KOPECKÝ, J. Diagnostika kluzného kontaktu s využitím praktické aplikace „Metody prachových částic“ [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2013.
Práce je věnována problematice zlepšování diagnostických metod. K nim patří i „Metoda prachových částic“, které se využívá k posuzování kvality kluzného kontaktu, zejména u elektrických strojů s kluzným kontaktem. Tato diagnostická metoda se zatím v běžné praxi neprovádí . Nicméně, vzhledem k tomu, že studium kluzného kontaktu má na ÚVEE FEKT VUT v Brně dlouholetou tradici, mohl student čerpat z doposud získaných zkušeností a kontaktů na provozovatele různých i velkých synchronních strojů. V úvodní části práce se student rámcově seznámil i s problematikou kluzného kontaktu. Přínosem jeho diplomové práce je automatizace vyhodnocování získaných vzorků a eliminace některých nedostatků získaných snímků, které se mohou při snímání a transportu těchto vzorků objevit. Jednotlivé úkoly zadání DP plnil student průběžně a s odpovídajícím nasazením. Zadání se mu podařilo splnit ve všech bodech. Navržená metodika vyhodnocování jednotlivých vzorků byla podána cestou ÚTT VUT v Brně jako přihláška užitného vzoru. Získané poznatky budou využívány nejen v rámci posuzování a zlepšování provozních vlastností elektrických strojů s kluzným kontaktem, ale i při hodnocení kvality okolního prostředí, ve kterém tyto stroje pracují. V průběhu zpracovávání DP musel překonat řadu problémů. Domnívám se rovněž, že překonávání těchto problémů bylo pro studenta přínosem a v některých aspektech přispělo ke zlepšení jeho dosavadních znalostí a dovedností.
Předložená diplomová práce má rozsah 54 stran plus devět stran příloh. Formálně je rozdělena do sedmi kapitol včetně úvodu a závěru. Neformálně ji lze rozdělit do tří částí. První část se teoreticky zabývá opotřebením a životností kartáčů. V druhé části je podrobně rozebrána Metoda prachových částic, především pak analýzou vzorků pomocí programu MATLAB. Třetí část se věnuje praktickému měření na komutátorovém motoru. Číslování kapitol je zmatené, číslo jedna mají dvě kapitoly a je očíslován i seznam literatury. Na Obr. 33 a Obr. 35 (str. 45 a 46) jsou fotografie opotřebovaného kartáče, opotřebovaná část kartáče je však na těchto obrázcích rozostřena, zaostřeno je na objekty v pozadí. U většiny grafů je jednotka veličiny popisující osu na jiném místě než sama veličina. Popisovaná Metoda prachových částic je založena na analýze množství částic zachycených na sklíčku, které je umístěno v proudu vzduchu, který je vysáván z prostoru s kartáči. Jak sám autor diplomové práce uvádí, je tato metoda zatížena řadou chyb, které jsou v práci podrobněji rozebrány. Hlavním přínosem autora diplomové práce je vytvoření postupu analýzy vzorků pomocí programu MATLAB. Výsledky softvérové analýzy jsou porovnávány s výsledky ruční analýzy. Výsledky tohoto porovnání jsou poněkud rozporuplné, rozdíly se pohybují od 6 % do 170 % (str. 31 a 32). Cílem praktického laboratorního měření bylo porovnat opotřebení kartáčů zjištěné pomocí Metody prachových částic s úbytkem kartáčů změřeným pomocí posuvného měřítka. Motor při tomto testu běžel dohromady 80 min. a dle měření posuvným měřítkem byl úbytek kartáčů 0,01 mm, autor ovšem uvádí, že přesnost použitého digitálního posuvného měřítka byly +/- 0,03 mm. Je tedy sporné, zda má tento test dostatečnou vypovídající hodnotu. Jako jedna z příloh diplomové práce je uvedena přihláška užitného vzoru s názvem „Zařízení pro zjišťování velikosti opotřebení kartáčů kluzného kontaktu elektrických strojů“. Autor diplomové práce je zde uveden jako jeden z původců tohoto užitného vzoru.
eVSKP id 62699