KUTĚJOVÁ, M. Studium vlivu nanočástic oxidu zinečnatého na migraci buněk [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2024.
V bakalářské práci se studentka zabývala studiem vlivu nanočástic oxidu zinečnatého na migraci buněk. Tato práce je zaměřená na zkoumání účinku nanočástic na nádorové buňky lidského osteosarkomu SAOS-2. Teoretická část práce je dobře strukturováná a jsou zde popsané používané metody pro hodnocení cytotoxicity nanočástic a metoda pro studium migrace buněk „scratch assay“. V praktické části jsou uvedeny použité postupy kultivace buněčné linie NIH-3T3 a SAOS-2, postup MTT testu a „scratch assay“. Vliv aplikace nanočástic byl prozkoumán a porovnán na obou buněčných liniích. Získaná data studentka analyzovala pomoci volně dostupných plaginů ImageJ. Pro vyhodnocení výsledku aplikovala statistické testy. Po formální a odborné stránce je práce na velmi dobré úrovni, obsahuje jen drobné nedostatky. Řazení kapitol je přehledné a celkově je práce srozumitelná. Použitá literatura se skládá ze zahraničních zdrojů a převážně zodborných časopisů. Studentka pravidelně docházela na laboratorní experimenty a projevila schopnost samostatné práce. Oceňuji její zodpovědnou a precizní práci. Během vypracování práce vhodně využívala konzultačních hodin. Problematiku považují za aktuální. Na základě dosažených výsledků lze rozšířit oblast zkoumání a využit jako počáteční výzkum pro publikaci. Zadání bakalářské práce považuji za splněné. Práci doporučuji k obhajobě a hodnotím stupněm A (95 bodů).
Studentka Monika Kutějová se ve své bakalářské práci věnuje studiu vlivu nanočástic oxidu zinečnatého na migraci buněk. Konkrétně se jedná o myší fibroblasty pocházející z nenádorové buněčné linie NIH-3T3 a také buňky lidského osteosarkomu SaOS-2. Z hlediska potenciálního využití nanočástic v terapii nádorových onemocnění považuji zvolené téma za aktuální a nosné. V teoretické části práce autorka podrobně popsala mechanismus cytotoxicity nanočástic oxidu zinečnatého a jejich současné uplatnění v biomedicínských aplikacích. Zvláštní kapitolu tvoří popis metod používaných k vyhodnocení toxicity nanočástic in vitro a in vivo. Teoretická část je dostatečného rozsahu, literární rešerše v dané oblasti je srozumitelně popsána. Použitá literatura je složena z relevantních odborných zdrojů a obsahuje také velké množství zahraničních publikací. V praktické části práce byla pomocí MTT testu analyzována cytotoxicita zvolených nanočástic v rozmezí koncentrací 15-60 µg/ml. Následně byl hodnocen vliv přidaných nanočástic na migrační schopnost buněk obou buněčných linií pomocí Scratch assay testu. Zde bych uvítala podrobnější zmínku o vlastnostech použitých nanočástic a důvodu použití hexametafosforečnanu sodného. Výsledky dosažené v rámci praktické části byly statisticky analyzovány a podrobně diskutovány. Praktická část je zpracována dostatečně podrobně a plně reflektuje zadání práce. Z formálního hlediska se občas vyskytují překlepy a drobné stylistické nedostatky. Na str. 51 zazní matoucí tvrzení: „…u HUVEC byla IC50 na testované škále rovná 0 µg/ml“, což zjevně není pravda. Z uvedeného literárního zdroje vyplývá, že inhibiční koncentrace IC50 pro danou buněčnou linii nebyla stanovena. Není úplně jasné, proč byla analýza homogenity rozptylů pomocí Levenova testu realizována pouze jednou, zatímco normalita dat pomocí Shapiro-Wilkova testu byla analyzována pro každou misku zvlášť. I přes zmíněné nedostatky považuji práci za kvalitní a přínosnou. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A (90 bodů).
eVSKP id 159704