HODULÍKOVÁ, D. Prostor jako paradigma výuky [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .

Posudek vedoucího

Sládeček, Svatopluk

Diana Hodulíková navrhla školu jako nástroj pro výuku, který je schopen se v čase proměňovat a přizpůsobovat se potřebám uživatelů. Během práce se jí podařilo návrh zbavit formalismu a zbytečností. Postupovala zodpovědně, aniž by slevila ze svých požadavků. Konstrukční principy, kterými je řešení podmíněno, poctivě konzultovala se specialisty a jejich požadavky zohlednila. Výsledek má fascinující napětí mezi jednoduchým tvarem a dynamickou inovativní koncepcí, nejen prostorového, uspořádání budovy fakulty.

Posudek oponenta

Pospíšil, Jan

Diana prokázala svou poetickou citlivost básní, kterou otevírá svět svého projektu. Poetickým jazykem krouží kolem svého úkolu a srozumitelně vyjevuje fenomény, které se jí zdají podstatné. Představená idea, že vzdělání má být inspirující a nikoli utvrzující je sympatická, a tak snadno akceptovatelná, že lze jednoduše zapomenout na nebezpečí, které tkví v přílišné abstraktnosti takového sdělení. Poctivě a precizně vypracovaná analytická část projektu svědčí o tom, že úvodní teze nebyla jen prázdnou frází bez vztahu k fyzické formě. Navržená urbanistická koncepce je pietní ke stávajícím budovám a zároveň sebevědomě suverénním gestem. Budova je schopna ovládnout prostor vnitrobloku, aniž by jej znehodnotila. Jednoznačně vymezuje důstojný nástupní předprostor navazující na velkorysé otevření parteru směrem do vnitrobloku. Tento moment nadějně směřuje k naplnění ambice na propojení a integraci veřejného a fakultního dění. Nabízí se otázka, zda nová vstupní piazzetta při ulici Tvrdého neodebere energii přirozenému těžišti lokality v místě objektu „pitevny“ na nároží ulic Údolní a Úvoz. Diana ve svém návrhu tematizuje variabilitu a dorůstání jako činitele demokratického přístupu. Na tomto místě lze namítnout: „nesměřuje takový přístup do teoretického bludného kruhu, který postrádá stabilitu a soustředění?“ S trochou nadsázky se dá říct, že odpovědí je suverénní ocelovodřevěná superkonstrukce navrženého řešení, kde o nedostatku stability nemůže být řeč. Dispozice působí sebejistě i funkčně. V dalších fázích by jistě vyžadovala určité korekce. Rovněž technicko konstrukční řešení by mělo svůj vývoj po důkladné konzultaci se statikem, vzduchotechnikem a požárním specialistou. Malá skepse přetrvává u navrženého dorůstání. Nejsou takto předurčené cesty naopak příliš omezující a tedy nadbytečné? Pro případný další vývoj projektu bych doporučoval zapracovat na řešení fasády a rozpracování detailu parteru i zeleně. To však nic nemění na tom, že celkový dojem z předložené práce je vynikající a bez nejmenších pochybností ji doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 126793