ZLATNÍK, R. Analýza parametrů podávání práškových materiálů v technologii RF-ICP [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2018.

Posudek vedoucího

Čížek, Jan

Předkládaná bakalářská práce studenta Rostislava Zlatníka se zabývá tématem technologie indukčně vázaného plazmatu, v ČR ojedinělé technologie pro povrchovou úpravu materiálů. Student se do této studie aktivně zapojil a v rámci své práce úspěšně zvládl jak první část, týkající se zhodnocení spolehlivosti systému podávání prášků, tak i nadstavbovou část druhou, tj. hodnocení vlastních mikrostruktur deponovaných při jeho krátkých pobytech na ÚFP AV ČR v Praze. Student díky vlastní invencí pomohl urychlit postup první části práce, díky čemuž vznikl prostor připravit pro druhou část práce nikoliv dvě, ale tři odlišné mikrostruktury. S přihlédnutím k tomu, že vlastní depozice a charakterizace vzniklých materiálů byla původně zamýšlena až pro dalšího studenta a nebyla tak původně zahrnuta do cílů práce, lze konstatovat, že tyto byly beze zbytku splněny. S postupem sepisování závěrečné práce jsem jako školitel spokojen a nemám vážnější výhrady. Rostislav se osvědčil jako spolehlivý a samostatný student, zvládl práci s literaturou a při sestavování rešeršní části práce prokázal dobrou orientaci v problematice. Spolupráci s Rostislavem jsem navázali již během jeho předchozího studia a jako školitel bych si přál, i nadále v ní společně pokračovat v rámci diplomové práce. Práci studenta hodnotím celkovým stupněm A a doporučuji ji k obhajobě.

Posudek oponenta

Veverka, Jakub

Bakalářská práce studenta Rostislava Zlatníka pojednává o metodách povrchových úprav materiálů, zejména se zaměřuje na využití indukčně vázaného plazmatu pro depozici materiálu a další aplikace. Teoretická část práce se zaměřuje na metody povrchových úprav materiálu s důrazem na metod využívající indukčně vázaného plazmatu. Experimenty se zaměřují na ověření použitelnosti práškového podavače pro podávání wolframových prášků různých granulometrií, proměření jeho vlastností, nástřiku vrstev wolframu ze tří různých prášků a srovnání jejich vlastností. Komentáře k formální stránce práce: Práce je dělena do celkem pěti kapitol, včetně Úvodu a Závěru, ve kterých je dobře shrnuta problematika plazmatu a jeho použití v povrchových úpravách materiálů, je i lehce nastíněna problematika jaderné fúze. Členění do kapitol a podkapitol je přehledné, dobře ilustruje rozvržení experimentů a umožňuje sledovat jejich postup včetně nezbytné teorie. Velmi kladně hodnotím obrázek 3.7 – schéma měření stabilizační doby podavače, pro jeho názornost, a diskuzi dosažených výsledků. Závěry jsou přehledně shrnuté, seznam literatury je dostačující jak z hlediska rozsahu, tak skladby referencí. Vyskytují se drobné formální nedostatky, např. popisek některých grafů částečně zasahuje do popisku jejich os, u některých křížových odkazů, umožňující v elektronické verzi skok na konkrétní kapitoly, došlo k mírnému posunu atd., které ovšem nepředstavují zásadní problém pro orientaci v textu. Podrobný výčet těchto drobných nedostatků lze nalézt v příloze posudku. Komentáře k obsahové stránce práce: K obsahové části práce nenacházím vážnějších výhrad, popsaný experiment vykazuje dobrou organizaci a rozvržení experimentálních prací. Posouzení různých vlivů na případné chyby měření je důkladné – hmotnost podavače, umístění v průběhu měření atd. Drobné nejasnosti mohou vyvolat dvě místa v práci, obě v části 3.2.4. Formulace „Cílem bylo dokázat nastříkat porovnatelné vrstvy z obou prášků...“ je v drobném rozporu s výše uvedenou tabulkou a textem, ve kterém jsou prezentovány 3 prášky. Protože je však toto jediná zmínka v celé práci, pravděpodobně unikla kontrole při vývoji experimentálního plánu a pozornému čtenáři nemůže způsobit velké potíže. V téže podkapitole jsou jednotlivé odstavce postupně nazývány „První nástřik práškem A“, „Druhý nástřik práškem B“, „Třetí nástřik práškem C“, což připouští různé možnosti výkladu finální podoby experimentu a bylo by dobré toto lépe vyjádřit. V této podkapitole je také zmíněno, že pro depozici prášku C byl použit odlišný podavač, nicméně není blíže specifikováno, čím se lišil od původního, zkoumaného z hlediska stabilizační doby apod. Připomínky k formální stránce práce: • Některé křížové odkazy na začátek kapitol neukazují správně – buď se zobrazí konec strany předtím nebo dolní část strany místo horní atd. • Tvrzení, že ITER se staví, aby se potvrdilo, že je možnost postavit komerční fúzní elektrárnu, není přesné – u ITERu jde o to vědecké potvrzení, je třeba vyrobit fúzní reakcí více energie, než je zapotřebí k zažehnutí reakce. Dále se musí prozkoumat různé režimy z hlediska fyziky, ověřit vhodné materiály – postavení komerční elektrárny bude ve výsledku jednodušší, protože nebude mít takové multifunkční využití jako ITER, „jediná“ starost bude právě ta výroba elektřiny. • U magnetického udržení se obecně udává nízká hustota paliva – zmíněná hodnota 10^20 částic na m3 je správně, porovnáme-li jí například s hustotou vzduchu (ideálního plynu) tak z molárního objemu a Avogadrova čísla dostaneme hodnotu řádově 10^25 částic na m3. Dále zmínka o přímé interakci konstrukce s horkým plazmatem je nevhodná – přímý kontakt způsobuje uhašení reakce a škody na konstrukci, toho se chceme vyvarovat. • U obrázků 3.1, 3.2, 4.12 a 4.13 zasahuje popisek obrázku do popisku osy x na grafu, který je tím pádem nečitelný. U obrázků 3.1 a 3.2 navíc chybí odkaz v textu, není vysvětlena metoda, kterým se na SEM změřily koncentrace a u prášku C chybí značka prvku, který má koncentraci 6,4 %. Z předchozího textu se sice dá odvodit, že by to měl být kyslík, ale zřejmé to není. • Popisek obrázku 3.4 hovoří o uspořádání vlastní komory zařízení Tekna, ve kterém je jedna konkrétní část také označena jako komora. Z prvního čtení pak není zcela jasné, co se vztahuje k celému vnitřnímu prostoru a co ke komoře, kde jsou během depozice umístěné samotné vzorky. • V tabulkách 4.4 a 4.7 jsou použité zelené a červené barvy určitého textu. Zatímco červená je vysvětlena hned pod tabulkou, ve které je použita, zelená je použita ve třech tabulkách a vysvětlena až na konci kapitoly. V tomto případě by to chtělo vysvětlit buď při prvním použití nebo nejpozději u vysvětlení červené barvy. • Snímky prášků „před“ a „po“ jsou správně uvedené ve stejných měřítkách, nicméně pro lepší porovnání by se možná hodilo obrázky zmenšit a u každého prášku je dát vedle sebe. Zvlášť pokud jsou na více stranách, není to úplně dobré. • Při charakterizaci tloušťky nástřiků jsou podle mě nadbytečně použity mikrometry. Pokud nástřik překročil 1000 µm, nebál bych se použít milimetrů.

eVSKP id 109149