ŽLEBEK, L. Ekvalizace přenosového kanálu [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2018.
Dle požadavků zadání student navrhnul přípravek, kterým lze realizovat zkreslení kvadraturně modulovaných signálů po průchodu přenosovým kanálem s vícecestným šířením a aditivním bílým Gaussovským šumem. Prostřednictvím modelů vytvořených v prostředí Matlab-Simulink dále demonstroval ekvalizaci přenosové funkce kanálu pomocí lineárních ekvalizérů s algoritmy LMS a RLS a nelineárního ekvalizéru s rozhodovací zpětnou vazbou (DFE). Součástí práce je i požadovaná vzorová laboratorní úloha, takže mohu konstatovat, že zadání bylo zcela splněno. V průběhu řešení diplomové práce se student musel vypořádat s celou řadou problémů, které přímo nesouvisely se zadaným tématem, ale bez jejichž zvládnutí by nebylo možné práci úspěšně dokončit. Jednalo se zejména o pracnou opravu generátoru kvadraturně modulovaných signálů a dále řešení problémů s omezenými možnostmi akviziční karty PCI-1712 při simultánním A/D převodu několika vstupních signálů. Bohužel, studentovi pak nakonec nezbylo dost času, aby se více zaměřil na porovnání účinnosti jednotlivých ekvalizérů, nejen z hlediska celkové chybovosti přenosu, ale i rychlosti jejich adaptace. Z tohoto důvodu také ani navržená laboratorní úloha není příliš názorná. Rovněž z hlediska formálního zpracování má práce jen průměrnou úroveň. Vytknout lze například chyby ve formátování proměnných v zápisech rovnic a některé nepřesné odborné termíny, jako třeba „chybovost použitých ekvalizérů“ (viz str. 54), čímž student zřejmě myslel symbolovou chybovost přenosu s použitými ekvalizéry. Celkově tak práci hodnotím známkou dobře, 75 bodů.
Text práce tvoří teoretický úvod a praktickou část zahrnující realizované simulace, přípravek emulující přenosový kanál a zadání laboratorní úlohy. V teoretické části postrádám dostatek citací, zejména u převzatých vztahů a fundamentálních tvrzení. Student s literaturou pracoval tak, že po zpracování několika kapitol u poslední věty doplnil citaci. U obrázků pak pouze tehdy, pokud byly okopírovány. Kvalita převzatých obrázků pak kazí dojem z celé práce. Význam jednotlivých proměnných ve vztazích lze často jen odhadovat, neboť v práci často není uveden. Ve vztazích student nedodržuje ustálená pravidla zápisů vektorů, proměnných a indexů, vše kurzivou, a tak nelze poznat co je proměnná a co je vektor. Dokonce i číslice 1 je ve vtazích na straně 18. psána kurzivou. Přitom v literatuře [4] ze které student, jak uvádí, vychází, jsou vztahy uvedeny řádně. Student ač literaturu [4] uvádí jako zdroj, přejímal vztahy z literatury [3], což je bakalářská práce, kde rovněž nejsou dodržovány pravidla zápisu. Zásadní výtkou je tedy nečerpání z kvalitních zdrojů, které by ho vedly k řáděním zápisům a pochopení dané problematiky. Student to však zřejmě pro řešení nepotřeboval, neboť jednotlivé algoritmy v simulaci jsou hotové bloky programu Matlab-Simulik. V praktické části student realizoval model v programu Matlab-Simulink, zahrnující modulátor, přenosový kanál tvořený několika filtry, o jejichž parametrech a způsobu návrhu se nic bližšího v textu nedozvídáme a přijímač zahrnující bloky ekvalizérů a demodulátory pro jejich výstupy. Výsledky simulace ve formě grafů ukazují, jak za blíže nespecifikovaných podmínek daný ekvalizér uspěl. Dalším praktickým výstupem je přípravek, který má emulovat přenosový kanál, obsahující několik OZ a RC článků. Stejně jako u simulace, návrh RC článků a jejich požadované parametry nejsou uvedeny. Je zde pouze řečeno: " Tyto dolní propusti mají nastavenou mezní frekvenci tak, aby docházelo k malému útlumu signálu a částečnému posunutí fáze." Další text je věnován obtížím při zaznamenání zkresleného signálu kanálem zpět do počítače. Při porovnání algoritmů student operuje s veličinou "chybovost použitých ekvalizérů", tu však nikde v textu přímo nedefinuje, a tak opět můžeme jen odhadovat, co tím je přesně myšleno. Posledním výstupem je zadání laboratorní úlohy, která dle mého názoru příliš nepřispívá k pochopení principů uvedených algoritmů ekvalizace. V laboratorní úloze např. schází DFE ekvalizér, který v části simulace je. Obr. 2.45 na str. 52. má zobrazovat signál bez ekvalizace, přičemž je zřejmé, že je to zobrazení až za rozhodovacím obvodem, a tak ovlivnění kanálem není vůbec patrné a podobně. S ohledem na výše uvedené hodnotím tuto diplomovou práci jen jako uspokojivou.
eVSKP id 110102