WARTA, R. Centrum nezávislé kultury [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta architektury. 2025.

Posudek vedoucího

Toman, Radek

Diplomová práce Romana Warty se věnuje problematice, která je v současném městském plánování nejen aktuální, ale i zásadní – jak pracovat s opuštěnými a přehlíženými místy, která byla po desetiletí formována a zároveň znehodnocena dopravní infrastrukturou. V tomto případě se jedná o Tomkovo náměstí v Brně – šedou zónu, která kvůli výstavbě městského dopravního okruhu ztratila svou původní identitu a stala se nehostinným dopravním uzlem. Ambicí projekt není dané místo „pouze opravit“, ale přistupuje k němu s vizí a s hlubokým porozuměním jeho potenciálu. Zásadním rysem návrhu je použití recyklovaných materiálů, získaných z demolovaných objektů v okolí. Diplomová práce je založena na detailní analýze jak dostupných materiálů, tak způsobů jejich druhotného využití. Návrh proměňuje odpadní beton a další konstrukční prvky v novou městskou krajinu, která v sobě ukrývá místa pro komunitní život, sport i kulturu. Projekt tak reaguje na environmentální výzvy současnosti i budoucnosti a ukazuje cestu, jak by mohla vypadat profese architekta v časech klimatické a materiálové nejistoty. Tento přístup nepůsobí jen jako pragmatické řešení, ale jako manifest architektury budoucnosti – zodpovědné, ekologické a přitom poetické. Architektury, která přetváří nepotřebné zbytky minulosti ve stavební kameny budoucnosti. Vedle samotného konceptu je třeba ocenit i vysokou úroveň zpracování – od důsledné analýzy přes návrhový proces až po grafickou prezentaci, která originálním způsobem komunikuje ideu projektu. Práce Romana Warty je příkladem architektonického myšlení, které je současné, angažované a inspirující. Projekt doporučuji k obhajobě a navrhuji hodnocení A93.

Posudek oponenta

Madro, Oskar

Diplomní práce Romana Warty vzniká na zajímavém průsečíku aktuálních globálních i lokálních témat. Na jedné straně je to zájem o environmentální dopady produkce architektury – a autorovi slouží ke cti, že do důsledků popisuje, jaké materiálové, energetické a emisní dopady jsou v pozadí stavebního průmyslu. Jinak řečeno – v době současných paralelně běžících krizí v různých aspektech lidské společnosti záleží stále víc a víc na způsobech, jak stavíme, z čeho stavíme, a jestli vůbec musíme stavět. A profese architekta leží přímo v jádru těchto klíčových rozhodnutí. Na lokální úrovni autor reaguje na aktuální dění v Brně. Trochu shodou okolností, nicméně velice příhodným způsobem, propojuje témata vyplívající z knihy UN(DER)COVER, které je Roman spoluautorem, s probíhajícími brněnskými infrastrukturními projekty. Na jedné straně máme potřebu prostor pro nezávislou kulturní scénu, kterých je v Brně nedostatek, a na straně druhé prostornou plochu bývalého Tomkova náměstí, které je dnes téměř zcela překryto šestiproudou estakádou brněnského městského okruhu. Autor si, podle mě správně, klade otázku, jestli je současný pocit „ztráty“ místa definitivní a poslední etapou života Tomkova náměstí. V tomto bodě totiž autor dělá důležitý myšlenkový obrat – namísto nostalgie za někdejší podobou veřejných prostor (Tomkovo náměstí nikdy nebylo „klasickým“ náměstím, jak autor sám zdůrazňuje), se autor zaměřuje na to, co je v místě „přítomné“. Tento jednoduchý, no v mnohém také „radikálně otevřený“ přístup k městu který přijímá i přehlížené, vágní, prázdné nebo nefunkční vrstvy a kvality města a staví je do pozice „hodné zájmu“, považuji za obrovský přínos této diplomní práce. Autor vidí v místě obří, krytý prostor, který je na jedné straně prázdný, nevyužitý, no na druhé straně také otevřený novým významům a dějům. V pozorování a objevování toho, co se „děje“ kolem, autor nekončí jen u bezprostředního okolí, ale propojuje úvahy nad prostorem Tomkova náměstí se záměrem bourání přilehlé továrny ZETORu, která musí ustoupit výstavbě dopravní infrastruktury transformujícího se brownfieldu bývalé Zbrojovky. Globální výzva a lokální potenciál se tak potkávají v pragmatickém hledaní odpovědi na další lokální problém – co bude s materiálem, který po továrně zůstane? Nevyužívané prostory fabriky byli v posledních letech osídleny rozmanitou skupinou kreativních a manuálně pracujících lidí, kteří na jedné straně přicházejí o místo tvorby, no na straně druhé v nich autor vidí potenciál pro sousedící Tomkovo náměstí – představují totiž již zformovanou, schopnou skupinu lidí, která již má vazbu k okolní čtvrti. S podkladem tohoto lidského potenciálu autor rozvíjí strategii, jakým způsobem rozebrat existující budovu, a znovu-využít její elementy v krytém prostoru Tomkova náměstí. Vytváří si vlastní katalog materiálů, elementů, způsobů jejich rozebírání i možností jejich znovu-využívání, a v pečlivosti zpracování jde až do důsledku, jaké nástroje bude komunita lidí potřebovat, aby celý proces osídlování Tomkova náměstí zvládla. Tento uchopitelný set nápadů i pravidel má sám o sobě hodnotný přesah k univerzálnějšímu posunu stavební kultury v ČR, kde pořád hodně bouráme, a málo rozebíráme a znovu-využíváme. Autor však jde dál, a přináší smysluplnou a celistvou představu o aplikaci těchto principů do prostoru Tomkova náměstí. Z pečlivé analýzy současného stavu vychází návrh, který s minimálním vkladem energie transformuje celé místo pro potřeby kreativní komunity. Program místa vychází se současného režimu fungování – na nevyužívané štěrkové ploše vytváří stabilní program – komunitní prostor „bridge-in“, a naopak na místě parkoviště (kterého provoz autor rovněž analyzuje, a posléze návrhem respektuje) pracuje autor s variabilní a reverzibilní definicí venkovního eventového prostoru pomocí závěsů. Zajímavým architektonickým řešením je oplechování mostní konstrukce lesklým pozinkovaným plechem, který celý prostor prosvětluje a zvětšuje – autor tak pracuje s fyzickými danostmi místa, no architektonickými prostředky si „připravuje“ prostor pro svůj záměr. Výraznou kvalitou práce je koherentnost a komplexnost přemýšlení, s jakou autor přistupuje k návrhu – např. u objektu bridge-inu. Autor striktně drží koncepci znovuvyužití nejen „recyklovaného materiálu“, ale celých „ready made“ elementů ze kterých skládá nový a svěží architektonický jazyk. Autor nefetišizuje atmosféru industriálu, nebo rozkladu – pouze pracuje s tím co má k dispozici a výsledný výraz je pragmatickou, technickou i estetickou odpovědí na potřeby, které jeho vznikající centrum nezávislé kultury má. Míra detailu a domýšlení jednotlivých kroků návrhu do důsledku je ohromující, a neztrácí se ani v řešení přilehlých prostor „ok“ mezi nájezdovými rampami, nebo v místě bývalé zástavby v severní části. Katalog herních prvků, mobiliáře, nebo konkrétní podobu okolitých veřejných prostor považuji za příjemný bonus k návrhu – za nejdůležitější kvalitu nicméně považuji přesvědčivost, kterou tato míra „domyšlenosti do důsledku“ přináší. Pro mě jako čtenáře tedy není ani tak důležitá konkrétní prostorová podoba míst, ale spíše celkový „organismus“ místa, který ve vzájemné kombinaci místa, programu a provedení působí vitálně a uvěřitelně. Tím zároveň nijak nesnižuji kvalitu „konkrétního“ návrhu – autor přináší kombinaci prostorových zážitků (měkkých a tvrdých materiálů, matných a lesklých materiálů, momentů rozpadu materiálu i růstu zeleně, důvtipu nacházení známých stavebních elementů v překvapivém kontextu, nebo vůbec absurdní krásy proměny celého prostoru Tomkova náměstí…), které jsou nejen smysluplnou odpovědí na cíl práce, no zároveň spolu v celku vytvářejí tak svébytný a zajímavý mikrosvět, který daleko přesahuje pragmaticko-udržitelné kvality návrhu. Autor se tak, podle mě, a možná mimovolně, hezky vyrovnal se základním paradoxem architektonické práce s nezávislou kulturou – tudíž že architekt vytváří poměrně konkrétní a specifický návrh pro skupinu lidí, která ze své podstaty má sama v sobě velikou „prostoro-tvornost“, umí přetvářet místa kolem sebe, a je neuvěřitelně proměnlivá a dynamická. Jaká je pak role architekta, pracujícího pro tuto skupinu lidí? Snad odložit představy o „návrhu“, a zaměřit se spíše na proces. Jsem přesvědčen, že tato diplomní práce obstojí jak v podobě konkrétního návrhu, tak v podobě jakéhosi „průkazu“, že autor je partnerem do nepředvídatelného a vzrušujícího procesu proměny jednoho místa, kterého podoba vždy nakonec vyplyne z kolaborace mnohých aktérů. Proto pro mě není tak důležité, jak konkrétně bude místo vypadat, spíše že proměna místa je do důsledku MOŽNÁ. Grafické zpracování práce je na vysoké úrovni, a zejména – každý element práce spoluvytváří jeden logický, koncepčně koherentní celek. Autor „recykluje“ estetiku vizuálního smogu dopravních ne-míst, ručně (doslova) mapuje území, a výsledkem je grafický jazyk koláží a ručně kreslených výkresů, které jen podtrhují propracovanost a logickou celistvost celé diplomní práce, za kterou se úplně očividně skrývá nesamozřejmě obří množství odvedené práce. Přidanou hodnotou práce je i chápání situace Tomkova náměstí jako iniciačního bodu, prototypu, nebo laboratoře možných řešení, které se následně můžou opakovat jednak u dalších podobných situací které už vznikli nebo vzniknou na brněnském městském okruhu, nebo i v univerzálnější aplikaci práce s ne-místy, které vytváří dopravní infrastruktura, a kterých je v naších městech nespočet. Tento časový, strategický aspekt celé práce považuji za nejzásadnější, no svým způsobem taky nejméně dotažen do důsledku. Motiv „dočasnosti“ rozebrané do procesu se objevuje v části „depo“, kterého existence má svůj „deadline“. Zasazení jednotlivých etap projektu do času, a následně i do prostoru, by nicméně bylo zajímavé u celého návrhu. Etapizace celého projektu je uvedena pouze jako strohý výčet názvů etap – jak je ale patrné z celé práce, transformace Tomkova náměstí je ze své podstaty mnohem více proces (osídlování, přesunu materiálu, výstavby, zabydlování, rozšiřování, výsadby, přesouvání, otevírání a uzavíraní), než konkrétní návrh. Rozvinutí tohoto aspektu návrhu (klidně i na úkor konkrétního a detailního návrhu jednotlivých částí a elementů v nich obsažených) by ještě více posílilo přesvědčivost, uchopitelnost a realizovatelnost této transformace – protože sice je projekt v teoretické rovině absolutně smysluplný, ale v českém prostředí by se v případě jeho realizace jednalo v mnohých aspektech o radikálně kvalitativně nový přístup k veřejnému prostoru.

eVSKP id 167726