RŮŽIČKA, K. Řízení tahových sekcí podélné řezačky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2017.
Student v počátcích práce pracoval na tématu kontroly pomocí kamer. Následně si téma změnil na Řízení tahových sekcí, které se taktéž týká rozšíření strojů, kterými se zabývá v zaměstnání. K práci přistupoval iniciativně, provedl teoretický rozbor a navrhl způsoby řešení. Následovalo období, ve kterém postupoval pomaleji, před odevzdáním se práci věnoval s maximálním úsilím. Konzultoval pravidelně, většinou pouze podstatné problémy. Jinak na práci pracoval samostatně. Odevzdaná práce dostatečně popisuje provedené činnosti, i když se v ní vyskytly některé chyby (například čísla vzorců v kapitole 4.3.2). Vložené grafy mají velice drobné písmo, měly zaujímat více místa na stránce - pozitivně hodnotím to, že se všechny tyto grafy nacházejí na přiloženém CD včetně jejich zdrojových dat v csv souborech. Navrhuji klasifikaci B/80.
Úkolem diplomanta Kamila Růžičky byl návrh a realizace systému pro řízení tahových sekcí podélné řezačky navinutého obalového materiálu. Jinými slovy regulace tahu materiálu mezi odvíjecím a navíjecím bubnem řezačky. Systém je vybaven měřením průměru navinutého a odvinutého materiálu na bubnu a měřením a regulací tahu. Když se vezme v úvahu realizace a testování stroje, dá se říci, že zadání je docela složité i časově náročné. Hodnocení rozdělím na body zadání. Autor popsal základní funkce řezačky, uvedl dvě alternativy, z nichž vybral jednu a jejímu návrhu se věnoval. V popisu i návrhu se dopustil několika nepřesností. Ani na jednom schématu v návrhu se nenajdou 3 motory, které uvádí popis, vždy jsou tam jen 2 – odvíjecí a navíjecí. Na Obr. 3.4 uvádí, že vznik tahu je dán tím, že obvodová rychlost na navíjecím bubnu je vyšší než na odvíjecím bubnu. Samo o sobě je to nesmysl. Někde musí docházet k prokluzu! Na str. 24 uvádí, že moment motoru je závislý i na hustotě zpracovávaného materiálu, v rovnici 3.6 naštěstí už tuto hloupost nemá. V části 4.1 je sporadická zmínka o hlavním pohonu, který pohání „průtažný“ válec. Je to jediná zmínka o existenci nějakého průtažného válce v celé práci. Dále na Obr. 4.2 je zjednodušené řídicí schéma systému s tanečnicí, bez jakéhokoliv popisu, takže vůbec nedává smysl. Totéž platí i pro Obr.4.4. Dalším úkolem zadání je návrh HW. Pokud jde o řídicí systém, autor specifikoval výrobce, zmínil se o I/O digitálních a analogových kartách a o komunikačních kartách. Takto pojatou specifikaci doplnil dvěma marketingovými obrázky stáhnutými z katalogu. V návrhu HW se zaměřil na popis funkce senzorů a akčních členů pro regulaci tahu. Tyto funkce uvádí jako řetězec zpracovávání analogových veličin, jako např. na Obr. 4.11. V celé této části má problém s pojmy veličin, resp. hodnot. Jako procesní proměnnou označuje až hodnotu proměnné za A/D převodníkem, která je typu INT, resp. DINT, a častěji bývá označována jako periferní hodnota. S touto hodnotou INT provádí převod z inženýrských jednotek na jednotky fyzikální. To je trochu zvláštní. Podobných nejasností má v této části více. U všech vztahů a rovnic v této kapitole chybí číslování. V následujících kapitolách je řešen návrh řízení tahu materiálu. Začíná měřením tahů na tenzometrech a jejich kalibrací. Zde má čtenář problém s odkazem na rovnice, které nemají v předchozí kapitole čísla a také, co si myslet o naměřených hodnotách při kalibraci, které už dále nejsou nikde použity. Na str. 50 jsou uvedena některá měření tahu pomocí inklinometru s odchylkami relativní 0,43% a absolutní 0,97 bez jednotky, která chybí. Další vyjádření k těmto odchylkám chybí také. Už nebudu zdržovat s dalšími nedostatky v textové části práce, které nutí čtenáře se hodně domýšlet a hledat v textu. Vlastní řízení tahu spočívalo především ve výpočtu parametrů regulátorů, pro což byly použity SW nástroje typu „autotune“. Tato část byla zdokumentována poměrně dobře. Doložena byla i grafickými záznamy testů odvíjecí i navíjecí sekce. Z odevzdané práce se dá usuzovat, že všechny úkoly zadání byly splněny, navíc byly doplněny vizualizací. Způsob zpracování textu však odhaluje četné nepřesnosti, způsobené neznalostí nebo časovou tísní. Diplomovou práci doporučuji k obhajobě s hodnocením C tedy uspokojivě s počtem 70 bodů.
eVSKP id 102820