TOMŠŮ, V. Model sítě VVN v programu PSCAD [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2015.
Student Vojtěch Tomšů se ve své bakalářské práci zabývá modelováním prvků sítí v programu PSCAD. Konkrétně se jedná o model sítě VVN s variabilními prvky, které lze editovat a zkoumat vliv jejich změny na celkové chování různých elektrických parametrů. Výstupem simulací je také nadstavba v programu MatLab umožňující vykreslení fázorových diagramů. V úvodních částech je popsána problematika počítačového modelování a simulací, popis vybraných simulačních programů a popis pracovního prostředí a základů práce v programu PSCAD. V dalších částech je pak přistoupeno k samotné tvorbě modelu vedení VVN, kdy je každý výsledek následné simulace porovnáván s vypočtenými hodnotami. Model je nad rámec původního zadání doplněn o další funkcionality, jako je výpočet přirozeného výkonu, kaskádní a paralelní řazení dvojbranů a simulaci třífázového zkratu. Po formální stránce práce obsahuje několik chyb a nepřesností a neoptimálních interpretací výsledků, které snižují kvalitu práce. Kladně hodnotím osobní přístup a snahu studenta. Celkově hodnotím práci kladně a doporučuji ji k obhajobě.
Student Vojtěch Tomšů se měl ve své bakalářské práci zabývat tvorbou modelu sítě velmi vysokého napětí, který by byl realizovaný v programu PSCAD. Z cílů práce dále vyplývá, že u vytvořeného modelu/projektu má být ověřena také jeho validita. V teoretické části práce je vysvětlena základní terminologie a jsou uvedena základní fakta, která souvisejí s problematikou počítačového modelování z oblasti elektroenergeticky. V návaznosti na to je provedeno zhodnocení softwarových možností a je blíže představeno pracovní prostředí zvoleného programu PSCAD. Dále jsou charakterizovány základní parametry venkovního vedení a je ukázána náhrada vedení prostřednictvím -článku. Praktická část práce je uvozena zadáním jednoduchého příkladu, jehož řešením je stanovení elektrických poměrů na venkovním vedení. V souvislosti s tím je představen manuální výpočet těchto elektrických poměrů. Dále je nastíněno sestavení modelu vedení v programu PSCAD, postup konstrukce fázorových diagramů v programu Matlab a jsou vyjádřeny dosažené výsledky. Vytvořený model rovněž posloužil pro provedení dalších experimentů, které byly zaměřeny například na problematiku výpočtu přirozeného výkonu, paralelní řazení článků nebo na stanovení základních zkratových proudů na vedení. Výše uvedenou anotaci předložené práce je vhodné doplnit o několik následujících postřehů, jelikož jednotlivé části práce jsou vypracovány s rozličnou kvalitou. Podkapitola 7.2 svým rozsahem zasahuje čtyřmi stranami do bakalářské práce. Zmíněné strany ovšem pouze vysvětlují zcela elementární problematiku, a to postup konstrukce fázorového diagramu vedení nahrazeného -článkem. V návaznosti na to je možné uplatnit stejnou připomínku na Podkapitolu 8.5, kde je představen kód v Matlabu. Některé části, jako například kompletní přidání názvů všem hodnotám, kompletní přepočet všem úhlů či přepočet z exponenciálního tvaru na složkový všech fázorů, není vhodné dávat do hlavního textu práce. Pokud mají být představeny, tak je to vhodnější v příloze dané práce. Ověření funkčnosti vytvořeného modelu je realizováno na základě porovnání s manuálně vypočtenými daty. Zde by možná bylo vhodné realizovat ekvivalentně upravený laboratorní experiment, který by vedl k praktickému ověření vytvořeného modelu. Výsledné naměřené hodnoty simulace jsou prezentovány prostřednictvím printscreenů jednotlivých grafických výstupů programu PSCAD (např. Obr. 9.2.4-1, Obr. 9.2.4-2, Obr. 9.3.4-1, Obr. 9.3.4-2 nebo Obr. 10.4-4). Uvedený přístup se zdá být za nešťastně zvolený, jelikož označení jednotlivých veličin v obrázku nejsou shodná se značením veličin, uváděných například v seznamu symbolů a zkratek. Čtenář se pouze intuitivně může domnívat, že se jedná o tu či onu veličinu. Vhodná by byla spíše prezentace prostřednictvím tabulky nebo slovního komentáře. V seznamu symbolů a zkratek se vyskytují nejednotnosti a nepřesnosti, čemuž se dalo částečně zamezit použitím samostatného členění veličin a použitých zkratek. Minimálně by to působilo více přehledně. Navíc je to pravděpodobně důvod, proč zmíněný seznam není zcela kompletní. Neobsahuje například zkratku ZVN, která se navíc vyskytuje přímo v názvu kapitoly. Některé zkratky vycházející z anglického jazyka by bylo dobré doplnit i o české ekvivalenty, jelikož práce je psána česky. Značným nedostatkem je použití více formátů pro označení značení velikosti fázorů (např. rázový zkratový proud a zkratová impedance) a fázorů obecně. Jednotky jednotlivých veličin jsou uváděny jak kurzívou, tak normálním fontem. Standardně se jednotky uvádějí normálním fontem. Rovněž označení veličin úbytků napětí na indukčnosti a na odporu má být pravděpodobně opatřeno ještě znakem delta nebo označení veličiny hodnoty odporu na zátěži má být vyznačeno kurzívou a další. Stejná nejednotnost se objevuje i v hlavním textu práce, kde dochází ještě k odlišné indexaci veličin napříč prací (například U2f vs. U2F, Iy1 vs. IY1 atp). Pro jednotlivé obrázky by mohla být zvolena lepší forma jejich označení, tzn. je nevhodné, aby obrázek nesl označení Obr. 8.3.1.1-1. Pokud je konkrétně tento obrázek druhý v pořadí dané kapitoly mohl mít označení Obr. 8.2. Obrázky Obr. 4.1-1, Obr. 4.1-2, Obr. 4.2-1, Obr. 8.3.1.5-2 nebo Obr. 8.3.1.5 by bylo vhodné spíše umístit do přílohy práce a v hlavním textu práce na ně pouze odkázat. Na tyto obrázky a řadu dalších (např. Obr. 5.2-1 či Obr. 5.3-1) není v hlavním textu práce navíc někdy odkazováno, což může vést k myšlence, jestli jsou pro komplexnost vypracování vůbec potřebné. Řada obrázků má značně špatnou kvalitu, například fázorové diagramy na str. 28 až str. 31, Obr. 9.3.1-1 či Obr. 9.3.2-1 aj. Poslední dva zmíněné obrázky navíc přesahují zvolené ohraničení stránky. Rovnice 8.1 a 8.2 nemají proveden výčet jednotek jednotlivých veličin, ostatní obecné rovnice tento výčet aplikují. Mají-li rovnice 9.33 a 9.34 obecně vyjadřovat skutečnost na Obr. 9.3.1-1 a Obr. 9.3.2-1, tak měly jednotlivé rovnice využívat vektorového počtu. Na str. 34 je půl strany zbytečně nevyužitá a mohla zde být umístěna kapitola 8.3, která bezprostředně následuje po tomto prázdném prostoru. Na str. 41, str. 44 má být některý text naformátován do bloku. Použitá literatura je svým rozsahem pro daný typ práce dostatečná. Stejně tak jednotlivé typy literárních zdrojů jsou různorodé a svým charakterem vhodné pro potřeby této práce. Odkazování se v textu na použité zdroje je řešeno takovým způsobem, že samotný původ obsahu textu se jeví být zřejmý. Část obrázků nebo rovnic je převzata z literatury [13], která nepředstavuje normativní zdroj, nýbrž výuková skripta. Na druhou stranu řada těchto rovnic a obrázků vychází přímo z normy, tzn. že je vhodné citovat informace právě odtud. Seznam literatury a odkazy na zdroje literatury obsahují určité nedostatky. Některé zdroje zejména výčet autorů obsahuje i jejich akademické tituly apod. Splnění požadavků zadání bylo hodnoceno podle obsahové shody jednotlivých cílů práce s obsahem vypracované práce a podle kvality vypracování těchto jednotlivých částí. Špatná schopnost rozlišit podstatné a nepodstatné informace, tj. informace, které mají být v hlavním textu práce, v příloze nebo mají být zmíněny pouze s odkazem na konkrétní literární zdroj, nejvíce snižuje celkovou kvalitu práce. Dle výše uvedených skutečností doporučuji předloženou práci k obhajobě a hodnotím ji známkou D.
eVSKP id 85046