, které lépe vystihují původ zobrazených dat. Praktická část obsahuje kvalitně popsaný postup výroby a měření. Měření je podloženo technickou realizací i zpracováním dat, přičemž autor reflektuje možné zdroje chyb a navrhuje způsoby zlepšení. Celkově je práce po obsahové stránce přínosná a naplňuje požadavky bakalářské úrovně. Rezervy v oblasti formálního zpracování a prezentace výsledků však snižují její celkový dojem. S ohledem na výše uvedené uděluji známku C.

eVSKP id 167027