TROJAK, O. Univerzální audio interface pro autonomní používání [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2023.
Předložená diplomová práce studenta Ondřeje Trojaka se zabývá návrhem a realizací autonomního univerzálního audio předzesilovače, určeného pro připojení široké škály různých zvukových zdrojů. Student je absolvent oboru audio inženýrství a přišel s vlastním nápadem, který hodlá použít pro osobní potřebu. Hned v úvodu své práce se autor označuje za: „dlouholetého hudebního entuziastu“, což vypovídá jednak o jeho enormním zájmu o danou problematiku, ale také o literárním slohu, kterým je celá práce prodchnuta. Student po celou dobu pracoval samostatně, v dostatečné míře však přicházel na konzultace. V oblasti audiotechniky zúročil své vynikající znalosti z předchozího studia, v oblasti řízení a regulace navrhovaného zařízení, se necítil tak zběhlý, nicméně i této části své práce dokázal výborně čelit. Při konzultacích byl vždy pečlivě připraven a byl schopen najít požadovaný směr řešení, který v krátké době přetavil ve zdárný výsledek. Textová část diplomové práce se vyznačuje slohem, který je na jedné straně prodchnut velkým množstvím neologismů a striktních technokratických výrazů, na druhé straně působí až poeticky. Osobně tento způsob technického vyjadřování shledávám osvěžující. Aby toho nebylo příliš, musel autor mírně snížit (asi ke své nelibosti) množství košatých výrazů a umístit tak text do mantinelů běžné práce daného typu. Tolik jenom krátká poznámka ke slohu diplomové práce, k jehož hodnocení bohužel není příliš často důvod. Z formálního, odborného a typografického hlediska je práce na výborné úrovni a nemám v podstatě co vytknout. Student během celé doby tvorby diplomové práce prokázal vysokou míru erudice a vysokou odbornou úroveň. V oblastech, které nebyly až tak úplně centrem jeho zájmu, prokázal rychlou orientaci a vysokou efektivitu při řešení nastalých problémů. Výsledkem je výborně odvedená práce, jak v reálné oblasti, tak i v textové části. Práci hodnotím jako výbornou.
Požadavky zadání předložená diplomová práce splňuje bezezbytku, třebaže jsem neměl fyzickou implementaci k dispozici a vycházel jsem jen z předložené textové části práce. Na škodu je pouze fakt, že cíle práce nejsou hned na začátku textové části přehledně a jasně vymezeny, nicméně jsou naznačeny na s. 34 a ze zadání a úvodních informací vyplývají. Dosavadní výsledek řešení diplomové práce (prototyp univerzálního zvukového rozhraní) je využitelný v praxi nejen na amatérské či poloprofesionální úrovni, ale dovoluji si tvrdit, že i na úrovni profesionální; nicméně další vývoj ještě zasluhuje (jak ostatně student správně naznačil v závěru práce). Rozsah textové části práce zcela odpovídá inženýrské diplomové práci v oboru mikroelektroniky. Student v ní prokázal, že se dovede orientovat v dostupné technické literatuře a že z ní dokáže vybrat potřebná teoretická východiska, na nichž je schopen postavit funkční inženýrské dílo. Zde bych vyzdvihl především zpracování teorie Baxandallova přístupu k analogové úpravě zvukového signálu (od s. 22 dále). Význačné myšlenky jsou v práci prezentovány víceméně vyváženým poměrem textu, tabulek, schémat, grafů, rovnic a obrázků. Několik připomínek a námětů k zamyšlení mám k odborné úrovni. Práce obsahuje malé množství neodborných vyjádření, tj. vyjádření bez dostatečného vymezení pojmu, např.: „… nebude mít dostatečně ideální charakter“ (s. 13) – zde pojem „dostatečně ideální“. V práci se také objevují v hojné míře zbytečné amerikanismy, i když v češtině máme odpovídající odborné názvy, např. „signálovými piny“ (s. 13) namísto „signálovými vývody“; „step-up regulátor“ (s. 16) namísto „zvyšující měnič“; „instrumentační zesilovač“ namísto „přístrojový zesilovač“ (s. 25); dále potom „esenciální… separovaný…“ (s. 29), „instrukčního setu“ (s. 30), „simultánně“ (s. 31), „atenuace“ (s. 34, 44), „variabilní“ (s. 39), „proudového limiteru“ (s. 50), „selekci“ (s. 53), „limituje“ (s. 55), „validní“ (s. 62), „separovaných“ (s. 65) apod. V několika málo případech není u prvního výskytu zkratky uvedeno její rozvinutí, např. „mechanický SPST spínač“ (s. 31). Čtivost teoretické části práce občas zhoršují nesrozumitelné či stěží srozumitelné věty (pravděpodobně kostrbatý cizojazyčný strojový překlad), např. kap. 2.4 (s. 29) nebo dále: „Hřídel obou zařízení je totožná, zatímco potenciometr prochází jezdcem odporovou cestu…“ (s. 31) aj. Popisky některých vyobrazení a některá vyjádření jsou odborně nepřesná, např. „Blokové schéma obecného mikrokontroleru“ (s. 30) – obrázek je zavádějící, protože představuje harvardskou architekturu mikrořadičů (jako např. Microchip PIC18F14K50, Intel 8051 či 8052), ale existují i mikrořadiče s von Neumannovou architekturou (jako např. Motorola 68HC11/68HC12 či Intel 80196); popisek by měl proto znít přesněji, např.: „Blokové schéma harvardského mikrořadiče“ či „Blokové schéma mikrořadiče harvardské architektury“. Dalšími příklady nepřesností jsou vyjádření: „Ostatní vývody zařízení s /CS pinem na logické H jsou ve stavu vysoké impedance“ (s. 31) ve smyslu „Ostatní výstupy (SDO) zařízení…“; dále pak „kombinatorika signálů řídících zpracování signálu…“ (s. 54) ve smyslu „kombinace (či přesněji variace s opakováním) hodnot řídících signálů pro zpracování audio/zvukového signálu…“, neboť „kombinatorika“ je ustáleným termínem popisujícím jednu z matematických disciplín; apod. U slovního popisu ovládání celého zařízení (s. 52 až 54) by se hodilo přehlednější zobrazení např. v podobě vývojového diagramu či v podobě pseudokódu. Uvedený zástupný operační zesilovač OPAx99 (s. 68) je zřejmě s překlepem – má být OPAx991. Námětem k zamyšlení a výzvou k obezřetnosti je potom slučování do jediného čipu/pouzdra -- to je potřeba dělat uváženě, neboť ze zkušeností např. u některých typů operačních zesilovačů (typicky se čtyřmi uvnitř pouzdra) dochází k přeslechům a k nezanedbatelné teplotní závislosti: „Oproti schématickému značení je tedy mnoho stejných jednotlivých obvodů často sloučeno do jediného čipu“ (s. 65). Několik připomínek mám též k formálnímu zpracování. Zaprvé, záznam bibliografické citace diplomové práce (s. 4) neodpovídá vzoru v povinné šabloně FEKT VUT (vyhláška pro studenty č. 15/2022). Zadruhé, nevhodně použité syntaktické a gramatické jazykové prostředky zhoršují čtivost textu, např.: „Namísto poskytování fantomového napájení jej však v mnoha případech vyžadují ke svému provozu…“ (s. 14) ve smyslu „Vedle poskytování…“; dále „… se měřicí úbytek vyskytuje v kolektoru emitorového sledovače…“ (s. 50) zřejmě ve smyslu „… sledovaný/měřený úbytek…“; nebo „… časová kritéria, za jejichž splnění je příjem relevantní…“ (s. 62). Zatřetí, u převzatých obrázků z literatury je vhodné uvádět referenci na zdrojový text přímo v popisku obrázku, a to není např. u obr. 2.1 (s. 16), obr. 2.3 (s. 18) apod.; naopak u obr. 2.5 (s. 20) je zdroj uveden přímo v popisku. Začtvrté, kap. 2.3 o přepínání kanálů se jeví jako převzatá, ovšem v prvních dvou odstavcích odkaz na použitou literaturu uveden není. Zapáté, formát soupisu literatury (od s. 87) není zdaleka jednotným (např. míchání citačních norem APA a ISO 690, citačního standardu IEEE apod.) – zde bych se přimlouval k formátování podle ČSN ISO 690 dle doporučení VUT v povinné šabloně BP/DP („Šablona BP-DP ČJ.dotx“). Zašesté, v literatuře je uveden odkaz č. 5 na tištěnou publikaci: „KREJČIŘÍK, Alexandr. Napájecí zdroje II. 5. vyd. Praha: BEN - technická literatura, 1996. ISBN 80-860-5603-1“ – tato kniha však byla v tištěné podobě pouze do třetího vydání, novější vydání neznám (jde zřejmě o překlep v pořadí vydání). Podobně je tomu u odkazu č. 22: „PINKER, Jiří. Mikroprocesory a mikropočítače. 5. vyd. Praha: BEN - technická literatura, 2008. ISBN 978-80-7300-110-0“ – tato kniha však byla pouze v prvním vydání, novější vydání neznám (jde zřejmě o překlep v pořadí vydání). Závěrem konstatuji, že zadání práce bylo splněno. Celkově hodnotím diplomovou práci studenta Ondřeje Trojaka známkou B (velmi dobře) s výsledným počtem bodů 88 a doporučuji k obhajobě.
eVSKP id 152479