STEHNO, D. Měření piezoelektrického nábojového koeficientu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Fialka, Jiří

Bakalářská práce navazovala na předchozí semestrální projekt. Cílem bakalářského projektu bylo nastudovat a ověřit vybrané metody pro stanovení piezoelektrického nábojového koeficientu. Student vypracoval přehled metod, ke kterým nastudoval potřebné znalosti. Vybrané metody měření piezoelektrického nábojového koeficientu prakticky ověřil. Pracoval na základě pokynů, řešenému projektu věnoval čas průběžně během celého semestru, konzultace vyžadoval v odpovídajícím rozsahu. Mám pouze výhradu ke konzultaci výpočtu nejistot jednotlivých metod měření, kdy student nepřišel kompletní postup výpočtu konzultovat. Během práce se nesetkal s významnými problémy. Student splnil zadání a prokázal tak své schopnosti bakaláře, práci doporučuji k obhajobě.

Posudek oponenta

Uher, Miroslav

Student se měl za úkol nastudovat problematiku měření hlavních materiálových konstant piezoelektrických materiálů. Dále měl provést měření piezoelektrického nábojového koeficientu d33 dostupnými metodami a tato měření mezi sebou vzájemně porovnat. Posledním úkolem bylo vypočítat nejistoty provedených měření. Předložená práce je členěna do šesti kapitol. Z tohoto počtu lze považovat prvních pět kapitol za kapitoly teoretické a poslední obsáhlou kapitolu za praktickou část bakalářské práce. Kapitoly jsou vhodně členěny a zjevně postupují v logickém směru od věcí obecných k věcem konkrétním. V první kapitole je čtenář krátce seznámen s piezoelektrickým jevem a materiálovými konstantami. Druhá kapitola pak shrnuje problematiku stanovení nejistot měření. Student dále pokračuje popisem jednotlivých metod v kapitolách 3, 4 a 5. Šestá kapitola sleduje určení piezoelektrického nábojového koeficientu, výpočet nejistot a zhodnocení dosažených výsledků. Po odborné stránce je práce zpracována průměrně. Student však prokázal schopnost samostatného studia odborné literatury, dokázal takto získané znalosti aplikovat pro úspěšné provedení měření a místy se snažil dílčí problémy diskutovat a řešit. Zvolené postupy měření jsou také správné. Mezi nedostatky nalezené v práci se řadí používání nepřesné terminologie (např. nesprávná formulace pojmu intenzita elektrického pole na str. 10, či kombinované nejistoty uvedené jako nejistota typu C na str. 18). Při výpočtech na str. 24-25 ani v popisech metod založených na měření rezonanční a antirezonanční frekvence nejsou kromě koeficientu k33 nikde označeny a nazvány další koeficienty nutné pro výpočet piezoelektrického nábojového koeficientu, tyto koeficienty, ač je s nimi počítáno, nejsou uvedeny ani v seznamu symbolů. V uvedeném výpočtu není dodržena zavedená konvence, kdy je symbolem e označena permitivita. Ve vzorcích se vyskytují překlepy (např. str. 38 a 39 dole). Student také mohl provést lepší popis způsobu a podmínek měření a diskutovat výrazné odlišnosti výsledků mezi metodami. Samostatnou kapitolou je pak stanovení nejistot měření. Tyto pasáže bohužel svědčí o naprostém nepochopení této problematiky studentem. Nejvýznamnějším problémem je skutečnost, že vůbec nebylo popsáno určení nejistoty stanovení d33. Autor pouze určil nejistoty naměřených hodnot z přístrojů, kromě dvou výjimek jsou to však nejistoty veličin, které se pro výpočet d33 vůbec nepoužívají a jejich stanovení tudíž nemá žádný význam. Ač byla v teoretickém úvodu prezentována metodika stanovení nejistot u nepřímých měření, ani v jednom případě zde nebyla aplikována. Díky neurčeným nejistotám koeficienty d33 proto není jasná ani věrohodnost naměřených údajů a je takřka nemožné srovnat mezi sebou provedená měření. Zápis vypočítaných nejistot není správně zapsán. Po formální stránce je práce přehledná, převzatý text je citován, místy se objevují nedostatky typu nezarovnání počtu desetinných míst v tabulkách (např. tab. 4.9) a nejsou dodrženy další typografické zvyklosti (např. mezery mezi číslicí a jednotkou). Zadání práce je vzhledem k materiálům, které měl student k dispozici středně náročné. Náročnější je část, ve které měly být určeny nejistoty měření piezoelektrického koeficientu. Tuto část zadání bohužel kvůli nepochopení problematiky student nesplnil. Na základě předložené práce mohu však konstatovat, že student správně provedl rešerši a měření. Zadání bylo dle mého názoru splněno v prvních 3 bodech ze 4 a práce je přes výše uvedené nedostatky na dostatečné formální i odborné úrovni. Student tak prokázal bakalářské schopnosti a práci proto doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 38839