PEŘINA, J. Aby se za nás měly děti kde stydět [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. .
Jan Peřina se ve své diplomové práci zabývá soudobými formami edukace a výchovou k environmentální odpovědnosti nejen v rámci povinného základního vzdělávání. Na základě analýz stávajícího pedagogického procesu i legislativního rámce vkládá do existující městské struktury otevřenou sestavu objektů drobné architektury, které aktivací navazujícího kontextu vytváří reálné edukační situace pro výuku i praktické osvojení nabývaných vědomostí. Prolamuje tak bariéru tradiční školské instituce jako uzavřeného objektu / oploceného areálu a znovu propojuje teorii s praktickou zkušeností do nedělitelného celku. Naplňuje tak předpoklad vzdělávání jako kontinuálního procesu s vědomím potřebného kontextu a souvislostí pro zodpovědné rozhodování v lokálním i globálním měřítku. Předloženou diplomovou práci doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A90.
Autor si vytyčil ideově zajímavé téma. Dočasné objekty, sloužící jak pro vzdělávání, tak i pro účely veřejné. V koncepční rovině se mu podařilo návrh uchopit, rezervu však vidím v detailnějším propracování jednotlivých objektů a prvků.
| Kritérium | Známka | Body | Slovní hodnocení |
|---|---|---|---|
| Urbanistické řešení | A | Autor si zvolil téma Škola enviromentální odpovědnosti. Dočasné stavby vkládané akupunkturním způsobem do prostor města. Urbanistická koncepce založená na analýze daného místa a hledání jeho rezerv – (ať prostorových, funkčních či „myšlenkových“) a přesném zacílení. Ne všechny zpracované akupunkturní vstupy jsou dle mého názoru přesné – nicméně jsou náznakem cesty, kterou hodnotím jako správnou. | |
| Architektonické řešení | B | Koncepce založená na vytvoření venkovních výukových prostor, nacházející se v městské „krajině“, je svým ideovým přístupem sympatická. Autor ve svém návrhu jednotlivými objekty reaguje na dané místo. Což se odráží, jak ve funkci daného objektu (lávka, pavilon, objekty loděnice), tak i v jeho tvarovém a konstrukčním řešení. Osobně se mě líbí skoro utilitární přístup k návrhu objektu na střeše knihovny nebo doplnění hospodářského dvora školy. U návrhu objektů loděnice se tento přístup trochu vytrácí, dle mého názoru jsou objekty příliš popisné, ztrácí abstrakci. Lávka propojující světy, je dobrým nápadem, ale obávám se, zda právě díky propojení, se nevytrácí určité „napětí“ z neznáma. Zda by tedy forma propojení nemohla být více sofistikovaná. | |
| Provozní řešení | B | Navržené objekty jsou provozně velmi jednoduché, doplňují většinou již stávající provoz – knihovna, hospodářský dvůr atd. V dokumentaci by bylo však dobré více ozřejmit provázání se stávajícími objekty (pokud jsou), případně schématy doložit využití objektů v kontextu daného místa a návaznost na tento kontext (situace). Důležité by bylo doplnit i informaci ohledně celoročního užívání objektů – jelikož většina působí tak, že má jen sezonní charakter. | |
| Technicko konstrukční řešení | B | Konstrukční řešení je v souladu se zvoleným architektonickým záměrem. U objektů – „pavilonu“, mě však není zřejmé, jak budou zastřešeny. Dále mě není jasné, použití „hydrofobní textilie“, jak bude uchycena a zda autor počítá s odvodem vody. | |
| Formální úroveň | B | Návrh – tedy koncepční část je zpracována jako publikace představující ideový postoj autora. Dokládá, jak v textové části, tak i v obrazové jeho přístup k tématu. Tato forma zpracování je na první pohled velmi působivá, i když občas graficky nepřehledná. V grafické části bych však ocenila i více „klasický přístup“. Jelikož ne vše je sdělitelné formou schémat – pokud máme jít více do hloubky návrhu. |
eVSKP id 141069