HEJDOVÁ, D. Pán Tří Světů [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2024.

Posudek vedoucího

Mléčka, Jan

Dominika Hejdová se ve své diplomové práci zabývá fenoménem smrti. Nikoliv však z perspektivy umírajícího, ale vlastním rituálem fyzického, psychického i duchovního loučení a rozloučení pozůstalých. Stále více pohřbů, zvláště žehem, probíhá bez účasti rodiny či blízkých. Téma vlastní smrtelnosti je tak stále intenzivněji vytěsňováno mimo žitou stereotypní každodennost / gradující kumulativní linku placených zážitků. V teoretické části tak autorka analyzuje pohřební a truchlící rituály nejen v aktuálním historicko – kulturním kontextu, ale v globálním měřítku i u několika vybraných komunit. Na základě získaných informací pak navazuje na historickou kontinuitu a vytváří tak soudobou sociální a psychologickou / duchovní odpověď na nezbytnost truchlení a skutečného rozloučení po ztrátě blízkého člověka. V návrhové části pak autorka v konkrétním kontextu severomoravského maloměsta buduje komorní areál, umožňující umírání v kruhu rodiny či blízkých, truchlení i loučení spolu s dalšími přechodovými rituály. Předložená diplomová práce je zajímavým příspěvkem k nezbytné přítomnosti smrti v lidském životě a v reakci na aktuální terapeutické postupy navrací truchlení do současného architektonicko – sociálního kontextu. Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A - výborně

Posudek oponenta

Hejdová, Milada

Diplomantka si jako zadání své práce vybrala téma architekturu smrti. Práce vychází z premisy, že smrt je v dnešním, na přítomnost, výkon a individualitu orientovaném světe, odsunuta na okraj společenských témat a diskuze o konečnosti života je značně tabuizovaná. Diplomová práce vychází z pečlivě zpracované teoretické analýzy, která zkoumá pojetí aktu rozloučení a samotné smrti v průběhu historie z různých hledisek. Z analýzy vyplývá mimo jiné i smutný fakt, že jako národ neseme prvenství v počtech pohřbů bez jakéhokoliv rozloučení. V analýze i návrhu se prolíná interpretace tématu do podoby tří bodů – okamžiků, které se odehrávají při umírání a ovlivňují pozůstalé. Smrt, loučení a vzpomínání je přirovnáno k denním dobám – svítání jako doba umírání; poledne, kdy je slunce nejvýše, je dobou loučení a stmívání značí čas pro vzpomínání. Koloběh, který se neustále opakuje, stejně jako cyklus lidského života. Diplomantka pojala prožití těchto situací jako rituální cestu za smířením, kterou si musí pozůstalí projít. Na této cestě jsou zmiňované milníky zpracovány do podoby tří objektů. Hospic, smuteční síň a hřbitov. Jako místo pro svůj návrh si diplomantka vybrala město Bruntál. Objekt hospice a smuteční síň umisťuje na plochu Starého hřbitova, který se v současné době ruší. Starý Hřbitov se nachází v centru města, všem na očích, na svérázném místě obklopeném panelovými domy a rozpadlou solitérní zástavbou. Místo se svébytným charakterem. Návrh počítá se zachováním stávající márnice, maximem vzrostlých stromů a několika významných prvků na Starém hřbitově. Jednou z hlavních myšlenek diplomantky je snaha o zevšednění tématu umírání a otevření / zpřístupnění areálu Starého hřbitova pro veřejnost. Z návrhu však není patrné jakým způsobem, ať už koncepčně, tvarově či materiálově, je řešen veřejný prostor v okolí budov a v celém areálu Starého hřbitova. Ze situace není zřejmé, jaké jsou toky každodenních cest – odkud přijíždí a přichází pozůstalí, kudy chodí pěší, kteří jen prochází, a jakým způsobem je areál obsluhován. Není též zřejmé jak nový návrh reaguje na stávající charakter místa a okolní zástavbu. Otázkou k zamyšlení je vhodnost umístnění takto introvertních hmot / domů ( což z podstaty tématu dává smysl) na takto exponované místo. Domy téměř nekomunikují s okolím, kontext není významně řešen, a návrh se zdá být autonomní jednotkou, kterou lze umístit v jakékoliv lokalitě. Což je paradoxní k výběru místa, které je zatíženo řadou urbanistických problémů. Tento fakt podporují i vizualizace, které zobrazují pouze výřez řešeného území. Hospic je dům, který se obrací do sebe - čtvercová stavba s vnitřní zahradou s ochozem pro pacienty. Hmota se zakusuje do mírného svahu a ze shora se stává téměř neviditelnou. Prostory jsou důstojné a přívětivé. Okno z každého pokoje do zahrady dodává prostoru na velkorysosti. Dispoziční uspořádání je čitelné, což zajišťuje snadné fungování provozu. Využití společné chodby se zdá být diskutabilní vzhledem k účelu domu, prostory pro společné setkání by si zasloužily více denního osvětlení. Fasáda je dle výkresu řešena z cihelného obkladu, což dodává ploše detail a členitost, nicméně otázkou je, jak bude působit dlouhá exponovaná východní fasáda bez oken zakončená servisním schodiště. Na provoz hospic navazuje v severní části objekt smuteční síně. Domy jsou logicky propojeny, díky čemu je snadný provoz – převoz těla z hospicu do místa posledního rozloučení. Hmota domu je stejně jako hospic zasazena do svahu, stává se nenápadnou, decentně dominuje pouze objem kupole. Vstup do smuteční síně pro pozůstalé je ze severní části. Práce se světlem – střídání tmavých a světlých prostor je stěžejním architektonickým nástrojem, se kterým autorka dobře pracuje. Pozůstalí sestoupí dolů do tmavého atria a vstupní části objektu, jen proto, aby mohli být oslněni kupolí zalitou sluncem. Prostory pro poslední shledání se zesnulým jsou velmi pietní a světlé. Provozní a dispoziční řešení domu je flexibilní k různým scénářům a způsobům rozloučení. Posledním řešeným místem je areál Nového hřbitova. Z práce není patrné, jak je v krajině zasazen, jaký je charakter a kontext místa. Prostorové členění hřbitova je funkční a logické, kombinuje plochy zastavěné a rozvolněné, což dává tušení vyvážené prostorové kompozici, avšak vizualizace krajinného řešení v návrhu není zobrazena. Krajinářské řešení, úvaha o vegetaci a materiálech v návrhu schází. Symbolické je zakončení cesty v altánu na nejzápadnějším místě hřbitova, kde i končí celý rituál. Projekt má velice kultivovanou podobu, grafické zpracování je decentní a vhodné tématu. Projekt je čitelně odprezentovaný na základě promyšlených schémat. Obsahově v architektonické části schází podrobnější řezy a pohledy na fasády. Diplomantka odvedla obdivuhodnou a velice komplexní práci. Z práce je evidentní, že má autorka k tématu silné pouto a práce ji těšila. Návrh působí velice kultivovaně a samozřejmě. Procesní a provozní fungování domů je promyšlené do detailu, bohužel někde možná až na úkor jasnějšího architektonického názoru, které si však toto téma určitě zaslouží. S radostí doporučují projekt k obhajobě a na základě uvedeného posouzení navrhuji známku B.

eVSKP id 159436