ROHÁČ, J. Objektové programování v LabVIEW 8.5 [online]. Brno: Vysoké učení technické v Brně. Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií. 2009.

Posudek vedoucího

Čejka, Miloslav

Student měl za úkol se seznámit s objektovým programováním v LabVIEW, ověřit je a zjistit výhody a nevýhody tohoto přístupu. Dále měl vypracovat úlohy do cvičení, které demonstrují vlastnosti tohoto přístupu. Student na počátku řešení prokázal schopnost seznámit se objektovým přístupem k programování v LabVIEW. V tomto období pracoval samostatně a iniciativně.. Celkově měla však jeho samostatná aktivita řešení BP sestupnou tendenci. Práce s literaturou se omezila pouze na zdroje v elektronické podobě a to výhradně firemního charakteru (Natioanl Instruments), což jednak omezilo obecnější pohled na problematiku a přispělo i k jednostrarnému hodnocení metodiky. Nevyužil žádnou literaturu z oblasti obecné informatiky, týkající se objektového programování v tradičním slova smyslu. Při řešení se nesetkal se zvláštními obtížemi, veškerý SW měl student k dispozici i na svém PC. Konzultace využíval aktivně, přicházel pravidelně a s konkrétními dotazy, které ale ne zcela promítl do řešení práce. Odborné znalosti studenta byly při zpracování práce na úrovni odpovídající stupni Bc studia. Doporučuji jeho práci k obhajobě.

Posudek oponenta

Havránek, Zdeněk

Zadání bakalářské práce se zaměřuje na objektové programování v LabVIEW a lze je hodnotit po stránce odborné i časové jako středně náročné. Cílem práce je prozkoumat možnosti objektového programování v LabVIEW 8.5 a navrhnout dvě vzorové úlohy do počítačových cvičení demonstrující použití této programovací metody. Lze konstatovat, že zadání bylo s drobnými výhradami splňeno. Struktura práce je členěna v logickém sledu, některým kapitolám však mohla být věnována větší pozornost. Po formální stránce je práce na velmi dobré grafické i jazykové úrovni. Student se v první části práce zaměřil na podrobný popis objektů OOP dostupných v LabVIEW a jejich konkrétní použití. Při popisu využití těchto programovacích prostředků se nevěnuje porovnání s klasickým způsobem programování v LabVIEW, což je požadováno v zadání a doplnilo by představu o skutečné využitelnosti a výhodnosti tohoto programovacího přístupu při konkrétním programování v LabVIEW. Zmínka o této problematice je uvedena jen krátce v kapitole 6. V další části jen velmi stručně popisuje rozdíly použití OOP v LabVIEW a v jazycích standardu C++. Zde by bylo vhodné podrobněji rozebrat a vysvětlit rozdíly ve fungování jednotlivých principů OOP v obou programovacích přístupech. V poslední části práce student představuje dvě navržené vzorové úlohy do počítačových cvičení. Z mého pohledu jsou obě úlohy příliš jednoduché, kde se bakalář omezil jen na použití jednoduchých skalárních proměnných a jednorozměrných polí a nevyužil možností představit OOP v LabVIEW i pro práci se složitějšími datovými strukturami (typ Cluster, Waveform, Array of Clusters aj.). Úlohy jsou však relativně dobře popsány a jsou využitelné ve cvičení. Závěrečné hodnocení principů OOP v LabVIEW je velmi povrchní a žádalo by si podrobnějšího vysvětlení. I přes uvedené výtky je možné konstatovat, že student ke zdárnému splnění zadaného úkolu zvládl nastudovat klasické programování v LabVIEW a rozšířit je o znalost použití principů OOP. Proto se domnívám, že prokázal znalosti na úrovni bakalářského studia a práci doporučuji k obhajobě s klasifikací C/78.

eVSKP id 22142