JÍNA, M. Respirační biofeedback [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2011.

Posudek vedoucího

Janoušek, Oto

Student v překládané práci popisuje respirační biofeedback, a zpracovává tak aktuální téma v oblasti rehabilitace a terapie. V teoretické části je v práci srozumitelně popsán princip biofeedbacku a je zde uveden úplný výčet modalit, které mohou biofeedback využívat. V této části jsou taky představeny typy her, které lze pro biofeedback použít, přičemž na každé z nich je demonstrováno využítí některého z parametrů zpracovávaného signálu. Dále jsou v teoretické části uvedeny podstatné informace o anatomii a fyziologii plic a o možnostech měření plicní ventilace. Teoretická část je zhodnocena v kapitole 4, v které student z teoretických poznatků vycházel a vybral nejvhodnější metodu pro měření respirace. Tato kapitola na pomezí teoretické a praktické části taky obsahuje přehledný a korektní protokol měření používaný k standardizací výsledků. Praktická část se zabývá realizací respiračního biofeedbacku v programovém prostředí LabView. Student zhodnotil zodpovědný přístup k práci a mnoho zkušebních měření návrhem softwaru, který nad rámec zadání rozšiřuje možnosti terapeutických her. V kapitole 7 uvádí čtyři takové hry - v zadání byla jen jedna - a detailně popisuje jejich nastavení, koncepci i praktické využití při terapii. Dobrou úroveň práce mírně snižují jen drobné nedostatky ve formálním zpracování a střídmý seznam literatury.

Posudek oponenta

Chmelař, Milan

Pan Miroslav Jína měl za úkol ve své bakalářské práci řešit problematiku biologické zpětné vazby se zaměřením na využití dechové křivky a to s využitím akviziční jednotky Biopac MP35 a programového prostředí LabView. První část tvoří úvod do problematiky biologické zpětné vazby. Je zde rozebrána i problematika dýchání a jsou citovány některé jeho parametrty. Kategorické tvrzení, že reziduální objem plic je 1,2l neodpovídá skutečnosti (podle tohoto tvrzení by to byla hodnota stejná pro celou populaci). Stejně tak je mírně zjednodušena problematika snímacích elektrod (str.9). Při popisu snímače SS5LB (str. 11) došlo asi k omylu, kdy je zde trvzení, že se jedná o snímač piezoelektrický, když se jeho odpor se změnou objemu hrudníku mění od 5 do 125 kiloohmů. Navíc, pro tak pomalé změny jako je dýchání by byl piezoelektrický snímač nevhodný. Ve druhé části, kde je řešen návrh her mi není jasné nastavení vzorkovací frekvence. Autor se odvolává pouze na návod bez bližšího vysvětlení. V dalším textu jsou pak popsány tři navržené hry a na obrázcích jsou demonstrovány dílčí bloky jednotlivých částí systému. V řadě případů jsou však obrázky tak malé, že jsou popisky bloků téměř nečitelné. Závěr práce je relativně stručný. U popisu her bych očekával definici správných parametrů dýchání proto, aby se hra chovala definovaným způsobem. Bohužel se mi popis v některých částech práce zdá mírně chaotický. I přes některé výhrady, které jsem uvedl si myslím, že zadání bakalářské práce bylo splněno a proto ji doporučuji k obhajobě.

eVSKP id 39227