MADRO, O. Kraví hora mezi produkcí a rekreací [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2023.
Oskar navazuje na předdiplomní projekt, který zkoumal prostředí Kraví hory z různých úhlů pohledu. Autor mimo jiné vychází z teorie vágních prostor. Kraví horu popisuje jako vnitřní periferii, definuje kvality území, které z pohledu produktivní logiky současného světa máme tendenci pomíjet. Autor se ocitl ve složité situaci, kdy se snaží zachovat nově objevené kvality, ale zároveň do území vstoupit jako architekt, což ho dovádí k nutnému protimluvu. Musí navrhovat v prostředí, které vznikalo organicky po dlouhá léta víceméně bez plánu. Naráží na limity územního plánování, jak ho známe. Autor základním způsobem reguluje území, navrhuje nové cesty, které území zprostupňují, navrhuje rozšířit plochy parku, aby jej propojil do jednoho souvislého celku, a hlavně vymezuje plochy, kde se nemá nic měnit. Definuje pojem stínu v územní plánování. Detailně se pak věnuje střední části území. Zde ho to přivádí ke konkrétnímu návrhu „stínové“ architektury, která se na jednu stranu odvrací od divočiny, která v území vládne a kterou nechce měnit, a na druhou stranu vytváří iniciační objekt městských dílen orientovaných na cirkulační ekonomiku s bohatým vnitřním programem. Ten ale není definitivní, budova je spíše rámcem, otevřenou příležitostí. Podobně nakládá s územím likusáků, které navrhuje postupně revitalizovat na stejném principu a ponechat pro potřeby a rozšíření komunit, které se tam usadily. To vše navrhuje na základě manifestu, který si definoval v rámci předdiplomu v logice „trvalé dočasnosti“. Práce je osobní výpovědí autora o jeho vztahu k architektonické profesi a zároveň vztahu architektonické profese ke stavu světa. Práce má silný teoretický základ, autor má hluboký vhled do problematiky. Práci hodnotím jako výbornou.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Přístup studenta ke zpracování | A | Práce měla neočekávaný vývoj. Na začátku nebylo jasné, kam autor dojde. Autor neměl jasný cíl, ke kterému by směřoval, spíše téma obcházel a zkoumal. Nicméně i přesto, nebo právě proto se mu podařilo vytvořit velmi komplexní a propracovaný projekt, který na řešenou problematiku nahlíží nově. |
Oskar Madro ve své diplomové práci prokazuje nejen, že splňuje předpoklady k obhájení profesní dovednosti architekta, ale vedle schopnosti nacházet adekvátní odpovědi na urbanistické a architektonické otázky, které jsou v souladu s provozním a konstrukčním řešením, se dotýká hlubšího tématu spjatého s naší profesí - hledá způsob, jak se vyrovnat se smyslem a osobní zodpovědností architekta v kontextu globálních environmentálních změn. Vědomí, že stavebnictví představuje 34% spotřeby energie a 37% emisí CO2 v rámci oblasti energetiky a zpracování materiálů, Oskara vede k zásadním otázkám. Jaký smysl má uvažovat nad firmitás, utlitas, venustas, když sny o podobě světa ztrácí pevnou půdu pod nohama v kontextu transformujícího se přírodního systému, na kterém jsme závislí a který se rozpadá? Oskarovo hodnotové ukotvení a analytický přístup ho přivádí k profesní otázce, kterou se řada ze současných architektů naučila v každodenním běhu povinností přeskakovat. Neadresovat však zodpovědnost za klimatickou změnu architektuře, znamená vytvořit si paralelní realitu, s kterou se realita světa stále víc a víc rozchází. Autor se ptá: Jak můžeme přemýšlet o demokracii, veřejném prostoru, architektonických a urbanistických tématech, když se lidstvo jako druh dostalo do konfliktu se svým habitatem? Jeho odpověď tkví v důsledné analýze vedoucí k urbanisticky a architektonicky srozumitelné odpovědi, která profesi architekta rozšiřuje o roli průvodce územím, který nenabízí primárně splnění FORMULA VITRUVIA, ale předkládá strategii, která reflektuje současné transformačním období a odpovídá na reálné možnosti i nové role architekta. Debata, kterou by jeho práce měla vyvolat nutně narazí nejen na současné možnosti regulací, ale i samotný princip výuky architektury. Jak etablovat pozici průvodce územím, který s odbornou znalostí definuje potenciál a rozvíjí strategie zahrnující architektonické prvky v jemnosti úprav veřejných prostranství? Na vertikální prostupnost územně plánovací dokumentace, kdy se koncepce celku opírá o jemnost v detailu každodenního života, si musíme ještě počkat. Náznaky naděje naznačují rozšiřující se kanceláře městských architektů, kteří do procesu změn v území v samotném zadání zahrnují participaci i transdisciplinaritu napříč obory. Před samotným hodnocením Oskarovy práce, považuji za rozumné před závorkou ponechat sociologické, ekonomické aspekty, které s jeho prací souvisejí a nutně vedou k trandisciplinaritě, kde architekt ztrácí svou dosavadní pozici a stává se především partnerem při naplňování strategie, která se může v průběhu realizace přizpůsobovat požadavkům v území. Potenciál “TIEŇOVÉ ARCHITEKTURY” je široký a je třeba, aby ho nehodnotili pouze architekti. Zahrnuje v sobě celou řadu již probádaných cest TEMPORARY URBANISMU.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Urbanistické principy návrhu neposuzujme klasicky. Autor analyzuje území z perspektivy pravidel seberegulace a vnější regulace. Jeho strategie vede k vytvoření přehledné mapy “Míry zájmů”. Ta definuje míru potřeby vnějších zásahů a zároveň zpřehledňuje místa “stínů” mající v regulaci podobu území s mírou nezájmu, díky které si uchovávají autonomní svobodný prostor. Autor v předdiplomu předkládá 6 možností urbánního přístupu. Je možné je mezi sebou vzájemně prolínat a využívat v místech, kde jsou zrovna vhodné. V diplomu rozvíjí strategii “ tienového urbanismu” spočívající v subtilních zásazích v klíčových ohniscích veřejného prostoru. Akupunkturní proces ústí v transformaci dnešního areálu VUT - “Likusákov”. Autor nemá ambici definitivně regulovat, ale rozprostřít síť klíčových investic a v konkrétních místech cíleně uchovávat stínový, svobodný prostor. Odstraňuje dopravní bariéry, ruší nevhodné provozy a definuje páteřní prostupnost územím. Ideová koncepce se opírá o výklad “tienového času”, zpřesňující hlavní motivaci, proč je potřeba se vágní vnitřní krajině města věnovat systematicky. Předložený návrh reflektuje aktuální urbanistické otázky, které v transformačním procesu nutně vedou k novému způsobu, jak pohlížet na regulaci území pokud máme skutečně reflektovat současný environmentální stav. | |
| Architektonické řešení | A | “Tieňová” architektura roste zdola, není direktivní a opírá se o aktuální možnosti lidí v území. Architekt nerealizuje své autorské dilo, ale poskytuje svou odbornost. Podstata pojetí se však stále opírá o základní architektonické principy. I tieňová architektura má přinášet pocit zpřítomnění v prostoru a čase, tak jak ho známe z děl Bernarda Tschumiho, Alda Rossiho, nebo Giorgia de Chirica. Při hodnocení architektonického řešení je třeba brát zřetel, že hodnotíme strategii, která dává do velké míry prostor pro nedokončenost, zahrnující travající proces, co začleňuje potřeby vznikají v průběhu a přinášející změny. V architektuře re-use centra je toto princip zhmotněn v celkové prostorové koncepci, materiálech i konstrukčním principu a konzistentně drží ucelený koncept záměrů autora. | |
| Provozní řešení | B | Poctivá a jistě i do značné míry bolestivá cesta, jak se vyrovnat v jednom návrhu objektu RE-CENTRA s aktuálními celospolečenskými otázkami, se zrcadlí v provozním řešení. Najdeme v něm jak východiska opřená o teoretickou analytickou část, tak i vlastní statement vrstev, které byly v průběhu práce na diplomu objeveny. Rovnováhu mezi volným a kontrolovaným provozem by stálo za to podložit schématem. Jistě bychom mohli debatovat do jaké míry uchovat návrhu obecnou schematičnost a dostat se až k jednoduchým otázkám,zda-li kapacitě návštěvníků odpovídá hygienické zázemí. Třecí plochy v řešení, kdy z racionálního schématu vybočí kruhové schodiště, berme jako zástupné. V duchu představeného procesu, by jistě nabyly proměn. Podstatná je však konzistence. Provozní řešení reflektuje základní otázky položené v diplomu a je srozumitelné. | |
| Technicko konstrukční řešení | A | Hodnocení konstrukčního principu je třeba nazírat z praktické stránky. Systém opakující se dřevěné skeletové konstrukce s vloženým podlažím, hliníkovými okny, dřevovláknitými panely s krytinou z recyklovaných vláknocementových vlnitých desek je adekvátní odpovědí na potřeby, které tienová architektura zahrnuje. Jednoduchost a snadný konstrukční princip. | |
| Formální úroveň | A | Práce má obsáhlou analytickou část zahrnující kvalitně zpracovanou teoretickou část. Grafická úroveň je přehledná, východiska srozumitelná. Prezentace výstupů dobře ilustrují hlavní myšlenky návrhu. |
eVSKP id 150699