MACHAČ, O. Fragmenty ticha [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Neobjevená krajina. Za tenkou stěnou značeného lineárního potrubí soudobého turismu existuje bezpočet příběhů a mýtů. Třeba skrytý hrad, utajené lázně, pavučina nad propastí, bezpečné útočiště či fantaskní zpovědnice. Kde nikdo neví, ale prý stačí jen sejít z cesty a nazdařbůh se pustit loukami a lesy. A až přijde čas, tak se potkáte. Instagram jako narativ, krajina jako herní plán. Procházená, dotýkaná a uvolněná. Digitální neoromantismus a soudobé/odvěké tuláctví jako základ legend, kterých můžeme být součástí v podmanivé diplomové práci Ondřeje Machače. Předloženou práci s potěšením doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A95.
Ondřeje Macháče si dovolím ve svém oponentním posudku oslovovat jako kolegu a to proto, že svou diplomovou prací nejen, že splňuje předpoklady k obhájení profesní dovednosti architekta, ale vedle schopnosti najít adekvátní urbanistické a architektonické odpovědi, které jsou v souladu s provozním a konstrukčním řešením, se dotýká dalších dvou důležitých témat, o kterých se mezi architekty zase tak často nemluví. Prvním je etika našeho oboru a schopnost pokládat si otázky související s odpovědností architekta ve smyslu dopadů navrhování v širším kontextu. Druhým je objevení své vlastní vnitřní autentické motivace a odvaha jí následovat. Před samotným hodnocením diplomové práce kolegy Ondřeje Macháče je třeba porozumět významu cesty, kterou v průběhu předdiplomu i v samotném diplomu prošel. Ondřej se zabývá aktuálním problémem overturismu. Předkládá návrh, kdy cesta do krajiny není primárně spektakulárním zážitkem pro obecenstvo, ale uchovává si povahu intimního prožitku (půjčím si Ondřejova vlastní slova) “kdy člověk může vystoupit ze společenského systému a získá citový vztah ke krajině samotné.” Ocitá se tak v krajním protikladu vůči aktuálním architektonickým realizacím (př. Cesta v korunách stromů, nových vyhlídek v Jizerských horách), které negativní dopady overturismu ještě více eskalují. Podstatná je ale i obecnější teze, která prostupuje Ondřejovou prací i jeho samotnou osobností. Spočívá v hledání podstaty prostoru nikoliv ve smyslu zhmotnění vlastních architektonických formálních gest, naopak - architekt tu je v pozici neviditelného tvůrce drobných architektonických detailů posilujících vnímání okolního prostředí, které samo o sobě zůstává nedotčeno. Architekt je interpretátorem, který nenabízí své vlastní ego, ale porozumění prostředí a díky své vysoké citlivosti a touze zprostředkovat vjem samotného prostoru krajny mu stačí i nápadné akupunkturní doteky. Pestrá škála témat a prostředků, které volí pomáhá porozumět nejen okolí, ale i sobě samotnému. Meritem práce je naslouchání. Práce se tak dotýká samotné podstaty role architekta a to včetně uvědomění si jeho společenské odpovědnosti jak vůči vnějším - environmentálním aktuálním tématům, tak vůči sobě samotnému. Autor prokazuje analytické a koncepční myšlení. Jasně a srozumitelně prezentuje promyšlený celkový záměr a přeji mu hodně síly, aby si tento způsob práce i v praxi udržel.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Urbanistické souvislosti nelze v tomto případě posuzovat klasicky, ale v kontextu vnímání krajinného rázu a odlišností charakterů jednotlivých míst. Autor vnímá a analyzuje broumovskou krajinu intuitivně. Proto popis jednotlivých míst přijměme jako výchozí stav, který je primárně vystavěný na individuálním prožitku. Hodnotit lze adekvátnost tématu, měřítko vůči krajinných prostorům i to, jestli dominantní motiv jednotlivých témat dané místo posiluje, nebo oslabuje. Vůči širšímu krajinnému kontextu je klíčové, že Ondřej jednotlivé akupunkturní zásahy pojmenovává. Přiměřeně a s velkou citlivostí umocňuje pokaždé jiný prožitek v charakterově odlišném místě. Práce je ryze kontextuální a má v podobě jednotlivých akupunkturních zásahů kvalitní úroveň. Samotný způsob výběru míst prokazuje, že autor si je vědom jejich klíčových odlišností jak v detailu, tak v širších prostorových vazbách. | |
| Architektonické řešení | A | Sedm akupunkturních zásahů nabízí architektonickou protiváhu k současným trendům posilující overturisms. Každý z návrhů iniciuje odlišné děje, jejichž smyslem je posílení individuálního prožitku spjatého s krajinou, nikoliv ze zážitkem z architektury samotné. Architekt jako tvůrce pomyslných formálních gest je upozaděn, cílem je nenápadnost, překvapení, vlastní hledání. Autor prokazuje cit pro měřítko, kompozici, udržení konceptu i nadhled a humor při hledání základních forem, ke kterým se vztahuje. | |
| Provozní řešení | B | Stejně jako najdeme v broumovské krajině schované otevřené sruby, kde lze přespat jako neznámí hosté. Předpokládá se i v projektu, že se návštěvníci budou chovat rozumně a s podpovědností, která umožní i dalším na místech pobýt. Provozní řešení posuzujme z pohledu tohoto přístupu. Samozřejmě najdeme řadu problematických míst, která by v reálném světě schvalovacích řízení nebyla možná či praktická, ale možná právě díky tomu se musíme v klíčových chvíli spolehnout sami na sebe a poznáme víc, než by umožnilo provozně dokonalé řešení. Na prevét sněží, toaleťák si přinese každý sám. Pod očistcem se oheň rozdělává s opatrností, nebo s mírou vědomí významu svých vlastních hříchů. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Ondřej se věnuje jednotlivým konstrukčním detailům s propracovaností odpovídající diplomové práci. Dokládá, že přemýšlí o technickém řešení v místech, která jsou pro požadovaný prožitek klíčová a prokazuje tak schopnost hledat technická řešení, která podporují udržení celkového konceptu. | |
| Formální úroveň | A | Práce má výbornou grafickou úroveň, návrh je přehledný, východiska srozumitelná. Vizualizace a zákresy do fotografií vycházejí z formálního konceptu zprostředkovat svět v jakémsi bezčasí a dobře ilustrují hlavní myšlenky návrhu. |
eVSKP id 141072