SZTEFEK, J. Analýza tónových neharmonických spekter [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
Student měl za úkol zanalyzovat akustické nástroje, jejichž témbr obsahuje neharmonické složky, a porovnat je s rejstříky nástrojů umělých. V číselné analýze měl rozklíčovat neharmonické vzorce a zkusit je kategorizovat. Dát je do souvislosti s harmonií, typy intervalů, číselnými poměry a také systémy ladění. V úvodní teoretické části student správně rozebírá harmonické, neharmonické a ruchové složky, v kapitole Zvukový signál popisuje druhy šumu a kategorie psycho akustiky. Kapitola o metodice, dle které mají být analyzovány neharmonicity, je vůči tématu práce velmi strohá, povrchně jen o výpočtu FFT a barkových pásmech. Chybí mi v ní návaznost na systémy ladění a vůbec návrh možných kategorizací, které jsou v zadání požadovány (např. členění dle barkových pásem a maskování v rámci nich, členění dle rozladěnosti – odchylek vůči harmonickým poměrům, členění dle shody s ladícími systémy, členění dle možných variací neharmonicit v intervalu či souzvuku atd.). Student v kapitole Výsledky spektrální analýzy zkoumá z akustických nástrojů vibrafon, tympány, xylofon, zvonkohru, bonga, tibetskou mísu, trubicový zvon a kalimbu. Z virtuálních nástrojů analyzuje zvony, cembalo, marimbu a xylofon – vysloveně zde chybí typické rejstříky syntezátorů s typickými klastry vznikajícími AM, FM či RM tvořícími jeden ze zásadních témbrů elektronické hudby. Analyzované vzorky jsou popsány nepřehledně slovně a bez jakéhokoliv shrnutí či zobecnění u každého z nich. Vhodnější by byla tabulka a s obecnou charakteristikou témbru daného nástroje. V závěru se nedozvíme žádné shrnutí ani náznak kategorizace. Jde vidět, že student zůstal nekde v druhé polovině práce a dál už časově nestačil. Práce má standardní formální úpravua a horší jazykovou úroveň.
Předložená bakalářská práce se zabývá analýzou tónových neharmonických spekter zvukových vzorků, z nichž část má původ u akustických hudebních nástrojů, část byla vytvořena pomocí syntetizéru. Práce splňuje požadavky na rozsah, ve svém členění je přehledná s výtkami uvedenými níže. Text není zatížen chybami. Teoretická část shrnuje základní definice a vztahy potřebné pro analýzu. Kapitola zabývající se systémy ladění je dle mého názoru poddimenzována, protože systémy ladění slouží, spolu s harmonickou řadou, jako významný zdroj referenčních tónových výšek. V částech věnovaných použité metodě a samotnému měření postrádám přesnější popis metody a zejména důvodu generování právě těchto syntetických vzorků. Jednotlivé druhy syntéz poskytují charakteristická spektra a z práce není jasné, jestli bylo v plánu porovnávat syntetizované simulace s jejich akustickými vzory nebo ukázat charakteristické rysy vybraných druhů syntéz v kontrastu s vlastnosmi akustických hudebních nástrojů. Pak samozřejmě nepřekvapuje absence jakéhokoliv zhodnocení a možného využití dosažených výsledků v závěru. Slovní popis spektra je nepřehledný a neinformativní, dobře navržená tabulka by mohla kromě frekvencí, odchylek od nejbližšího harmonického a rovnoměrně temperovaného tónu obsahovat např. také rozdíly frekvencí vedleších složek a jiné užitečné relativní hodnoty, což by dále napomohlo k vyhledávání pravidelností ve spektru, třeba za účelem simulace. Práce byla evidentně realizována ve spěchu, s výjimkou tibetské mísy se student pravděpodobně nedotkl hudebního nástroje ani nahrávací a měřicí techniky, je tedy poněkud virtuální. Přes uvedené výhrady byla prokázána schopnost provést, analyzovat a interpretovat spektrum zvukového vzorku a prezentovat výsledky měření.
eVSKP id 159264