HRIC, J. Vliv procesních parametrů na promísení a TOO u nástrojových ocelí [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta strojního inženýrství. 2025.

Posudek vedoucího

Izák, Josef

Předložená bakalářská práce s názvem „Vliv procesních parametrů na promísení a TOO u nástrojových ocelí“ obsahuje 30 stran a je rozdělena do 4 kapitol. Hlavním cílem bylo vypracovat literární rešerši zaměřenou na oblast nástrojových ocelí (NO), popis technologie TIG, posouzení svařitelnosti NO, zhodnocení procesních parametrů na promísení a TOO u NO. V kap. 2 autor zhodnotil svařování/ navařování pomocí technologie TIG. Uvádí, že: „Tato technologie umožňuje navařování s přídavným materiálem i bez něj“. Navařovat lze pouze s přídavným materiálem a jedná se o chybnou formulaci. Následně na velmi dobré úrovni zhodnotil rozdělení NO, výrobu NO a jejich svařitelnost. V experimentální části kap. 4 hodnotí správně výsledky vneseného tepla a promísení. Následně v kap. 4.6 hodnotí na velmi vysoké úrovni chování TOO a oblasti promísení v souvislosti s výslednými mikrostrukturami, mikrotvrdostmi a práce s ARA diagramem. V závěru autor uvádí nesmysl v podobě: „Struktura se u tohoto vzorku jevila výhradně martenzitická, která je pro navařování bezpečná, co se týče strukturních vad“. Dále popisuje, že: „V oblasti částečné překrystalisace došlo k poklesu miktrotvrdosti na hodnotu, kde se dle ARA diagramu ve struktuře objevuje horní bainit nebo popuštěný martenzit“, ovšem autor oblast částečné překrystalizace vůbec v rámci práce nevyhodnocoval. V práci se dále nachází drobné gramatické a odborné chyby. V závěru autor správně popisuje dosažené výsledky a dává doporučení pro využití v praxi. Konstatuji, že stanovené cíle práce byly splněny a proto doporučuji bakalářskou práci k obhajobě.

Posudek oponenta

Kubíček, Jaroslav

Bakalářská práce Juraje HRICE obsahuje 30 stran textu, obrázků a celkem 4 přílohy. BP je věnována problematice navařování nástrojové oceli DIEVAR metodou TIG. V úvodní části je proveden rozbor zadání, který je věnován samotné oceli DIEVAR. Kapitola varianty řešení stručně, ale vcelku nepřesně (např. nižší Q u MAG metody než u ručního svařování obalenou elektrodou atd.) popisuje možné technologie navařování na nástrojích. Nejsou zde vůbec uvedeny moderní technologie opravy forem, které minimalizují tepelné ovlivnění nástrojů. Literární studie je věnována navařování metody TIG, popisu a výrobě nástrojových ocelí. Ve svařitelnosti nástrojových ocelí chybí W, i když u některých ocelí je do 10%. Experimentální část je zpracována dostatečně podrobně, hodnocení provedených zkoušek odpovídá materiálu DIEVAR a postupu navařování. Makrostruktura i mikrostruktura je hodnocena správně. Měřené průběhy tvrdosti dokládají zakalení návaru i TOO na martenzitickou strukturu. Z provedených zkoušek vyvodil student závěry, z nichž vyhodnotil nejlepší variantu navařovat proudem 70A a bez předehřevu. Výsledky zkoušek ovšem byly měřeny jen na vzorku průměru 17,5mm a délce 40mm. Bakalář prokázal schopnost samostatné práce a doporučuji DP k obhajobě. Připomínky: Str. 21 Při výrobě práškového materiálu je v obr. 14 chybně uvedeno rozprašování vodou – používají se plyny argon, dusík nebo vakuum. Obr. 31 není čitelné zvětšení.

eVSKP id 161672